Brzy tomu budou dva roky od okamžiku, kdy Motorola představila asi nejstylovější mobil v celé historii tohoto odvětví. Žiletka Motorola RAZR V3 ukázala mobilnímu světu, kam se má nasměrovat. Mnoho výrobců její poselství následovalo tak svědomitě, že jejich produkty nelze od původního Razra vůbec rozeznat. - více zde
Počátkem roku 2003 se nálada v centrále Motoroly ustálila na bodu mrazu. Nokia se svými klasickými telefony svrhla tradičního výrobce véček z pozice světové jedničky. Portfolio Motoroly stálo přes značný technologický náskok za houby a ani operátoři o něj nejevili žádný enormní zájem.
Výhledy do budoucna nevypadaly o nic růžověji ani pro veterána Rogery Jellicoa. Angličan, který žil poblíž Chicaga, pracoval na několika modelech Motoroly včetně legendárního StarTACu z roku 1996. Jeden z jeho projektů byl podle CNN zrovna přidělen do vývojového centra v Pekingu a na obzoru se rýsoval model, kterému se posmívali i kolegové z oddělení konceptů.
Nemyslitelně tenké véčko
Nemyslitelně tenoučké véčko mělo být se svými deseti milimetry o polovinu hubenější než běžně prodávané klasické modely. Motorola si s vidinou supertenkého mobilu už nějakou dobu pohrávala. Vedení společnosti se ovšem nyní shánělo po někom, kdo by takové zařízení převedl z říše snů až na pulty obchodů.
Jellicoe se pro tento projekt nadchl a snažil se ho získat pod svá křídla. Na jaře roku 2003 se sešel s hlavou bezdrátové divize Robem Shaddockem v městečku Libertyville asi hodinu jízdy severně od Chicaga. Aby ho přesvědčil a získal tento projekt, načrtl na papír několik kreseb, jak by si takový mobil představoval. Tyto skicy už byly nápadně podobné tomu, jak žiletka nakonec vypadala.
Do roka měla být na světě
Rozkaz zněl jasně: Do roka měl Jellicoe přinést na trh nejtenčí mobil, jaký kdy byl vyroben. Záměrem společnosti bylo podle CNN stihnout celý projekt do udílení Oskarů v únoru 2004. Celebrity, které by se proháněly po rudých kobercích s novými telefony v rukou, by zajistily unikátnímu modelu dokonalé promo.
Cenová hranice stanovená na 500 dolarů předurčovala žiletce image dokonalého šperku pro horních deset tisíc. Málokdo počítal s tím, že by mohla časem tak degradovat a stát se masovým zbožím. Hlavním záměrem bylo přinést na trh něco, co Motorole napraví pošramocenou reputaci u zákazníků i operátorů. Modely, na kterých se bude vydělávat, měly přijít na trh až v druhé vlně.
Projekt začal ve firmě působit jako magnet přitahující ambiciózní, talentované lidi. Okolo Jellicoa se brzy semkl tým přibližně dvaceti lidí. Na Razru se pracovalo v Libertyville. Čas neúprosně tlačil, a tak se tým scházel každé ráno už ve čtyři hodiny.
Maximálně utajený projekt
Projekt byl označen nálepkou "Top Secret" a ani kolegové z budovy netušili, co přesně za zdmi jejich kanceláří vzniká. Peníze nehrály roli, ale utajení a čas o to větší. Celý tým navíc působil jako malá základna vzdoru oproti zažitým postupům, jak se v Motorole doposud vyvíjely nové produkty. Žádné konzultace s prodejci ani testy reakce zákazníků se tentokrát nekonaly.
Jellicoe vytvořil žiletku ze své kanceláře a utajil jí i před Motorolou samotnou. "Vždy, když začne vznikat něco radikálně odlišného, tak se objeví někdo, kdo začne říkat, že bychom měli raději věnovat energii něčemu jinému," řekl pro CNN Jellicoe.
Pro maximální utajení bylo zakázáno pořizovat jakékoliv digitální fotografie nebo videa. Snadno se totiž množí a šíří internetem do celého světa. Modely přístroje mohly opustit vývojové centrum jen v doprovodu některého z členů vývojového týmu.
Ve chvíli, kdy měl tým inženýrů dokončené rozvržení základních vnitřních součástek, začal designer Chris Arnholt pracovat na detailech jeho zevnějšku. Třicetiletý Arnholt tou dobou pracoval v Motorole dva roky, do společnosti přešel z designového studia KEK. Právě on vdechl žiletce onu dokonalou auru: hladké kovové šasi i leptanou klávesnici s modrým podsvícením, které pojmenoval znamení noci.
Každý detail kompromisem mezi výbavou a tloušťkou
Na podzim roku 2003 začaly konstrukční i designové týmy spojovat svou práci do jednoho celku. Každý detail, který na žiletce najdete, představuje závěrečný kompromis mezi tím, co měl telefon umět s ohledem na zachování minimální tloušťky. Shaddock byl například odhodlán oželet externí displej, aby telefon zbytečně nenabobtnal. Jellicoe byl ale proti, protože všechny ostatní modely jej v této kategorii mají.
Díky inovaci, která spočívala například v uložení antény do spodní části přístroje, se jim nakonec podařilo do telefonu vše potřebné vtěsnat. Kvůli neustálemu přeskupování vnitřních součástek ovšem telefon narostl do šířky. Motorola vycházela při konstrukci z dřívějších průzkumů, podle kterých se mobil širší než 49 milimetrů špatně drží v ruce. Žiletka ale najednou měla na šířku o čtyři milimetry víc. Tým vývojářů se zažitým zvykům opět postavil a odmítl tyto stereotypy respektovat.
Hranice deseti milimetrů nebyla pokořena
I přesto nebyla původní desetimilimetrová hranice nakonec pokořena. Složené véčko s tloušťkou 13,9 mm ale pořád vypadalo skvěle. Všichni se nakonec shodli na tom, že k účelům, k jakým Motorola nový model potřebovala, bude takový Razr bohatě stačit.
Přišly ale i problémy. Brzy bylo jasné, že limit stanovený na únor nebude možné v žádném případě stihnout. Příprava žiletky se protáhla například proto, že Chris Arnholt neměl stoprocentní důvěru v sériové vyráběné díly a odcestoval do Jižní Koreje, aby s dodavatelem dotáhl k dokonalosti onu leptanou klávesnici. Toto zpoždění způsobilo, že při svém uvedení už nebyla žiletka žádným technologickým hitem. Patřila spíše k průměru.
Původně se měla jmenovat Siliqua patula
Víte, že...V počtu prodaných kusů prolomí letos Motorola RAZR hranici 40 miliónů kusů a dotahuje se i na přehrávač Apple iPod. |
Málokdo ví, že se novinka měla původně jmenovat siliqua patula, což v překladu z latiny znamená něco jako "žiletkové véčko" (v angličtině razor clam - clamshell se používá pro označení véček). Tento název neprošel a v rámci udržení firemních konvencí byl model označen jako V3. Kombinací tiskacího písmene "V" a číslovky byla totiž označována všechna véčka výrobce a jediným zvýrazněním bylo použití pouze jednocifrného čísla.
Sexy čtyřpísmený název RAZR nakonec vymyslel marketingový génius Geoffrey Frost. Jména RAZR i V3 byla trochu nesystematicky použita obě. Frost stál také za reklamní kampaní "Hello Moto". Bohužel se největších plodů své práce nedočkal, protože v listopadu minulého roku nečekaně zemřel ve spánku na selhání srdce.
Zbytek už z našich článků znáte. Motorola V3 RAZR dobyla svět. Ještě před koncem roku 2004 se přes omezené dodávky stihlo prodat 750 000 kusů. V prvním čtvrtletí roku 2006 už tento model používalo okolo 25 miliónů mobilních uživatelů. V Evropě se žiletka V3 Razr stala dokonce nejprodávanějším mobilem vůbec. - více zde
Nezbývá než pogratulovat a popřát Motorole i celému mobilnímu světu, aby byl chystaný nástupce stejně úspěšný.
