I když to někomu může přijít paradoxní, moderní operátoři pevných sítí stále více využívají bezdrátové technologie. Mnohdy sice nedosahují stejné spolehlivosti a kvalitativních parametrů jako optické pevné linky, ale pro připojení zákazníka požadujícího rozumně stabilní hlasové a datové služby postačují. A i když se zdají pořizovací a provozní náklady dost vysoké, jsou levné ve srovnání s potřebou kopat do země a tahat fyzické dráty.
Většina čtenářů zřejmě zná standard Wi-Fi (IEEE 802.11b), který se rozmáhá i u českých internetových providerů. Jeho výhodou jsou přenosové rychlosti v řádech stovek kilobitů až megabitů (teoreticky je možných až 11 Mb/s, existují pokusy i o 22 Mb/s). Jenže Wi-Fi používá bezlicenční pásmo 2,4 GHz, které může používat každý, a stav tohoto pásma ve městech podle toho vypadá. Je přetížené a zarušené. Dosah připojení přes Wi-Fi se také pohybuje v řádech stovek metrů až v ideálním případě jednotek kilometrů (ovšem jen na venkově a za cenu snížení přenosové rychlosti).
Stále častěji se ale budeme setkávat i se standardem IEEE 802.16 (článek na Technetu). Pokud byste se domnívali, že jde o konkurenční technologie a chtěli srovnat jejich parametry, tak šestnáctka s přehledem vyhraje. Garantovaná přenosová rychlost až 70 Mb/s, dosah do 50 kilometrů a možnost práce ve frekvenčním rozsahu 2 až 66 GHz. IEEE 802.16 je ale určená k něčemu trošku jinému.
Připojení prostřednictvím IEEE 802.11b se používá především k přístupu k internetu. V takovém případě není nutné garantovat nejnižší přenosovou rychlost, což ostatně v případě 802.11b ani stejně pořádně nejde. IEEE 802.16 je ale více telekomunikační než internetový standard. Přenosové pásmo totiž není sdílené jako u 802.11b (i když i to jde zařídit), ale je rozdělené na jednotlivé kanály a ty jsou přiděleny koncovým stanicím. Přenosovou rychlost je tak možné garantovat.
V takovém přenosovém kanále je samozřejmě vedle připojení k internetu možné provozovat datové spojení (např. přes Frame Relay) a především hlasové služby. Používání IEEE 802.16 je samozřejmě dražší. Pokud se chce telekomunikační operátor vyhnout rušení, může používat licencovanou frekvenci, za kterou samozřejmě platí. Zařízení pro IEEE 802.16 také není tolik, a proto jsou dražší. Jejich cena poklesne až s vyrobeným množstvím.
IEEE 802.16 nemá sloužit pro připojování koncových zákazníků požadujících surfovat na internetu pokud možno zadarmo. Těm jsou určené technologie založené na IEEE 802.11b. Typické využití IEEE 802.16 je v připojení firem, hotspotů (přístupových bodů) pro sítě Wi-Fi, hubů pro ADSL, a to především v oblastech, kde neexistuje pokrytí klasickou optickou sítí (ta je samozřejmě rychlejší a spolehlivější, v závislosti na použitých prvcích sítě).
IEEE 802.16 je ideálním řešením pro telekomunikační operátory, kteří sice mají páteřní síť, ale nemají vybudovanou tzv. střední míli – cestu od své páteře až k místům koncentrace zákazníků. Vybudování střední míle je poměrně drahé a na mnohých místech i technicky nebo ekonomicky nerealizovatelné. I když je vyžadována přímá viditelnost mezi základnovou stanicí a přijímačem, je možné vybudovat síť založenou na IEEE 802.16 mnohem levněji. Typickým příkladem jsou města a jejich historická jádra, kde je pokládání kabelů do země utopií a noční můrou památkářů i operátorů. Operátoři mohou využívat IEEE i pro připojování koncových zákazníků.
V současnosti jsou ale zařízení pro IEEE 802.16 hodně drahá. Bez zlevnění koncových i síťových zařízení se 802.16 rozhodně nijak dramaticky šířit nebude. Klíčem ke zlevnění je vždy standardizace a vzájemná kompatibilita komponent, která vede k tvrdší konkurenci. O to se bude v případě IEEE 802.16 snažit nezisková organizace WiMAX, jejímiž členy jsou společnosti jako Airspan, Alvarion, Aperto, Ensemble Communications, Fujitsu Microelectronics, Intel, Nokia, OFDM Forum, Proxim a další.
WiMAX nyní pracuje na všeobecně uznávaných testech kompatibility a výběru laboratoří, které budou působit jako certifikované pro testování a udělování certifikátů kompatibility. WiMAX chce postupovat podobně jako Wi-Fi aliance, která svou činností výrazně přispěla k současnému rozšíření sítí založených na IEEE 802.11b. Když budou mít uživatelé jistotu, že zařízení s certifikátem lze skutečně použít v libovolné síti podporující standard, nebudou se jich bát. Přesně to přispělo k rozšíření 802.11b a podle zástupců WiMAX by podobný efekt mohl nastat i v případě standardu 802.16. I když samozřejmě v jiném rozsahu. Sítě Wi-Fi jsou totiž určené skutečně pro koncové uživatele – jednotlivce, na rozdíl od IEEE 802.16.
