Tuto recenzi napsal pro Mobil server Petr Šilhan, který pro tento telefon vypracoval i krátký popis. Jelikož to není zřetelné a mnohdy o tom nevědí ani sami prodejci, zdůrazňuji předem, že zde recenzovaná verze se jmenuje enhanced a je oproti svým předchůdcům vybavená moderní třívoltovou technologií. Výhody této technologie představíme příští týden v Souboji Titánů, jehož se účastní i Siemens S4 power - což je výrobek obvodově (a z části i designově) shodný se Sony CM-DX 1000 e. To je asi tolik, kolik bylo zapotřeba říci, abych předešel možným nedorozuměním.
S příchodem technologie GSM mé srdce zaplesalo a začal jsem se těšit na svůj přístroj. S nástupem GSM Global fy. Eurotel mi poněkud "spadla čelist" - a coby pracující student jsem pokračoval v těšení se na opravdový pád cen způsobený blahodárným působením konkurence. Nadešel den D a byla tu síť Paegas. Ceny hovorného sice klesly, ale po kontaktu se "žehličkou", zvanou též "briketa" (Motorola TX770), jsem zjistil, že to není to pravé do kapsy u košile. A tak jsem se vydal hledat to pravé. Na výstavě Hit 96 jsem narazil na mého budoucího miláčka. I přes vážnou kokurenci CMD-Z1 se jím stal designově velmi povedený SONY CM-DX1000. Při ceně kolem 21.000,- jsem se na něho chodil zamilovaně dívat, leč ke koupi jsem se neodhodlal. Ovšem ve chvíli, kdy jsem se se srdcem krvácejícím chystal koupit velice kvalitní dotovaný přístoj Phillips Fizz (je dokonce o trochu lehčí než CM-DX1000!), jeho hvězda opět zazářila.
Nakonec se mi přeci jenom podařilo dočkat se svého vysněného zázraku. Stál sice o pár korun více, než dotované přístroje, ale byly Vánoce, a to si lidé mají dělat radost. Tak jsem si ji udělal. Moje nedočkavost byla dokonce tak velká, že už na něho doma čekala den aktivovaná karta!
Doma jsem ihned začal rozbalovat donesenou úhlednou krabičku. Uvnitř jsem nalezl stolní nabíječku uzpůsobenou jak k nabíjení samostatné baterie, tak k zasunutí celého přístroje a samozřejmě přístroj samý. A tak jsem "zasunul" a začal studovat manuál. Ne že by to byl můj oblíbený způsob, jak začít poznávat zařízení, ale baterii bylo třeba nabít.
Baterie a nabíječka
Nabíječka je pěkně zpracovaná, vpředu má diodu indikující nabíjení (červená) i nabitý stav (zelená). Za zmínku stojí, že k překlopení z jednoho stavu do druhého nedochází skokově, ale postupně. Takže jakmile začíná problikávat sem tam zelená, je vidět, že bude brzy nabito. U nabitého přístroje funguje dioda zárověň jako identifikátor komunikace. Pří vysílání se zvýší odběr a rozsvítí červená. Načež obvykle dorazí SMS či hovor. Zřejmě to nebyl účel, ale je to tak.
První verze přístroje byly dodávány s baterii Li-Ion 1200 mAh. Novější modely (i tento můj) mají již baterii 1350 mAh vylepšenou o tepelné čidlo umožňující bezpečné nabíjení i v autě. Li-Ion totiž nemá rád teplo... Baterie 1350 mAh se v v nabíječce nabije za cca 5-6 hod, přičemž přibližně platí 1min v nabíječce = 1min hovoru. Jednou se mi již stalo, že jsem během hovoru zaslechl ono zlověstné pípání, signaluzijící, že za 2 min. bude konec. A byl. Vzhledem k tomu, že zbývalo dořešit již jen pár detailů, jsem po 5 min. nabíjení znovu zavolal a hovor bez problemů dokončil. Pokud se baterie rozhodne vás opustit během stand-by, telefon to dá najevo značně "asertivně"- několikrát opakovaným a s ničím nezaměnitelným zvukem. Což nelze než pochválit.
Výdrž baterie
Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl pro SONY byla Li-Ion baterie a její výdrž. Musím řící, že nelituji.
Technologie Li-Ion bez paměťového efektu umožňuje libovolně baterii dobíjet. Žádné problémy typu "potřeboval bych vybít baterii, ale jedu pryč/čekám hovor/...". Prostě když je třeba, přístroj jde do nabíječky , a potom vydrží dle výrobce 70hod stand-by nebo 4-7hod hovoru.
To dává fantastický poměr stand-by/talk time rovný 10. Pro srovnání:
Philips Fizz - 38,25
Ericsson GH388 - 16,5
Nokia 8100 - 35
a tak bych mohl pokračovat. Uvedený poměr udává, kolik hodin ze stand-by vám ubere jedna hodina hovoru. Dle mých zkušeností má na stand-by time velmi negativní vliv cesta metrem či podobné přesuny místy, kde není signál. A praktické zkušenosti? Pokud je třeba, lze bez problémů udržet přístroj v reálném provozu 4 dny. Pokud se budete hodně snažit a moc toho neprovoláte, pak i 5 dní. Samozřejmě předpokládám vypínání přes noc, v metru, v oblastech bez pokrytí. Tam se vám ale stejně nikdo nedovolá a v noci raději spím. Čili shrnuto: maximální spokojenost.
Přístroj
A teď tedy to nejdůležitější. Mašinka jménem SONY CM-DX1000. Už při prvním pohledu mě zaujal design. Je to samozřejmě věc názoru, ale mně tedy tento přístroj připadá velice "sexy". Za mimořádně povedený konstrukční prvek bych označil Pop-up funkci. Jedná se o výsuvné sluchátko, které umožňuje přijmout velmi přirozeně a jednoduše hovor. Jeho druhá a ještě důležitější fce je aretace klávesnice. Již žadná uzamykání klávesnice a problémy, ke kterým dochází při nošení telefonu v kapse. I mechanická odolnost této pohyblivé (a tím potenciálně závadové) části se zdá býti zcela v pořádku. Alespoň po prvním měsíci.
Jesliže vytáhnete anténku a vysunete sluchátko, ukáže se vám přístroj v plné kráse. Na levé straně přístroje máte (mechanicky opět velmi kvalitně zpracovaný) ovladač hlasitosti. Během hovoru věc k nezaplacení. V levém dolním rohu klávesnice je tlačítko i, poskytující kontextový help. Většinou jsou to informace, které by umožnily telefonovat i opici, pokud by uměla jeden ze šesti podporovaných jazyků (nikoli česky). Průměrně zkušený a inteligentni uživatel toto tlačítko moc nepotřebuje. Rozhodně tedy ne pro help, i když v několika menu má nezastupitelnou úlohu.
Displej je grafický, podsvětlený - stejně jako klávesnice. Pod displejem jsou dvě funkční tlačítka. Praktická je funkce pravého, které umožnuje uložit, a pak velmi rychle vytočit číslo nebo kód sítě. Já ho používám pro okamžité přesměrování (DIVERT ALL). Funkce k nezaplacení. Zrušit přesměrování lze stiskem pouhých dvou tlačítek - info a pak levé funkční (clear). Vůbec vše je řešeno ergonomicky a příjemně. Snad s výjimkou telefoního seznamu (viz níže). Indikátor baterie má pět úrovní, tedy poskytuje reálný obraz o stavu baterie.
Menu
Do menu se dostanete stiskem levého z funkčních tlačítek (jejich význam je kontextově závislý). Menu je velice přehledné, není co bych mu vytkl. Lze nastavit velké množství parametrů jak přístroje, tak sítě. Asi nemá význam se o všem rozepisovat - pěkně zpracovaný 50-ti stránkový manuál je k dispozici i v češtině.
Menu nemá klasické short-cuts, ale každá položka má přiřazeno číslo odpovídající jejímu pořadí. Tak se lze dostat poměrně rychle i do hluboko zařazených menu. Ovšem dle mých zkušeností, to co je hluboko člověk stejně nepoužívá často. I v řazení menu platí promyšlenost do detailu.
Za jedinou vážnou nevýhodu tohoto přístroje považuji telefoní seznam. Nemám zkušenosti z jiných přístrojů, ale 12 znaků na jméno mi přijde opravdu tragicky málo. Obzvlášt u high-end přístroje. Moje původní myšlenka, že bych zahodil staré dobré Casio , vzala za své. Položkám v seznamu můžete přiřadit sice čísla 1-99 a s jejich použitím opravdu jednoduše a pěkně volat (či podle nich řadit), ale pokud máte velký okruh lidí s malou četností volání, tak budete spíše hledat v seznamu. A to je zlé. Přístroj umožňuje skočit na prvni pismeno a víc nic. Při následném listování neexistuje akcelerace "kurzoru". Sune se stále stejným hlemýždím tempem. A pokud máte více lidí od stejného písmene...
Závěrem
SONY CM-DX1000 je velmi podařený přístroj, který nelze než doporučit. Jediným stínem na jeho kráse je již zmíněný seznam. Pokud si ovšem zamamatujete 1 až 2 číslicové vámi definované zkratky pro volaná čísla, seznam nebudete potřebovat. Přístroj má velice pěkný design, tak akorát do ruky. Má velké množství nastavitelných parametrů. Zvoněním a pípáním tlačítek počínaje a různými blokováními konče (půjčený telefon, charge limit, ...). Velkou výhodou je kvalitní baterie a velká výdrž. Přesně jak tvrdí reklama: "Malý vytrvalec s rychlým startem".
