Propagační materiály nás při hledání vhodného mobilního telefonu lákají vyzdvihováním množství podporovaných funkcí a snaží se vzbudit dojem, že bez dané schopnosti snad ani nejde existovat. V mnoha případech si tak lidé vyberou nový mobil jen kvůli vlastnosti, kterou stejně nakonec nevyužijí. Podívejme se proto na technologie, o nichž se nejvíce mluví.
Levné textovky a rychlá data
Ať už to pojmenujeme jakkoliv, všechny zásadní inovace se týkají především datových přenosů a přístupu k internetu. Zatímco vloni nás operátoři přesvědčovali, že bez WAPu (internet speciálně upravený pro mobilní zařízení) není života, letos se jejich propagace zaměřily ještě hlouběji, přímo na datové přenosy. Implementace paketové technologie GPRS a její zpřístupnění předplaceným sadám (Eurotel) totiž v mnohých začínají nahlodávat otázku, zda-li raději nesáhnout po dražším, ale touto schopností vybaveném přístroji. Argumentů nahrávajících oběma názorům současně je přitom více než dost. Leckdo o tom mluví, získáte snadný přístup k elektronické poště, internetu a zaplatíte přitom jen za to, co skutečně přenesete. Pravda, zní to hezky, ale řekněte si upřímně, kolikrát denně navštěvujete informační portál či nutně potřebujete vidět došlou poštu. Hlavní využití GPRS pro většinu uživatelů spočívá někde úplně jinde. V přenosu textových zpráv. Současné mobilní telefony s GPRS totiž dokáží klasické SMSky přenášet jako data, což je velmi zajímavé především z hlediska ceny. Za jednu takto odeslanou zprávu totiž zaplatíte jen několik desetihaléřů.
Patříte-li k menšině uživatelů, která s oblibou používá datové přenosy, pak o přítomnosti funkcí vyhrazeného spojení HSCSD nebo paketové technologie GPRS ani vteřinu nerozmýšlejte. Přenos rychlostí až 43,2 kbps (HSCSD) respektive 40,2 kbps (GPRS 3+1) vám totiž nejen ušetří nervy při stahování pošty, ale také významně sníží telefonní účty.
E-mail klient
Každý, kdo ke komunikaci s okolím aktivně používá elektronickou poštu, bezpochyby zažil situaci, kdy si nutně potřebuje přečíst došlé zprávy a k internetu je daleko. Nejen v těchto chvílích pak přijde vhod tzv. e-mailový klient, jimž jsou vybavovány převážně mobily vyšších tříd. Ve své podstatě se jedná o obdobnou aplikaci, jakou používají osobní organizéry, ovšem přizpůsobenou menšímu displeji.
Samotný přístup k vaší e-mailové schránce zpravidla probíhá přes protokol POP3 (IMAP4 zatím není do většiny mobilů implementován). Narozdíl od poštovního klienta ve vašem počítači však telefon nestahuje celé e-maily, ale pouze jejich hlavičky. Teprve zprávy, které vás zaujmou, označíte a necháte zkopírovat. Tento postup má svoji logiku. Kromě toho, že přenos přes mobilní síť není zrovna nejrychlejší, přichází v úvahu i problém s paměťovým prostorem. Těžko si na malém displeji mobilu dokážete přečít mail s mnohastránkovým elaborátem.
Přítomnost e-mailového klienta by ve svém telefonu měl požadovat každý, kdo aktivně pracuje s elektronickou poštou a nechce investovat mnoho tisíc do osobního organizéru. Můžete sice namítnout, že ke své poště se můžete dostat ještě přes WAP, ovšem každý, kdo měl příležitost srovnání, si jen těžko představí mobil bez tohoto klienta. Uživatelský komfort je nesrovnatelný.
Komunikace s okolím
Především u mobilů nižší cenové kategorie přichází do úvahy také otázka, při jaké příležitosti můžete jejich vestavěné funkce použít. Jedná se především o technologii GPRS. Její přítomnost totiž v žádném případě neznamená, že daný mobil můžete použít také jako modem pro přístup k internetu či elektronické poště. Telefony totiž zpravidla nemají vyvedené žádné rozhraní, přes které byste je mohli jednoduše spojit například s počítačem nebo osobním organizérem. V tomto ohledu jmenujme například Motorolu T192, kde datové přenosy GPRS jsou vyhrazeny pouze WAPu.
Komunikaci s okolními přístroji má na starosti, pomineme-li klasický sériový kabel, infračervený port (IrDa)a u několika málo mobilů také rádiová síť Bluetooth. Největší rozdíl mezi nimi spočívá ve způsobu propojení. Zatímco IrDa vyžaduje přímou viditelnost přístrojů (nemohou být od sebe vzdáleny víc než 1,5 metru), Bluetooth dokáže spojit dvě zařízení až do vzdálenosti deseti metrů, přičemž nezávisí na jejich poloze. Pro podrobnější informace klikněte sem.
Hudba
Přestože permanentní poslech hudby patří především mezi záliby teenagerů, po kvalitním MP3 přehrávači s chutí sáhnou i dříve narození příznivci techniky. Toho jsou si vědomi i výrobci mobilních telefonů, a tak své vybrané modely (Nokia, Siemens) buď schopností přehrávačů přímo vybavují, nebo k nim nabízejí vhodné doplňkové příslušenství (Nokia, Siemens, Ericsson). Vzhledem k pořizovací ceně však stále zůstává otázka, zda-li se nevyplatí zakoupit samostatně mobil i patřičný přehrávač. Zvolíte-li telefon s funkcemi pro přehrávání hudby, vyjde vás přibližně na 15 tisíc, což ostatně zaplatíte i při samostatné koupi obou přístrojů. Samozřejmě celková suma závisí na konkrétním provedení. Jediný mobil podporující MP3, který pořídíte za poměrně zajímavý peníz je Nokia 5510. Ta ovšem nenabízí možnost výměny paměťového média. Standardně totiž disponuje kapacitou na 64 MB nahrávek. Oproti tomu přídavná příslušenství k telefonům Ericsson, Nokia a Siemens vám prostřednictvím paměťových karet MMC nabídnou až 128 MB, obdobně jako samostatné MP3 přehrávače.
Rozum především
Poohlížíte-li se tedy po novém mobilním telefonu, tak zkuste naslouchat více svému rozumu než reklamnímu sloganu. Ne všechny funkce, za něž u každé novinky draze zaplatíte, totiž dokážete maximálně využít. Na druhou stranu - pokud patříte mezi technické fajnšmekry, kteří si zakládají svůj image na posledních technických vymoženostech, nezbude vám, než do nového mobilu investovat desetitisíce.
