Čtyřiapadasátiletá Kari Stamnesová z norského Trondelagu dostala před pár týdny velice neslušnou textovou zprávu. „Byla jsem z toho zděšená, ta zpráva byla opravdu velice neslušná,“ nechala se později slyšet v místním tisku. Paní Stamnesová zkoušela volat na číslo, z kterého jí zpráva přišla, aby zjistila, co je pisatel zač, ale volaný její hovor vždy odmítl.
Paní Stamnesová se rozhodla, že to nemůže nechat jen tak. Kompletní text oné neslušné esemesky nechala i se svým číslem uveřejnit v tisku. Také pátrala v telefonních seznamech u všech operátorů, až zjistila, že telefonní číslo, z něhož byla odeslána zmíněná neslušná textová zpráva, patří norskému premiérovi. Tiskový odbor premiéra musel pod tlakem okolností přiznat, že je tomu skutečně tak, a že inkriminované telefonní číslo je opravdu jedním z těch, které používá ministerský předseda.
„Omlouváme se, taková věc se nikdy neměla stát,“ sděloval tiskový mluvčí. „Služební telefony by opravdu neměly být používány k podobným účelům.“ Dalším vyšetřováním však vyšlo najevo, že pan premiér je z obliga a že za textovku může jeden z jeho řidičů. Ten údajně číslo paní Stamnesové naťukal do telefonu omylem.
Kvůli publicitě, kterou před dvěma týdny vyvolala zpráva v deníku Dagbladet o neslušných textovkách od premiéra, má paní Stamnesová snad nejznámější telefonní číslo v Norsku. „Asi si budu muset nechat změnit číslo. Neustále mi někdo volá,“ říká. No hlavně, že už vám nepíše premiérův řidič, chtělo by se dodat.
