Celá myšlenka je vlastně prostá. Horký držitel třetí licence by uzavřel smlouvu s jinou, neúspěšnou firmou, která po licenci touží. Jedním ze zájemců o takovéto získání licence je TeleDanmark, jenž o licenci měl zájem, ale podmínky pro získání mu ji neumožňují nabýt přímo v tendru a to skrze jeho majetkové propojení s Radiokomunikacemi, je ale jednáno i s dalšími společnostmi.
Celý princip je velmi jednoduchý a účinně obchází nemožnost licenci prodat bez souhlasu ČTÚ. Zájemce by se totiž stal servisní organizací - nebyl by držitelem licence, pouze by pro něj vykonával všechny služby související s provozem sítě, s jejím marketingem a držiteli licence by za toto platil dohodnutý poplatek.
Tento model již známe ze vztahu ČNTS a CET 21 pod kódovým názvem TV Nova. Stejně tak dobře víme, že model úspěšně funguje v okamžiku, kdy jsou korektně dohodnuty podmínky a především, když je mezi partnery důvěra. Tato důvěra je také momentálně nejpalčivějším problémem jednání, servisní organizaci by se asi nelíbilo, kdyby jí zůstala na krku třetí mobilní síť za solidní sumu, na kterou by ale neměla licenci a stejně tak by na rozpacích asi bylo ČTÚ.
Nicméně například pro TeleDanmark je to momentálně jediná cesta, jak se dostat na český mobilní trh. Stane se licence draženým zbožím? Jak dopadnou sliby, které dávají zájemci o třetí licenci? Varianta Nova, tedy varianta servisní organizace oddělené od vlastnictví licence, je momentálně nejhorší cesta, kterou si můžeme přát. Ale naše banánová republika si asi nic jiného nezaslouží, takže uvidíme, zda napříště bude ČTÚ řešit problémy se třetím operátorem po poradě s Radou pro rozhlasové a TV vysílání.
