Meizu M9 nenadchne špičkovou výbavou, nabídkou programů nebo obřím displejem. Jeho výhody jsou jinde: nabízí výborný displej, příjemné rozměry a výbornou rychlost ovládání se solidním celkovým výkonem. Displej na úhlopříčce 3,5 palce nabízí vysoké rozlišení 640 × 960 pixelů, tedy stejné jako Apple iPhone.
Kapitoly recenze |
Drobnou nevýhodou je například absence české diakritiky na klávesnici. Cena
7 500 korun také není příliš atraktivní. Meizu M9 je jednoduše telefon pro zkušené uživatele. Těm má rozhodně co nabídnout.
Vzhled a konstrukce: černá krabička
Meizu M9 od počátku vznikalo jako konkurent iPhonu, podobně jako všechny dosavadní přístroje od Meizu. Tyto přístroje bývají často označovány za kopie iPhonu, ale od dob vůbec prvních telefonů čínské značky se mnoho změnilo. Vzhled je jednoduchý a najdeme v něm odkazy na různé přístroje. Ale označovat Meizu M9 vyloženě za kopii asi nemůžeme.
Plusy a mínusyProč koupit?
Proč nekoupit?
Kdy? V prodeji Za kolik? 7 500 Kč |
Tvary jsou obyčejné. Tělu dominuje černá barva, zaoblené rohy i boky a kryt baterie, který ve své soft-touch povrchové úpravě zabírá celou zadní plochu a přechází do boků. Pod displejem najdeme jedno mechanické tlačítko a vedle něj po každé straně po jednom tlačítku senzorovém. Naspodu telefonu zaujme miniUSB konektor namísto v současnosti nejvíce používaného microUSB.
Na vrchní straně je 3,5mm jack konektor a vypínací tlačítko, vlevo najdeme tlačítka pro regulaci hlasitosti. Meizu M9 není designově kdovíjak atraktivní kousek, ale na druhou stranu konzervativní vzhled může být pro mnohé výhodou. Proporce čelního panelu ale přeci jenom iPhone připomínají, takže pokud hledáte originál, musíte se poohlédnout jinde.
Zpracování je vcelku solidní: použité materiály odpovídají ceně, nikde nic nevrže a slícování dílů je přesné. Meizu M9 padne dobře do ruky, mohou za to na dnešní poměrně vcelku střídmé rozměry 113 × 59 × 11 mm. Hmotnost 123 gramů je také přijatelná.
Displej a ovládání: android po svém
Největší zajímavostí Meixu M9 je operační systém. V základu jde o Android 2.3 Gingerbread, ale u Meizu na něm zapracovali více než u jiných výrobců. Vytvořili tak v podstatě vlastní systém, který se dost liší některými principy ovládání od původního androidu. Telefon také nemá vestavěnu většinu obvyklých aplikací a spoustu si toho musí uživatelé doinstalovávat. Na druhou stranu tak telefon není zaplevelen spoustou zbytečných aplikací, které nikdy nepoužijete.
První zajímavostí systému je už odemykací obrazovka. Na ní je k dispozici ovládání hudebního přehrávače. Odemykání se děje tak, že vytáhnete ze spodní části obrazovky jednu ze tří ikon: prostřední je klasické odemčení, které zavede uživatele na úvodní obrazovku. Vlevo je zkratka k seznamu hovorů, vpravo pak ke zprávám.
Největší zvláštností systému je fakt, že nemá žádné dvě úrovně menu. Úvodní obrazovka s widgety zároveň slouží jako seznam aplikací, ty se tu dají po boku widgetů seřadit, jak se komu zachce. Vstup do menu tedy není důvod hledat. Grafika widgetů i ikon je decentní a jednoduchá, systém působí vkusně.
Vstup do menu by tedy uživatel hledal marně a podobné to je i v případě nastavení. Na první pohled se do něj také nedá jednoduše dostat. Stačí ale stisknout pravé senzorové tlačítko pod displejem, které podobně jako u řady běžných androidích smartphonů slouží pro zobrazení kontextové nabídky. Odtud lze z úvodní obrazovky otevřít i klasické menu nastavení a upravovat podobu úvodní obrazovky. Levá senzorová klávesa slouží pro návrat o krok zpět, prostřední tlačítko uživatele vždy zavede na úvodní obrazovku.
V nastavení například najdeme i zvláštnost v podobě možnosti výběru výkonu procesoru, ten lze nastavit ve třech úrovních. Trochu nelogicky se ale tato volba nachází v menu Usnadnění. Podobných drobných zádrhelů najdeme na telefonu více. Ručně jsme si například museli nastavit i APN pro přístup k internetu, automaticky si telefon nastavení zjistit neumí.
Ve spodní části hlavní obrazovky se nachází trojice ikon. Levá vede ke kontaktům, pravá ke zprávám, prostřední tlačítko spouští internetový prohlížeč. Další zajímavostí je vrchní lišta, která u androidu skrývá řadu upozornění: tady se lišta nestahuje celá, ale jen o kousek.
Displej telefonu je opravdu špičkový. Rozlišení 960 × 640 pixelů je shodné jako u iPhonu, stejné je to i s úhlopříčkou 3,5 palce. Zobrazení je tak velmi jemné, i samotný obraz na displeji si zaslouží jen chválu. Nikterak nevadí, že displej má občas kritizovanou matici PenTile, která způsobuje, že obraz nemusí být tak ostrý, jako u běžné RGB matice. Při daném rozlišení se ale rozhodně nevýhody PenTile neobjevují. Barvy mají věrné podání, Meizu zbytečně nepřibarvuje, jako to dělá mnoho konkurentů. Na druhou stranu trochu sytosti navíc by si možná barvy zasloužily.
Telefonování a zprávy: klasika
Zatímco systém má oproti běžnému androidu řadu odlišností, v oblasti telefonování a zpráv je nabídka normální. Přístup do telefonní aplikace probíhá pomocí zmíněné levé ikony. Meizu zvolilo dobrý přístup k jednotlivým funkcím. V číselníku tak například jde opravdu jenom vytočit číslo, vyhledávání probíhá pod záložkou tomu určenou.
Aplikace přitom vždy spustí zrovna tu záložku, která byla spuštěna naposledy. Ve dvou zbývajících záložkách nabízí telefonní aplikace seznam kontaktů a seznam hovorů. Kontakty ovšem nejsou tak propracované, jako u jiných androidích kousků. Různých polí k vyplnění je méně a navíc je nutné je jednotlivě přidávat.
Zprávy jsou přístupné podobně přes pravou ikonu na hlavní obrazovce, aplikace vypadá podobně jako ta u iPhonu. Nevýhodou při psaní zpráv je, že při psaní je k dispozici pouze anglická klávesnice. Na českou diakritiku je při zadávání textů potřeba zapomenout. To může řadě uživatelů vadit, jiní to přejdou bez povšimnutí. Nám upřímně česká klávesnice moc nechybí, na mobilních telefonech totiž většinou píšeme bez diakritiky, je to pohodlnější.
Telefonu chybí Gmail aplikace, kterou je potřeba doinstalovat z Google Play. To je jeden z mála standardně dostupných programů. Standardně vestavěná je pak i e-mailová aplikace pro práci s dalšími e-mailovými účty. Opět se ale uživatelé nedočkají přednastavených voleb nejpoužívanějších e-mailových schránek, ty je tak nutné nastavit ručně. Podporován je i firemní Exchange server.
Organizace a data: aplikace k doinstalování
V oblasti organizačních a datových funkcí je výbava Meizu M9 obvyklá. Standardní sadu wi-fi, bluetooth a podpory HSDPA tu doplňují i základní vestavěné aplikace. Mezi nimi najdeme kalendář, poznámky, kalkulačku, správce souborů (pod názvem Dokumenty) a záznamník zvuku. To je ale v podstatě vše. Předinstalovány jsou ještě Google Mapy, tím ale vestavěná zásoba téměř končí.
Zbytek užitečných programů je tedy potřeba doinstalovat. Google Play obchod je součástí telefonu a fungovat se s ním dá naprosto běžně. Meizu ale u telefonu preferuje svůj vlastní obchod Mstore. Ten je ale našinci k ničemu, nabízí pouze čínské aplikace a pokud tedy nevládnete tímto jazykem, ani si v aplikacích nevyberete.
Zábava: jen průměr
Ani výbava v zábavní oblasti není kdovíjaká. Opět ji lze označit za standard. Mezi aplikacemi tu je jen základní hudební přehrávač, video přehrávač a fotogalerie. Toť vše. Ostatní programy je opět nutné doinstalovávat. Tajnou zbraní je ale v tomto případě videopřehrávač. Zvládne celou řadu formátů umí i titulky uložené v samostatném SRT souboru. Výkon telefonu stačí i na přehrávání HD videí.
M9 dostalo pětimegapixelový fotoaparát s automatickým ostřením. Chybí mu ale přisvětlovací dioda, což značí, že foťák asi nebude hlavním lákadlem telefonu. A je to pravda, snímky jsou podprůměrné kvality a v horších světelných podmínkách nemohou pochopitelně konkurovat kouskům s diodou.
Fotoaparát má i za dobrých podmínek problém správně zaostřit. Aplikace fotoaparátu je velmi jednoduchá a i možnosti nastavení jsou omezené. Fotoaparát je tak u Meizu M9 spíše pro splnění povinnosti než pro parádu.
Shrnutí: zajímavý kousek
Konkurence může být hodně různorodá. Přístrojů s přesně 3,5palcovým displeje ale mnoho nenajdeme a když už, tak rozhodně ne s takovým rozlišením. S Meizu se může o zákazníky prát třeba Samsung Galaxy Ace s podstatně horším displejem nebo třeba o něco dražší nový Galaxy W. Sony Ericsson nabídne třeba luxusní Xperii Ray nebo Neo V. HTC by mohlo nabídnout nový model One V nebo třeba výběhový Desire S.
Většinou jsou to telefony s cenou okolo šesti tisíc korun, Meizu stojí standardně zhruba 7 500 korun, tedy alespoň podle ceníku na webu českého Emgetonu, který Meizu na náš trh přiváží a dává mu i svou značku. K sehnání je ale i levněji, takže se může svým konkurentům cenově přiblížit.
Meizu M9 a konkurence
-
Samsung Galaxy Ace Samsung Galaxy Ace, který běží na operačním systému Android, uspokojí i náročnější uživatele. Ve výbavě je A-GPS navigace, hudební přehrávač, FM rádio a vestavěný fotoaparát s rozlišením 5 megapixelů.
Cena: 6 490 Kč
-
Samsung i8150 Galaxy W Samsung Galaxy W je sice model střední třídy, výbavou ale kompromisy nedělá. Telefon používá Android Gingerbread a pohání jej silný procesor s taktem 1,4 GHz. Když k tomu připočteme ještě 4 GB vnitřní paměti a slušnou baterii s kapacitou 1 500 mAh, je jasné, že Samsung Galaxy W má našlápnuto k hodně dobrým prodejním výsledkům.
Cena: 7 700 Kč
-
Sony Ericsson Xperia ray Komunikátor Sony Ericsson Xperia ray má prakticky totožnou výbavu jako Xperia Arc, jen dostal menší displej a rozměry. Jde o výkonný smartphone bez jakýchkoli kompromisů. Kombinace elegantních tvarů, naprosto luxusního displeje a výborného zpracování je prostě neodolatelná.
Cena: 5 950 Kč
-
HTC One V HTC One V pohání jednojádrový gigahertzový procesor, jeho výbava odpovídá nižší třídě. Najdeme v ní 3,7 palcový WVGA displej a pětimegapixelový fotoaparát. Zaujme kombinace 4 GB vestavěné paměti a slotu na karty.
Cena: 7 500 Kč
