Proč operátoři nechtějí evropské licence na UMTS?

PŘÍLOHA: Prodej licencí na provoz UMTS v Evropě začal v dubnu loňského roku obrovským úspěchem aukce ve Velké Británii. Postupem času však nadšení vystřídala panika. Do aukcí i výběrových řízení se hlásí stále méně zájemců, kteří jsou navíc za licence ochotni zaplatit stále méně peněz.

Co je UMTS  Sítě třetí generace - UMTS  UMTS - Bezdrátové telekomunikační sítě na konci 20. století Podle některých propočtů by musel průměrný český uživatel sítě 3G utrácet měsíčně přibližně 4000 korun, aby se dalo uvažovat o návratnosti investic v horizontu cca dvanácti let. Na technologii UMTS (Universal Mobile Telecommunication System) se příznivci mobilní telefonie těšili již dlouho. Pro méně znalé byl k dispozici také název sítě třetí generace (3G), který ještě lépe než UMTS vytvářel iluzi něčeho zcela nového. Přestože se charakteristiky UMTS omezovaly především na prohlášení o možnosti přenášet velké množství dat či video, odborná i laická veřejnost od nové technologie očekávala cosi převratného. Nikoho neznepokojovala nutnost vysokých počátečních investic ani skutečnost, že stále ještě není vývoj tohoto systému dokončen. (Výrobci dodnes ukazují jen nefunkční makety osobních terminálů pro sítě 3G.) Vlády evropských zemí, ovlivněny vlnou optimismu, vycítily v prodeji licencí nečekaný zdroj financí, který se hodí v každém rozpočtu. Evropské úvahy stran UMTS se proto točily především okolo toho, zda licence udělovat prostřednictvím výběrových řízení (beauty contest) nebo dražeb, případně jak naložit se získanými penězi. První praktickou zkušenost s prodejem licencí získala v dubnu 2000 Velká Británie, jež za licence utržila v aukci celkem více než 33 miliard amerických dolarů (přesně 33 220 000 000 USD). Tehdejší očekávání vlád se potvrdilo a euforie z UMTS dostoupila vrcholu. Ministři financí plánovali, jak vydělané peníze utratí, společnosti se těšily na příliv nových zákazníků a výrobci horečně pracovali na dokončení technologie. Skeptici, kterých tehdy nebylo mnoho, získali první skutečný argument pro svá tvrzení po skončení aukce v Holandsku v červnu 2000. Její výsledek totiž zůstal hluboko za očekáváním (20 miliard guldenů), protože do rozpočtu přibyly pouze 5,9 miliardy guldenů a navíc následovalo policejní vyšetřování pro podezření z nezákonných dohod mezi účastníky aukce. Již v srpnu ovšem přišla na řadu aukce licencí UMTS v Německu. Po velmi váhavém začátku se telekomunikační společnosti nechaly strhnout k lítému boji a německá pokladna díky nim získala dokonce 45,5 miliardy USD. V tu chvíli na zdar všech následujících aukcí přísahala naprostá většina vládních úředníků, telekomunikačních činitelů, bankéřů i analytiků. V té době se chystal rozpočet České republiky a tehdy se také objevil vládní požadavek získat za tuzemské licence minimálně 20 miliard korun. Vystřízlivění z UMTS Z opojení 3G se jako první probraly banky a burzy, když se nadnárodní gigant Hutchinson Whampoa vzdal licence, kterou vydražil v Holandsku, a posléze se stáhl i z německé aukce. Tento nepřehlédnutelný signál byl navíc těsně spjat s poklesem kurzu akcií společností (např. British Telecom, Deutsche Telecom, France Telecom, Vodafone atp.), jež vydražily anglické a německé licence UMTS za horentní sumy (celkově 33,22 miliardy USD, respektive 45,5 miliardy USD). Právě po velmi úspěšné německé aukci se totiž začaly objevovat pesimistické úvahy finančníků, vedené jedinou obavou - "kdo to všechno zaplatí?" Pak již začaly události nabírat rychlý spád, znamenající konec legendy o tom, že licence na provoz sítí 3G spasí rozpočty evropských vlád. Již v září totiž přišla aukce licencí v Itálii, která je spolu s Německem a Velkou Británií největším trhem mobilních komunikací. Výsledek aukce potvrdil, že nízký výnos prodeje licencí v Holandsku nebyl náhodný. Celková tržba aukce v Itálii přinesla jen 10 180 000 000 USD a navíc další policejní vyšetřování podezření z nekalých praktik. Strmý propad hodnoty licencí UMTS již v tu chvíli nemohlo nic zastavit. Rakušané za ně utržili již jen zhruba třetinu očekávané sumy (714 660 000 USD) a Švýcaři pak jen 120 000 000 USD. Proč nechtějí operátoři platit? Je samozřejmé, že každý obchodník se snaží minimalizovat své počáteční investice. Ve chvíli, kdy lze reálně očekávat velké zisky, však jde investiční opatrnost stranou. To je právě případ Německa a Británie, kdy operátoři celulárních sítí ještě bezmezně věřili ve skvělou budoucnost sítí třetí generace. Jakmile však měli operátoři čas na detailní rozbory, zjistili, že částky vložené do získání licencí a do výstavby infrastruktury UMTS se jim budou vracet podstatně déle, než peníze investované do sítí GSM. Optimistické propočty návratnosti nákladů na získání licencí a vybudování sítí UMTS hovoří nezřídka o době delší než 10 let. Není se čemu divit, protože odhady počtu potenciálních zákazníků, na rozdíl od GSM, nejsou nijak optimistické. Pokud se v případě GSM hovoří o milionech klientů, u UMTS se horní hranice odhadů pohybují okolo statisíců. Například podle některých propočtů by tak musel průměrný český uživatel sítě 3G utrácet měsíčně přibližně 4000 korun, aby se dalo uvažovat o návratnosti investic v horizontu cca dvanácti let. Obrovské úvěrové zatížení společností, které si na získání licencí musely samozřejmě půjčit, pochopitelně další zájemce odrazuje. Navíc je získání licence jen první položkou v investičním plánu. Za ní následují investice do kvalifikovaného personálu, do samotné infrastruktury, do propagace a marketingu… Operátoři, kteří nepatří do některé z velkých nadnárodních společností (např. Vodafone, Deutsche Telecom apod.) si nemohou takové riziko zkrátka dovolit. Tabulku výnosů z prodeje licencí na provozování UMTS v Evropě najdete zde... Jiné cesty Některé evropské země proto licence udělily na základě výběrových řízení, tzv. soutěží krásy (beauty contest). Jejich výnos je pochopitelně nižší, ale operátorům poskytují možnost za rozumných podmínek vybudovat a provozovat nové telekomunikační systémy. Tuto cestu zvolilo Španělsko, Portugalsko, ale také v oblasti mobilních komunikací tradičně vyspělé Norsko a Švédsko. Finsko dokonce své licence rozdalo operátorům zdarma. Zejména přístup severských států mohl být inspirativní. Jejich vlády by jistě také uvítaly nečekané vylepšení rozpočtů, zvolily však pragmatický přístup, počítající z dlouhodobými perspektivami. Vycházely totiž zjevně z toho, že ani možnosti bohatých telekomunikačních společností nejsou neomezené.

OBSAH  Česká republika  Evropa  Tabulka výnosů  Analýza návratnosti investic  Názory  Názor analytika  Související NÁZORY  Ministerstvo dopravy a spojů  Eurotel  RadioMobil (Paegas)  Český Mobil (Oskar) Nepřehlédněte  Návrh ČTÚ pro vládu o způsobu prodeji licencí.  Půjdou zájemci o UMTS proti vládě?  UMTS: RadioMobil porušil mlčení.  Norsko udělilo čtyři UMTS licence.  Itálie chce 15 miliard dolarů za UMTS.  Vystřízlivění z UMTS.  Dvě UMTS fiaska: ve Švýcarsku a Polsku.  Politici zdražili UMTS.  Zachrání další operátoři rozpočet?  Kam půjdou peníze a kolik jich bude?