Budiž - bez pagingu se s největší pravděpodobností jsme schopni velmi dobře obejít, nicméně torpédovat podobným způsobem licenci na DCS-1800, tedy samotný předstupeň sítí třetí generace UTMS, by byla tragická chyba, jejíž důsledky bychom pocítili všichni.
Při přípravě tohoto materiálu jsem vycházel především z uskutečněných tendrů v sousedních zemích, především pak z nedávného tendru v Rakousku, z tendru pro E2 v SRN, ze Slovenského skandálního případu i z problematického tendru v Maďarsku, jakož i v dalších evropských zemích. Tam, kde je možno odkázat na internetové reference, činím tak.
Především je třeba říci, že naprostá většina evropských regulátorů trhu nesplnila v případě nové mobilní licence pro síť DCS-1800 svoji roli - tedy roli regulátora, rovnovážného prvku. Příčinu především vidím v tom, že regulátor si zavčas neuvědomil, že vydání nové mobilní licence je podstatně odlišné, než vydání licence předchozím dvěma operátorům pro sítě GSM.
Zatímco ve většině evropských států byla licence pro GSM vydávána oběma operátorům najednou, a tedy jejich konkurenční možnosti byly vždy v zásadě velmi podobné, licence pro DCS-1800 byla vlastně vždy vydávána v odstupu několika let, kdy již původní nositelé licencí disponovali velmi kvalitním pokrytím, jakož i agresivním a zajetým marketingem. Pozdní vstup třetího operátora si ovšem operátor nezavinil sám, a má-li tedy úspěšně bojovat s nevýhodami, jež sám nezavinil, musí mu býti podána pomocná ruka v některých aspektech tržní soutěže - to si postupně uvědomovali všichni regulátoři.
Je nyní na České republice, aby dokázala, že se umí aktivně poučit z chyb, jichž se dopouštěli regulátoři v zemích Evropské unie i v postsocialistickém bloku, a že bude sama umět nastavit takové podmínky, aby se třetí operátor bez svého zavinění nestal takovou tržní popelkou, jako je Eplus v Německu nebo Boygues Telecom ve Francii.
Toliko úvodem.
Nyní si položme zásadní otázku:
Potřebujeme třetího operátora, držitele licence DCS-1800?
Odpověď asi tušíte - především proto, že jsem naznačoval větší rozsah tohoto
textu. Ale jak je to ve skutečnosti?
Především - podle zákona EU o liberalizaci a konkurenci v telekomunikacích mělo být ve všech členských státech Unie do rkou 1996 vydáno po dvou licencích na GSM-900 a do konce roku 1998 jedna licence na DCS-1800. Pokud směřujeme do Evropské unie, musíme se s tímto požadavkem smířit.
V dalším sledu je třeba si uvědomit, že ani dva operátoři nepředstavují plně konkurenční prostředí - jde spíše o oligopol. Rozsáhlé studie prokazují, že v zemích (a bohužel je jich málo), kde fungují tři operátoři digitálních sítí s podobným stupněm technické (především pokrytí) vyspělosti, dochází ke značné penetraci mobilních telefonů - příkladem jsou samozřejmě severské země, kde je penetrace mobilů například ve Finsku nad 50 %. V tomto jednom odstavečku nelze dopodrobna rozebrat všechny příčiny, jež k tomuto stavu vedou, ale lze brát za opodstatněný názor, podle nějž penetrace - a tedy i počet klientů stávajících operátorů - vzrůstá se vstupem třetího konkurenta, jenž tak pojímá roli přirozeného stimulátoru již ustáleného trhu.
S přihlédnutím k oběma výše uvedeným skutečnostem je tedy třeba považovat vstup třetího operátora na český trh za nezbytně nutný.
Při licenčním řízení obecně mohou nastat tyto průběhy:
- Regulátor trhu definuje podmínky tak, že vypadají slibně, ale poté nemá sílu tlačit stávající tržní subjekty k jejich plnění. Znamená to, že start třetího operátora je velmi pomalý, červená čísla se táhnou celou jeho historií, akcionáři se snaží akcií zbavit a spíše než přínosem je takový operátor přítěží (Německo, Francie).
- Regulátor nezahrne do licenčních podmínek žádné markantní ochranné prvky, velké firmy se řízení neúčastní, protože je to pro ně nevýhodné od začátku (Rakousko, Maďarsko, Holandsko, Belgie). Takové řízení mívá nezřídka jednoho účastníka, nebo je zrušeno úplně. Z jednoho účastníka se vybírá špatně, někdy jde i o firmu, která je outsiderem a spíše zkouší štěstí. I zde je scénář velmi podobný tomu předchozímu - nový operátor neplní žádnou roli tržního stimulátoru a většinou je na tom finančně velmi špatně.
- Regulátor nasadí licenční podmínky tak, že přinášejí jak ochranné faktory, tak páky, díky jimž je tyto ochranné faktory možno vymáhat i od konkurentů (budu ilustrovat dále). Takových případů je bohužel v Evropě velmi málo (Skandinávie), ale bylo by dobře, kdyby k nim Česká republika patřila. Zde je schéma zcela opačné - nový operátor je většinou finančně silná firma s dostatečným know-how (stálo jí to za to), silně investuje a rychle postupuje dopředu. Během tří let je schopna se postavit na roveň s ostatními operátory a účinně jim konkurovat.
Jak se tedy můžeme vyhnout prvním dvěma schématům a dostat třetího operátora v ČR do pozice číslo tři?
Jak již bylo naznačeno, podaří se to jen rozumnou licenční politikou jištěnou pákami, jež mohou působit na další podstatné tržní subjekty.
Pokračovat tedy budeme seznamem připomínek a úprav stávajícího záměru licenčních podmínek:
1. Kapitálová provázanost:
Je nutno zamezit tomu, aby budoucí třetí operátor byl majetkově, a tedy i fakticky provázán se stávajícími operátory, což by znehodnotilo jeho úlohu tržního stimulátoru. Fakticky by to mělo znamenat vyřazení především Českých radiokomunikací, PVT, SPT Telecom, Telekomunikačních montáží a jimi výrazně spoluvlastněných subjektů z licenčního řízení. To se nyní týká zřejmě především Českých radiokomunikací a firmy CzechTel, v níž jsou podílníky spolu s TeleDenmark - poloviční podíl v RadioMobilu je dostatečný důvod. Povinností každého žadatele o licenci je doložit své majetkové vztahy, tedy identifikovat majitele.
Jinak bude potřeba postupovat tam, kde je společným jmenovatelem stát - ten většinou nedisponuje operativním řízením, a tedy nemá na funkci firmy významný vliv, naopak lze předpokládat privatizaci. To by se týkalo ČRa, kdyby je nevyřadil předchozí bod, jakož i třeba Aliatelu, jenž je vlastněn REASy, vlastněnými státem.
Kapitálová provázanost musí být bedlivě sledována, nicméně i pečlivě zvážena - hloubka, do níž je hledána kapitálová provázanost, je rozumná v rámci dvou úrovní - tedy podílník firmy žádající o licenci a podílník podílníka firmy žádající o licenci.
2. Licence nebo frekvence?
Oblíbeným argumentem EuroTelu při každém hovoru o licenci na DCS-1800 je skutečnost, že EuroTel je vlastníkem licence na provozování sítě GSM, a tedy považuje síť DCS-1800 jen za GSM síť s jinými frekvencemi. Z technického hlediska má z velké části pravdu. EuroTel dále tvrdí, že již mnoho let dobře slouží svým zákazníkům, a tedy nevidí důvod, proč by neměl dostat další frekvence, aby jim mohl sloužit i v dalším frekvenčním pásmu, a zejména se tak zbavil přetížení sítě.
Tento argument lze akceptovat jako pravdivý, ovšem pod podmínkou, že se bude vztahovat i na ostatní subjekty trhu, tedy nejenom na EuroTel.
Je třeba říci, že při stávajícím návrhu GSM sítě by bylo možné zhuštěním a širší implementací pikocell dosáhnout řádově vyšší kapacity sítě (Nokia udává možnost škálovatelnosti do 1000 Erlangů, což je dost i na centrum Prahy). Frekvence DCS-1800 není jediné řešení a lze přijmout jako dané, že obchodně-strategické zájmy EuroTelu zde převyšují potřeby technické. Odhlédnuto od tohoto je možno tento argument akceptovat, pokud bude aplikován i na ostatní - viz dále.
Domnívám se tedy, vzhledem k postoji EuroTelu, že licence by měla třetího operátora ubezpečit nikoliv o tom, že v ochranné lhůtě nedostane další operátor licenci na provoz DCS-1800, ale že v ochranné lhůtě nedostane žádný další operátor přidělené frekvence v pásmu DCS-1800.
3. Data a termíny
Nelze popřít, že návrh předložený ČTÚ obsahuje krajně šibeniční termíny.
Především se nedomnívám, že v rámci velkých korporací je proveditelné, aby na sestavení kvalitní nabídky pro tendr bylo možno vystačit s měsícem času. Je nezbytně nutné, aby se tato doba rozšířila alespoň na dvojnásobek - české zaspání při vypsání tendru nejsme oprávněni přenášet na uchazeče.
Nepovažuji za realizovatelné, aby operátor sítě DCS-1800 byl povinen spustit provoz sítě v rozmezí čtyř měsíců, jak to předpokládá stávající návrh. Tato doba je nesmyslná - během ní bude nový operátor rád, když zařídí zřízení akciové společnosti, pronajme budovu a vystaví na ní jeden stožár - za čtyři měsíce není schopen nabídnout žádné pokrytí.
Tady se dostáváme k chybě, jíž se ČTÚ dle mého dopustil v případě RadioMobilu. Zatímco EuroTel mohl budovat svojí mobilní síť předem, jeho konkurent měl na spuštění sítě půl roku - podle čehož také pokrytí vypadalo. Marketingově se to na RadioMobilu projevuje dodnes - dosud všichni implicitně předpokládáme, že síť Paegas má horší pokrytí, než síť EuroTelu - a to jen proto, že ho měla při startu mizerné a s ročním handicapem se těžko vyrovnávala.
Není rozumné, aby i nový operátor byl nucen k této marketingové sebevraždě - domnívám se, že by mu mělo být povolena lhůta alespoň 12, ale ideálně 18 měsíců, během nichž by se mohl nový operátor svobodně rozhodnout o startu své sítě. Během této doby by nový operátor již měl dokladovat pokrok ve výstavbě sítě - což není neproveditelné.
Je třeba pamatovat na to, že nový operátor je komerční firma a nemá zájem příliš dlouho investovat do něčeho tak drahého, jako je mobilní síť, aniž by dostávala část investicí zpět v poplatcích, a zároveň nechala na trhu volný prostor konkurentům. Vhodné ekvilibrium mezi dostupným pokrytím ve výhodné ceně a zaplňujícím se trhem by si měl stanovit sám operátor, nikoliv ČTÚ.
4. Ochranné prvky
Již dříve jsem uvedl důvody, pro něž považuji za nezbytné, aby regulátor trhu vyrovnal tříletý náskok stávajících operátorů s novým operátorem. Hlavními ochrannými prvky je vnitrostátní roaming a přístup na stožáry BTS.
4.1. Vnitrostátní roaming:
Vnitrostátní roaming je ožehavá otázka pro současné operátory - znamená možnost, kdy si klienti nového operátora mohou zavolat ze sítě EuroTelu i RadioMobilu. Tento ochranný prvek nesmí být uveden pouze jako právo, ale jako výslovná povinnost pro stávající operátory - bez této povinnosti pro mnoho “objektivních” důvodů ke zprovoznění vnitrostátního roamingu nedojde včas.
4.1.1. Jak tuto povinnost vymoci?
Především by ČTÚ měl na tuto povinnost vnitrostátního roamingu navázat jediný v současné době legitimní tlak, jenž na operátory má - frekvenční příděl. Pokud nedojde ze strany stávajícího operátora k dohodě o vnitrostátním roamingu ve lhůtě sjednané s novým operátorem, nedostane stávající operátor žádné frekvence navíc po sanční dobu rovnající se kupříkladu desetinásobku meškané lhůty - a to jak v pásmu GSM-900, tak DCS-1800.
Stávající operátoři nemají na frekvence žádný zákonný nárok, a tak by tento tlak byl velmi účinný, protože operátor by tak ztrácel na svého druhého konkurenta.
4.1.2. Ceny vnitrostátního roamingu
Další ožehavý problém - nutnost regulace cen vnitrostátního roamingu. Cena by se logicky měla pohybovat mezi cenou stávajících služeb pro vlastní klienty a cenou roamingu pro zahraniční partnery. Ve světě se vnitrostátní roaming příliš zatím neaplikoval, ale jako rozumné cenové rozpětí se obecně považuje 1,5 - 2 násobek stávajících cen operátora, jehož síť je roamována. Nutnost stanovení maximální ceny je evidentní - nelze předpokládat, že cena představující větší cenu, než cenu vlastním klientům, bude pro stávající operátory nevýhodná.
4.2. Přístup na stožáry
Přístup na sloupy je velmi logický argument - v mnoha oblastech již došlo k dohodě operátora s místní správou, že další operátor si zde sloup stavět nebude moci, navíc to ani z ekologického hlediska není únosné. ČTÚ jako regulátor by mělo vyžadovat po operátorech vzájemné zpřístupnění sloupů za nákladovou úhradu poměrné části poplatku + přiměřený zisk. Zde převažuje hlavně ekologický pohled - není rozhodně nutné, aby krajinu hyzdily tři sloupy najednou.
Nedodržení tohoto požadavku by mělo být opět ze strany regulátora sankcionováno na frekvenčním přídělu blokací uvolněných frekvencí.
4.3. Ostatní služby
Stávající operátoři nesmí blokovat přístup ze své sítě i do své sítě ostatním službám - nesmí se stát, že nebude možno zasílat SMS zprávy mezi novým a stávajícím operátorem. Služby mají být dostupné i ve vnitrostátním roamingu.
Předpokládám, že tato opatření nebudou přijata EuroTelem ani RadioMobilem s nadšením a tito vynaloží maximální úsilí na jejich zpochybnění nebo odstranění. Povinnost a sankcionovatelnost vnitrostátního roamingu a přístupu na stožáry jsou ovšem základním pilířem úspěšného vydání licence DCS-1800 a bez nich je lepší na celou licenci zapomenout.
5. Stanovení a zavazbení ochranné lhůty
Návrh zásad licenčního řízení předpokládá ochrannou lhůtu 18 měsíců, během níž by nebyla vydána licence pro DCS-1800. Již jsme výše uvedli důvod, pro nějž navrhuji zaměnit ochranou lhůtu na licenci za lhůtu na vydání frekvencí stávajícím operátorům s vymezením limitu, po němž se uvažuje o vydání čtvrté licence - na jeho délce podle mne příliš nesejde, to je podmínka informační - netýká se stávajících operátorů, kteří budou největšími konkurenty.
Ochranná lhůta pro vydání frekvencí nesmí být fixní, ale měla by se vázat na pohotovost, s níž dojde k dohodě mezi stávajícími a novým operátorem. V praxi by se tedy mělo zohlednit, s jakou rychlostí umožní EuroTel s RadioMobilem vnitrostátní roaming a přístup na stožáry. Je tedy myslitelné, že jeden ze stávajících operátorů dostane DCS-1800 frekvence dříve, než druhý - je to jen na rychlosti jejich jednání, protože nový operátor bude mít o obě podmínkové věci maximální zájem a jednání blokovat nebude. Vzorec pro toto zohlednění jsem ovšem nezpracovával.
Jak jsem řekl, považuji za akceptovatelný argument EuroTelu, že by další frekvence pro stávající operátory měly být vydány bez dalšího licenčního řízení. Již výše jsem ovšem naznačil body, které by se staly kritériem pro uvolnění těchto frekvencí ze strany ČTÚ. Tento systém navržený EuroTelem je ale nutno aplikovat i opačně - tedy stávající operátor by měl získat svůj frekvenční příděl ve spektru 900 MHz pro pokrývání rozlehlých oblastí, kde není nasazení samotného DCS-1800 systému ekonomicky výhodné. Tím by nebyla porušena rovná práva všech tří operátorů.
Argument nedostatečného frekvenčního prostoru v GSM-900 je absurdní - některé frekvence dosud nebyly uvolněny a navíc v daném případě se jedná především o frekvence ve volném terénu, kde stávající operátoři nemají problém s kapacitou.
Termín vydání frekvencí DCS-1800 stávajícím operátorům by se měl shodovat s termínem vydání frekvencí GSM-900 operátorovi novému.
6. Šířka frekvenčního spektra
Licencí zvažovaný frekvenční prostor 2x14,5 MHz je zoufale úzký a dostačuje pouze pro vybudování základní služby s naprosto minimální škálovatelností. Je nezbytně nutné tento frekvenční prostor zvýšit alespoň na 2x22 MHz, ideálně pak na dvojnásobek - případně poskytnout závazek uvolnění těchto frekvencí v určitém datu.
Je nutné, aby nedošlo ze strany regulátora ke stejnému pochybení, jako v případě RadioMobilu, kdy byla do frekvenčního pásma vpuštěna služba, která v něm nemá co dělat - typicky Hughes AirReach SPT Telecom, zastaralý systém pro WLL s výrazným frekvenčním průnikem mimo vyhrazené spektrum. Pásmo 1,8 GHz je na rušení ještě náchylnější. Je třeba zvážit frekvenční příděl v oblastech, kde operují v pásmu 1,8 GHz jiné služby - například D/AMPS v Severních Čechách.
7. Poplatky za licenci
V otázce poplatků za vydání licence nepanuje v zemích EU jednoznačná shoda. Poplatky za mobilní licenci by neměly být chápány jako možnost lichvářského výdělku dojené státní kasy, ale jako reální úhrada za využívání přírodních zdrojů, mezi něž patří rovněž radiové pásmo. Pokud budou poplatky stanoveny v návaznosti na počet BTSek, je třeba oddělit poplatky za DCS a GSM BTSky, neboť pro DCS-1800 je potřeba o 30-50 procent více základnových stanic, než u GSM, pro dosažení téhož pokrytí. Stejný princip by měl platit i pro stávající operátory v okamžiku, kdy budou provozovat DCS BTSky.
8. Propojovací dohody
Pojmem propojovací dohoda mám na mysli především smlouvu s SPT Telecom o propojení sítě. Smysluplná propojovací dohoda má představovat jeden ze základních kritérií pro start sítě DCS-1800 - operátor v ní nesmí být znevýhodněn oproti ostatním a regulátor je povinen mu aktivně pomoci v jednáních s monopolním provozovatelem pevné telefonní sítě. Vyhněme se stejné havárii, jako byl krach jednání druhého operátora pagingové sítě Ermes s monopolním SPT Telecom, jenž mimo jiné byl také jeho konkurentem v tendru na Ermes.
Všichni mobilní operátoři mají mít možnost vzájemných přímých propojovacích dohod, tedy bez využívání sítě SPT Telecom. Monopol SPT Telecom platí pro pevnou telefonní síť, nikoliv pro síť mobilní!
Těchto sedm bodů představuje aspekty předurčující úspěšný vstup třetího mobilního operátora na český trh. Doufám, že jsem některý z důležitých bodů neopomněl a že se mi podařilo všechny předložené body jasně vysvětlit a definovat.
Neočekávám, že by tato soupiska vzbudila přehnané sympatie ze strany stávajících operátorů, nicméně to ji mimo jiné také účel nezávislého regulátora trhu, jenž by měl přihlížet jak ku blahu stávajících tržních subjektů, tak jejich konkurentů.
V současné době nám nezbývá, než čekat, s jakou finální verzí podmínek pro licenční řízení na operátora DCS-1800 předloží Český telekomunikační úřad a zda nepromarní šanci zapsat Českou republiku s jejím licenčním řízením jako historicky první úspěšně zvládnutý tendr na operátora DCS-1800.
