Zařízení s názvem jako od britských tajných služeb disponuje parádní výbavou. Cena v základní verzi navíc nešplhá do závratných výšin - zatím je stanovena na necelých 13 tisíc korun.
Co je zač?
Xiaomi Mi5 využívá operační systém Android 6.0 Marshmallow s nástavbou MIUI 7. Ta si již v Česku získala početnou fanouškovskou základnu, ale její hodnocení je zcela závislé na preferencích a zvyklostech konkrétního uživatele. Rozhraní reaguje rychle a přesně, bez sebemenších záseků. Přímo v systému jsou pak zabudovány některé užitečné aplikace, jako například antivirus umožňující rychlou optimalizaci výkonu telefonu.
Testovaný přístroj zatím neobsahoval podporu češtiny, pevně však věříme, že to výrobce v blízké době napraví jedním z četných updatů systému.
Displej s netradiční, avšak stále rozumnou úhlopříčkou 5,15 palce a Full HD rozlišením (1 920 x 1 080 bodů; hustota zobrazovacích bodů přibližně 428 ppi) nabízí bezproblémovou viditelnost i za přímého slunečního svitu a relativně dobré podání barev. Některé barvy se mírně mění v závislosti na pozorovacím úhlu, ale není to nic drastického.
Telefon se vyrábí nejen v několika různých barevných provedeních, ale i se třemi velikostmi vnitřní paměti. Na testování jsme měli k dispozici verzi s vnitřní pamětí o velikosti 32 GB (po prvním spuštění dostupných téměř 24,5 GB), dále se však vyrábějí varianty s kapacitami 64 GB a 128 GB. Poslední zmíněná verze je prémiová a liší se i operační pamětí (4 GB), taktováním jader procesoru (2,15 GHz) a použitými materiály (záda telefonu jsou keramická).
Testované zařízení má k dispozici 3 GB operační paměti (předinstalované aplikace a systém ponechávají 1,7 GB po spuštění volných). A ačkoliv provoz zařizuje „pouze“ čtyřjádrový procesor Snapdragon 820 na frekvenci 1,8 GHz, strčí telefon výkonem do kapsy mnohé konkurenty s osmijádrovými procesory. Svědčí o tom i výsledky benchmarků AnTuTu a Epic Citadel.
Nechybí ani prvky konektivity jako wi-fi, Bluetooth (4.1) nebo NFC. Mimo to je telefon ještě vybaven infračerveným portem, díky němuž jej lze používat místo dálkového ovladače k různé elektronice.
Pro koho je určen?
Ačkoliv je to vlajková loď, rozhodlo se Xiaomi pro poměrně netradiční krok - podporuje dual SIM. Přístroj je tak určen pro náročné uživatele, kteří vyhledávají právě tuto funkci.
Bohužel, vše má své mouchy. V případě Mi5 je to absence v Česku podporovaných rychlých dat LTE (konkrétně pásem 800 a 900 MHz). Při velkém hnidopišství by se dala vytknout i scházející možnost použití paměťové karty pro rozšíření datového úložiště.
Jak si výrobce poradil s designem?
Zabudovaná baterie o kapacitě 3 000 mAh bezpečně stačí pro standardní cyklus „přes den na nohou, v noci na nabíječce“. Při používání náročnějších aplikací (např. hraní graficky náročných her) budete zdroj energie hledat už odpoledne.
Dobíjení probíhá velice rychle (za hodinu nabijete 90% baterie) pomocí nabíječky s ještě stále ne zrovna rozšířeným konektorem USB-C. Jeho použití je pohodlné, zejména připojujete-li telefon za tmy (není třeba určovat orientaci kabelu).
Xiaomi se dopustilo téměř uměleckého počinu. I přes relativně velkou kapacitu baterie je telefon tenoučký a podle údajů výrobce váží necelých 130 g.
Design nápadně připomíná zařízení edge od Samsungu, ačkoliv se zaoblení skla nachází na zadní straně. V ruce působí prémiově a díky velikosti se skvěle drží, trpí však neduhem klouzat jakémkoli hladkém povrchu. Rámečky jsou vyrobeny z kvalitního hliníku.
U přední strany dbali vývojáři na praktické využití prostoru. Displej se s výjimkou velmi tenkých proužků po stranách roztahuje po celé šířce telefonu. Nad displejem je umístěn senzor osvětlení, reproduktor pro volání, notifikační dioda a přední kamera. Pod displejem jsou pak senzorické klávesy a středové hardwarové tlačítko (další podobnost se zařízeními od Samsungu), které zároveň slouží jako čtečka otisků prstů. Přestože je poměrně úzké, čtečka funguje překvapivě přesně a rychle.
Na spodní straně nalezneme konektor pro připojení nabíječky, po jehož stranách jsou vybroušeny dírky pro mikrofon a reproduktor. Kvalita přehrávaných zvuků není žádný zázrak, přesto je na telefon slušná. Vzhledem k velikosti reproduktoru je lehce plechové zabarvení tónů omluvitelné.
Jak fotí?
Hlavní kamera se senzorem od Sony, čtyřosou optickou stabilizací a rozlišením 16 Mpix podává skvělé výkony. Snímky jsou za dobrého osvětlení ostré, obsahují mnoho detailů a jejich barevnost je naprosto věrná. Za horšího světla sice fotky trochu šumí a tím ztrácí i určité množství detailů, ale není to nic, co by se nedalo odpustit. Fotoaparátu asistuje dvoutónová LED dioda.
Rozlišení přední kamery (4 Mpx) sice nikoho moc neohromí, ale fotky jsou překvapivě čisté, s bohatými detaily a realistickými barvami. Skvěle pracuje s hloubkou ostrosti. Při horším osvětlení se objevuje šum. Spolehlivě poslouží při videohovorech nebo při pořizování autoportétů.
Stojí Xiaomi Mi5 za to?
Xiaomi si skutečně dalo záležet. Precizní zpracování, vhodně zvolené materiály, odladěný software a nezanedbatelný výkon v kombinaci s funkcí dual SIM předurčují telefon k úspěchu. Bohužel ne na našem trhu, vzhledem k absenci pásem LTE. Ale jistě se najdou uživatelé, pro které tato vlastnost nehraje prim, a pro ně může být tento přístroj to pravé.
Mezi konkurencí s Androidem stojí za zmínku Honor 7 dual SIM (cena necelých 11 tisíc korun), Huawei P8 dual SIM (cena cca 11,5 tisíce), ASUS Zenfone 2 ZE551ML (ve verzi s 64 GB vnitřní pamětí za necelých 9 tisíc) nebo nový Huawei P9 (cena zatím stanovena na zhruba 14,5 tisíce).
Pokud se necítíte být vázáni k operačnímu systému Android, může být variantou i Microsoft Lumia 650 LTE ve verzi dual SIM (v prodeji za téměř 6 tisíc korun). Parametry (mimo vnitřní paměti, která je v případě Lumie pouhých 16 GB) pak není vhodné přímo porovnávat s ohledem na využití jiného operačního systému.
Všechny výše uvedené telefony navíc na rozdíl od Mi5 komunikují se všemi pásmy LTE podporovanými v Česku.
Za zapůjčení děkujeme internetovému obchodu xiaomimobile.cz.
