V Česku provozují mobilní sítě na obvyklém standardu GSM a 3G (respektive dnes i LTE) tři operátoři. A to stále ti samí: T-Mobile, Vodafone a O2. A nic na tom nezměnilo ani převzetí O2 skupinou PPF z letošního podzimu. Všichni další, tedy virtuálové a přeprodejci, používají jednu ze tří uvedených sítí.
U virtuálů buď přímo, nebo prostřednictvím velkoobchodních firem, kterými jsou například u T-Mobilu společnost GTS (nyní již patřící do stejné skupiny Deutsche Telecom) nebo Quadruple u Vodafonu. Naopak firmy, které přeprodávají firemní tarify, jsou napojené přímo na velké operátory.
Je číslo moje nebo ne?
Pokud jste tarifním zákazníkem jednoho z trojice operátorů se síťovou infrastrukturou, nebo některého virtuála, tak se nemusíte ničeho obávat. Telefonní číslo je psané na vaše jméno (firmu) a pokud splníte podmínky kontraktu, tak můžete v rámci přenositelnosti čísla přecházet libovolně mezi síťovými operátory nebo virtuály podle chuti a potřeby. Navíc můžete libovolně měnit nastavení služeb přímo na infolince operátora.
Jestliže však využíváte služeb některého přeprodejce firemních tarifů, tak majitelem a papírovým zákazníkem je ona firma a vy s číslem nemůžete libovolně manipulovat. Převod čísla musí zařídit firma (ale nemusí, je to její volba) a stejně tak veškerá nastavení provádí jen určený pracovník onoho přeprodejce, který má oprávnění za celou skupinu firemních čísel komunikovat se síťovým operátorem. Sami s požadavkem na infolince síťového operátora neuspějete.
Z výše uvedeného vyplývá, že volat přes přeprodejce může být riskantní. Jenže je tu i druhá strana mince a tou je cena za služby. A v tomto směru mohou být a také často jsou přeprodejci výhodnější.
Mezera na špatně regulovaném trhu
Nyní je čas na malou návštěvu do minulosti. Český mobilní trh byl okolo roku 2000 relativně moderní a někdy i průkopnický, a to minimálně v evropském kontextu. Stačilo si přečíst tehdejší diskuse zákazníků třeba v Polsku nebo na Slovensku, jak nám záviděli ceny a služby trojice našich operátorů.
Jenže pak se to nějak zvrtlo a v zahraničí se trh rozšířil o virtuální operátory, s čímž šly ceny postupně dolů. Nejprve na českou úroveň, později i hluboko pod ni. U nás se nic podobného nedělo, regulátor spal a první oficiální virtuál přišel na trh až koncem loňského roku. Český trh tak zaspal minimálně pět let, ale spíše deset.
Jenže to, co nebylo oficiální, šlo obejít chytrou fintou. Specifikem českého trhu byl a stále je velký rozdíl mezi cenami pro koncové uživatele a pro firemní zákazníky. Stačilo si u operátora vyžádat 50 tarifů a ceny byly rázem klidně třetinové oproti ceníkovým pro koncové zákazníky. S narůstajícím počtem SIM karet pak ceny klesaly ještě výrazněji.
Některé velké firmy si u operátorů vymohly výhody nejen pro zaměstnance, ale i pro jejich rodinné příslušníky. Potud je vše v pořádku, stále to byly firemní tarify. Jenže mnoho firem si uvědomilo, že by na tomto rozdílu cen šlo slušně vydělávat. Jinde ve světě by se pustily do virtuálního operátora, ale na specifickém českém trhu byla jediná šance, a tou byl vznik takzvaného šedého operátora.
Postup byl jednoduchý: firma si vzala firemní tarif na více čísel a začala služby přeprodávat. Problém byl jediný, ale zásadní: v drtivé většině případů touto činností přeprodejce porušoval smlouvu se síťovým operátorem, protože v ní byl přeprodej služeb zakázaný.
Máslo na hlavě mají i velcí operátoři
Ale aby bylo jasno, máslo na hlavě mají i síťoví operátoři. Těm takový přeprodej služeb dlouho nikterak výrazně nevadil, naopak, stačilo, aby byl neveřejný. Navíc mnoho podobných smluv jde na vrub obchodníkům u síťových operátorů, kteří o záměru firem přeprodávat tarify věděli, ale díky většímu kontraktu si pomáhali splnit cíle.
Přeprodejci neboli šedí operátoři na hru přistoupili a většinou prodej probíhal klubovým způsobem, tedy neveřejně. Ti aktivnější z toho navíc udělali systém multi-level prodeje, takže nové zákazníky jim sháněli ti stávající za provizi. Ti bázlivější s klienty uzavírali různé smlouvy, aby se na oko stali jejich firemními partnery.
O tom, že na trhu jsou šedí operátoři, se vědělo dlouho. Ale síťoví operátoři to popírali a přeprodejci neměli důvod se na veřejnosti chlubit. Jedním z prvních odhalených, který později o svém byznysu i mluvil, byla firma Star Life známého desetibojaře Změlíka. Ale podobných firem jsou na trhu desítky či spíše stovky. Ty velké mají desetitisíce klientů, ty malé klidně pár stovek čísel.
Podle hrubého odhadu redakce může firma s tisícovkou čísel vydělávat měsíčně řádově stovky tisíc korun. A to je velmi slušný byznys. Na druhou stranu jsou zde i rizika. Postupně si síťoví operátoři začali říkat o docela velké kauce a samozřejmě je zde problém s neplatiči. Některé firmy se díky tomu dostaly do problémů a do velkých dluhů (více zde).
Úklid už začal
Zhruba poslední tři až čtyři roky síťoví operátoři začali s některými firmami bojovat, a to především s těmi velkými. Dlužníci skončili, jiné firmy si síťoví operátoři začali stahovat pod sebe. Nejaktivnější je v tomto směru O2 (více zde). To již dříve převzalo partnery, kteří měli na starosti firemní klientelu, ale působili i jako přeprodejci služeb pro další firmy (podrobnosti zde).
Aktuálně je zde kauza šedého operátora Aspekt Invest. Toho začalo O2 odpojovat na přelomu listopadu a prosince. Zákazníci dostali SMS, že využívají služby přeprodejce a pokud nechtějí o své číslo přijít, tak musí přejít pod Bonerix. To je dceřiná firma O2 se statusem virtuálního operátora, který se specializuje na firemní klientelu (více k odpojování zákazníků Aspektu zde).
Kauza zatím není vyřešená. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) s postupem O2 hrubě nesouhlasí a vydal předběžné opatření, aby O2 klienty Aspektu neodpojovalo. O2 však s odpojováním pokračovalo, což vyústilo v pokuty od regulátora a podání trestního oznámení (více zde).
Operátor O2 se hájí tím, že klienty nezná a jinak než SMS nebo telefonátem je informovat nemohl. A především, že Aspekt Invest porušoval smlouvu, ve které měl přeprodej služeb zakázaný. O2 nabídlo Aspektu odprodej klientské báze, s čímž ovšem firma nesouhlasila a chtěla od O2 odejít.
Regulátor, jak ho neznáme
ČTÚ naopak hájí koncové uživatele, kteří podle něj za situaci nemohou a jsou rukojmími v obchodním sporu mezi O2 a Aspekt Invest. Fungování Aspekt Investu a jeho spor s O2 musí ČTÚ podle svých slov posoudit a spor rozhodnout, do té doby by neměla být způsobena újma spotřebitelům. Firma je dávno registrovaná u regulátora jako podnikatel v elektronických komunikacích, což ČTÚ pro přeprodej služeb stačí. Mimochodem, jako podnikatel v elektronických komunikacích se může u regulátora registrovat kdokoliv, kdo splní poměrně jednoduchá pravidla.
Kauza stále běží a není jasné, jak dopadne. Podle ČTÚ hrozí O2 velmi výrazné sankce, jenže zákazníci Aspektu kteří nepřešli pod Bonerix, mají hluchý telefon. Kdy bude kauza vyřešena, není v této chvíli jasné.
Podle dostupných informací bude O2 odpojovat další šedé operátory, kteří se s ním nedohodnou na odkupu zákaznické báze. Situace klientů Aspekt Investu se tak může opakovat. Pro zákazníky šedých operátorů to znamená jediné: mohou skončit s hluchým telefonem.
