Jako první problém dTest uvádí poskytování nepravdivých či neúplných informací ve chvíli, kdy si daný produkt kupujete. Může se například stát, že ačkoliv vám na prodejně sdělí, že k tarifu obdržíte určitý počet dat, ve skutečnosti je ten objem menší. Pracovníci na prodejnách si jsou totiž vědomi, že se dá taková věc těžko dokázat, i když se lze bránit například tak, že si rozhovor na prodejně nahrajete. Každopádně jde o nekalou obchodní praktiku. Do tohoto problému spadá i chování operátora T-Mobile, u kterého bylo zjištěno neetické vymáhání smluvní pokuty s pomocí inkasních agentur.
Druhým největším problémem jsou nepřehledné smlouvy a obchodní podmínky, které operátoři mění až dvakrát do měsíce. Při sjednání nového tarifu stvrzujete, že jste obeznámeni s obchodními podmínkami, což je dokument, který může mít až půl milionu znaků. Číst takto dlouhý dokument (a ještě přímo na prodejně) chce jen málokdo, obzvlášť když se za 15 dní mohou změnit.
Změny ve smlouvách a nerespektování práva na odstoupení od smlouvy jsou dalším velkým problémem. Smlouvy jsou měněny často, hlavně kvůli změně služeb či cen. Operátoři ale neinformují zákazníky dostatečně o tom, co při jednostranné změně smlouvy dělat a jaká mají práva. Pokud ano, jde o dodatek drobným písmem na zadní straně vyúčtování. O změně ceny, počtu volných minut, množství dat a podobně se tak zákazník dozví až s dalším vyúčtováním.
Hlavní problém v tomto případě je ustanovení, které zákazníkům neumožňuje i přes změnu smluvních podmínek od smlouvy odstoupit. To jde totiž pouze v případě, kdy je změna podstatná a v neprospěch zákazníka a ještě navíc takového, který má smlouvu na dobu určitou. O tom, jestli je změna podstatná, nebo nikoliv, však rozhoduje sám operátor.
Čtvrtým problémem jsou dlouhé výpovědní lhůty. Podle dTestu by měla být zkrácena na 4 dny. V současnosti slouží pouze jako marketingové působení na zákazníka a nemá žádnou technickou ani regulační podstatu. Současné až dvouměsíční lhůty pro přechod mezi operátory je výrazným protikonkurenčním faktorem.
Posledním velkým problémem jsou tzv. „bílé a modré linky“. Za volání na čísla, která začínají číslicemi 81 či 84, si operátoři účtují více, než kolik by měli a hlavně se takto provolané minuty nezapočítávají do objemu volných minut. Volání na bílé a modré linky vás vyjdou až na 6 korun za minutu, využívají je banky, pojišťovny, dodavatelé energií či dopravci. Na konci loňského roku sice vstoupila v platnost novela zákona o ochraně spotřebitele, která zakazuje používání těchto telefonních linek, řada společností však tento zákaz ignoruje.
