Zažil jsem s mobilem: Když posíláte textovky šéfovi

Soutěž o mobilní telefon Siemens ME45: Když si myslíte, že posíláte textovky své vyvolené, a místo toho odcházejí na číslo jednoho z vedoucích pracovníků, může vám být pořádně horko. A když je začnete posílat i nejvyššímu šéfovi, to je teprve veselo.
Pondělí:
O půlnoci náhle mi pípla SMS "AHOJ, MYSLIM NA TEBE, JAK SE MAS?". Hezká zpráva vždycky potěší, ovšem anonymní odesílatel třeba vůbec nepíše mě; každopádně nevím, od koho přišla, nebudu tedy odpovídat. Asi za půl hodiny však neodbytný nápadník píše opět: „DOUFAM, ZE JEŠTĚ NESPIS? PORAD MUSIM MYSLET NA NASE SETKANI, NAPIS MI PROSIM.“ Taková úpěnlivá prosba, mladík si asi opravdu spletl číslo na svou milou. Nerada bych překazila mladou lásku, odpovídám tedy: „OVERTE SI PROSIM CISLO V TELEFONNIM SEZNAMU, ASI ODESILATE SMS JINAM, NEZ ZAMYSLITE.“ Překvapivá odpověď následuje: „TO JSEM RAD, ZE NESPIS! CISLO MAM SPRAVNE, PISU PRAVE TOBE“. Aha, tak nějaký vtipálek! Vypínám telefon a jdu spát.

Úterý:
Ráno zapínám telefon. Okamžitě přijímám několik nočních SMS, jejichž obsah se dá shrnout: VZPOMINAM, OBDIVUJI, MILUJI, NAPIS. To musí být peklo, když nemůže mladý muž usnout! Ignoruji sdělení a odcházím na poradu vedení. Do večera zapomínám na svého obdivovatele.
On na mne ovšem ne: okolo desáté hodiny večer opět přichází SMS – první, druhá… Jejich obsah je totožný, můj tajný milenec se snaží navázat kontakt připomenutím společných intimních chvilek – trochu indiskrétní! Odcházím spát.

Středa:
Ranní příval SMS zahltil paměť mého telefonu, mažu a stále přicházejí nové a nové – všechny s časem včerejší noci. Budu muset svému neodbytnému nápadníkovi asi doporučit nějaký časopis nebo návštěvu některého ze zařízení pro vášnivé mladé pány – jeho erotické fantazie jsou ohromující! V zaměstnání pro pobavení kolegů nastiňuji své noční dobrodružství a dávám k lepšímu některé z těch mírnějších SMS.
Večer čekám, zda mi ještě MLADY VASNIVY BEZE JMENA napíše a jsem rozhodnuta mu zavolat a odkázat jej do příslušných mezí. A opravdu: úderem desáté přichází první výzva ke společnému sexu. Vytáčím číslo – a na druhé straně mě někdo „típnul“. Znovu – stejná odezva. Vtom přichází naléhavá SMS: „NEVOLEJ, CHCI TE VIDET A VSECHNO S TEBOU DELAT. KDY???“
No tohle! Sprosťák! Končím diskusi vypnutím telefonu.

Čtvrtek:
Opět intenzívní ranní mazání vášnivých SMS. Sem tam si některou přečtu – tohle že bych někdy dělala?!
Rozhoduji se pro jinou taktiku: večer se pustím s PANEM TAJEMNYM VASNIVYM do diskuse, zjistím, kdo to je (musí mě přece znát), a pak si to s ním vyřídím osobně. Okolo desáté tedy odpovídám na první nabídku sexu: „TAK DOBŘE: KDY SE UVIDIME?“ Odpověď přichází vzápětí:“PRIJEDU O VIKENDU ZA TEBOU“. „KAM?“ „KAM CHCES, KLIDNE AZ K TOBE DO BUDEJOVIC“. Aha, asi se zalekl! „PROC DO BUDEJOVIC?“ „TAM PRECE BYDLIS. NEBO PRIJEDES TY ZA MNOU DO TABORA?“
Tak to je jasné, tento MILENEC si skutečně celý týden myslí, že si píše s někým jiným! Ale místa jsou mi povědomá – asi se skutečně budeme znát, jen trochu jinak, než si MUJ PRITEL myslí. Ještě několik opatrných SMS a odhalila jsem celý příběh: tento pán pracuje v naší firmě, na nedávném firemním večírku prožil vášnivý románek s kolegyní z Budějovic a nyní by rád na vztah navázal – to mu přeji, když je tak vytrvalý. Odpouštím mu každodenní obtěžování a snažím se mu vysvětlit, že si spletl adresátku – jak, to opravdu nevím. Nicméně kolega mi nevěří a nevěří, myslí si, že jej ta pravá odmítá, a usilovně mne zve na rande. Je mi ho líto. No nic, zítra si jej najdu (jméno jsem zatím neodhalila) a vysvětlím mu vše osobně.
Ještě než vypnu telefon, přichází mi na rozloučenou básnička:
„PRIJDU A NAHY PŘED TEBOU BUDU STAT, MUJ …. SE NA TEBE BUDE SMAT,….“ Za tečky dosaďte příslušné slovo a do pokračování něco o bříšku, prvotních i druhotných ženským i mužských pohlavních znacích a co by se s nimi dalo dělat.

Pátek:
Ráno, hned po příchodu do práce, obcházím kolegy: „Není tohle tvoje číslo? Ne? A nevíš komu patří?“ S podezřelým úsměvem mě všichni odmítají, až se propracuji k tomu nejmladšímu obchodníčkovi, který má ještě před vojnou a třese se před mou přirozenou autoritou desetiletého věkového rozdílu i pozice ve firmě.
Jakmile jej odhalím, ozve se obrovský aplaus – náš mladý kolega, který se skutečně po románku zamiloval do kolegyně z Budějovic, si její číslo uložil do paměti telefonu. Přátelé z firmy mu její číslo v nestřeženém okamžiku přepsali na moje a celý týden sledovali, jak probíhá naše love story. Po prvotním „Jak si to ke mně můžete dovolit?“ vše odpouštím a musím ocenit černý firemní humor.
Odhalený milenec, celý rudý ostudou (a myslím, že i zbytečně vynaloženou námahou), si opravuje číslo, odkládá telefon na stůl a odchází zahanben.
Dost bych se divila, kdyby ještě měl chuť na další zálety!

Pondělí:
Po klidném víkendu přicházím do práce a jdu přímo na poradu vedení. Generální ředitel se přiřítí celý rozčilený a ve dveřích křičí: „Ruším poradu, ruším všechno, mám jiné starosti!“ Účast podřízeného je povinná: „Jak to, pane řediteli?“ „Jedu domů za manželkou, asi se budu rozvádět! Včera večer sedíme u večeře, manželka měla u sebe můj telefon a najednou mi vám přijde esemeska: „PRIJDU A NAHY PŘED TEBOU BUDU STAT, MUJ …. SE NA TEBE BUDE SMAT..!“

A my víme od koho a víme pro koho. Nenechávejte ležet svůj mobilní telefon v dosahu kolegů!