Poměrně zajímavou a pro nezasvěcené i překvapivou zprávu přinesla smršť patnácti tiskových zpráv společnosti Nokia z minulého pondělí. Jednou z nich byla klíčová informace o vzniku Nokia Siemens Networks – druhá největší firma v oblasti mobilní infrastruktury na světě. Co ale vedlo dva rivaly ke vzájemné spolupráci?
Mobilní byznys není co býval
Ty tam jsou doby, kdy divize sítí Ericssonu zachránila firmu před pádem poté, co divize mobilních telefonů vykázala stamilionové ztráty. Pryč jsou doby, kdy obdobná situace panovala i v Siemensu, který ovšem vedle toho vyrábí všechno od kávovarů až po lokomotivy. Všechny síťové divize totiž do značné míry žily z prodejů a implementací sítí GSM, které skončilo ještě před koncem minulého století. Po spásném GPRS přišlo období temna jménem UMTS.
Operátoři vyplatili miliardy dolarů za licence, výrobci v euforii (či strachu, aby si to aspoň někdo koupil) vytvořili štědré programy financování, kdy byly UMTS sítě dodávány zcela zdarma s tím, že operátoři je během následujících deseti let snad zaplatí. Ostatně tyto programy financování byly dokonce příčinou ekonomických problémů některých výrobců, kteří je museli velice rychle ukončit.
Jeden trumf zasype deset menších karet
Výrobci ale nelenili a začali operátory zahrnovat řadou dílčích technologií, které by mohly operátorům aspoň někde přinést nějaké zisky. Když se zjistilo, že UMTS a distribuce TV vysílání si moc nerozumějí, tak se začalo pracovat na DVB-H. Pak se ale zjistilo, že se UMTS i mobilky podařilo dostat do přijatelné formy, takže se zase zpět dostala ke slovu i IPTV.
K tomu všemu se objevila nová myšlenka E112 – tedy povinného zaslání polohy telefonu operátorovi IZS při volání na tísňové volání 112, což oživilo skomírající trh s LBS (Location Based Services). Pak přišla UMA (Unlicensed Mobile Access) a letos se k tomu přidala myšlenka FMC (Fixed Mobile Convergence).
Najednou se tedy ukázalo, že bude ekonomicky zajímavé vytvořit řadu „malých“ technologií s velkým prodejním potenciálem, přičemž by bylo vhodné, aby ty technologie byly do značné míry unikátní a fungovaly pokud možno pouze s infrastrukturou daného výrobce. Jenže vývoj takových technologií něco stojí. Navíc ani vývoj HSDPA a nově také HSUPA není rozhodně zadarmo.
V jednotě je síla
A jelikož neštěstí nechodí nikdy samo, tak se zčista jasna objevily Huawei a ZTE, čínští výrobci s cenami o třetinu nižšími než měli ti evropští, přičemž Huawei se pro evropské výrobce až nepříjemně rychle začal etablovat na evropském trhu s fixní infrastrukturou. Ostatně i Český Telecom od něj začal nakupovat infrastrukturu pro ADSL namísto infrastruktury Alcatelu.
Problémy rostoucích požadavků na rychlost vývoje, vysokých nákladů na vývoj technologií, platbu patentů, klesající ceny na trhu a nově také částečný přechod zpět k fixním technologiím vedly logicky k tomu, že se někteří výrobci infrastruktury začaly důrazně zamýšlet nad tím, že by nakonec nebylo špatné se spojit. U evropských výrobců přitom logicky připadaly v úvahu spíše místní výrobci, kterých tu zůstalo opravdu jen poskrovnu.
Na evropském trhu přitom existují dva významní výrobci mobilní infrastruktury, kteří mají letité zkušenosti i z oblasti fixních sítí a ještě nejsou s někým spojeni – jsou to Ericsson a Siemens. Siemens má v oblasti velkých ústředen podstatně lepší pozici – jeho technologie EWSD kraluje mnoha evropským fixním sítím a navíc Siemens si poměrně dobře stojí i v oblasti vývoje HSDPA a HSUPA a (z pohledu Nokie) není ze Švédska, což je ve Finsku poměrně vítaná zpráva.
Kromě dua Ericsson a Siemens zde máme samozřejmě také posledního výrobce, který se ještě udržel i na poli mobilních telefonů a vede si tam velmi dobře – finská Nokia. Ta toho o fixních sítích sice příliš neví, ale v těch mobilních se jí nedaří nijak špatně. Navíc má v rukávu vztahy s operátory a řadu zajímavých technologií, v čele s DVB-H, které se může díky své pozici na trhu s mobilními telefony prosadit.
Nokia a Siemens – dobrá volba
Spojení síťových divizí těchto dvou telekomunikačních gigantů přináší obrovské benefity pro obě dvě společnosti – rázem vzniká výrobce, který má mnohaletou historii na poli fixní i mobilních sítí, výrobce, jehož „sesterská“ společnost drží majoritní podíl na trhu mobilních telefonů, úspěšně prosazuje některé proprietární standardy a konečně výrobce, který má dohromady řadu zajímavých technologií, ať již veřejně známých či připravených někde v šuplíku.
Navíc jak Nokia, tak Siemens si již stačili otevřít zadní vrátka pro případ, že by se nějakou nešťastnou shodou okolností začali fixní operátoři etablovat i na mobilním trhu – zadními vrátky přitom není nic menšího než WiMAX (a jeho budoucí mobilní verze) a UMA. Nokia a Siemens se přitom spojili patrně v tu nejvhodnější dobu – Siemens již nevlastní divizi mobilních telefonů a naopak Nokia se příliš nemotá do oblasti řešení pro firemní komunikaci, kde si Siemens dlouhá léta drží čelní pozice.
Společná firma tak může nabízet řešení pro operátory, které podpoří obě dvě sesterské společnosti a zároveň to nebude ani jedné polovině vadit. Navíc je již nad Slunce jasné, že s rozvojem xDSL a hlavně optických sítí budou fixní operátoři hrát v budoucnu velice významnou roli a že v každé zemi bude původní monopolní operátor nakonec držet i nějakého toho mobilního.
Marketingové kouzlo jménem FMC (Fixed Mobile Convergence), které vytáhli výrobci letos na GSM kongesu v Barceloně jako horkou novinku, pak zajistí nové fixně mobilní společnosti Nokia Siemens Networks dostatečně tučné příjmy i pro následující desetiletí. Teď je otázka, jak Nokia Siemens Networks obstojí v boji s Qualcommem a Huawei, který roste až neuvěřitelnou rychlostí a rok od roku rozšiřuje pole své působnosti.
