Podle Eurotelu může za jeho nižší zisky ČTÚ

  • 12
Eurotel nepochybně patří k nejziskovějším operátorům na světě. Suverénně dominuje českému trhu v počtu zákazníků (nových i starých) i tržbách – přesto mu ale poklesl za uplynulé pololetí zisk. Příčin je několik – tou největší je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Kdyby totiž nesnížil propojovací poplatky, vydělal by Eurotel podle svých slov více než za loňské první pololetí.

Eurotel se letos poprvé setkal s tím, co jeho kolegy z jiných zemí i mateřský Český Telecom potkává již delší dobu – pokles zisku i tržeb ve srovnání s minulým obdobím. Podle představitelů společnosti to neznamená, že by měl Eurotel problémy, pouze se změnila situace na trhu, která mu již nedovoluje vydělávat tolik jako v minulých letech.

Eurotel už ví, proč vydělal méně

Pokud bychom Eurotel hodnotili jenom podle toho, jak si vedl v prvním pololetí tohoto roku, potom bychom mu museli zatleskat. Podle srovnání zveřejněných marží EBITDA (provozní zisk před odpisy, finančními náklady a zdaněním – určuje efektivnost společnosti) u mobilních operátorů za první pololetí roku 2002 patří k čtvrté nejlepší společnosti na světě (s hodnotou 50 %, loni to bylo jenom 48 %). Ve srovnání s čistým přírůstkem nových zákazníků (celkový počet nových zákazníků bez zákazníků, kteří od společnosti odešli ke konkurenci) vede český trh (39 %, RadioMobil má 36 % a Český Mobil 25 %), na kterém má i podíl 46 % všech aktivních karet SIM, 50 % tržeb a 57 % EBITDA.

Mnohem zajímavějším údajem, který lépe vypovídá o chování českého trhu mobilních komunikací, je pokles tržeb i zisku Eurotelu za první pololetí tohoto roku ve srovnání se stejným obdobím roku předchozího. V tomto období se sice zpomalil růst počtu zákazníků, jenže i tak se jich pro Eurotel rozhodlo více než 329 tisíc a, i kdyby provolali přinejmenším korunu denně, muselo by to být na růstu tržeb vidět. Noví zákazníci podle Eurotelu volají méně než ti starší, ale ani to nevysvětluje pokles – přece jenom volají.

Na českém mobilním trhu samozřejmě existuje silná konkurence, která postupně snižuje průměrnou cenu za minutu hovoru. Ale i tak by tržby nemohly poklesnout, protože cena za minutu je sice menší (pokud vezmeme v úvahu vliv několika marketingových akcí Eurotelu a nové ceníky pro firemní zákazníky, které jsou pro zákazníky výhodnější), ale množství nových zákazníků tento rozdíl spolehlivě kompenzuje.

Ránu pro finance Eurotelu znamenalo především snížení propojovacích poplatků ze strany Českého Telekomunikačního úřadu v listopadu loňského roku – ten rozhodl, že mobilní operátoři již za hovor z jiné sítě od provozovatele této sítě nemohou inkasovat dřívějších 6,50 až 7,60 korun, ale nanejvýš 3,66 koruny za minutu. Finanční ředitel Eurotelu Robert Bowker připustil, že kdyby tyto nízké propojovací poplatky byly stejně nízké již loni, zaznamenal by letos Eurotel růst celkových tržeb o 3 % (tržby jenom za služby by vzrostly o 10 %). Totéž prohlásil i o čistém zisku, který by stejně jako EBITDA vzrostl o 4 %.

Propojovací poplatky jsou pro mobilní operátory velmi důležité

Jenže s poklesem propojovacích poplatků musel Eurotel již loni počítat, přinejmenším v okamžiku, kdy se začal přít s ČTÚ o celkovou částku za licenci na provoz sítě UMTS a kdy tento úřad poněkud "popíchnul" pomalým jednáním o propojení s alternativními operátory. Neoficiálně se hovoří také o tom, že šéf ČTÚ David Stádník měl o výši propojovacích poplatků za volání do mobilních sítí, které ročně dosahují v celkovém objemu i několika desítek miliard korun, rozhodnout v závislosti na částce zaplacené za licenci. Vzoreček měl být údajně takový, že za každých sto milionů zaplacených za licenci na UMTS bude propojovací poplatek vyšší o 0,10 Kč. To by vyhovovalo ČTÚ (a potažmo vládě), stejně jako mobilním operátorům.

Pro operátory jsou výhodnější vyšší propojovací poplatky (ale i s tím spojené vyšší náklady na platby jiným operátorům) a v důsledku toho i nižší vlastní náklady. Jdou totiž na úkor někoho jiného než zákazníků – platí je uživatelé těch sítí, ze kterých se na mobily volá. Vlastním zákazníkům pak mohou nabídnout nižší hovorné, které dotují právě z vysokých propojovacích poplatků. Opticky navíc operátor s vyšším obratem vypadá finančně silnější než ten se stejnou přidanou hodnotou, ale nižším obratem.

Pokud mobilní operátor nastaví poměr mezi dotací hovorného pro vlastní zákazníky a příjmy z propojovacích poplatků rozumně, nemusí ho bolet jejich snížení. Klesnou mu totiž i náklady a v případě dobře vybalancovaných tarifů nemusí zdražovat. Naopak finanční polštář vytvořený z vyšších minulých propojovacích poplatků mu naopak umožňuje i nadále investovat velké částky do nových technologií a marketingu. Získá tak navíc konkurenční výhodu oproti operátorovi, který měl tarify vybalancované hůře a již v minulosti získával zákazníky nízkými cenami, na kterých se podepisovaly vysoké dotace z propojovacích poplatků. Takovému operátorovi už tolik peněz na nové technologie nezůstane – a bez nich začíná stále více na trhu ztrácet, pokud nenajde úspory jinde (například tím, že se spojí s jinými zahraničními operátory a začnou nakupovat technologie společně).

Některé finanční a provozní ukazatele Eurotelu

Eurotel v souvislosti s analýzou uplynulého pololetí zveřejnil i některé další zajímavé údaje. Je to především rozdělení zákazníků mezi majitele paušálních programů a předplacených karet. První skupina čítá 20 % zákazníků (včetně uživatelů sítě NMT). Zbytek, asi 80 %, tvoří majitelé předplacených karet. Ti ovšem tvoří jenom 40 % tržeb Eurotelu, zbytek generují majitelé paušálních programů. Z tržeb za hlasové a datové služby, služby s přidanou hodnotou a textové zprávy tvoří hlasové služby přibližně 86 %, zbytek připadá na ostatní služby – jejich podíl na tržbách ovšem roste rychleji než v případě hlasových služeb.