Čárové kódy na zboží se staly již běžnou záležitostí, s jejich použitím se setkal asi každý z nás v samoobsluze. Po přečtení kódu na zboží zná registrační pokladna okamžitě jeho cenu a informace o namarkovaných položkách mohou být tak obratem odepsány z evidence zásob. Pokud se nad čárovými kódy zamyslíme, napadne nás několik jejich nedostatků:
- Čárový kód musí být dobře viditelný, někdy se jej nepodaří na první pokus načíst a pokud bychom zboží skryli pod kabát, není po kódu ani památky.
- Čárový kód většinou identifikuje jen druh zboží, nikoli konkrétní exemplář a nelze jej tedy za normálních podmínek sledovat třeba ke sledování skladovacích lhůt nebo záruční doby.
- Čárový kód může být snadno poškozen mechanicky či opticky, uživatelé průkazek s čárovým kódem pro vstup do objektu o tom ví své.
Objevily se různé pokusy o řešení těchto nedostatků. Zvyšovala se délka kódu, objevily se dvojrozměrné kódy (čtvercové nebo obdélníkové pole bílých a černých čtverečků, každý čtvereček odpovídá jednomu bitu) a pro zabezpečení vstupu do objektů se začaly používat identifikační čipy. V první fázi se čip podobal čipu na telefonní kartě (čipové karty jsou standardizovány a ostatně běžné telefonní karty obsahují své výrobní číslo, byly také již před lety úspěšně využity jako idnentifikační průkaz na ČVUT). Čip se musel zasunout do čtečky, kontakty čtečky i čipu se mohly rychle opotřebit. Později se objevily identifikační čipy podobné knoflíkové baterii, které po přivedení napájecího napětí vyslaly své výrobní číslo, kontakty na čipu i na čtečce tak mohly být robustnější.
Elektricky čtený čip je jen obtížně použitelný pro evidenci zboží, šikovné by bylo číst jej bezdrátově. Problém by mohl být s napájením, baterie je velká a časem se vybije. Naštěstí se podařilo vyvinout bezdrátové identifikační čipy, které čerpají energii z dopadajících elektromagnetrických vln vysílaných čtečkou. Pro tato řešení sestávajících s čipu a malé ploché antény se vžilo označení RFID (Radio Frequency Idnetification, identifikace na radiové frekvenci), identifikační zařízení sestávající z čipu a anténky se nazývá tag.
Veselo v bezlicenčních pásmech
Průmyslová řešení pro bezdrátovou datovou komunikaci na krátké vzdálenosti často využívají pásma označovaná jako bezlicenční či ISM (Industrial, Scientific and Medical, průmyslová, vědecká a lékařská). Tato pásma můžete používat bez speciální licence, pokud dodržíte určitá pravidla, na oplátku musíte strpět případné rušení ostatními uživateli pásma, což při malé vzádelnosti mezi vysílačem a přijímačem nebývá problém. Známými technologiemi pro pásmo ISM jsou Wi-Fi, Bluetooth a mikrovlnný zářič v mikrovlnné troubě.
První řešení na bázi RFID se objevily počátkem 80. let, pracovaly v pásmu 125 kHz až 148 kHz. V tomto pásmu se RFID využívá pro identifikační průkazky lidí, evidenci domácích zvířat čipem injikovaným pod kůži a pro idnetifikaci komponent v zařízení během výroby či průchodu agresivním prostředím. Tag je tvořen kotoučem měděného drátu a pamětí EEPROM, cena se v závislosti na množství a způosbu zakrytování pohzbuje od 1 do 75 dolarů, dosah čtečky se pohybuje od jednotek centimetrů po jednotky metrů.
Od poloviny 90. let se na trhu začaly prosazovat tagy pro RFID pracující v pásmu 13,56 MHz. Anténa tagů nemusí být vyrobena z měděného drátu, může být dokonce vytištěna vodivým inkoustem na papírovou podložku a doplněna čipem. RFID v pásmu 13,56 MHz se používá pro evidenci knih v knihovnách, identifikaci zavazadel či prádla a řízení přístupu. Dosah čtečky se podobně jako u předchozího řešení pohybuje od jednotek centrimetrů do jednotek metrů. Cena tagu se pohybuje od 50 centů po 1 dolar, na rozdíl od předchozího řešení však vznikají problémy s umisťováním tagů na kovové povrchy.
Od roku 2000 se na trhu objevují tagy pracující v pásmech 868 MHz (v Evropě) a 915 MHz (v Americe; v Evropě na tomto pásmu pracují sítě GSM). Do určité míry se jim podařilo vytlačit řešení pracující v pásmu 13,56 MHz, tagy jsou totiž levnější a je možné zároveň přečíst údaje ze stovek až tisíců tagů zároveň (tato vlastnost se anglicky nazývá anti-collision, je například možné přečíst identifikační čísla všech výrobků zabalených na paletě zároveň). Cena se pohybuje kolem 30 až 50 dolarů a vedou se debaty, zda časem klesne pod 10 centů.
Zatím jsme probrali takzvané pasivní tagy, které skutečně neobsahují žádnou baterii a energii na vyslání identifikačního čísla čerpají z dopadajících elektromagnetických vln čtečky. Objevují se i aktivní tagy v ceně desítek až sta dolarů, které jsou vybaveny vlastní baterií a je na ně možné rovněž rádiem zapisovat data. Pracují nejčastěji v pásmu 433 MHz, 2,4 GHz a nyní také v pásmu 5,8 GHz a používají se zejména pro identifikaci přepravních konterjnerů, významným testerem je v současnosti americká armáda.
Velký bratr do každého hadříku
O RFID projevily zájem velké firmy podnikající v maloobchodu a zdá se, že velké obchodní řetězce časem donutí své dodavatele označovat pomocí RFID všechny výrobky stejně, jako je dříve donutily používat čárové kódy. Ochránci soukromí se začínají bouřit, nemusí být příjemné získat při koupi oblečení permanentní cejch pohodlně a běžně čitelný třeba na ulici. Hlasitým kritkem je Katherine Albrecht, šéfka organizace CASPIAN chránící soukromí spotřebitelů. Pracovník oborového sdružení dodavatelů pro americké samoobslužné prodejny (Grocery Manufacturers of America, GMA) se dokonce snažil paní Albrecht zdiskreditovat pátráním po kontrobverzních momentech v jejím dosavadním životě, e-mail s tímto návrhem však omylem poslal potenciálnímu terči kampaně. S kampaní byl konec, GMA se omluvila a nabídla své kritičce místo ve svém poradním orgánu.
Zajímavé je, že tagy pro RFID obsahují nové dvacetidolarové bankovky. Někteří jedinci se identifikační tagy snaží umlčet v mikrovlnné troubě, explodující tagy však zničí bankovky. RFID je jedou z technologií, která inspiruje ke konspiačním teoriím o čipové totalitě, podobně jako mobilní telefony, platební karty a čárové kódy (půvabná je teorie o čísle 666 v každém čárovém kódu UPC).
Příjemně by naopak na běžného spotřebitele mohla fungovat lednička vybavená čtečkou RFID, která by sledovala zásoby potravin ve svých útrobách, upozorňovala na prošlou záruční lhůtu a případně si dokázala objednat doplnění zásob po internetu. Nástup RFID patrně nic nzastaví a stane se běžnou součástí našeho života stejně jako čárové kódy, platební kódy a radiové systémy pro prevenci krádeží v obchodech.
Z výrobců spotřebního zboží se aktivně podílejí mimo jiné firmy Coca-Cola, Procter & Gamble a Gillette, z řad maloobchodníků společnosti Carrefour, METRO Group (u nás provozuje velkoobchody Makro), Tesco, Marks & Spencer a Wal-Mart. Mezi dodavatele IT, kteří se velmi zajímají o RFID, patří firmy Microsoft, IBM, Intel, Sun, Symbol a SAP. Technická řešení vyvíjí také řada start-upů jako Alien Technology.
