, nyní vás seznámíme s dlouhodobými zkušenostmi se dvěmi bondovkami pro mobilní telefony Ericsson R320/R310/T28/T20/A2618 – HPB-10 (Ericsson) a 32826/37840 (Hama).
Obě bondovky na první pohled nabízí stejnou funkčnost – obě umožňují přijímat či odmítat hovory tlačítkem na mikrofonu, obě mají svorku na uchycení na oděvu a s oběma je možné používat funkci hlasové vytáčení.
Cena neznačkové bondovky Hama je 350 Kč, značkovou HPB-10 můžete koupit za 760 Kč. Rozdíl v ceně je tedy více než dvojnásobný – je však tento rozdíl oprávněný? Po více než měsíci používání obou bondovek můžeme říci, že ano. Značková bondovka Ericsson má totiž výrazně lepší kvalitu sluchátka i mikrofonu, což potvrzuje i naše měření. Tato bondovka je také lépe mechanicky provedena. Ale hlavně vydrží mnohem déle.
Největší problém neznačkových bondovek totiž ani není v kvalitě zprostředkovávaného zvuku, ale spíše ve výdrži a v použitém materiálu. Výrobci neznačkového příslušenství totiž musí zákazníky zaujmout především cenou. A proto musí použít levnější mikrofon a sluchátko, levnější vodiče (dráty) a levnější konektor. Bohužel, u těchto součástek je slovo levnější synonymem pro méně kvalitní.
Horší mikrofon a sluchátko se pak přímo podepisuje na nižší kvalitě hovoru. Nekvalitní vodič má větší šum a ještě více tak zkresluje signál přenášený z mikrofonu či do sluchátka. Neznačkové bondovky se většinou vyrábějí v továrnách v jižní Asii – s levnou, ale nekvalifikovanou pracovní silou. Potom se může snadno stát, že vodiče nejsou dostatečně kvalitně připájeny. Častým používáním bondovky se pak poškozují kontakty v konektoru, v mikrofonu i ve sluchátku – výsledkem jsou různé zvuky (klepání, rachtání) přidávané do hovoru. Majitelé neznačkových bondovek (u značkových je tento jev výjimečný) si možná všimnou ještě něčeho – když hovor uskuteční sami, je zvuk relativně čistý. Ale když přijmou hovor tlačítkem na bondovce, je hovor velmi zašuměný a nekvalitní. Tento jev vzniká právě u těch bondovek, kde je spínač tlačítka nekvalitní, případně nekvalitně napájený do pouzdra mikrofonu.
A jak jsou na tom konkrétně dvě zmiňované bondovky pro mobily Ericsson? Začněme od konce – od konektoru. Obě bondovky mají vodič z bondovky vyvedený do strany. Konektor bondovky Hama je výrazně větší. Při nošení telefonu v kapse nebo i v pouzdře stačí velmi malý tlak, aby se tento konektor odpojil. Konektor na bondovce Ericssonu je oproti tomu malý a pro jeho odpojení je potřeba vyvinout větší tlak. Konektor na značkové bondovce má ještě jednu – velmi podstatnou – výhodu. Můžete mít současně připojenou bondovku HPB-10 a dobíječku. Konektor bondovky Hama přesahuje do prostoru určeného pro dobíječku – při dobíjení telefonu tedy bondovku používat nemůžete.
Samotný drátek vypadá u obou bondovek podobně, byť se někomu může zdát, že u HPB-10 je tenčí a lépe se ohýbá. Svorky pro uchycení na oblečení jsou u obou bondovek pod mikrofonem. Jejich vzdálenost od mikrofonu lze libovolně posunováním svorky po drátku měnit. Svorka u bondovky Hama má sice menší plochu, ale silnější pružinu – drží tedy lépe. U bondovky Ericsson má sice svorka větší plochu, ale slabší pružinu. Navíc má na sobě držák na sluchátko a při uchycení např. za okraj trička se velmi převažuje a má tendenci povolit uchycení. Je ale naprosto ideální pro uchycení na límci košile.
Samotný držák sluchátka u bondovky HPB-10 je velmi zajímavý – na svorce je malé kolečko, ve kterém jsou rýhy. Do nich přesně zapadne část sluchátka. S kolečkem je možné otáčet do stran a nastavit si tak, v jaké poloze bude sluchátko. Toto řešení má jednu velkou výhodu – sluchátko bondovky nevisí nikde u krku směrem dolů a nemusíte se tedy složitě osahávat, abyste našli sluchátko a mohli přijmout hovor. Stačí jen sáhnout na krk, vytáhnout sluchátko, vložit jej do ucha a stiskem tlačítka přijmout hovor. Celý proces přijmutí hovoru lze provést jednou rukou, což ocení především řidiči.
Mikrofon u bondovky Ericsson je umístěn v podobné vzdálenosti (asi 10 cm) od sluchátka, jako jsou daleko mikrofony od sluchátek na mobilu. Mikrofon tedy máte vedle tváře. Bondovka Hama má mikrofon ve vzdálenosti přibližně 18 cm od sluchátka. Sice vám může přijít vhod možnost přiložit mikrofon přímo před ústa, jenže ve skutečnosti tato větší vzdálenost mikrofonu od sluchátka způsobí, že při chůzi bude mikrofon narážet do límce, do krku, nebo do šály – tyto zvuky druhé straně hovoru připadají dost hrozné.
Přijímací tlačítka u obou bondovek se dají nalézt po hmatu libovolným prstem a pro přijmutí hovoru je stačí lehce stisknout. Horší to bylo se stiskem pro vyvolání funkce hlasové vytáčení. U značkové bondovky to nebyl problém, u neznačkové Hamy musíte tisknout tlačítko poměrně dlouhou dobu a do větší hloubky než při příjmu hovoru. Přitom by to mělo být stejné. O samotných sluchátkách toho není příliš co psát – obě jsou kryta molitanem a zvuk z nich slyšíte i v jedoucím metru či tramvaji.
Pokud vyzkoušíte obě bondovky, asi se rozhodnete pro Ericsson HPB-10. Její mechanické provedení a hlavně ovládání je skutečně propracovanější. Zaplatíte za ni sice bezmála 800 Kč, ale ani po intenzivnějším používání na ní nebudou žádné známky opotřebení (což se o bondovce Hama říct nedá). Ale kromě několika drobných výhod, které ale dělají bondovku užitečnou (jako je konektor nebránící dobíjení nebo držák na sluchátko), můžete o HPB-10 říct, že je elegantní. A k mobilu Ericsson R320s se tato bondovka vyloženě hodí.
