Legislativní smršť, která měla přizpůsobit zákonné normy České republiky požadavkům Evropské unie, přivála kromě řady úctyhodných zákonodárných výkonů také zmetky. Mezi nimi figurují nejméně dvě ustanovení telekomunikačního zákona (151/2000 Sb.), která po mobilních operátorech vyžadují zavedení služeb, k jejichž poskytování neexistuje logický důvod.
Představte si například, že vám v kapse zazvoní telefon. Pokud nejste ten typ, který bere všechny hovory bez výjimky, podíváte se na displej, abyste zjistili, s kým máte tu čest. Uvidíte známé číslo, které vám buď udělá radost (partnerka, kamarád, dlužník), nebo neudělá (berní úřad, věřitel, šéf). V každém případě máte mít možnost stiskem klávesy číslo volajícího z displeje odstranit a teprve potom hovor přijmout nebo odmítnout.
Nepoužitelná služba
Bůh suď, jak přesně vám taková služba pomůže odvázat se, abyste měli více ze života; jisté však je, že se můžete cítit ošizeni, pokud ji k dispozici nemáte. Zákon ji totiž výslovně požaduje. Čtěte sami z paragrafu § 85 telekomunikačního zákona: „Provozovatel veřejné telekomunikační sítě je povinen umožnit, aby (…) při zobrazení identifikace volajícího uživatele měl volaný telefonní účastník možnost pomocí jednoduchých prostředků bezplatně zabránit identifikaci volajícího uživatele.“
Česky to znamená, že operátor vám ze zákona musí dát možnost chovat se (zadarmo) jako poloidiot. Většina z nás k tomu žádný zákon pochopitelně nepotřebuje. Snad mysleli zákonodárci na moment slastného překvapení, když z telefonu bez předchozího upozornění uslyšíte hlas své milé, o který vás její numerická (či jmenná) identifikace připraví. V tom případě by se vaše telefonní filozofie dala popsat zhruba takto: „Á, volá Monika. To si to číslo vymažu, abych to ještě chvíli nevěděl.“ Autor článku se obává, že takové jednání spadá do již zmíněné definice poloidiota, stejně jako opačný model: „Jéžišmarjá, Tonda chce zase vrátit ten litr. Vymažu si jeho číslo, abych měl ještě tři vteřiny klid, než to zvednu.“
Parlament proti rodině?
Vůči tomuto ustanovení jsou skeptičtí i právníci. „Je to zmatečné, nedává to moc smysl,“ říká firemní právník Mobilu.cz Aleš Růžička. Jedině mluvčí RadioMobilu Jiří Hájek takové využití našel: „Když vám třeba volá milenka a vy nechcete, aby bylo vidět, odkud hovor přichází…“ Takové vysvětlení je možné (byť není jasné, proč by parlament měl mít zájem na aktivním podkopávání instituce manželství), nicméně si lze jen s velikým mentálním nasazením představit situaci, kdy člověk sice může mluvit s milenkou, ale zároveň si bude zakrývat displej kvůli identifikaci. Ti z nás, kteří mají manželky bez sluchového postižení, si stejně na své nepřijdou.
Zároveň ale nelze neocenit dojemnou péči zákonodárců, kteří právě s hluchou (byť vidoucí) manželkou počítají. Až se bude zákon znovu novelizovat, možná by se podle této logiky mohl uchytit návrh ustanovení (zde autor článku sází na instinkt poslance Kořistky z US), aby se telefony prodávaly rovnou po dvou, protože jeden přeci může spadnout do studny, že. „Provozovatel veřejné telekomunikační sítě je povinen umožnit, aby i při pádu telekomunikačního zařízení do válcovité jámy vykopané v zemi za účelem získávání pitné vody měl uživatel možnost bezplatně a pomocí jednoduchých prostředků používat telekomunikační zařízení shodné s tím, které se v takovém okamžiku nachází na dně řečené jámy,“ by mohl znít novelizovaný text.
Tajemné zmizení identifikace
Ti z čtenářů, kteří si na tomto místě řeknou „no to je ale přehnané“, zřejmě nejsou detailně obeznámeni s dalším ustanovením téhož paragrafu telekomunikačního zákona. Ve srovnání s ním je totiž fiktivní zákon o pádu telefonu do studny produktem břeskně logické mysli. „Provozovatel veřejné telekomunikační sítě je povinen umožnit, aby (…) při zobrazení identifikace volaného účastníka měl tento účastník možnost pomocí jednoduchých prostředků bezplatně zabránit své identifikaci volajícímu uživateli,“ praví tato legislativní perla.
Ano, čtete správně. Pokud zavoláte někomu, kdo na vás zrovna nemá náladu a chce to dát patřičně najevo, má tento hrubec mít zákonnou možnost nechat své číslo z vašeho displeje zmizet. Opět těžko soudit, k čemu taková finta může sloužit. Má vás snad přimět, abyste zapomněli, komu to vlastně voláte? „Je to technicky neproveditelné a nikdo o takovou službu ani neprojevil zájem,“ řekl Mobilu.cz mluvčí Eurotelu Jan Kučmáš s odvoláním na názor právního oddělení největšího českého operátora. „Je to hloupost,“ komentuje ustanovení lakonicky jeho konkurent Hájek.
Nerespektovaný zákon
Ani v tomto případě není jisté, jestli poslanci při tvorbě tohoto textu uplatnili měřítko vlastních psychických schopností, tj. jestli oni skutečně důsledně zapomenou, komu telefonují, pokud jim volané číslo z displeje zmizí. (Pokud ano, rovnou se nabízí osvědčená definice s poloidiotem.) Žádný jiný účel však toto ustanovení naneštěstí nemá a zřejmě ani mít nemůže.
Kýžený paprsek světla do temných zákoutí poslanecké duše nevnesl ani parlamentní zpravodaj telekomunikačního zákona Zdeněk Švrček (ODS). „To já nevím, to je asi tři roky stará věc, nic mi to neříká,“ řekl Mobilu.cz muž, který je ze své funkce o tomto kusu legislativy informován lépe než kdokoli jiný v této zemi. „To ustanovení je asi mrtvé, a pokud nikomu nevadí, že se nedodržuje, třeba se při příští novelizaci vypustí.“
Výsledek je zřejmý. Máme zákon, který (alepoň jeho některé části) nikdo nerespektuje, nikdo nedodržuje a nikomu to nevadí. Na otázku, jestli takový stav přispívá k utužení právního vědomí v tomto státě, dal Švrček Mobilu.cz smutnou odpověď: „Takové věci se objevují v mnoha našich zákonech.“
