Přečtěte si můj příběh přesně tak jak se stal:
je středa 11.9.2002 17hodin 50minut. Právě jedu tramvají číslo 7 v zadním voze z Otakarovy směrem do Vršovic kde bydlím. Stojím v zadní části vozu, uprostřed mezi prostředními a zadními dveřmi. V levé ruce Clié a v pravé stylus, právě hodnotím v Progect jeden projekt a procentně ohodnocuji jeho splnění. Dále kontroluji denní úkoly v DateBk4ce…
Asi dvě sedačky od místa kde stojím sedí “TA” osoba, která se za pár stanic stane klíčovou :( Je to muž starý odhadem 35let a snědě opálený a jak posléze také zjistím asi o hlavu větší než já.
Na zastávce Vršovické nádraží se muž zvedá a protahuje se za mými zády. Náhle zastavuje, divím se co se děje. Zřejmě mu vadí můj batoh proto uhýbám a odkrývám tak ruku s Palmem v ruce. Načež “buch” jeho ruka plácla po mému Clié… Já ovšem držím jak Palma, tak i jeho ruku! Hrne se směrem k prostředním dveřím, já ho narážím na středový oranžový sloupek a vyskakuji z tramvaje. Tam teprve začne ta správná mela… O své se začínají hlásit mé hlasivky
a tak zasypuji zloděje sprškou velice hlasitých nadávek a křičím o pomoc. Několikrát se zlodějem mlátím o tramvaj. Ačkoliv řidič tramvaje musel ve zpětném zrcátku vidět jak se tam s někým peru a mlátím s ním o tramvaj, chladnokrevně zavřel dveře a odjíždí. A lidi?, ty ani nepípli,nikdo nepomohl, každý na to vystoupení koukal jako kdyby to bylo v televizi… Musím podotknout, že tramvaj byla středně plná (všechny sedačky obsazeny a v uličce dalších 15 lidí).Celý příběh však nemá konce, zloděj po několikerém nárazu o tramvaj upouští mé Clié na zem, v ruce mu zůstává pouze kožený flip. Aby té drzosti nebylo málo, křičí vrať mi to, dej to sem… ???!!!??? Nad tímto mi zůstává rozum úplně stát… Zasazuji mu poslední ránu načež to zloděj vzdává a zahazuje kožený flip
pod rozjíždějící se tramvaj a dává se na útěk.Já sbírám Clié, stylus, a kožený kryt ze země a jdu už pěšky domů. Mám to domů asi dvě zastávky tramvají a to už se nevyplatí na další čekat… Cestou si prohlížím tu zkázu: Clié spadlo na svoji spodní hranu, kde se nejvíce odřelo a prohnula boční část. Na ostatních rozích jsou již jenom drobnější šrámy. Displej je celý uffff, cestou vše zkouším a funguje bez problémů, takže se jedná jenom o kosmetické vady, které sice zamrzí, ale na funkčnosti neuberou, ufff to
se mi ulevilo.Dorážím domů, kde se mi dostává informace, źe už je hotová večeře. Chci uložit Clié do kolébky, jenže čeho si nevšímám MemoryStick karta 64 MB je fuč!!! Ježišmarjá!!! Rychle sděluji, že nazpět budu do 10ti minut a běžím se rychle obléknout a utíkám až na onu tragickou zastávku tramvaje. Cestou se uklidňuji slovy: “vždyť je to malá kartička snad si jí nikdo nevšimnul a považuje jí za smetí”. Na místech kde byly zadní dveře ohledávám zem, nikde nic, pouze velký kanál, dušuji se zda do něj nesp
adla. Když tu náhle jí spatřím v prachu silnice, asi 10 cm od okraje nástupního ostrůvku. Ještě v zapadajícím slunci se lesknou zlaté kontakty, které byly navrch. Sbírám ten poklad, který nejenom že stojí peníze, ale všechny ty data na ní uloženy jsou mnohem dražší. Lidé na protějším ostrůvku na mne hledí jako na blázna když kus modrofialové umělé hmoty v návalu štěstí přikládám k ústům a líbám…
Také máte podobnou zkušenost, nebo se Vám stalo něco podobně nepříjemného? Napište mi svůj příběh a my ho na našich stránkách otiskneme! Podělte se s námi o něj! Nemusí to být notně příběh o krádeži, ale třeba jak vám Palm omylem upadnul, jak vám ho rozkousal pes, jak se s vámi koupal ve vaně a podobné (ne)hezké příběhy.
Závěr:
Ačkoliv se jedná o nepříjemnou záležitost, vždy z toho plyne jisté ponaučení. Než vytáhnu Palma, ujistím se co za individua je v mém okolí. V zastávce si vždy přestanu s Palmem hrát a přitisknu si ho na hrudník, kde nehrozí tak velká šance jeho uchopení zlodějem. Je lepší si na svého miláčka pořídit HardCase, nebo si koupit model vyrobený z kovu, zcela jistě vydrží mnohem více než plastový!
Nakonec nezbude než k nadpisu dnešního článku dodat slovo MÁLEM. Díky bohu! :)
