Prakticky bez větší odezvy prošla počátkem dubna zpráva, v níž Eurotel slavnostně oznamoval, že pro jeho paušální internetové připojení přes GPRS se rozhodlo přes 50 000 uživatelů. Eurotel se i ve statistikách iAuditu vyhoupnul mezi nejrychleji rostoucí poskytovatele internetového připojení a své matičce Telecomu se ztrácí o více jak dvě koňské délky.
Pokud se podíváte na celou situaci očima nezaujatého obchodníka, bude vám to poněkud nejasné. Jak je možné, že ADSL s měsíčním poplatkem začínajícím na nějakých osmi stovkách měsíčně a s deklarovanou rychlostí 512 Kb/s předjíždí služba se zhruba stejnou cenou a stěží desetinovou rychlostí? Jak je možné, že ADSL s tak mizernými výsledky prodávají dvě desítky velkých i malých firem oproti samotnému, byť silnému Eurotelu?
Vše záleží na optice, jakou se na celý příběh díváte. Jako vždy. Prvním problémem je fakt, že ADSL ve skutečnosti funguje citelně hůře, než kolik by napovídal samotný technický parametr jeho rychlosti. Na vině je především agregace, která z ADSL linky o rychlosti 512 Kb/s dělá prakticky cokoliv bez toho, že by proti tomu mohl uživatel nějak účinně protestovat.
Druhým problémem, podle mne nejcitelnějším, je skutečnost, že GPRS Eurotelu je dostupné prakticky všude, zatímco ADSL jen ve vyhrazených oblastech, ponejvíce pak v oblastech, kde už je dostatečná konkurence jiných druhů připojení a kde klientům je ADSL spíše k smíchu. Zákazníci UPC nebo Karnevalu by mohli vyprávět.
Největším problémem ADSL tedy není cena, ale jeho rozšíření, nebo spíše nerozšíření. Což Telecom nevzrušuje, nabídku ADSL rozšiřuje po republice pomaličku, polehoučku, po nějakých dravých přístupech ani vidu ani slechu. Pardon, výjimkou byla snaha o získání státní podpory či podpory z fondů EU na zafinancování širokopásmového přístupu pro všechny - Telecom tehdy uvedl, že na obecnou dostupnost ADSL bude potřebná investice kolem zhruba 4,85 mld Kč. Bude zajímavé počkat si na to, zda strukturální fondy EU na takový Telecom špek skočí.
Těžko říct, čím se Telecom hodlá s tímto svým přístupem do budoucna živit. Malí zákazníci se nechávají zlákat k pevnému připojení do internetu od kohokoliv, kdo se namane a nabízí rozumné podmínky, jak houby po dešti vznikají one-men ISP, firmičky jednoho muže, jednoho WiFi access pointu na střeše a jedné pevné linky, které rozprodávají kapacitu domácím uživatelům za pakatel. A ti jsou vděčni. Tam, kam lidová tvořivost v této podobě ještě nedosáhla, uchylují se zoufalci k paušálnímu GPRS. Co jiného jim v pošumaví či v kusu mělnicka zbývá? Ovšem, je to otázka optiky pohledu. Třeba ti uživatelé vyžadují pro svůj internet mobilitu...
Je to otázka optiky, zda těch padesát tisíc klientů Eurotelu připojených přes Data Nonstop GPRS představuje touhu lidí používat internetové připojení, kterou Eurotel tak hezky vystihnul. Zda se Eurotel trefil do bílého místa trhu, když nabídl internet vždy a všude a uživatelé na to souhlasně odpověděli, že internet jakýkoliv, hlavně když vždy, všude a za paušál. Zda fakt, že v loňském roce převýšil provoz připojování k internetu v síti Telecomu provoz hlasový, je znamení toho, že lidé internet chtějí používat a používají. Optikou mého pohledu by se dalo tedy prohlásit, že Telecom nemusí být na rozpacích masivně zainvestovat další rozvoj ADSL v republice, aby mohl připojovat další a další uživatele, inkasovat od nich další penízky a splácet technologii, po které se lidem zatoužilo. Aby předběhl maličké firmičky dříve, než se jim podaří vyřešit, jak lidem nabídnout totéž. Aby se nestalo, že Telecom zůstane s megametry měděných kabelů a skla pod zemí jen s hrstkou nejvěrnějších zákazníků, zákazníků stejně zastaralých a nepružných, jako je on sám, zatímco ostatní zákazníci se mu rozprchnou k nově vznikajícím firmičkám nabízejícím to, co oni potřebují.
Optikou tohoto pohledu by se i dalo říci, že by bylo dobře, kdyby se tak stalo. Jeden mastodont, relikt minulosti, by zmizel z telekomunikační mapy a zastesklo by se po něm jen málu z nás.
Jenže jak už jsem řekl, vše záleží na optice pohledu. Jak by asi vypadaly příběhy Harryho Pottera (z nichž jsem si lokaci propůjčil pro nadpis), kdyby je místo J. K. Rowlingové napsal řekněme nějaký G. W. beDiar? Bylo by to asi nějak tahkle:
Zaměstnanec správy sociální peče pan L. Voldemort přichází do obávaného londýnského squatu, aby prověřil upozornění na sourozence Potterovy (žijící v incestním vztahu), že v takto příšerných podmínkách vychovávají nezletilé dítě. Vskutku, v naprosto příšerných podmínkách zde nachází půlroční nezletilé dítě Harryho, pohybujícího se mezi hromadou odpadků, pomřelých koček a v neuvěřitelné špíně. Otec alkoholik a sadista nekompromisně odmítá jakýkoliv pokus o domluvu ze strany pověřeného pracovníka a ohrožuje jej vidlemi (později zjištěno, že kradenými). Potterova matka (podle mdlosti jejího pohledu bezpochyby závislá na drogách) zapaluje dům a Voldemortovi se daří jen s nasazením vlastního života mladého Harryho vyprostit z plamenů, Harryho rodiče se mu ovšem zachránit nepodaří. Pro rozsáhlé popáleniny na celém těle je L. Voldemort pro následujících několik let upoután na invalidní vozík a jeho příklad je pro státní správu natolik otřesným, že se o něm z opatrnosti hovoří jako "Ty víš o kom". Harryho výchovy se ujímá Petunie, která se malého Harryho snaží navrátit do světa společensky uznávaných hodnot, starostlivé péče a drogové zdrženlivosti, jenže tu zasahuje obávaný Hagrid známý také jako Dealer z Woodstocku...
Je to otázka pohledu, dějová linie příběhu zůstává stejná. Jenže stejně tak, jako by toto převyprávění Potterových příhod nerozzářilo dětské oči, také Telecom svůj příběh vypráví tak, že to uživatele čekající na připojení k internetu nijak nerozveselí. S takovou optikou by se Rowlingová nikdy nestala autorkou bestsellerů a neinkasovala miliardy, stejně tak, jako se s ním Telecom nestává populárním a ztrácí zákazníky...
