Od posla, kurýra a postiliona přes pošmistra k pošťákovi, messengerovi...
Aniž víme cokoli o této dívce a jejím ctiteli, snadno si domyslíme, jakou úlohu v jejich vztahu hrály dopisy. Měli štěstí – žili už v době, kdy nebylo obtížné odeslat soukromý list, docela levně a bez velkého rizika cenzury (pokud za cenzory nepovažujeme jejich rodiče). Před staletími si totiž luxus korespondence mohli dovolit jen skuteční vládcové: například v Egyptě běhali se svitky papyru jen faraonovi poslové. Předchůdkyně pošty, římská „statio posita“, byla už velice dobře organizovaná a na svou dobu neuvěřitelně rychlá – především proto, že římské impérium disponovalo kvalitní sítí silnic. Už ve starověkém Římě bylo možné poslat něco (zprávu, předmět, nebo dokonce člověka) „expres“ – zvláštním rychlým vozíkem.
Ve středověku měli ovšem privilegovaní vlastní posly a ti méně významní zkrátka posílali zprávy po pocestných a kupcích, kteří je vyřizovali většinou ústně. Vlastní kurýrní sítě se zastávkami v uzlových městech si postupně vybudovala nejen šlechta, ale i mnohé řády a univerzity. Pergamen a papyrus ve 14. století nahradil papír, sbalený do ruličky a důkladně zapečetěný. V 17. století se listy umně skládaly do sebe, aby nebylo snadné dopis otevřít a přečíst. Na nápad vyrobit speciální kapsy – obálky přišel až o sto let později jeden obratný anglický obchodník.
Málokdo ví, že pošta má velkou zásluhu na vzniku a rozšíření novin – byla zkrátka schopna potištěné listy s aktuálními zprávami doručit velmi rychle do příslušných míst. Poštovní sítě v 17. a 18. století v Evropě patřily většinou významným rodinám. V Rakousku to byli Paarové, od nichž správu poštovního spojení převzal stát až za Marie Terezie. V polovině 19. století byly zavedeny známky, které odstranily potíže s vymáháním poštovného – ty prý zaměstnávaly pošťáky snad více než samotná roznáška.
O to, kdo vynalezl pohlednice a korespondenční lístky, se po léta přou Rakušani s Němci. Podle všeho na nápad rozesílat jednoduché lístky stejného formátu bez obálky přišel v roce 1865 německý poštovní úředník Heinrich von Stephan, první Korrespondenz-Karte ale odešla z rakouské pošty, a to o čtyři roky později.
Dopisy (soukromé a literární)...
Dopis, původně co možná nejkratší (aby se šetřilo vzácným papírem), se postupem doby prodlužoval. Plnil úlohy nejen všeobecně informační a administrativní, ale i ryze soukromé. Dopis mohl sloužit i jako obhajoba či vysvětlení učení nebo postoje pisatele (vzpomeňme alespoň na Husovy dopisy z Kostnice nebo Žerotínovu Obranu). Stával se tak i prostředkem, jak osvědčit vybroušený stylistický um, a vstoupil do literatury. Posuďte sami i jen podle oslovení, která v 90. letech 16. století používal Karel starší ze Žerotína: „Urozený a můj velice a obzvláštně milý Pane pane strejče, své povolné služby s vinšováním od Pána Boha všech nejlepších věcí Vsti (vašnosti) vzkazuji.“ „Václave milý, dobréhoť zdraví rád přeji.“Světlo světa spatřily listy literární – fiktivní: snad nejznámějším románem v dopisech jsou Nebezpečné známosti Choderlose de Laclos, odhalující neřestný život francouzské smetánky, dokonce dvakrát zfilmované. Korespondence známých osobností je, jak známo, dodnes předmětem obecného zájmu – ať už z pohnutek „šlechetných“, jako je například poznání kontextu umělcovy tvorby (dopisy B. Němcové a mnohé další), anebo jako potrava senzacechtivých čtenářů. Četné soukromé listy jsou také zjevně psány už s myšlenkou na další čtenáře, z nich největší proslulosti u nás nepochyby nabyly Havlovy Dopisy Olze.
... a jejich konkurence
A jsme u telegrafu, veřejnosti zpřístupněného v 50. letech 19. století, a u telefonu, který byl v Praze zaváděn od roku 1881. Telefon byl mimochodem vynalezen v podstatě náhodou... Námi oslavovaný A. G. Bell chtěl původně sestrojit přístroj, který by vizualizoval mluvený jazyk: byl totiž učitelem neslyšících a kromě toho měl neslyšící snoubenku.Pražská ústředna byla na evropskou připojena už v roce 1896. Telefon skutečně částečně přejímal funkci soukromého dopisu, ale dělo se tak zpočátku jen velmi zvolna, neboť jen malá část populace telefonní přístroj vlastnila. O skutečně širokém rozšíření pevných telefonů v domácnostech lze mluvit až v posledních desetiletích. Další revoluci v soukromé komunikaci na dálku tedy znamenalo až rozšíření počítačů, internetu a v neposlední řadě i mobilní telefonie. Mění se nejen komunikační prostředky, ale i sama podoba naší komunikace a její obsah, protože i my žijeme najednou jinak, rychleji. Dnešní školák už se podiví, když v Olbrachtově povídce Bratr Žak přečte: „Přišlo prý nějaké psaní a lístek. Brzy po vašem odjezdu. Ale měly zpáteční adresu, tak byly vráceny na ni. Fricek zbledl. Úředník se obrátil k nějakému obchodníkovi a přejal od něho mnoho psaní a peněžních poukázek. „Snad vám bratr ještě napíše,“ dodal mezi prací, „pošleme vám to do Strakonic.“
Je moderní komunikace neosobní?
Díky telefonu, počítačovým konferencím a chatu můžeme tedy i na dálku synchronně komunikovat s jinými lidmi. Elektronická pošta (e-mail) zase zaplňuje mezeru mezi dopisem, který putuje k adresátovi několik dní, a telefonátem nebo elektronickou konferencí, které se odehrávají „teď a tady“. Je tedy zřejmé, že jedna forma komunikace nemůže jinou nikdy plně nahrazovat – spíše se doplňují. Na tom nic nemění ani například fakt, že je dnes měsíčně na světě odesláno 15 miliard SMS. Bylo by směšné tvrdit, že dopisům a pohlednicím už zcela odzvonilo a že kvůli e-mailům a chatu budou za pár let hospody zet prázdnotou. Na druhou stranu nelze například jednoznačně hovořit o „osobních pohlednicích“ a „neosobních textových zprávách“ – jejich obsah přece závisí především na přínosu pisatele. Komu obvyklá formulace „Veselé Vánoce a šťastný nový rok“ ve spojení s fotografíí vánočního zátiší s větvičkami a cukrovím připadá osobní? Snad jen, že podle písma poznáte, jak moc odesilatel spěchal...Elektronické a tradiční formy korespondence si navzájem vypůjčují prostředky, které se jim hodí: například textové zprávy si vypůjčují předtištěné formulace z pohledů (šablony), k nimž pisatel doplní jen několik slůvek nebo jen podpis. Většinou jde o přání nebo vyznání a v mobilních komunikacích se jim říká předdefinované zprávy. Ve zprávách SMS zase často najdeme zkratkovité formulace podobné telegramům. E-mail je snad největším zlodějem tradic, přejímá mnohé z dopisu, ačkoliv bývá zpravidla podstatně kratší než dopis a nezříká se ani v nejmenším výhod elektronické komunikace. Opačně to funguje také – třeba „smajlíky“ neboli znaky emotikonu, které mají napsanému textu dodat emocionální rozměr, se stále častěji vyskytují i v tradičních dopisech, psaných rukou.
Na závěr několik dat z historie moderní soukromé korepondence
- 1817 – v Rakousku se objevily první poštovní schránky
- 1850 – telegraf ve službách veřejnosti
- 1869 – první pohlednice v Rakousku
- 1881 – v Praze se začíná zavádět telefon
- 1889 – pražská ústředna připojena k evropské síti
- 20. století – rozšiřování a zdokonalování pevné telefonní sítě, zdokonalování poštovních služeb za využití moderní dopravy
- 90. léta 20. století – postupné rozšiřování a komercializace internetu, e-mail, konference a posléze chat využívá široká veřejnost
- 1991 – první mobilní telefony v Československu
- 1992 – odeslána první textová zpráva na mobilní telefon na světě
- 1999 – počet soukromých poštovních zásilek klesl od roku 1994 o polovinu
- únor 2000 – měsíčně je odesláno na mobilní telefony kolem 4 miliard textových zpráv
- prosinec 2000 – měsíčně přichází na mobilní telefony na světě 15 miliard textových zpráv
(Převzato z časopisu Impuls)
