Kde se vzal, tu se vzal, v naší redakci nefalšovaný japonský i-mode telefon, určený pro síť operátora NTT DoCoMo. Perleťově bílý přístroj, jak jinak než véčkové koncepce, zaujal ihned celé osazenstvo redakce. Přeci jen, různých mobilů jsme měli v rukou již hodně, ale takovýto exot ještě do naší redakce nezabrousil. První problém ale nastal hned po pokusu telefon „nahodit“ do provozu. Bohužel baterie byla prázdná a nabíječka s telefonem nedorazila. Naštěstí díky šikovnosti kolegů ze serveru Technet se podařilo japonský zázrak nabít pomocí trafa k modelové železnici. V té chvíli již nic nebránilo tomu, abychom se elegantnímu NECu podívali na zoubek.
Na první pohled véčko jako každé jiné. Jelikož se jedná již o postarší kousek, který oslňoval japonské zákazníky před dvěma lety, chybí mu vnější displej. Místo něj je na horní straně telefonu dioda, která prosvěcuje název operátora. V Japonsku se totiž telefony neznačí podle výrobce, ale podle operátora v jehož síti fungují. V jiné sítí, a to ani v Japonsku, není možné telefon používat. Kdo je výrobcem, zjistíte až po pátrání, komu patří typové označení přístroje. V tomto případě je výrobcem společnost NEC, ale to lze vydedukovat jen podle prvního písmena typového označením, protože i pod baterií je pouze název operátora DoCoMo. Testovaný N209i vyrábí NEC, ale F209i již pochází od Fujitsu, P209i od Panasoniku, D209i od Mitsubishi a tak dále a tak dále. Zpátky k telefonu. Pokud zavřené véčko budete zkoumat podrobněji, zjistíte, že něco není v pořádku. Je řeč o anténě, která nevychází z kloubu spodní části telefonu, ale je součástí horní výklopné části. Z toho důvodu telefon vypadá obráceně, i když po otevření je vše na svém místě. Stejně postupuje NEC i u svých výtvorů pro GSM sítě, u kterých je anténa taktéž součástí horního flipu. Telefon se ale za anténu dobře otevírá pouze jednou rukou, takže za toto řešení má u nás výrobce velké plus. Pro Evropana naopak lehce archaicky působí samotná vysouvací anténa, která je po vysunutí delší, než samotný telefon. Jeho rozměry jsou 90 x 46 x 16 mm a jeho hmotnost je 86 gramů.
Zůstaneme-li u zavřeného přístroje, všimneme si otvoru pro nezbytné poutko, reproduktoru a zakrytého systémového konektoru a konektoru pro osobní HF sadu. Obě krytky jsou s telefonem pevně spojené, takže je jen tak nemůžete ztratit. Kloub telefonu působí nadmíru masivně, čož bude důvodem, že je celý kovový, stejně jako celá vnitřní část telefonu. Jelikož je N209i velmi lehký, asi se bude jednat o magnéziový rám. Proč je ale telefon kovový zevnitř a ne z venku, to netušíme. V každém případě musíme na jedničku pochválit zpracování přístroje, které je perfektní, což jsme mohli dobře posoudit na již notně opotřebovaném telefonu. Nikde nic neskřípalo ani nevrzalo. Když už jsme u otevřeného telefonu, musíme zmínit velmi dobrou klávesnici, která vedle alfanumerických kláves má ještě dvě tlačítka pro přímý vstup do telefonního seznamu a k zprávám. V případě japonského telefonu se nejedná o klasické SMS, ale o e-mailové zprávy. Dominantním prvkem klávesnice je čtyřsměrný ovládací kříž, uprostřed kterého je potvrzovací klávesa. Telefon má dále tlačítko pro vstup do menu a klávesu „C“ a dvě tlačítka pro zahájení a ukončení hovoru. Hlasitost sluchátka během hovoru pak lze regulovat dvěmi klávesami na boku přístroje. Zajímavostí ale je, že klávesnice telefonu není vůbec podsvícená.
To displej září jako výkladní skříň. Podsvícení je velmi jasné a rovnoměrné a to ve třech možných barvách. Výrobce barvy nazývá jako Emerald, Topas a Ruby, v překladu se jedná o jasně zelenou, žlutozelenou a jasně červenou barvu. Z fotografií můžete sami posoudit, který odstín je nejvýraznější, v každém případě je čitelnost displeje vynikající. Když už telefonu svítí displej, tak musí být zapnutý. Zde ale nastal další problém. Ač jsme tušili, že telefon bude mít anglické menu, po zapnutí nabízel na displeji jen japonské znaky, kterým v redakci nikdo nerozumí. Naštěstí se nám podařilo sehnat kolegu, který se japonsky učí, a ten nám telefon přepnul do srozumitelné angličtiny. Základní menu telefonu, které se objeví na displeji, je velmi obsáhlé. Najednou je vidět 15 položek. Některé položky nemají pro Evropana naprosto jasné určení, naštěstí po najetí na položku se na horním stavovém řádku objeví její popis. Pokud by se vám základní menu zdálo příliš složité, můžete si jej přepnout do zjednodušené verze, která nabízí jen základní položky a roluje vertikálně. Pokud zůstanete u rozšířeného menu a potvrdíte první položku, kterou je vstup do i-mode služby, můžete následně listovat vertikálně celým menu telefonu. Jednotlivé položky mají číselné označení, bohužel čísla jsou z našeho pohledu naprosto nahodilá a i v jednotlivé položce může následovat číslo 14 hned po 55. Někdy dokonce číslo úplně chybí a nahrazuje ho ikona. Přesto se na ovládání telefonu dá zvyknout.
Bohužel jsme nemohli vyzkoušet, jak se s tímto exotickým telefonem volá, nebo jak se píší zprávy. Telefon si s GSM sítí vůbec nerozumí a ani do něj nelze vložit SIM kartu. V Japonsku se aktivuje telefon přímo na číslo, které vám na jiný telefon musí přesunout operátor. Snadné přehazování SIM karet, tak populární v našich končinách, je v Japonsku nemožné. Když tedy nemůžeme volat, tak se podíváme na další funkce telefonu, které lze i v našich podmínkách vyzkoušet. Začít můžeme u diody na horní části telefonu. Ta je poměrně velká a krásně osvětluje logo operátora. A jakou že barvou svítí? Jednoduchá odpověď, téměř libovolnou. Barvu diody si totiž uživatel v menu přístroje vybírá pomocí tří parametrů dobře známých třeba z grafických programů. Výsledek záleží na nastavení RGB kanálů a variant je tak k dispozici velké množství. Některé z nich si můžete prohlédnout na fotografii. Vedle této diody, kterou telefonující při hovoru uvidí jen v zrcadle, má telefon ještě jednu na hraně horní části telefonu, takže je vidět jak u zavřeného telefonu, tak u otevřeného z vnitřní části. Tato dioda ale svítí jen zeleně. O barevných variantách podsvícení displeje jsme již psali, dodejme tedy, že si u tohoto telefonu můžete nastavovat obrázek na plochu a startovní animaci. Vedle předdefinovaných obrázků je možné volit i obrázky vlastní, které se do telefonu dostanou jednoduše jako příloha e-mailu.
Velmi zajímavé jsou i možnosti práce s vyzváněcími tóny. Telefon disponuje skladatelem, který je polyfonický stejně jako přednastavené tóny. Výběr je bohatý a i skladatel nabízí velmi detailní práci s melodiemi. Který z GSM telefonů před dvěma lety nabízel polyfonní melodie a k tomu i polyfonního skladatele? Vedle melodií umí telefon samozřejmě i vibrovat a to hned v několika variantách a oba způsoby upozornění lze kombinovat. Paměť telefonu přijme až dvakrát 700 záznamů, které mohou být vícepoložkové a lze ukládat i poštovní a e-mailové adresy. Místo psaní SMS uživatel pracuje s regulérním e-mailovým klientem, který nabízí velmi podobné funkce jako ten na počítači. Detaily jsme vyzkoušet nemohli, ale zajímavou funkcí je průběžné informování o velikosti napsané zprávy. Další funkce telefonu nebylo možné v našich podmínkách vyzkoušet, ale možností nabízí N209i velmi mnoho. Některé funkce jsou totožné s těmi, které nabízí nám dobře známé GSM telefony, jako jsou informace o volání, ceně hovoru, kalkulačka, budík a některé další. Naopak jsme úplně neporozuměli práci s e-maily a s telefonním seznamem. Také jsme překvapivě v telefonu nenašli ani jednu hru. Zajímavostí je ale možnost vkládat text vedle japonštiny a angličtiny i azbukou.
NEC N209i je dva roky starý model, který se již v Japonsku neprodává a nenajdete ho ani na webu operátora. Dnes již Japonci volají z daleko lépe vybavených telefonů a i v době aktivní kariéry N209i nepatřil tento telefon k tomu nejlepšímu, co se v Japonsku dalo sehnat. Z našeho pohledu by se ale tento telefon zařadil do špičky nabízených přístrojů ještě dnes. Japonci prostě mají před námi v mobilní komunikaci pořádný náskok.
Pokud se chcete dozvědět o telefonování v Japonsku více, podívejte se na tyto aktuální články od našeho čtenáře přímo z Japonska:
|
