„Podvodníci podepíší smlouvu o využívání služeb mobilního operátora pod falešnou identitou. Pak vycestují do zahraničí, volají, ale od začátku neměli v úmyslu účet zaplatit,“ nechal se v deníku Financial Times slyšet Vernon de Silva, viceprezident pro strategický marketing společnosti Cerebrus Solutions. Ta se mimo jiné zabývá i vývojem softwaru na odhalování mobilních podvodů. Nikoliv zanedbatelné poplatky za roaming se neobjeví na vyúčtování dříve než za pár týdnů, a než prý poškozený operátor zjistí, že něco není v pořádku, už bývá pozdě.
Podle Asociace GSM patří roamingové podvody k těm „nejoblíbenějším“, a jen ony přijdou operátory ročně na 250 milionů Euro. De Silva dokumentoval, že ani v případě jednotlivých operátorů nejde o malé sumy – nejmenovaná americká telekomunikační firma přišla během šesti týdnů o 9,6 milionu dolarů a dnes už je pohlcena konkurencí.
Zdaleka největší škody však operátorům páchají vlastní zaměstnanci. Odhaduje se, že mají na svědomí asi 40 procent z uniklých zisků (procentuální počet ze všech případů – osm procent – se však zdá být podhodnocený). Nejtypičtějším příkladem jsou volná čísla pro kamarády a známé. Třináct procent představují podvody založené na podvodech s erotickými a zábavnými linkami, kdy firmy, které je naoko provozují, vyinkasují od mobilního operátora provizi, ale přitom vědí, že jejich zákazníci nemají v úmyslu své účty platit. Téměř jedenáct procent jde na konto podvodů s předplacenými kartami a jejich klonováním. Podle de Silvy jsou jejími typickými uživateli neoficiálně prodávaných SIM karet imigranti nebo zahraniční pracovníci, kteří za víkend dokáží provolat údajně až 20 000 dolarů. Mezinárodní hovory z těchto SIM karet nebývají prý delší než 15 minut, aby se volající vyhnuli vystopování.
Z praxe už operátoři mnohé triky znají. Považují například za podezřelé, pokud je z některého čísla uskutečněno několik sekundových telefonátů za sebou. V podobných případech přichází na řadu specializovaný software, který rozhodně není levný, ale je schopen z delšího sledování provozu daného účastníka rozhodnout, zda se jedná o podvod, či nikoli. Investice do něj je ve stejné výši jako suma, o níž operátoři přijdou za pár týdnů kvůli podvodům. Neméně vynalézaví jsou však i jejich neplatící protihráči, kteří neúnavně vymýšlejí nové varianty podvodů a triků, které mají za cíl ztížit identifikaci volajícího a zcela znemožnit nebo alespoň silně omezit možnost dopadení. Nepřekvapí, že tuto metodu kromě organizovaného zločinu používají teroristé.
