Každá soutěž, v níž se aktivně účastní všechny zainteresované strany, přináší mnoho zkušeností nejen soutěžícím, ale také samotným pořadatelům. Pokud se navíc podaří vhodně sestavit program a přijedou ti správní lidé, mnozí litují, že už všechno skončilo. Přesně takové pocity vyvolával čtvrtý ročník akce Českého Telecomu Step ahead. Do školícího střediska ve Zruči nad Sázavou se 9. listopadu sjelo dvanáct studentských týmů z celé republiky, aby se utkaly v těžkém klání o nejlepší nápad z oboru telekomunikací.
 |
 |
Když v pátek dopoledne přijížděl do malého města na východě Čech autobus s téměř padesáti studenty, nikdo z nich netušil, co je za pár hodin čeká. Po nezbytném ubytování v příjemném komplexu absolvovali sérii seminářů, které je uvedly do problematiky technologie xDSL, nabídky služeb a marketingu. Soutěžící ale stále netušili konkrétní zadání svého projektu. Několikahodinové vstřebávání kvanta nových informací by ovšem vydržel málokdo, a tak opravdu vhod přišly outdoorové aktivity. Nejrůznější překonávání zábran, provazochodectví či šplhání po laně spolehlivě rozptýlilo poslední obavy z průběhu soboty, v níž bude hrát roli týmová spolupráce, získané znalosti i kreativita.
V devět hodin ráno se všichni, ještě trochu rozespalí po proběhlé party, dozvěděli zadání práce, která jim na několik dalších hodin dá pořádně zabrat: Navrhněte služby založené na technologii xDSL tak, aby se vám do tří let vrátila vaše investice. K tomu studenti získali všechny potřebné podklady. Každý tým měl k dispozici jeden počítač s přístupem k internetu a intranetu, na němž postupně přibývaly další potřebné informace, v poledne byla zveřejněna také excelovská tabulka s daty nezbytnými pro výpočet finančního modelu. Část poroty v sobotu tvořené zástupci Českého Telecomu(panem Martinem Rosickým (manažer pro datové služby), Petrem Matějovským (manažer pro rozvoj služeb) a mou maličkostí se snažila být všem maximálně k dispozici, konzultovat studenty navržené služby, pomáhat s realizací jejich myšlenek, marketingem i nasazením správné finanční politiky. Aby vše nebylo tak jednoduché a částečně se také upozornilo na efektivitu práce s počítačem, nechali jsme do imaginární sítě implementovat pokročilou technologii přenosu dat, čímž mohly být sníženy ve finančním modelu uvedené náklady za přenesený megabajt. Ti, kteří sázeli na ruční vypočítávání v nejrůznějších pomocných tabulkách, tím byli doslova zděšeni, neboť pracné výpočty svých projektů mohli zahodit a začít znovu. I taková je ale praxe. Těch pár minut navíc strávených vytvářením mnohdy podceňovaných vzorců s proměnnými namísto fixních čísel se kupříkladu v tuto chvíli vyplatily. Zkrátka, podceňovat možnosti počítačů nebylo úplně taktické.
Do Step ahead se přihlásily týmy téměř ze všech univerzit v České republice. Velký procentuální podíl měli kromě studentů techniky i zástupci ekonomických a marketingových oborů, což do průběhu soutěže vneslo spoustu zajímavých obratů. Každý tým vystupoval jako nezávislá firma s názvem přinejmenším pozoruhodným. Posuďte sami:
| tým | škola kapitána týmu |
| 4bit | VŠB-TU Ostrava |
| Donel | Masarykova univerzita Brno |
| e-Boom | VŠE Praha |
| EWB200 | ČVUT Praha |
| Fimáci z HK | Univerzita Hradec Králové |
| Future on-line | Univerzita Hradec Králové |
| GJInfo | VŠE Praha |
| Kiklop | ČVUT Praha |
| Název týmu | ČVUT Praha |
| SmartTeam | VŠE Praha |
| T-maniacs | Slezská univerzita Opava |
| Yuppe consultants | CZU Praha |
Blížící se termín odevzdání skoro až magicky působil na náladu všech zúčastněných. Téměř ve všech skupinách nastala krize daná trochu šibeničním časem splnění zadaného úkolu, ovšem způsob, jakým si s ní všichni poradili, zaslouží minimálně obdiv. Měli jsme trochu obavy, zda někdo nevzdá, ovšem ukázalo se, že přítomní jsou velcí bojovníci připravení pro život. Do jednoho nám týmy své projekty odevzdaly. Poslední sice s půlhodinovým zpožděním, ale o to větší radostí ze splnění. Večerní oslava mohla vypuknout naplno. Netradiční převleky, produkty studené kuchyně i decibely z hudební aparatury daly zapomenout na celodenní stres. Vždyť zítra už je čeká pouze veletrh, na němž budou své projekty představovat „veřejnosti“ a příprava prezentace, která porotě pomůže rozhodnout o konečném pořadí čtyř nejlepších týmů.
 |
 |
Pokud se o sobotě hovořilo jako o těžkém dni pro soutěžící, neděle připravila perné chvilky hodnotícím. Naše řady rozšířil ještě pan doc.Ing. Boris Šimák, CSc., vedoucí katedry telekomunikační techniky elektrotechnické fakulty ČVUT. Zatímco studenti připravovali své stánky na veletrhu, my pročítali doslova stohy materiálů popisujících jednotlivé projekty. Sotva jsme se dostali k polovině, začal veletrh, na němž nejenom porota, ale také sami soutěžící vybírali čtyři nejlepší stánky. Studenti k zaujetí opravdu využili všeho, co jim bylo k dispozici, a tak originální nápady jste mohli vidět doslova na každém kroku. Vymezený čas uplynul skutečně jako voda, většina se odebrala na oběd. Porota ale už v jednu hodinu měla vyslovit jména čtyř nejlepších týmů, takže začala úporná práce, v níž nehledě na hlad jsme studovali zbývající práce. Minutu před třináctou hodinou byly uděleny poslední body, vybrány nejlepší návrhy i vznesen požadavek na odsunutí termínu vyhlášení o patnáct minut. Skutečně v tak krátkém čase pročíst dvanáct obsáhlých prací, zhodnotit jejich originalitu, životaschopnost, způsob propagace i zpracování finančního modelu nebylo snadné. Všechny projekty byly více či méně zajímavé. Ostatně o jejich kvalitě hovořil i fakt, že mezi čtyřmi vybranými týmy byly jen minimální bodové rozdíly. Rozhodujícím faktorem tedy opravdu budou prezentace.
 |
 |
Plni očekávání sledujeme způsob, s jakým si Donel, Fimáci, Název týmu a Smart team s tímto nelehkým úkolem poradí. Zatímco Fimáci sází na seriózní oslovení, bohužel až trochu unylé, „zaměstnanci“ Donelu svoji prezentaci pojímají skutečně velmi volně. Porota se výjimečně jednotně shoduje na tom, že hranici mezi odborností a zaujetím publika nejlépe zvolil Název týmu, jejichž prezentace by mohla úspěšně konkurovat i v reálných podmínkách, o navržených službách nemluvě. Ty totiž s menšími či většími úpravami dokáží na trhu prosadit všichni zúčastnění. Výsledné pořadí tedy dopadlo takto:
1, Název týmu
2, Donel
3, Smart team
4, Fimáci
A jaký že projekt nás opravdu oslovil natolik, že zvítězil? Nebudeme zde popisovat jeho detaily, to by vydalo na samostatný článek, ale v podstatě jde o kombinaci pokročilých služeb a myšlenky boxu, který by možnosti ADSL zpřístupnil všem, nezávisle na tom, zdali dotyční vlastní počítač či nikoliv. Zkrátka, technologie nové generace skutečně pro každého.
A co si o celé akci myslí zástupci prvních dvou vítězných týmů?
Jana Mitaczova, Název Týmu: Myslím, že většina lidí do toho šla, aniž by věděli, co přesně se bude dít. Já jsem jednoho dne dostala krátký mail s odkazem na stránky o soutěži, ve kterém se mě ptal, jestli s ním a jeho kamarády nechci jet. Zdálo se to být zajímavé, a tak jsem mu odepsala, že pojedu. Právě neznalost detailů byla asi největší výhodou celé akce. Pokud jde o náš tým, byli jsme opravdu spokojení, ať už šlo o jídlo, ubytování, atmosféru i lidi. Osobně se mi líbil přístup instruktorů. Měla jsem pocit, že jsou tam všichni pro nás a dělají co můžou, aby nám celý ten pobyt zpříjemnili a vytvořili ideální podmínky pro řešení zadaného projektu. Od některých lidí jsem slyšela, že by jim vyhovovalo, kdyby téma projektu znali už v pátek, ale myslím si, že lepší to bylo takhle. A navíc, když se člověk trochu víc zamyslel nad tím, čeho se týkaly workshopy, musel si to za pár minut poskládat. Rozhodně ale bylo lepší užívat outdoorových aktivit a natáčení „nízkorozpočtových krátkometrážních filmů“. A pokud jde o práci ve stresu, myslím, že v praxi to není jinak, a znám lidi, co pod tlakem pracují rychleji a lépe. Jde o to umět se přizpůsobit daným podmínkám. Příště bych trochu lépe vyřešila počítače. Ideální by bylo, kdybychom měli v kanceláři alespoň dva s přístupem na internet. Pak by obsah i formát odevzdaných dokumentů byl určitě kvalitnější.
Radim Petratur, Donel: Byla to opravdu velmi dobrá akce. Telecom ve společnosti nemá příliš dobré jméno a akce tohoto typu a úrovně mu mohou jedině prospět. Jako velmi pozitivní vidím i to, že se ČT prezentoval jako společnost mladých lidí, a to nejen ve Zruči (tam to mohl být záměr), ale i při on-line tiskové konferenci v pražské centrále. Rozhodně se pro mě stává opravdu zajímavým potenciálním zaměstnavatelem. Dále velmi pozitivně hodnotím to, že se organizátoři snažili vyjít soutěžícím maximálně vstříc, a to nejen při soutěži samotné, ale i mimo ni. Zaměstnanci ČT zábavu nejen organizovali, ale také se ji aktivně účastnili. Teď trochu té kritiky. Při soutěži jsme měli drobné problémy s počítači (ale technik se snažil, co mu síly stačily, a hodně se omlouval), internet nejel nebo jen pomalu - ve školícím středisku "pohlaváru" z ČT bych očekával něco úplně jiného.
Možná se vám teď asi honí hlavou, že Step ahead je ideálním způsobem, jak relativně levně získat zajímavé myšlenky. Úplně takové to ale není. Vzhledem k času, za jaký musely být projekty i podrobnosti „workshopů“ odevzdány, šlo především o vzájemné navázání bližšího kontaktu a především ukázání, že všechny ceny v telefonních sítích mají svůj reálný základ. Také teprve zde mnozí pochopili, že být telekomunikačním operátorem není jen o poplatcích, ale především o obrovských investicích, které se vrátí až za několik let. Všichni si navíc vyzkoušeli práci v týmu, stresové situace a vůbec část zákeřností chystaných životem ve většině zaměstnání. Studenti se shodli na tom, že samotná škola mladého člověka na reálné podmínky připravit nedokáže.
