Pevní operátoři si stěžují u antimonopolního úřadu na ČTÚ

  • 14
Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí se cítí diskriminovaná cenovými rozhodnutími vydanými Českým telekomunikačním úřadem, který prý zvýhodňuje mobilní operátory. Podala proto stížnost k antimonopolnímu úřadu.

Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS) poslala minulý týden podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS, „antimonopolní úřad“). V tomto podnětu vyjadřuje APVTS názor, že Český telekomunikační úřad ve svých posledních rozhodnutích preferuje mobilní sítě na úkor sítí pevných.

APVTS je zájmovou organizací pevných operátorů. Mobilní operátoři se sice podle představitelů APVTS mohou stát členy organizace, ale v minulosti se její představitelé snažili o to, aby žádný mobilní operátor členem nebyl. Mobilní operátoři si proto loni založili vlastní asociaci.

Jádrem stížnosti APVTS je fakt, že posledním rozhodnutím ČTÚ se snížil propojovací poplatek za hovor do mobilní sítě o 13 procent (na 3,19 Kč za minutu), zatímco u hovorů do pevných sítí došlo ke snížení o 24 procent na 0,33 Kč za minutu. Pro každý typ sítě navíc ČTÚ používá jinou metodiku výpočtu (kterou podle některých operátorů stejně není úřad schopný obhájit).

U mobilních sítí je to metodika plně alokovaných nákladů (FAC), kterou ale sám ČTÚ považuje za zastaralou. Proto pro výpočet propojovacího poplatku za hovory do pevných sítí používá metodu přírůstkových nákladů (LRIC). Obě metodiky jsou podle naší i evropské telekomunikační legislativy použitelné. Nicméně nepůsobí dobře, když ČTÚ používá pro každý typ sítě jinou metodiku, přestože ty nejsou závislé na typu sítě (konkrétní položky se samozřejmě liší, ale princip je společný).

Kromě toho vadí APVTS také fakt, že ČTÚ při kalkulaci oprávněné návratnosti investic počítá u mobilních operátorů s 14,5 procenty, zatímco u pevných operátorů je to jen 12 procent. APVTS tvrdí, že ČTÚ upřednostňuje mobilní operátory na úkor operátorů pevných. Je jasné, že mobilní operátoři nabízejí jiné služby než operátoři pevní, stejně jako se oba obory vyvíjejí jinou dynamikou, ale tento odlišný přístup ČTÚ skutečně nelze nazývat jinak než telekomunikačním socialismem.

Pod zprávou APVTS není podepsaný Český Telecom. Ten se k celé problematice nehodlá zatím vyjadřovat. O důvodech můžeme jen spekulovat, ale fakt, že Český Telecom vlastní největšího tuzemského operátora, Eurotel, určitě toto rozhodnutí ovlivnil. Vadou na kráse je i fakt, že APVTS alibisticky podává podnět, ale ne přímo stížnost.

V každém případě bude muset náš telekomunikační regulátor (ČTÚ) i antimonopolní úřad odpovědět na několik otázek. Kromě rozdílného přístupu k pevným i mobilním operátorům bude potřeba také vysvětlit, jak je možné, že někteří operátoři nabízejí levnější hovorné koncovým zákazníkům, než kolik chtějí na propojovacích poplatcích (které v regulovaném prostředí nesmí být nižší než jsou oprávněné náklady), což je ale v rozporu s tím, že není možné křížové financování, tedy placení ztrátové služby z vyššího zisku ze služby jiné.

Český telekomunikační úřad se ještě nedávno chlubil mottem Regulací k deregulaci. Problém českých telekomunikací ale je, že regulace zřejmě nemá žádnou vizi a telekomunikační úřad nedokáže svá rozhodnutí vysvětlit ani obhájit. Po několika letech liberalizování tak máme stav, kdy dominantní operátoři jen posílili své pozice a úřad, pověřený deregulací oboru, stále více reguluje.

Nadějí by mohl být nový zákon o elektronických komunikacích, ale ten kromě předkladatele (Ministerstvo informatiky) a Českého telekomunikačního úřadu, který získá větší možnost regulace, napadly všechny zainteresované firmy, bez ohledu na typ sítě, který provozují…