Klání není věkově omezeno. Nejlepší účastníci získají různé ceny, například zájezdy a značkovou kosmetiku. O úspěchu rozhoduje rychlost s níž soutěžící dokáží napsat a odeslat zprávu, jejíž text předtím neznali.
Způsob pohodlné a pohotové mobilní komunikace pomocí SMS se stal v posledních letech fenoménem. Lidé získávají prostřednictvím této služby informace nejen soukromého, ale i komerčního a zpravodajského charakteru. "Pro nejzručnější a nejzkušenější esemeskáře je psaní textovek doslova koncertem prstů na mobilu," doplnila Janoutová.
PAŘÍŽ - Většina evropských mobilních operátorů nadále nepočítá s brzkým masovým zaváděním rychlých a výkonných sítí třetí generace (3G). Jejich výrazný rozvoj na evropském kontinentu někteří představitelé odvětví čekají až ke konci roku 2004, řekli na konci týdne lidé z telekomunikací na konferenci v Paříži.
Mobilní operátoři ve světě se nyní podle agentury Reuters rozdělují na ty, kteří jsou kvůli draze získaným licencím nuceni k nevýhodnému budování nákladných sítí do přesně určených termínů (například v Evropě), a na ty, kdo jako jinde ve světě mohou vyčkávat a odhadovat, zda poptávka ospravedlní vysoké výdaje.
Roli hraje i výběr standardu, kde se Evropa tentokrát netrefila. Prestižní britský týdeník The Economist se domnívá, že evropští operátoři doplatili na jednotný zavedený standard, označovaný jako W-CDMA, nebo v Evropě jako UMTS. Ten zatím dostatečně nefunguje a není schopen propojit telefony a sítě různých výrobců. Konkurenční systém CDMA2000 však již dobře funguje v Asii i v Americe.
Na základě tohoto vývoje mohla investiční banka Morgan Stanley vyhlásit, že v zavádění 3G vede Asie před Amerikou, zatímco Evropa je beznadějně poslední. Ukázalo se tak, že nadměrná regulace celé odvětví telekomunikací v Evropě poškozuje, uvedl The Economist.
Služby 3G se již měly zavést minulý měsíc ve Finsku, operátor Sonera a výrobce telefonů Nokia však od toho musely ustoupit kvůli technickým problémům s telefony. Firma Hutchison tento týden dostala pro svou britskou síť na zkoušku prvních 1000 telefonů a pouze omezené testování zahájil rakouský Mobilkom.
Japonská NTT DoCoMO, která pracuje na W-CDMA od října 2001, získala zatím pro tuto síť jen 135 000 klientů. Zato konkurenční KDDI se standardem CDMA2000 přitáhla od letošního dubna plných 2,3 milionu uživatelů. Přesun od nefungujícího standardu W-CDMA k CDMA2000 zvažuje stále více operátorů po celém světě včetně Evropy. V Evropě by však regulátoři museli změnit podmínky licencí, které telefonní firmy stály přes 100 miliard eur.
Britský týdeník nepředpokládá, že by regulátoři byli ochotni stanovené podmínky měnit, i když minimálně budou muset prodloužit termíny pro budování sítí. Obrana původní politiky je pro ně totiž důležitější než dát spotřebitelům a operátorům svobodnou možnost výběru technologie, uzavírá The Economist.
PAŘÍŽ - Francouzský výrobce telekomunikačních zařízení Alcatel stále nevidí budoucnost v nejrůžovějších barvách. Na vině je slabá poptávka, která znemožňuje, aby firma investorům předložila výhled na nejbližší období, prohlásil v pátek výkonný ředitel Serge Tchuruk.
Sdělení firmy se hned odrazilo v ceně jejích akcií, které se snížily o další tři procenta. Tchuruk se sice snaží dostat firmu zpět k zisku, zatím se mu to ale nedaří, protože většina klientů zatím výdaje za nová zařízení odkládá. Alcatel však podíl na trhu zvyšuje alespoň nepatrně.
"Trh bude ve druhém pololetí ještě klesat. Otázkou je, co se bude dít v příštím roce. Dnes ještě nejsem schopen říci, kdy se oživení dostaví," podotkl Tchuruk v rozhovoru na francouzské televizní stanici LCI.
Akcie společnosti Alcatel v ranních hodinách vykazovaly zisk až 2,7 procenta, po Tchurukových slovech nicméně zamířily opačným směrem. V jednu chvíli jejich ztráty činily téměř šest procent. V očích analytiků je ale pokles akcií přehnaný a odráží pouze slova výkonného ředitele.
Alcatel už propustil tisíce svých zaměstnanců a minulý měsíc oznámil další vlnu propouštění. Na konci roku 2000 měl Alcatel ještě kolem 113 000 zaměstnanců, po druhé vlně propouštění, tedy koncem roku 2003, jich ale bude mít sotva 60 000, uvedla agentura Reuters.
BRUSEL - Zastaralé telekomunikační sítě ve většině kandidátských zemí mohou ztížit úmysl Evropské unie zbudovat informační společnost založenou na moderních komunikačních technologiích. Upozorňuje na to týdeník European Voice, podle něhož počet pevných telefonních linek v přepočtu na 100 obyvatel v kandidátských zemích zdaleka nedosahuje hodnot EU.
Podle Evropské komise se jen na Maltě a na Kypru blíží počet pevných telefonních linek evropskému průměru. Na Kypru je 63 linek na 100 obyvatel, na Maltě 53 linek. Česká republika má 38 pevných linek na 100 lidí, což je stejně jako Estonsko a o tři méně než Slovinsko. Ostatní kandidáti jsou na tom ještě hůře, Slovensko má podle komise 32 linek na 100 lidí. Agentura ČTK, která článek European Voice cituje, však z nepochopitelných důvodů neuvádí, kolik linek na hlavu je zvykem mít v EU a kolik by bylo žádoucí mít v Česku.
Jedním z důvodů takové situace v kandidátských zemích je rostoucí obliba mobilních telefonů, zejména ve velkých městech východní Evropy. Zatímco modernizace telekomunikací v zemích EU nastala před příchodem mobilních sítí na trh, ve východní Evropě tomu tak nebylo. Operátoři tedy vynechali etapu modernizace pevných telekomunikačních sítí a přešli rovnou do "mobilní éry".
Kromě toho si liberalizace telekomunikací, nezbytná podmínka pro vstup do EU, vyžádala změny tarifů tak, aby byla zachována volná soutěž a průhlednost. Skončily tedy uměle nízko držené ceny za místní hovory, které byly subvencovány přemrštěnými hodnotami hovorů meziměstských.
"Dozvěděli jsme se, že sladění cen s náklady, které si vyžádalo evropské právo a liberalizovaný trh, donutilo některé předplatitele k odhlášení telefonu, protože už si jej nemohou dovolit," komentoval to člen Evropské komise Erkki Liikanen na telekomunikační konferenci v estonském Pärnu.
Pevné telekomunikační sítě zatím skutečně liberalizovalo jen pět kandidátů: Česko, Estonsko, Maďarsko, Polsko a Slovinsko. Pokrytí mobilními telefony, které se v zemích EU pohybuje mezi 60 a 80 procenty, je v kandidátských zemích nerovnoměrné, od 18 procent v Rumunsku, po 69 procent na Slovensku a skoro stejně v České republice.
