Významná část zahraničních uchazečů již dnes přemýšlí o modelu, jakým se budou prodávat aktivace a mobilní telefony u třetího operátora. Proč o tom přemýšlí hlavně zahraniční účastníci? Především proto, že oni jsou ti s know-how a za velké peníze, které do hry nasypou, by v tom měli mít jasno. Pro prosazení se v České republice právě model service operátorů vypadá docela slibně už proto, že jej zde zatím operátoři stávající nepoužívají.
Tento model vlastně odděluje infrastrukturu od služeb. Třetí operátor by se staral o fungování a výstavbu infrastruktury, zatímco samotné aktivace a prodej by za něj z velké části dělali externí firmy, takzvaní service operátoři, poskytovatelé služeb. Ti, zjednodušeně řečeno, nakoupí kapacitu mobilní sítě, zabalí ji případně i s dalšími službami (například kapacita mezinárodních linek, meziměstského spojení, nebo přístup k internetu, pagery atd) do jednoho balíčku spolu se službami a prodají ji zákazníkovi. Zákazník tak dostane vlastně SIM kartu Service operátora – ta jej opravňuje používat nejenom služby mobilní sítě, ale třeba se dívat na kabelovou televizi, nebo používat dálkové volání přes tohoto operátora. Service operátor také nabízí určitou kvalitu zákaznického servisu – vybavuje fakturaci s drobnými klienty atd. Zákazník vlastně nepřichází do styku s provozovatelem infrastruktury, ale pouze s jejím nájemcem, přeprodávačem, tedy service providerem.
Tato metoda má svá pro i proti. Za současné situace představuje jednu z mála rozumných alternativ, jak se nový operátor může pokusit uchytit proti operátorům stávajícím. Velcí dealeři jako je Setos, ISC, Celadon, RadioCom, Intem a další sami příliš nemohou doufat v získání třetí licence, ale myšlenka fakticky provozovat vlastní síť, byť v nájmu, je bezpochyby láká. Je nutno si uvědomit, že výdělky dealerů nejsou dnes již tak vysoké, navíc oba stávající operátoři velmi účinně zasahují proti prodeji mobilních telefonů nenakoupených od nich, což patří mezi další tradiční a dnes se tenčící zdroje příjmů nezávislých dealerů.
Snaha sáhnout výše, než kam by mohly z vlastních sil a také nízká loajalita a spory se současnými operátory mohou snadno velké dealery přivést do řad rodících se service providerů nové mobilní sítě. Pro nového operátora by to byla výhra – nejen, že by získal cenné spojence, ale také by podtrhnul část příjmů dnešních operátorů. Je sice jasné, že velcí dealeři se nebudou moci zbavit prodeje karet stávajících operátorů, ale dnes již je obvyklé, že jeden dealer prodává oba operátory.
Navíc velcí dealeři pomalu začínají vsázet na prodeje pod jednotnou obchodní značkou, někdy dokonce franšízingem. Za všechny připomeňme iSpace Setosu, právě se rodící značku v maloobchodní síti s mobilními telefony, nebo konkurenční SIMfonii. Od vybudování vlastní značkové sítě prodejen je už jen krůček kývnout na nabídku dodávat SIM karty vlastní sítě, pouze někde v rohu vybavené logem skutečného provozovatele sítě.
Pro zákazníka by tento trend měl výhodu především v zpřehlednění trhu s mobilními telefony, kdy jejich prodej by nebyl závislý na náladě jednoho operátora, ale mobilní telefon by byl dotován při nákupu SIM karty – v praxi by tak svoji dotační cenu měl každý telefon. Také nabídka balíčků služeb a možnost různých přístupů ke klientovi by trhu prospěla. Na druhou stranu právě ona různorodost nabídky by mohla mnoho klientů mást: zejména v případě, když by si zákazník pletl service providery s operátory sítí.
Bez podpory velkých dealerů bude nový operátor v prekérní pozici: bude muset vybudovat vlastní dealerskou síť v situaci, kdy zde funguje ostrá konkurence dvou operátorů. To by nebyl věru snadný úkol a tak je na snadě, že útok na dealery přijde ještě dříve, než na nové licenci zaschne podpis ministra Peltráma.
