Velmi ošemetnému tématu telefonování za jízdy se dostává stále větší pozornosti. Zabývá se jím mnoho světových studií, ze kterých v současné chvíli vychází, že volání za volantem není až tak nebezpečné, jak se tvrdí.
Například podle švédské studie, jejímiž spoluzadavateli byl Státní úřad pro silniční dopravu a univerzita v Göteborgu, je varování před "velkými riziky" při telefonických rozhovorech řidičů za jízdy přehnané.
Výzkum totiž potvrdil, že jsou řidiči většinou schopni hledat rovnováhu mezi pozorností, kterou věnují dění kolem jejich vozu, a způsobem, jímž vedou telefonický rozhovor. Když hovoří, jedou opatrněji.
Simulátory jsou na nic
Předchozí velká studie švédského Státního úřadu pro silniční dopravu z roku 2003 přesto před telefonáty za jízdy varovala s tím, že na základě experimentálních výzkumů v něm shledala "velká rizika" pro řidiče i jejich okolí.
Její metodika byla ovšem založena na studiu řidičského chování ve zvláštních simulátorech. Nyní však výzkumníci studovali řidiče nikoli experimentálně, ale pomocí dlouhodobého filmování za volantem v běžném provozu.
"Pozorovali jsme několik různých způsobů, při nichž řidiči upřednostňovali pozornost k dění na silnici před telefonickým hovorem," uvedli autoři výzkumu ve svém vysvětlení v deníku Dagens Nyheter.
Konkrétně šlo například o přizpůsobování (snižování) rychlosti jízdy při hovoru, čekání na vhodnější chvíle k telefonování, jako například na stání na červenou, a upozorňování partnerů, s nimiž řidiči hovořili, na složitost dopravní situace a nutnost vlastního soustředění na provoz.
Hovořící řidiči také častěji a výrazněji dávali přednost jiným například na kruhových objezdech.
Psaní zpráv je mnohem nebezpečnější
Světové studie dále potvrzují, že mnohem větší nebezpečí hrozí řidiči a jeho okolí v případě psaní zpráv či jiné složitější manipulace s telefonem. Podle společnosti Nuance Communication je takových řidičů na dvacet procent.
Vychází přitom z výzkumu provedeného na vzorku jednoho tisíce řidičů z Německa, USA a Japonska. Dvacet procent z nich se přiznalo ke čtení SMS zpráv za jízdy, šestnáct pak zprávu dokonce při řízení vytváří a odesílá.
"Psaní zpráv za jízdy je mnohem nebezpečnější, než telefonovování. Vyžaduje totiž mnohem větší podíl soustředění řidiče," říká Craig Peddie ze společnosti Nuance Communication. "Ve spojení s výběrem kontaktu z adresáře je tato činnost jednou z nejnebezpečnějších vůbec," dodává Peddie.
K listování seznamem se přitom přiznává celých šedesát procent dotazovaných. Zároveň však tvrdí, že hlasové ovládání telefonu považují za velice užitečné. Pokud by uměl jejich přístroj reagovat na hlasové povely, neměli by prý nutkání s ním manipulovat.
Pět a sedmdesát procent respondentů tak považuje hlasové vytáčení za velmi užitečné. O deset procent méně řidičů by pak uvítalo hlasové upozornění na příchozí hovor například přečtením jména volajícího. Takovou funkci dnes nabízí například nejnovější chytré telefony od Nokie.
Výzkumnící varují
Autoři švédského výzkumu zpochybňujícího problematiku volání za volantem přiznávají, že jejich závěry nemohou být absolutizovány, protože studií s podobnou metodikou je zatím velmi málo.
Přesto však doporučují, aby odpovědné instituce ve Švédsku i nadále namísto na zákazy sázely na preventivní kampaně, které řidiče upozorňují na možná rizika, a na další výzkum této problematiky.
Na rozdíl od řady jiných zemí totiž není ve Švédsku řidičům telefonování za jízdy zakázáno ani omezeno povinným používáním přídavných handsfree sad, díky jimž řidič svůj mobilní telefon při řízení nedrží.
Craig Peddie naopak varuje před možnými násedky technického pokroku. "Rozšíření technologií do automobilů, ať už jde o MP3 přehrávače, mobilní telefony, či navigace, má za následek přibývání roztržitých řidičů na našich silnicích," říká Peddie.
"Je nutné hledat nová řešení postavená na rozpoznávání hlasových příkazů tak, aby technologie v automobilu řidiče nezatěžovaly a nezhoršovaly jeho pozornost," dodává.
