Vyhlášení Mobilu roku, vpravdě vrchol mobilní sezóny, proběhlo v pražském Klubu solidní nejistoty. Již z názvu vybraného podniku je patrné, jakou péči jsme věnovali dramaturgii pořadu. Nikdo z přítomných zástupců výrobců mobilních telefonů si totiž do poslední chvíle nemohl být jist tím, jak jeho výrobky dopadly. Některé firemní delegace zaháněly nervozitu u baru, jiné dokonce "Nejistota" ovlivnila natolik, že na vyhlášení ani nedorazily.
Nevyhnuli jsme se tak tristnímu pohledu na ocenění, která si nikdo nepřišel vyzvednout. Tím jsme u první indiskrétní zprávy - přestože výrobci celý rok prahnou po prezentaci svých výrobků, ve vrcholný okamžik se některým stále ještě rozklepou kolena. Je to škoda. Rok jejich usilovné práce, tisíce prodaných mobilů a to vše se obrátí vniveč v jediném okamžiku. Dokonce i těžce získaná důvěra zákazníků se tváří v tvář manažerské ostýchavosti může rozplynout. Pro příští ročník jsme se tedy rozhodli motivovat zástupce vítězných firem osobní finanční odměnou, podmíněnou již se samotným příchodem na vyhlašování. Snad se nám tím podaří překonat jejich vrozenou stydlivost a přispějeme tak i ke stabilitě mobilního trhu.
Svoji převahu na trhu potvrdila jednoznačně Nokia, jejíž zástupce Petr Hošek nešetřil úsměvy a různými prohlášeními. Nejzajímavější z nich je bezesporu to, že Nokia příští rok vyhraje všechny kategorie, včetně těch jež nebudou vyhlášeny. Nezbývá než v té souvislosti ocenit vysokou motivaci Nokia týmu. Tomu se říká tah na branku! A máme zde druhou indiskreci - Nokia hodlá vyhrávat i nadále.
Po počátečních rozpacích, které u některých návštěvníků vyvolalo přibližně hodinové osvětové divadelní představení, napětí v sále vyvrcholilo. Rozpaky byly pochopitelné, protože část hostí se teprve díky jednotlivým scénkám dozvěděla, jak vlastně a k čemu vůbec se dá mobilní telefon používat. Jako organizátoři si z toho musíme vzít dvojí ponaučení. Kulturní část je třeba napříště poněkud zkrátit, protože majitele pozvánek přeci jen víc než umění zajímají další návštěvníci a hned poté bar a žrautové stoly. Za druhé není možné takovou akci využívat k prezentaci nových myšlenek či významných vysvětlení. Velká část hostů totiž není naladěna na tu správnou notu a nepochopení prezentovaného je přivádí do trapných situací, které řeší úprkem k baru nebo na jinou akci. Třetí opět indiskrétní informace tedy konstatuje, že kultura na podobné akci nesmí trvat déle než 20 minut. A i to je někdy příliš.
Samotné vyhlášení proběhlo poměrně klidně. Jen několik nejzarytějších fanoušků neúspěšných značek muselo vyhledat lékařskou péči a ti ostatní se oproti očekávání bezpečnostní služby neuchýlili k násilným protestům. Marko Zekič a Patrick Zandl jsou již ostřílenými matadory a tak se nedopustili žádných přeřeknutí či jiných faux pas. Dokonce si troufli na výbornou improvizaci, protože ocenění alespoň symbolicky předávali majitelům vítězných značek (Patrick vlastníci Ericsson T18 přebíral za Ericsson a kdosi v sále nahradil absentující zástupce Siemensu), když už se nedostavili někteří oficiální firemní zástupci.
Po vyhlášení nastalo veliké přelévání návštěvníků. Část jich zamířila k baru, zhruba trojnásobně více jich sprintovalo ke švédským stolům. Ostatní hosté tak měli možnost najít si místečko, kde hodlali strávit zbývající část ledva načatého večera. Čtvrtá důležitá zpráva není ani tak indiskrétní, je ovšem také pravdivá. Na každou podobnou akci se přijde dost lidí jen najíst a napít. Jejich úporná snaha být první u jídla spolehlivě otravuje všechny další návštěvníky.
Před akcí v naší redakci panovaly jisté obavy stran D.J.Růžový panter. Naštěstí se s počátkem hudební produkce rychle rozplynuly. D.J. hrál dobře. Žádné rušivé momenty tak nekalily konverzaci přítomných celebrit. A bylo věru koho sledovat. Premiér Zeman, předseda Sněmovny Klaus a ministr David nepřišli, neb ani nebyli pozváni. Mezi diskutujícími se samozřejmě tyčila postava našeho šéfredaktora, ale přehlédnout se nedali ani zástupci RadioMobilu (sponzora akce), Českého mobilu či Telecomu.
Přes názorovou i tarifní různost spolu v jedné místnosti pobývali zástupci drobných akcionářů SPT i pracovníci jeho aparátu. Ti dokonce družně diskutovali s pracovníky Paegasu a evidentně se nepřeli o výši propojovacích poplatků. Dokonce i naši kolegové a kolegyně s ostatních titulů byli jen přátelští, kynuli nám a s gustem přijímali nabízené pochutiny, což ostatně spojovalo všechny přítomné.
A tak zbývá poslední diskrétní informace o Mobilu roku. Akce vůbec nebyla špatná. Neprovázel ji žádný skandál ani jiná nepříjemnost. Potkali se zde ti, kterým se to jindy nepodaří i ti, kteří se vídají denně. Pokud se naše akce někomu nelíbila, nemusí příští rok chodit. Všechny ostatní rádi uvítáme na Mobilu roku 2000.
