Apple představil iPhone v lednu roku 2007. Nokia, tehdejší jasný vládce mobilních telefonů, si s tím příliš hlavu nelámala, pro únorovou výstavu 3GSM (dnešní Mobile World Congress) v Barceloně si připravila vlastní špičkové modely. V jejich čele byl komunikátor Nokia E90, který navazoval na tradici chytrých telefonů s výklopnou konstrukcí a rozměrnou qwerty klávesnicí.
Komunikátory od Nokie tehdy představovaly absolutní mobilní špičku. Výbavou a schopnostmi vůči nim tehdejší novinka v podobě iPhonu zcela jasně bledla. Byl to tehdy střet dvou zcela odlišných světů, vždyť iPhone v první generaci nebyl zpočátku ani chytrý telefon. To Nokia E90, i díky tomu, že přešla z méně obvyklé platformy Series 80 na obvyklejší Symbian S60, patřila k těm nejvýkonnějším a nejchytřejším mobilům na trhu.
Oba telefony se tehdy měly objevit na trhu v květnu. Ale v obou případech to bylo trochu komplikované. Apple začal prodávat iPhone první generace nejprve jen v USA, Nokia, která slíbila květnový start prodeje globálně, včetně třeba českého trhu, ale zase termín nedodržela. Na poslední chvíli se totiž měnila konstrukce E90 tak, aby se displej neodíral v zavřeném stavu o klávesnici. První dodávky tak začaly probíhat až v červnu a zprvu byly zásoby jen velmi omezené, teprve v průběhu léta se situace zlepšila.
Složitá konstrukce
E90 patří z dnešního pohledu ke konstrukčně velmi složitým smartphonům. A to nejen tím, že má qwerty klávesnici, která z chytrých telefonů téměř vymizela a doslova dala prostor dotykovým displejům. Zvláštností E90 byl i speciální kloub, který umožňoval rozevřít smartphone naplocho. Podobné, byť ještě trochu pokročilejší řešení po mnoha letech využilo Lenovo u notebooků Yoga. Na svou dobu měla E90 také špičkovou výbavu, její širokoúhlý čtyřpalcový displej disponoval rozlišením 800 x 352 pixelů, foťák měl tehdy velmi slušné rozlišení tři megapixely a pro přenos dat se používala tehdy nejlepší technologie HSPA, což byla nadstavba 3G sítí (dobová recenze Nokie E90).
Nokia E90
U zákazníků, především těch z řad tradičních majitelů komunikátorů, se těšila Nokia E90 slušné popularitě, nicméně i přesto už nikdy žádného nástupce nedostala. Popularita dotykových displejů stoupala opravdu rychle, a tak se Nokia vydala trochu jiným směrem. Na komunikátor navázala v roce 2009 výsuvná a výklopná Nokia N97 a o něco později i její menší verze N97 mini. Nokia to zkoušela také s linuxovou platformou Maemo a modelem N900, ale zůstalo v podstatě jen u experimentu. Naposledy se tak Nokia k tradici špičkových komunikátorů vrátila v roce 2011 s modelem E7. Další smartphone s výsuvnou nebo výklopnou qwerty klávesnicí už nevyrobila.
Ačkoli tedy měla Nokia E90 i své nástupce, mnozí fanoušci tradičních komunikátorů je již nepřijali. Důvod byl jednoduchý: tradiční rozevírací konstrukce komunikátorů i samotné označení Communicator (které vlastně už E90 nenesla) měly své zaryté fanoušky.
Začalo to u MS-DOS
E90 byla posledním zástupcem vcelku dlouhé řady. Tu odstartovala na podzim roku 1996 Nokia 9000 Communicator, která byla jedním z prvních chytrých telefonů na světě. V tomto ohledu ji předběhl jen IBM Simon, ale ten byl určen pro specifické americké sítě. Nokia tak měla primát mezi GSM telefony. Tehdy měla Nokia operační systém GeOS odvozený od klasického MS-DOS a o pohon se staral procesor AMD s klasickou PC architekturou 486 (dobová recenze). Nokia 9000 Communicator existovala v několika verzích. Typ 9000 podporoval klasické GMS sítě na frekvenci 900 MHz, model 9000i pak měl podporu frekvence 1 800 MHz. A specifická americká verze 9000il měla i mírně odlišný design a fungovala na frekvenci 1 900 MHz.
Nokia 9000 Communicator
Nástupcem prvního komunikátoru se v roce 1998 stala Nokia 9110 Communicator. Ta zachovávala některé vlastnosti původního modelu jako třeba sluchátko na zadní straně (telefonovalo se s displejem ven), černobílý displej, nebo systém GeOS, ale také přinesla některá vylepšení. Výklopná anténa teď byla ve sklopeném stavu schována v těle, telefon byl podstatně štíhlejší a internetový prohlížeč uměl zobrazovat obrázky (dobová recenze).
Nástup Symbianu
Mezi komunikátory si Nokia nechávala tradičně delší odstup, další nová generace tak přišla na trh v roce 2000. Šlo o první model s barevným vnitřním displejem (vnější byl černobílý), označený jako 9210 (dobová recenze). Byl to také první model, který dostal nový operační systém Symbian. A také první komunikátor s podporou duálního GSM pásma. V USA se pak prodával model 9290 Communicator. Typ 9210 Communicator byl v podstatě tak moderní, že po dvou letech prošel jen mírnou modernizací: v roce 2002 se objevil vylepšený typ 9210i Communicator s větší pamětí. Jenže drobná vylepšení zároveň přinesla kritiku: chybělo v té době nastupující Bluetooth a telefon stále nepodporoval GPRS datové přenosy. Vizuálně se telefony lišily jen minimálně, 9210i používá na vnější části světle šedou klávesnici, zatímco 9210 má tmavší provedení (dobové zkušenosti s 9210i).
Nokia 9210 Communicator
Kvůli očividným nedostatkům ve výbavě pak bylo další dvouleté čekání na nový komunikátor pro mnohé fanoušky utrpením. Ale vyplatilo se, v roce 2004 představila Nokia hned dva komunikátory: 9500 a 9300. Oba měly podobnou výbavu a lišily se hlavně velikostí: 9300 byl výrazně menší (dobový test 9300), měl čtyřpalcový hlavní displej, zatímco typ 9500 se držel úhlopříčky 4,5 palce jako předchůdci (dobová recenze 9500). Rozlišení bylo shodné: 640 x 200 pixelů. Menšímu typu chybělo wi-fi připojení a také fotoaparát. Oba modely si pak musely vystačit jen s GPRS/EDGE daty, 3G zůstávalo zapovězeno.
Díky kompaktním rozměrům a mnohem nižší hmotnosti (167 vs. 230 gramů) byla nakonec u zákazníků mnohem populárnější Nokia 9300. I proto se možná firma rozhodla poprvé porušit dvouletý cyklus inovací a v roce 2005 přinesla jeho vylepšenou verzi označenou 9300i. Hlavním vylepšením byla přítomnost wi-fi. A telefon opět dostal nový, tmavší odstín krytů (dobový test 9300i).
Zlom na vrcholu
Pak už přišla, opět o dva roky později, řada na posledního z rodu: E90. Její výbava konečně splnila snad veškerá přání a neměla téměř žádné kompromisy. Vlastně s ní tak nějak symbolicky komunikátory dospěly. Zrovna v době, kdy bylo zaděláno na konec klasických mobilů, a tedy i komunikátorů. Další dvouletý cyklus už prostě nový komunikátor nepřinesl a dotykový model N97 mnohým (i kvůli Symbianu, který se nestíhal přizpůsobit) ukázal, že tudy cesta nepovede. Nástupu dotykových displejů Nokia nemohla nijak zabránit, na druhou stranu se této éře nedovedla ani přizpůsobit. Tradiční komunikátory tak byly telefony, které představovaly Nokii v její vrcholné formě. Tu od ní pak přebrali jiní, a i proto se dnes musí Nokia složitě vracet. Ale s novým komunikátorem asi nepočítejme.
