Válečná agrese proti Iráku vyvolala v celém civilizovaném světe vlnu nevole a stále více lidí začíná pochybovat o skutečných důvodech, které vedly Spojené státy americké v čele s jejích prezidentem do tohoto nákladného "dobrodružství". Možnost, že skutečným důvodem útoku mohou být zájmy o podpoření ekonomiky států zapojených později do programu poválečné obnovy, ještě více podtrhuje jeden z posledních výroků jihokalifornského kongresmana Darella Issa v otevřeném dopise adresovaném Donaldu Rumsfeldovi .
Přímo na americkém území se rozhořela tvrdá bitvo o to, jaká mobilní síť vyroste v porobené arabské zemi. Přestože by se mohlo zdát, že nejlogičtější volbou bude výstavba mobilní sítě standardu GSM, opak bude zřejmě pravdou. Čelní představitelé Spojených států totiž považují GSM za zastaralý francouzský standard ("outdated French standard") a prosazují výstavbu sítě standardu CDMA.
Nebudeme se teď podrobně zabývat technickými a technologickými možnostmi obou zmiňovaných sítí (toto srovnání bude následovat v dalším článku) a zaměříme se spíše na obecnější pohled na tento ožehavý problém. Vyvstává totiž otázka, proč Amerika tak zbrojí proti GSM? První logická odpověď se nabízí hned vzápětí: z výstavby GSM sítě by profitovali především evropští výrobci a vše, co je spojeno se starým kontinentem, je pro USA zřejmě špatné. Integrující se Evropa nedává americkým politikům spát a velmi dobře si uvědomující takto vznikající ekonomickou konkurenci. A to si ještě ke všemu velké evropské státy s výjimkou Anglie dovolily nepostavit se na stranu válčící koalice a ukázaly tak, že mají vlastní názor a jsou schopny a ochotny si za ním stát.
Američanům také příliš nevoní skutečnost, že pokud si již mohou dovolit ten luxus vlastnit mobilní telefon, tak při vycestování do světa mohou svůj milovaný mobil používat nanejvýš jako těžítko na dokumenty, protože s mobilním přístrojem standradu CDMA si kromě Asie nikde nezavolají. GSM se zkrátka stalo ve světě dominantní a skutečnost, že světu dominuje něco neamerického, je takřka urážkou národní hrdosti.
Otázkou také zůstává, zda porobený Irák (stane-li se tak) skutečně chce či potřebuje mobilní síť, zda lidé v zemi zpustošené válečným konfliktem a žijící v protektorátu Spojených států amerických vůbec budou mít dostatek prostředků na to, aby si mohli mobilní telefon pořídit a aby byly schopni také platit za jeho používání. To jistě nebude nikterak levné, protože nákladná výstavba mobilní sítě se musí investorovi určitě brzy vrátit. Irák se jistě také nedočká téměř stoprocentního pokrytí vlastního území a je více než pravděpodobné, že pokryta budou převážně velká města. A troufne si dnes vůbec někdo odhadnout, zda názorově a nábožensky natolik problémový stát, jakým dnešní Irák bezesporu je, zůstane po svržení současného režimu jednotný?
Ať tak či tak, teprve čas bude tím, kdo posoudí současné kroky. Již teď se zdá, že na GSM síť v poválečném Iráku můžeme nadobro zapomenout. Bude si celý civilizovaný svět muset vyměňovat své telefony za přístroje standardu CDMA jen proto, že co je neamerické, je špatné? Není rozumnější přístup: "je nejpoužívanější, špatné rozhodně nebude"?
Článek vyjadřuje osobní názor autora, nemusí se ztotožňovat s postojem redakce Mobil.cz. Uvědomujeme si, že oblast Iráku je v současnosti v centru politických a ekonomických zájmů, uvědomujeme si, jaké emoce toto téma vzbuzuje. Redakce Mobil.cz se přesto rozhodla text zveřejnit, je to komentář k perspektivě rozvoje mobilních sítí ve světě. V nejbližších dnech přineseme technické srovnání GSM a CDMA sítí.
