Již delší dobu existuje obava, že tendr třetího operátora nebude výjimkou. I zde se dá naslibovat téměř cokoliv a je sice pravda, že ČTÚ zakotvuje jakýsi kontrolní mechanismus, nicméně šance a hlavně politická vůle na odebrání licence je naprosto mizivá. To zavdává příčinu domněnce, že někteří, především méně zkušení a méně zaběhnutí operátoři zkusí svoje štěstí blufovací nabídkou - tedy nabídkou s neadekvátními termíny, pokrytím a další realizací.
Narozdíl od TV Nova má tendr své zákonitosti, díky nimž lze prověřit, zda zájemci o licenci předkládají reálný návrh. Součástí nabídky je totiž obhajitelnost předložených čísel. ČTÚ by tak mělo poznat, kdo blufuje a kdo předkládá reálnou nabídku - již nyní se proslýchá, že několik nabídek bude mít stržené body právě za blufování.
Jenže až tendr skončí, určitě se vyskytne mnoho protestujících, kteří budou poukazovat na to, že ten či onen nabízel větší pokrytí za kratší dobu, případně nižší ceny. Již dnes kolují fámy o nabídce čtyřiceti minut zdarma za 10 Kč měsíčního paušálu, tedy za cenu, nad kterou asi ekonomům zůstává rozum stát.
Zatímco ekonomická stránka věci, tedy tarify, je zřejmá, jinak je tomu u pokrytí, jednoho z nejdůležitějších kritérií pro výběr. Proto vznikl tento článek - aby každému pomohl odlišit blufování od reálné nabídky a aby později odpadly dohady. Vycházíme z informací, které nám poskytli tři nezávislí dodavatelé DCS/GSM infrastruktury a zároveň tedy i zájemci o její montáž, na jejich přání nejsou zveřejněna žádná jména.
Výstavba sítě DCS-1800 je investice v řádu dvou desítek miliard. Je tedy třeba mít na paměti, že jde o maximálně komplexní a na plánování náročnou architekturu stojící velké peníze. Proto je prakticky nemožné postavit jakési provizorium, které později půjde do šrotu a nahradí jej dostavěná kvalitní síť. Co z tohoto poznatku vyplývá? Hned od začátku je třeba stavět síť tak, aby respektovala stav, do kterého se má dostat až za dva roky.
Výstavba sítě má i svá další omezení. Především se jedná o omezení v přidělování frekvencí pro mikrovlné spoje napojující základnové stanice do další infrastruktury. Úřady nestihnou vydat více, než 60 povolení měsíčně - o tento počet se musí podělit stávající operátoři, nový operátor i internetoví provideři propojující zákazníky mikrovlnami. Máme tu tedy ihned první limitující faktor - kapacita zapojování mikrovln.
Není třeba používat pouze mikrovlny, lze používat i pevné linky. Ty nejsou dostupné vždy a všude, dají se pužít pouze tam, kde infrastrukutra existuje. I v případě pevných linek je ale třeba čekat - čekací lhůty na zapojení pevné linky se pohybují podle kapacity a lokality od jednoho měsíce až do půl roku.
Podle posledních zahraničních zkušeností je možné stavět mobilní síť rychlostí cca. 100-110 základnových stanic za měsíc. Touto rychlostí probíhala výstavba sítě ve Švýcarsku, Rakousku i Nizozemí. V těchto státech ale dostává operátor frekvenční výměr i na mikrovlny, tedy dostane přidělené svoje pásmo, se kterým si hospodaří a nemusí o každý mikrovlný spoj žádat jednotlivě. To výstavbu velmi zrychluje.
Pokud tedy budeme předpokládat, že novému operátorovi se podaří posbírat všechna povolení na mikrovlné trasy a zároveň nakoupí dostatek pevných linek, bude znamenat vypětí všech sil dostat se na počet 100 základnových stanic měsíčně; toto číslo je patrně nereálné, protože vychází ze zkušeností z civilizovaných zemí Evropy.
Je tedy možný vánoční start, který někteří operátoři slibují? Předpokládejme, že vánoční start znamená prodej zvýhodněných SIM karet a telefonů, síť sama by odstartovala koncem ledna. Předpokládejme také, že nový operátor dostane licenci k 1. říjnu 1999 a ihned započne s výstavbou. To znamená, že má tři měsíce na to, aby vystavěl síť.
Nyní si řekněme něco o fázích, v nichž probíhá výstavba sítě.
- RF plan - frekvenční plánování. Vezme se mapa terénu a do ní se zakreslují pomocí speciálního software polohy základnových stanic, kde by měly být rozmístěny tak, aby vytvořily kvalitní síť.
- SAP - plán akvizice základnových stanic (site acquisition plan) - do RF plánu se začíná zakreslovat a korigovat podle toho, kde je reálné nakoupit a nakontrahovat umístění základnových stanic.
- Site candidat - vytypovávají se místa, kde bude reálné kontrahovat umístění základní stanice
- Negotiation - jednání s majiteli míst, která jsou mezi Site candidat, tedy vhodná pro umístění základnových stanic. V této fázi dochází k dalším změnám v RF plánu - pokud jednání nedopadnou, musí se najít jiné místo pro BTSku, což znamená většinou překonfigurovat místní síť. Každý posun základnové stanice o destíky a stovky metrů totiž zasahuje, a nezřídka i významně, do radiového vzhledu sítě. Doposud pokrytá místa se najednou stávají nepokrytými, doposud kvalitní signál se láme a je rušen z jiných základnových stanic.
- Permits - pokud jsou dojednány vztahy s majitelem lokality, vyřizují se potřebná povolení na úřadech.
Teoreticky termín vánočního startu sítě padá. Je třeba ale mít na paměti, že firmy dodávající infrastrukturu sítě jsou na trhu aktivní již delší dobu a mnoho smluv mají nakontrahováno a připraveno, nyní jim chybí většinou jen závěrečná fáze povolování. Hovoří se, že jak Ericsson, tak Nokia, Siemens i Nortel jsou schopni nabídnout okolo stovky základnových stanic. Ty by pak skutečně bylo možno uvést do provozu během čtyř měsíců. Propočty předpokládají dualband síť 900/1800 MHz.
Navíc během prvních měsíců nelze v žádném případě počítat s tím, že se podaří stavět ihned plný počet stanic. Dodávka se zajíždí, je třeba vyprojektovat a postavit i další prvky sítě, jako jsou ústředny, OMC, registry, zákaznické a účtovací centrum, je třeba vůbec podepsat smlouvu mezi dodavatelem a operátorem a dojednat podmínky. Odbornící odhadují, že po první tři měsíce je reálné postavit 40-60 základnových stanic (některé z nich jsou samozřejmě ty předkontrahované, které posouvají stávající kontrahace do pozdější doby, pro jednodušší pochopení to berme tak, že ty předkontrahované naběhnou za 4 měsíce).
Pro základní a minimální pokrytí sítě 50 % je třeba rozmístit po republice zhruba 500 základnových stanic. Pojďme nyní počítat:
leden 2000 - 60 základnových stanic
únor 2000 - 160 základnových stanic + 100 předkontrahovaných = 260 BTS
červen 2000 - 660 BTS
To by znamenalo, že dva měsíce (prosinec a leden) téměř jistě vypadají z výstavby stanic, při hodně štěstí pro EuroTel a RadioMobil se zdržení protáhne na únor. V červnu 2000 tak bude mít síť třetího operátora v nejlepším případě 460 základnových stanic, tedy pokrytí sotva potřebné pro 50 % populace.
Otázku, zda si operátor dovolí odstartovat s tak mizerným pokrytím, ponechávám bez komentáře. Toto pokrytí představuje pokrytí měst s cca. 100 000 obyvateli a výše, dále hlavních silničních tahů, a to je tak všechno. Na tvrdou konkurenci je to dost málo. Na druhou stranu ČTÚ tento termín startu (červen 2000) vyžaduje, ačkoliv vidíme, že je velmi těžko realizovatelný.
Jak toto pokrytí nahnat? Jediná další varianta je zkusit více dodavatelů technologie. Logicky to vypadá neprůstřelně - namísto 460 základnových stanic by mohl být při dvou dodavatelých počet dvojnásobný, tedy cca. 900 základnových stanic. To zní slibně!
Jenže tento předpoklad je naprosto mylný. Dva dodavatelé nikdy neodvedou dvojnásobek práce a v případě výstavby sítě GSM to platí obzvláště. Je nutno mít na paměti, že jde o drsně si konkurující firmy, které nevynechají jednou pžíležitost dokázat, že ten druhý je žabař, o efektivní spolupráci se dá hovořit jen velmi těžko.
První problém nastává už v samotných začátcích. Musí se totiž najít integrátor, který bude oba dodavatele honit k tomu, aby byly dodrženy všechny vzájemné interface. Některé části sítě si totiž povídají na proprietárních protokolech, síť je homogenní pouze z pohledu zvenčí. Síť není dobré lepit jako mozaiku - dá se to, ale je to časově a někdy i finančně náročné, jistěže jde především o to, co lepíte dohromady.
Největší starostí inegrátora bude CBS - zákaznický účtovací systém. V jiném formátu jdou data od jednoho dodavatele, v jiném od druhého, to vše se musí sjednocovat a integrátor se rozhodně nenudí a svoje peníze si vydělává.
Integrátor není poslední starostí. Ani ve světě není tak docela běžné, že by dodavatel zadal výstavbu zcela nové sítě dvěma dodavatelům základnových stanic. Stává se sice, že Ericsson dodá ústřednu a Nokia základnové stanice, ale jen velmi výjimečně oba dva staví základnové stanice u zcela nové sítě.
Jak odstínit vzájemné problémy? Geografickým členěním. Jeden dodavatel staví na severu, druhý na jihu, tím by se měly odbourat třecí plochy, protože každý je zodpovědný za svůj geografický celek. Chyba lávky. Jak jsme si řekl, dodavatelé se již předsmlouvali základnové stanice a tak se zcela nepochybně stane, že jeden dodavatel bude mít základnové stanice na území toho druhého a opačně. O předání nebudou chtít ani slyšet - každá základnovka představuje balík peněz v kapse, nastanou dohady, handrkování o výměně a čas letí.
Podle odborníků na výstavbu sítě lze uvažovat o smysluplném zapojení dvou dodavatelů nejdříve jeden rok po zahájení výstavby, ale ve většině případů se výstavba předává jinému dodavateli po ukončení kontraktu s předchůdcem. Příkladem může být EuroTel, kterému stále staví Nokia. To se týká výstavby základnových stanic, jistěže není takový problém, aby jeden stavěl BTSky a druhý dodal ústředny.
Pro 98% pokrytí při počátečním počtu zákazníků je třeba cca. 1800-1900 základnových stanic, jejich počet se ale musí rychle zvyšovat v souvislosti se zahušťováním sítě pro vyšší počty klientů.
Jaký je result tohoto článku?
Pakliže některý ze zájemců o licenci nabídl, že jeho síť odstartuje o vánocích 1999 s pokrytím 50%, pak vědomně lhal, nebo nemá zkušenosti s výstavbou sítě. Obojí je důvod proto, aby se nestal třetím operátorem v České republice. Provozuschopnou síť budou dodavatelé schopni nabídnout nejdříve v květnu 2000 a ani další plán výstavby nebude tak okouzlující.V tomto článku jsme navíc tiše předpokládali, že rychlost výstavby půjde stejně, jako v případě evropských států. Tam ale pro mikrovlné spoje dostává operátor frekvenční příděl a nezdržuje se žádostmi a čekáním na jednotliví povolení. To u nás nepřichází v úvahu. To znamená, že můj předpoklad patří mezi absolutně nejoptimističtější varianty, pravděpodobně ale bude ještě o třetinu, v horším případě i o polovinu nižší.
Podle našich informací někteří zájemci o licenci opravdu nabídli termíny výstavby a startu, které se rozcházejí s technickými možnostmi. V tomto článku jsme si ukázali, co bude důvodem proto, aby ČTÚ jejich nabídku oslyšelo jako nerealistickou. Copak opravdu potřebujeme další podnik založený na nesplnitelných a smyšlených slibech?
