Jedním z důvodů, proč se praotec PDA (a přinejmenším platforma, která dala nástrojům Personal Digital Assistent jejich jméno) Apple Newton neujal byla otázka komunikace s počítačem. V úplně prvních náčrtech se s PDA počítalo spíše jako s přenosným ekvivalentem stolního počítače, než s digitálním organizérem, který je možné doplnit o mnoho dalších programů a možností. Teprve později vyráběné kusy komunikaci vylepšily a skutečně funkční systém synchronizace informací se objevil až s platformou Palm. Systém HotSync, který, pokud palm užíváte, jistě důvěrně znáte se stal základem a vzorem i pro největšího konkurenta; Microsoft a aplikaci Activesync. V mnohém jej ale následují i další nástroje. Systémy pracující s mobilními telefony, dalšími přenosnými přístroji, průmyslovými zařízeními. Důležitost tohoto nenápadného programu si ukážeme nejlépe porovnáním dvou nejzásadnějších rivalů. A to klasického HotSyncu a právě varianty od Microsoftu.
Otrok a pán
Synchronizační nástroje vycházejí z principu, že PDA nebo jiné zařízení je podřízené „svému“ počítači. Samotná synchronizace neznamená nic jiného, než že v obou synchonizovaných zařízeních budou umístěna stejná data – novější z každého z nich se objeví i v druhém a naopak ta, která byla z jednoho smazána budou odstraněna i v dalším. Instalace aplikací se ale provádí výlučně z jednoho přístroje – počítače, do druhého – PDA. Se zálohou paměti je to potom výlučně naopak. Z toho vyplývá, že i když jsou samotné informace například sady PIM nástrojů skutečně synchronizovány, ve skutečnosti je PC kapesnímu počítači jednoznačně nadřazen. Počítač představuje pro PDA úložiště dat, zdroj programů a dokumentů, pro uživatele pak primární nástroj, který kapesní počítač pouze doplňuje, v případě nouze supluje, ale plně jej nahradit nedokáže. Uvedená skutečnost vypadá jako nedůležitá, ale její nepochopení mnoha ambiciozním přístrojům a platformám nakonec zlomilo vaz.
Aby bylo možné zařízení synchronizovat, musí spolu umět komunikovat. K tomu je nutné fyzické připojení mezi PC a PDA, tedy sériový port, USB, IrDA, Bluetooth či jiný typ komunikačního rozhraní. Na obou stranách ale musí čekat aplikace, které takovou komunikaci zvládnou. Proto má jak platforma Windows Mobile, tak PalmOS synchronizační program složený ze dvou vzájemně kompatibilních částí. Jak HotSync, tak i Activesync jsou umístěny v PDA i na počítači. Druhou podmínkou je, že si přístroje musí důvěřovat. PDA musí vědět, že k danému PC patří a naopak. Tato „důvěra“ není pouze otázkou bezpečnosti, ale také udržení intaktnosti uložených dat – zabraňuje tomu, aby byly do vašeho kalendáře synchronizovány cizí schůzky.
Funkce a vlastnosti
Když mají dvě zařízení komunikovat, musí jedno z nich začít. Jak v případě HotSyncu, tak i u zařízení s Windows Mobile je synchronizace vyvolávána implicitně ze strany PDA. Předností tohoto řešení před opačným postupem je jednoduchost. Spustit komunikaci z podřízeného přístroje je sice na první pohled nepraktické, ale snazší pro uživatele. Zatímco na platformě Palm se proces (opět v implicitním nastavení) spouští uživatelem, který stiskne tlačítko na kabelu, kolébce, nebo v programu na PDA, u Windows Mobile začíná automaticky připojením přístroje. To je z hlediska mnoha uživatelů zásadní nedostatek platformy Microsoftu (ale je řešitelný). Je totiž obtížnější nechat PDA jen připojené a nabíjet ho, bez komunikace s počítačem. Po skončení výměny dat je pak u Microsoftu (a proto je synchronizace označována jako Aktivní) připojení implicitně zachováno. Přednosti tohoto přístupu je neustálá možnost obnovování informací bez potřeby zásahu uživatele. Synchronizační program navíc může do PDA „posílat“ internet, přesněji jej směrovat z hostitelského počítače. To je pro palm v původní podobě problematickou, ač ne neřešitelnou záležitostí.
Naproti tomu u Activesync je „volitelnou“ záležitostí záloha paměti. Vzhledem k charakteru platformy se totiž nedá provádět při každé synchronizaci. Znamená překopírování nemalé části dat, která jsou organizována de facto do souborového systému. V případě PalmOS je záloha v průběhu každého spojení a synchronizace plusem. Zejména u starších zařízení, kde se dají očekávat častější „tvrdé“ restarty spojené s naprostou ztrátou dat je praktičtější, když po vložení přístroje do kolébky a identifikaci profilu dojde k takřka dokonalému obnovení jeho obsahu. Výjimkou jsou některé specifické druhy dat a patche.
Synchronizuji...ale co?
Jak Hot, tak i Activesync berou synchronizaci osobních dat – PIM jako základní kámen funkcionality. PIM daty se rozumí databáze integrovaných aplikací kalendáře, úkolů, adresní knížky a s nimi souvisejících informací. V těchto případech musí být na obou koncích, tedy jak v PC, tak v PDA aplikace, která je informace schopna spravovat, a slouží v obou počítačích témuž účelu. I když se softwarem od palmu dostaneme správce PIM pro počítače s Windows, na obou platformách se stal standardem Microsoft Outlook dodávaný k PocketPC. Proto synchronizace PIM informací probíhá především s ním. Program komunikující s PDA je prostředníkem, mezi mobilním kalendářem a Outlookem, přičemž podmínkou (a v případě palmu spíše omezením) je, aby mohl vstupovat do jeho datových souborů. Co ale s aplikacemi, které jsme do PDA doinstalovali?
Pokud nějaká aplikace, například finanční plánovač, má jak část pro PC, tak i pro PDA, není jejich vzájemná synchronizace samozřejmostí. U palmu jsou data, která nelze synchronizovat alespoň zálohovaná, u PocketPC rovněž, ale vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že v jejich případě má palm jistou výhodu. Pokud v počítači existuje aplikace, která je „protikusem“ programu v PDA, pak je třeba synchronizačnímu nástroji říct, že existuje a jak s ní zacházet. Na PalmOS pro tyto účely vznikl systém doplňků – Konduitů (conduit). Obdobně je možné rozšířit i zařízení PocketPC, ale právě tento aspekt byl dlouho kamenem úrazu přístrojů se systémem od Microsoftu. I dnes je práce s Konduity jednodušší a přehlednější, to je ale již mnohem více technická otázka. Synchronizační program může být s podporou svých doplňků prostředníkem jakýmkoliv datům, respektive databázi.
Inteligence především
Synchronizace dat znamená v prvé řadě jejich identifikaci a porovnání. K tomu slouží algoritmy zabudované do aplikace a jejich doplňků. Musí se určit, co zkopírovat z PC do PDA, co naopak a co na některém ze zařízení, eventuálně na obou, smazat. Jak Hotsync od palmu, tak i jeho konkurence z Redmodnu se v případě problému ptají uživatele. Existuje názor, že řešení rozporů je lépe zpracováno v případě Windows Mobile, respektive Activesync. Ať je to jen subjektivní názor nebo ne, faktem je, že Hotsync bývá častěji doplňován o „zpřesňující“ aplikace.
Uděláme to chytřejší
Existují aplikace, respektive dodavatelé, kteří založili svou živnost na vlastnostech, přesněji řečeno na nedokonalostech synchronizačních programů. Nejrůznější verze systému Pocket Mirror umožnily kdysi Hotsyncu a platformě palm to, co bylo jen stěží představitelné, ale navýsost užitečné. Tedy synchronizaci s programem Microsoft Outlook. Podobný produkt pro PocketPC a Activesync umožňuje rozšířit možnosti synchronizace i na platformě od Microsoftu.
Dalším věčným problémem je provoz synchronizace na jiných hostitelských systémech, než pro jaké jsou původní aplikace vytvořeny. Pokud jde o komunikaci mezi PDA a PC s operačním systémem GNU/Linux, pak je na tom rozhodně lépe platforma palm. S oficiálním Hotsyncem se sice nesetkáte, nicméně existuje podpora v rámci rozšíření operačního systému, většinou přítomná již v jeho základní instalaci. Populární otevřený klient Evolution, de facto náhražka programu Microsoft Outlook ji pak má standardní. Windows Mobile jsou v tomto ohledu ochuzeny. Ač existují nástroje pro jejich spojení s otevřeným systémem jako SynCE, jejich použití bohužel není ideální. Možnosti se liší podle typu zařízení a jeho připojení (USB u některých iPAQů zlobí…), existuje nutnost ruční konfigurace, která však není pro začátečníka a podobně.
Budoucnost
Jak PalmOS, tak i Windows Mobile mají v současné době velmi dobře vyvinuté synchronizační nástroje, které se již zbavily svých dětských nemocí. Ať už jste fanoušky Hot, nebo Activesyncu, pak byste měli mít jistotu, že jsou vaše data při přenosu v bezpečí a v pořádku. Oba systémy, byť „ze sebe vzešly“ jsou do značné míry neporovnatelné. To je ale dáno koncepcí platforem, na kterých běží a mnoha dalšími rozdíly, jež jsme zde nemohli uvést, neboť téma by vydalo na knihu a nejen na toto stručné seznámení.
