"Pane Watsone, přijďte sem. Potřebuji vás." První slova přenesená bellovým aparátem se zapsala do historie v pátek 10. března 1876. Hovor, který se uskutečnil po téměř sto letech z jedné rušné ulice na americkém Manhattonu již tak legendární není. Jeho autor se přesto nezapsal do historie telekomunikací o nic méně.
"Jsem si jistý, že na druhé straně bylo slyšet skřípání zubů," popisuje svůj první hovor otec mobilního telefonu Martin Cooper v rozhovoru pro server syncmag.com.
Mobilní telefony v automobilech sice existovaly již od padesátých let, připojovaly se však vždy k pevným základnovým stanicím. Již roku 1947 se v Bellových laboratořích objevila idea buňkové sítě, jaké používají mobilní telefony dnes, vývoj však probíhal velmi pomalu a Bellovy laboratoře počítaly i s buňkovými sítěmi pouze pro autotelefony.
Americká Federální komunikační komise (FCC) navíc neměla velkou snahu přidělovat buňkovým sítím frekvenční pásma. Tehdejšímu manažerovi firmy Motorola se podařilo uskutečnil první telefonní hovor v tzv. buňkové síti 3. dubna 1973.
Použitý prototyp přenosného telefonu pro buňkové sítě byl nazván Dyna-TAC (název měl znamenat Dynamic Adaptive Total Area Coverage). Akumulátor v telefonu vystačil na 30 minut hovoru, nabíjení trvalo 10 hodin. Počátkem 80. let se objevily první komerční buňkové sítě, systém Dyna-TAC byl uveden do běžného provozu v roce 1983, Motorola tehdy uvedla i první komerčně dodávaný mobilní telefon do ruky nazvaný DynaTAC 8000X (prodával se za necelých 4 000 dolarů).
Dnes šestasedmdesátiletý Cooper žije v San Diegu. Jeho vynález se během více jak tří desítek let rozšířil po celém světě. Mobilní telefony používají miliony uživatelů. Řeklo by se, že Cooper by měl být podobně jako třeba Bill Gates jedním z nejbohatších mužů světa. Není. "Všechna práva plynoucí z patentu jsem přenechal Motorole za jeden dolar."
Blíže nespecifikovanou částku měl získat pouze z opce na akcie, které po nástupu k Motorole získal. Onen dolar, který od Motoroly obdržel za práva, má prý stále schovaný.
