Během několika dní vyrostla v hlavním městě Afghánistánu Kábulu malá provizorní GSM síť. Pro potřeby pracovníků Světového potravinového programu Spojených národů ji v rychlosti postavil Ericsson. Stačilo mu k tomu najít v Kábulu tři vhodná místa a na ně umístit tři mobilní základnové stanice tak, aby bylo pokud možno pokryto celé město a jeho blízké okolí. Spojení s okolním světem, mimo afghánskou minisíť, zajišťuje satelitní most napojený přímo na páteřní síť švédského operátora Telia. Volat na mobil do Kábulu tak znamená vytočit švédskou předvolbu.
Předpokládá se, že provizorní GSM síť od Ericssonu by měla v hlavním městě Afghánistánu fungovat příštího půl roku. Umožní pracovníkům humanitárních organizací komunikovat spolu i jinak než za pomoci dosahem omezených vysílaček a velmi drahých satelitních telefonů. Přestože pokrytí samozřejmě není dokonalé (jako u normálních komerčních GSM sítí), jde o nejlepší způsob komunikace, který lze v Kábulu použít. O tom, v jak žalostném stavu je telekomunikační i elektrická síť ve městě, výmluvně hovoří článek agentury Reuters, který jste si u nás mohli přečíst v pondělí.
Jak vypadá přenosná GSM síť
Infrastruktura kábulské provizorní sítě se skládá ze tří základnových stanic (MiniGSM), které zajišťují pokrytí města. Dvě jsou pouhými stanicemi, obsahují jen tzv. RBS (Radio Base Station) a MiniLink, satelitní zařízení starající se o spojení s hlavním stanicí. Ta je navenek stejná jako ostatní dvě, ale uvnitř se skrývá navíc i Base Station Controller (BSC) a ústředna (MSC), tedy součástky nezbytné pro běh celého systému. Navíc toto centrum obstarává také satelitní spojení se světem přes síť Švédského operátora Telia.
Přestože je kábulská GSM síť malá a skládá se jen ze tří stanic, je schopna přihlásit až 5000 uživatelů. Pochopitelně, všichni najednou telefonovat nemohou; v základní konfiguraci zvládne centrála 47 hovorů, po snadném rozšíření až 383. Jinak ovšem nemá tato síť výrazná omezení, umí kromě hovorů také přenášet data (i když jen základní rychlostí 9,6 kbps) a SMS zprávy. Také podporuje lokalizaci, tedy vyhledání telefonu za pomoci sítě. Bohužel je však tato funkce kvůli nízkému počtu stanic dost nepřesná. Kapacita satelitního spojení je 2x2 Mps, což by mělo bohatě postačit ke spojení všech hovorů vedených mimo kábulskou minisíť.
Pokud jde o vzhled samotných stanic, nejsou ničím víc než kontejnery o rozměrech 2,23 x 1,9 x 2,16 metru a vážícími okolo dvou tun. Z těchto „krabic“ vyčnívá na vrchu malý čtyřmetrový stožár, na kterém jsou umístěny antény. Baterie ukryté v kontejneru dokáží udržet stanici v provozu hodinu bez přívodu proudu.
Kábulské GSM na půl roku
Ericsson přivezl do Kábulu svou pojízdnou síť v rámci programu Ericsson Response, který se věnuje pomoci při zajišťování komunikace v místech postižených humanitární katastrofou. Pracovníci Světového potravinového programu (WFP) dostali navíc několik stovek odolných telefonů Ericsson T250, uřčených pro používání v extrémních podmínkách (jde o předchůdce Ericssonu R310). SIM karty vybavené patřičnými daty dodal operátor spolupracující na celém projektu - švédská Telia. V současnosti zatím síť využívá jen 200 lidí, především techniků, připravujících zázemí pro příjezd dalších pracovníků WFP. Síť by měla fungovat půl roku, ale tato doba se může i protáhnout, pokud to bude nezbytné.
„Fungující komunikace je nezbytná k zajištění dovozu a distribuce potravin a humanitární pomoci v místech postižených živelnými nebo, v případě Afghánistánu, lidmi stvořenými katastrofami,“ prohlásila Jessie Mabutas z ředitelství WFP. Doufejme tedy, že síť bude fungovat a zajistí tuto „nezbytnou komunikaci“. Provoz švédské mobilní sítě v Afghánistánu může přinést i veselé chvíle - stačí, aby se někdo ve švédsku při vytáčení čísla v síti Telia spletl, a v jeho telefonu se ozve: „Tady Kábul, co chcete?“
