Cože to je? Začnu tím, jak jsem k tomuto nápadu dospěl. Potuloval jsem se takhle v červenci Prahou a vychutnával jsem slast být nezaměstnaným. Víte - nezaměstnaní se mají báječně. Mají spoustu času, mohou bloumat městem, kochat se krásami Prahy, hledat nejlepší ceny v obchodech.
Tedy teoreticky. Já jako nezaměstnaný jsem byl v jednom kole, vyběhával jsem věci pro právě se stěhující Mobil server kancelář, zařizoval spoustu papírů, na které jsem neměl čas několik let - prostě byl jsem v jednom kole.
Právě jsem si koupil žvanec žemlovky v Michelské pekárně v Dlouhé ulici a rozhodl jsem se, že si přece jen udělám volnější dopoledne. Rozhodl jsem se pojíst svoji žemlovku (zde mi na mysli tanou slova generálního ředitele jedné významné computer-firmy "Ani nevíte, kolik managerů obědvá bagetu...") na Karlově mostě, tedy v centru veškeré pražské krásy.
Když už jsem se doloudal na Karlův most a pohodlně se usadil, napadlo mne vyzkoušet, jak se daří starému dobrému žebráckému povolání. Porozhlédl jsem se vůkol - dnes je v módě nikoliv žebrání s kloboukem, ale se schránkou od hudebního nástroje. Neměl jsem ani klobouk, ani hudební nástroj, tak jsem vytáhl notebook z tašky a rozevřenou kabelu jsme v všeříkajícím gestu položil před sebe.
Asi jsem nevzbuzoval pravou žebráckou důvěru. Ani po dvaceti minutách mi nikdo nic do tašky na notebook nehodil. Ukončil jsem třetí hovor na mobilním telefonu a jal jsem se přemýšlet nad tím, co asi nezaměstnaní dělají, aby vyžebrali na svůj Peňasol. Aby mi to lépe přemýšlelo a abych se při žebrání nenudil, propojil jsem notebook s Cellular Data Suite a rozhodl jsem si stáhnout novou poštu.
A nyní přicházíme k meritu věci. Zatímco jsem si vesele louskal svoji hromádku pošty, přikvačili ku mně tři američani (američana každý nezaměstnaný pozná) a zeptali se "Jů ár an internet pojnt?" Přisvědčil jsem, že jsem opravdu připojený na internet. Padla další otázka - zda si ode mne mohou poslat e-mail. Inu, jsem dobrá duše, přikývl jsem.
Američani deset minutek plichtili "Greetings from Prague, on-line" a halasně se překřikovali. Po deseti minutách jsme pár e-mailů odeslali. Američani mi vtiskli do ruky dolarovou bankovku a zeptali se, od kolika tu zítra budu, že by si přišli pro odpověď. Něco neidentifikovatelného jsem zamumlal a oni zajásali, že za mnou pošlou známá, protože to je přeci "vanderfůl", že mohou posílat své dojmy přímo z Karlova mostu.
Jaký je výsledek? Celkem mne jejich odesílání emailu (když je psali, byly odpojeni) stálo necelé tři koruny, namísto kterých jsem inkasoval desetinásobek. Pokud připočtu náklady na amortizaci notebooku, dopravné, stravné a sociální výlohy, stále zůstávám u zajímavého zisku - navíc cenu lze plynule zvýšit, protože konkurence je málo.
Bohužel, v září jsem se dokopal k tomu, abych se zaměstnal v Mobil serveru - a s tím je utrum slastné idylky nezaměstnaného. A tak, jestli byste sami chtěli podnikat v oboru mobilního připojení k internetu v historických částech města, máte vyhráno - konkurovat vám nebudu. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že bych si za tenhle tip deset procent na vašich budoucích ziscích zasloužil :)
