Od srpna 2007 platila první regulace roamingových cen v rámci zemí Evropské unie, respektive Evropského hospodářského prostoru. V druhé půlce léta 2007 se cena za minutu odchozího hovoru zastropovala na 16,75 Kč, minuta příchozího hovoru přibližně na polovině. Od té doby ceny každoročně klesaly a regulovat se posléze začaly i ceny SMS a dat.
Od 15. června 2017 platí, že v rámci EU zákazníci platí stejné ceny jako za volání a SMS do jiné sítě ve své zemi a taktéž stejné ceny za data. To znamená, že uživatelé s neomezeným tarifem mohou letos o prázdninách volat třeba ve Španělsku jako doma. Kdo v tarifu nebo na předplacence volné jednotky do ostatních sítí nemá, platí standardní sazbu jako při volání nebo esemeskování v Česku do jiné než vlastní sítě. U dat platí datové balíčky v Česku i v EU.
Dnes jako doma, dříve byl hovor i za stokoruny
Roaming se tak stává zcela běžnou záležitostí. Už poslední regulované ceny byly nízké a nyní se zákazníci v Evropě nemusí nikterak omezovat. Ovšem před srpnem 2007 to bylo zcela jiné. Roaming v Evropě byl neuvěřitelně drahý a v podstatě jen pro nouzové použití. Desetiminutový hovor mohl stát i přes 400 korun a stejně dlouhý příchozí hovor klidně i 300 korun. Kdo by si chtěl zavzpomínat, tomu stačí vyrazit mimo Evropu a podobné ceny si užije dosytosti i dnes. A vlastně nemusí ani do exotických destinací, stačí navštívit Černou Horu nebo Švýcarsko, kde unijní regulace neplatí.
Když pomineme horentní ceny roamingu před polovinou roku 2007, tak musíme připomenout ještě mnoho tehdejších specifik, kterými se roaming řídil a která dnes už řešit nemusíme.
Komplikovaněji to už nešlo
Tak především byly roamingové ceníky velmi komplikované. Tehdy neplatila žádná shodná sazba v rámci Evropy, Itálie byla levnější než Francie, Řecko než Španělsko. Ale jen u jednoho z operátorů, u jiného to bylo třeba obráceně. Jenže to bylo ještě složitější. Ceny se nelišily jen mezi navštívenými zeměmi, ale i mezi jednotlivými operátory. A opět dost výrazně, podrobně to ukazuje tabulka v tomto dobovém článku.
Takže pro ušetření bylo nutné nastavit ruční vyhledávání sítě a nastavení toho správného (v překladu nejlevnějšího) operátora. Jenže pak se často stávalo, že při opuštění pokrytí vybraného operátora jste byli bez signálu, než jste si toho všimli. A pamatovat si při cestě Evropou, který operátor v dané zemi je ten nejvýhodnější, rozhodně také nebylo uživatelsky přívětivé.
A to s tehdejšími fintami nejsme u konce. U některých operátorů platily pro odchozí hovory dvojí ceny, ve špičce a mimo špičku. Jenže každý operátor měl tato časová období jinak nastavená, takže kdo chtěl šetřit, tak si musel doma připravit manuál.
Rozdílné ceny platily i pro esemesky. Třeba ze Španělska v roce 2007 stály více než multimediální MMS. Ty se tenkrát vyplatily, protože s nimi delší text vyšel pod deset korun, naopak dlouhá SMS klidně na padesátikorunu. Ve zmíněném Španělsku stála jedna SMS (160 znaků) z dnešního pohledu neuvěřitelných 13,50 Kč.
Slevy jen někde, jen u někoho a jen někdy
Hitem roamingu byly akční slevy na SMS, v Chorvatsku třeba u T-Mobilu se slevou 50 procent, ale jen od pěti do sedmi odpoledne. A nebo u konkurenčního operátora SMS zdarma, ale jen od šesti do sedmi odpoledne. T-Mobile pak předplacenkářům nabízel zvýhodněný balíček 10 roamingových SMS za 58 korun. Eurotel (dnes O2) pak motivoval zákazníky pro používání roamingu tak, že za každou minutu nebo SMS v roamingu jim připsal tuto jednotku ke kreditu v domácí síti.
Pro peněženku smrtící byly hlasové schránky. A to v režimu podmíněného přesměrování provedeného v zahraničí. Pak totiž hovor šel do zahraničí a zase zpět a účtoval se jako volání do zahraničí a pak volání z roamingu. Pokud vás někdo „chtěl potěšit“, tak vám povídal do schránky dlouho a často. Účty pak šly do tisíců. Nutno dodat, že obvyklejšího nepodmíněného přesměrování se toto netýkalo.
