Národní telekomunikační politika

Obsáhlý dokument obsahuje návrh Národní telekomunikační politiky.

Dokument předložený k diskusi obsahuje návrh Národní telekomunikační politiky. Návrh vypracovali pracovníci Ministerstva dopravy a spojů ČR (dále MDS) za spolupráce členů Telekomunikační rady, která je poradním a konzultačním orgánem náměstkyně ministra Ing. Marcely Gürlichové, a na základě podnětů telekomunikačních odborníků. Po zpracování připomínek k tomuto dokumentu bude návrh Národní telekomunikační politiky rozeslán do 9/3/99 do mezirezortního připomínkového řízení a následně bude dokument po případných úpravách předložen k projednání vládě ČR. Pro doplnění uvádíme, že paragrafované znění souvisejícího zákona o telekomunikacích má být MDS předložen vládě nejpozději do konce června t. r.

Písemné připomínky k tomuto dokumentu zašlete, prosím, zpět nejpozději do pondělí 22/2/99 na níže uvedené kontaktní místo. Buďte, prosím, věcní, struční a konkrétní. Uvítali bychom, kdybyste se ve svých připomínkách zaměřili zejména na následující:

  • zda je jsou záměry a cíl Národní telekomunikační politiky formulovány jasně a správně,
  • upozornění na nejasnosti, vágnost textu či rozpor s EU,
  • srozumitelnost textu.

Pozn.: Použijete-li ke svým připomínkám e-mail (což preferujeme), můžete použít formátu MS Word 7.0 či 6.0, příp. Word97 pro soubor přiložený ke zprávě.

Děkuji vám za spolupráci!

V Praze dne 2. února 1999

Marcela Gürlichová, v. r.

nám. ministra dopravy a spojů

Kontaktní místo pro připomínky k tomuto dokumentu:

Ministerstvo dopravy a spojů ČR

Ing. Jiří Budil

poradce nám. ministra

nábř. Ludvíka Svobody 12

P. O. Box č. 9

110 15 Praha 1 - Nové Město

tel.: (02) 230 31 314

fax: (02) 230 31 030

e-mail: budil@mdcr.cz

Upozornění: Od 15. února 1999 bude změněno telefonní číslo ústředny - počáteční trojčíslí 230 bude nahrazeno trojčíslím 514 !

Obsah

I. Shrnutí národní telekomunikaèní politiky

II. Vyhodnocení "Hlavních zásad státní telekomunikaèní politiky" z roku 1994

III. Celoevropské trendy uskuteèòování reforem v telekomunikaèním sektoru

IV. Hlavní procesy v sektoru telekomunikací ÈR

1. Liberalizace a volná soutìž

2. Privatizace telekomunikaèních spoleèností s majetkovou úèastí státu

3. Transpozice práva Evropského spoleèenství v oblasti telekomunikací do právního øádu ÈR

4. Vymezení regulaèních orgánù

V. U niverzální služba - pøístup všech obèanù k základní telefonní službì

VI. Globální spoleènost propojená sítí a konvergence telekomunikaèních, mediálních a informaèních technologií

VII. Oblasti regulace telekomunikací

1. Licencování a poplatky

2. Tarify

3. Propojování

4. Kmitoètové spektrum

5. Èíslování, jména a adresy

6. Ochrana osobních dat a soukromí v telekomunikacích

7. Koncová zaøízení

8. Normy a technické specifikace

VIII. Významné telekomunikaèní služby

1. Hlasová telefonní služba a její kvalita

2. Informaèní služby o telefonních èíslech

3. Družicové komunikace

4. Mobilní a personální komunikace

5. Pronájem okruhù

IX. Mezinárodní spolupráce

X. PøíloHy

A. Pøíloha 1 - Témata uvedená v zákonì o telekomunikacích

P>B. Pøíloha 2 - Soubor vyhlášek a regulaèních naøízení

  1. Shrnutí národní telekomunikační politiky

Cílem Národní telekomunikační politiky (dále jen NTP) je zavést rovné a transparentní podmínky pro rozvoj telekomunikačního trhu v České republice tak, aby uživatelům byly poskytovány kvalitní telekomunikační služby za dostupnou cenu a byly vytvořeny podmínky pro vstup do evropských a světových struktur. Dále uvedené zásadní i dílčí procesy dlouhodobého i krátkodobého charakteru jsou nezbytnou podmínkou pro dosažení stanoveného cíle a plně respektují dokumenty Evropského společenství (ES).

Hlavní procesy dlouhodobého charakteru jsou:

  1. Úplná liberalizace telekomunikačního trhu, která umožní vstup dalším právnickým a fyzickým osobám na telekomunikační trh a vytvoří podmínky pro vznik konkurenčního prostředí, přičemž je zajištěn přístup k základním telekomunikačním službám (k jejich souboru zvaném "univerzální služba") pro každého uživatele.
  2. Plně využít princip "otevřeného přístupu k síti" (ONP) pro vznik a podporu konkurence. Usnadnit vstup nových podnikatelských subjektů na trh tak, aby mohly konkurovat dominantní společnosti a došlo ke snižování cen služeb k úrovni nákladů, ke zvyšování kvality služeb a k modernizaci sítí.
  3. Dokončit privatizaci dominantních operátorů, což umožní získat další kapitál na modernizaci a rozšíření telekomunikační sítě, snížit vliv státu na řízení společností a prohloubit jejich komercializaci.

"Univerzální služba" je podle dokumentů ES soubor základních telekomunikačních služeb specifikované kvality, které jsou dostupné bez ohledu na zeměpisnou polohu, podle specifických národních podmínek a za přijatelnou cenu. Povinnost poskytovat univerzální službu přispívá k zajištění hospodářské a sociální rovnováhy v daném území. Pro zajištění univerzální služby v ČR je nutné vytvořit mechanismus jejího financování a promítnout tento mechanizmus do nového zákona o telekomunikacích.

S ohledem na právní stav (legislativní rámec) regulace telekomunikací je nutnou podmínkou další privatizace obou společností s majetkovou účastí státu (tj. SPT TELECOM, a.s. a ČESKÉ RADIOKOMUNIKACE, a.s.) přijetí nového zákona o telekomunikacích. Ostatní podmínky jsou zmíněny v příslušné části NTP. Prioritou další privatizace je zvýšení podnikatelské orientace obou společností a efektivnosti pod tlakem nových privátních akcionářů.

Nezbytné podmínky pro úplnou liberalizaci telekomunikačního trhu jsou následující krátkodobé procesy:

  1. Oddělit funkci státu jako vlastníka od regulačního orgánu a telekomunikačních společností, kde úkolem státu reprezentovaného Ministerstvem dopravy a spojů ČR (dále jen MDS) je tvorba národní politiky a koncentrace na dlouhodobé strukturální cíle v telekomunikačním sektoru včetně mezinárodní spolupráce v oblasti telekomunikací na vládní úrovni. Zákonem vymezit kompetence regulačního orgánu a plnění regulačních činností v souladu s NTP.
  2. Stanovit základní legislativní rámec pro vztahy v odvětví telekomunikací vydáním zákona o telekomunikacích a prováděcích podzákonných norem, vycházejících z potřeb telekomunikací v ČR a z předpokládaného vstupu do Evropské unie (EU).
  3. Dokončit rozvoj regulačních mechanizmů např. stanovit pravidla pro přidělování omezených zdrojů (kmitočtů, čísel), zjednodušit proces udělování licencí, stanovit propojovací pravidla, zkvalitnit regulaci tarifů, vytvořit mechanizmus transparentního financování univerzální služby a harmonizovat tyto mechanizmy v rámci Evropy.

V České republice lze za počátek úplné liberalizace považovat rok 2001, kdy budou zrušena exkluzivní práva SPT TELECOM, a.s. na poskytování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb. V zájmu nezbytné přípravy telekomunikačních operátorů na liberalizaci musí být výše uvedené procesy realizovány s ročním předstihem do 1. ledna 2000.

Právní předpisy vytvářejí základ pro exekutivní usměrňování telekomunikačního trhu. Jedná se o obecně závazné právní předpisy - zákon a předpisy. Vytvoření legislativního rámce transpozicí práva Evropského společenství v oblasti telekomunikací do právního řádu ČR je nezbytným předpokladem pro účinnou regulaci telekomunikačního trhu v podmínkách liberalizace a volné soutěže. Tvorba regulačních mechanismů na úroveň odpovídající stavu telekomunikačního trhu v ČR je trvalý proces, který probíhá i ve státech Evropské unie, a proto lze očekávat jejich doplňování a upřesňování. Problematika regulace telekomunikací je poměrně široká a promítá se do licencování a poplatků, tarifů, propojování, kmitočtového spektra, číslování, jmen a adres, ochrany osobních dat, koncových zařízení, norem a technických specifikací.

Mezinárodní spolupráce je vzhledem ke globálnímu charakteru telekomunikací nezbytným předpokladem úspěšné regulace telekomunikačního trhu, a proto je v příslušné části NTP uveden výčet hlavních mezinárodních organizací, se kterými je nutné udržovat úzké kontakty a aktivně spolupracovat.

Dokument NTP je určen širokému spektru veřejnosti České republiky

  • uživatelům telekomunikačních služeb,
  • telekomunikačním operátorům,
  • domácím i zahraničním investorům, a
  • telekomunikačnímu regulačnímu orgánu v ČR,

k vyjádření základních směrů dalšího rozvoje telekomunikací v období jejich liberalizace. Představuje základ, z kterého nový zákon o telekomunikacích a následné podzákonné normy vycházejí. Platnost NTP je v zásadě stanovena pro střednědobý horizont (cca 5 let) s tím, že některé úkoly vyplývající z NTP mohou být i dlouhodobějšího charakteru. NTP přihlíží k současnému bouřlivém rozvoji telekomunikací, a protože odráží jen základní směry rozvoje telekomunikací, bude v případě potřeby usměrňována podle probíhajících změn ve světovém měřítku.

NTP stanoví prioritní úkoly pro telekomunikační služby, jejichž rozvoj je klíčový pro rozvoj celého telekomunikačního trhu (hlasová telefonní služba a její kvalita, informační služby o telefonních číslech, družicové komunikace, mobilní a personální komunikace a pronájem okruhů). NTP vychází z celoevropských trendůuskutečňování reforem v telekomunikačním sektoru a navazuje na "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky" z roku 1994 s tím, že se snaží o detailnější a komplexnější přístup k jednotlivým problémům. Na rozdíl od telekomunikační politiky z roku 1994, která kladla především důraz na restrukturalizaci SPT TELECOM, a.s., preferuje NTP vytvoření transparentního regulačního rámce pro sektor telekomunikací. Jejím záměrem je poukázat na hlavní problémy v tomto sektoru, uvést v rámci sbližování a harmonizace relevantní materiály ES, které se k danému problému vztahují, stanovit úkoly a naznačit jejich řešení.

Dlouhodobé záměry NTP jsou v souladu s Programovým prohlášením vlády České republiky ze srpna 1998 "...vytvářet předpoklady pro přechod k informační společnosti, rozvoji telematiky a vytváření informačních dálnic především cestou maximálního zpřístupnění Internetu". Globální společnost propojená sítí a konvergence telekomunikačních, mediálních a informačních technologií je základním předpokladem rozvoje společnosti nového století, zvýšení úrovně vzdělanosti, přístupu k informacím a odstranění bariér mezi národy. Ministerstvo dopravy a spojů ČR bude i v budoucnu reagovat na nové podmínky a vývoj v oblasti telekomunikací tak, aby bylo dosaženo cíle NTP.

  1. Vyhodnocení "Hlavních zásad státní telekomunikační politiky" z roku 1994

Změnou politického, hospodářského a sociálního klimatu v ČR po roce 1989 byly určeny základní požadavky, které by v maximální míře podporovaly rozvoj tržního hospodářství, rozvoj malého a středního podnikání, přispěly k restrukturalizaci celého národního hospodářství tak, aby byly vytvořeny podmínky k začlenění České republiky do společenství evropských zemí. Změny v ekonomickém prostředí by zaručily i prosperitu země a rozvoj nadstavbové části společnosti - oblasti školství, zdravotnictví, kultury. Tyto důvody vedly vládu k vytvoření podmínek, které podmiňují ekonomický rozvoj v podmínkách tržního hospodářství. V příloze usnesení č. 428 z roku 1994 stanovila tehdejší vláda deset zásad státní telekomunikační politiky pro období pěti let.

I. Základním střednědobým cílem je co nejrychlejší zvýšení nabídky, tj. zvýšení počtu hlavních telefonních stanic na více než dvojnásobek současného stavu do roku 2000 a zlepšení průchodnosti sítě. Zvýšení počtu stanic musí být dosaženo co nejrovnoměrněji, s co nejnižšími náklady, na dobré technické úrovni a rovněž s využitím dodávek od českého telekomunikačního průmyslu.

Zdvojnásobení počtu hlavních telefonních stanic (HTS) do roku 2000 (tj. dosažení 4 150 tis. HTS) v porovnání se stavem v polovině roku 1994 je reálné. K 31.12.1998 byl stav cca 3,733 mil. HTS. S rostoucím počtem HTS klesl počet nevyřízených žádostí ze 657 tis. v roce 1995 na 146 tis. v roce 1998. Přírůstku stanic se daří dosahovat souběžně s růstem technické úrovně, což lze dokumentovat nárůstem digitalizace z 15% k 31.12.1994 na 63% k 31.12.1998. Porovnáním hustoty HTS mezi jednotlivými regiony ČR lze konstatovat, že rozvoje je dosahováno celoplošně rovnoměrně.

Výše uvedený rozvoj si vyžádal značné investiční náklady v letech 1996 - 98 (rok 1996 - 30,1 ; rok 1997 - 35,2; rok 1998 - 36,2 mld. Kč), což činilo téměř 100% výnosů SPT TELECOM, a.s. v těchto letech. Pro porovnání v Maďarsku, kde je dosahováno obdobného tempa a kvality rozvoje telekomunikací, je podíl investic ve výši 50% výnosů. Průměrné investiční náklady na 1 HTS byly dle údajů OECD v roce 1997 v ČR na úrovni 935 USD a v Maďarsku 758 USD.

Ve věci využívání českých dodavatelů při realizaci výše uvedeného telekomunikačního rozvoje je možné konstatovat, že z celkového objemu dodávek pro SPT TELECOM, a.s., je cca 70% zajištěno českými firmami. Jedná se především o oblast stavebně montážních činností (TMP-Telekomunikační montáže Praha, SITEL a desítky dalších), dodávky kabelů (Kabelovna Děčín) a v menší míře další telekomunikační techniky (TTC, Micos, apod.). Dodavatelé jsou vybíráni na základě veřejných soutěží a zde se v oblasti telekomunikační techniky projevuje nižší konkurenceschopnost českých dodavatelů (z hlediska ceny, kvality, lhůty dodávek, servisu apod.) ve vztahu k zahraničí.

II. Daného cíle hodlá stát dosáhnout při zachování integrovaného provozovatele veřejné telefonní sítě, a to akciové společnosti SPT TELECOM, celoplošně zajišťující mezinárodní, dálkový i místní provoz (u místního provozu bude umožněn vstup do podnikání i jiným subjektům podle zásady VIII). Kromě celoplošného zajištění veřejného telefonního provozu budou i nadále existovat telefonní sítě neveřejného typu.

Postavení integrovaného provozovatele SPT TELECOM, a.s. bylo ve smyslu "Zásad" zajištěno Pověřením (čj. 9361/95-611 ze dne 7. července 1995), které bylo vydáno bývalým Ministerstvem hospodářství ČR na období 20 let. V Pověření byly stanoveny Základní závazky a Ukazatelé jakosti telekomunikačních výkonů. Ministerstvo dopravy a spojů - Český telekomunikační úřad (MDS-ČTÚ) provádí každoročně vyhodnocení Pověření. V roce 1996 nebyly splněny některé ukazatele jakosti a akciové společnosti byla udělena pokuta. Proti pravomocnému rozhodnutí podala společnost SPT TELECOM, a.s. žalobu u Vrchního soudu v Praze, který dosud nerozhodl. V roce 1997 byly parametry a ukazatelé splněny tak, že nevznikl důvod pro sankcionování. Neplněny zůstávají některé body Smlouvy mezi akcionáři a společností (dále jen Smlouva), jejíž vyhodnocení provádí Fond národního majetku (FNM).

III. V zájmu dosažení střednědobého cíle bude umožněn vstup strategického partnera do akciové společnosti SPT TELECOM.

Splněno (viz následující bod IV).

  1. Výběr strategického partnera pro akciovou společnost SPT TELECOM provede Ministerstvo hospodářství na základě výběrového řízení do 1. března 1995 s tím, že podmínky tohoto výběrového řízení budou, mimo jiné respektovat základní střednědobý cíl státní telekomunikační politiky podle zásady I. Kmenové jmění akciové společnosti bude navýšeno maximálně o 37% a nově emitované akcie budou prodány strategickému partnerovi tak, aby jeho podíl dosáhl maximálně 27% z celkového počtu akcií. Právní vztahy se strategickým partnerem budou uspořádány podle českého právního řádu. Strategický partner akciové společnosti SPT TELECOM bude v rámci akciové společnosti disponovat pravomocemi odpovídajícími jeho majetkovému podílu.

Vládou ČR byl v roce 1995 vybrán strategický partner TelSource, N.V. (konsorcium KPN - 51% a Swisscom - 49%) a mezi SPT TELECOM, a.s., strategickým partnerem a Fondem národního majetku byla uzavřena Smlouva, ve které byly dány strategickému partnerovi, na rozdíl od těchto zásad, mimořádné pravomoci zejména při operativním řízení akciové společnosti. Vyhodnocení smlouvy provádí Fond národního majetku. Lze konstatovat, že dosud nebylo dosaženo zejména záměru podpory rozvoje ČR jako mezinárodního telekomunikačního centra a pomoci při zapojování SPT TELECOM, a.s. do globálních telekomunikačních aliancí a rovněž zvýšení ziskovosti a hodnoty SPT TELECOM, a.s. ve prospěch jejích akcionářů není ve srovnání s jinými operátory výrazné.

V. Vlastnický podíl státu u integrovaného provozovatele telefonní služby akciovéspolečnostiSPT TELECOM, a.s. neklesne pod 51%, tedy stát si ponechá majoritní účast. Nejpozději do 5 let vláda rozhodne o budoucím vlastnickém podílu státu a o jeho privatizaci.

Strategický partner TelSource, N.V. získal 27% akcií SPT TELECOM, a.s.. V prosinci 1998 holandská telekomunikační společnost KPN, která vlastní majetkový podíl 51% v TelSource, N.V., získala 6,5% akcií nákupem na kapitálovém trhu. Vládě byl předložen materiál o možnostech další privatizace akciové společnosti s návrhem ponechat státu 51% do doby ukončení plnění rozvojových cílů stanovených ve Smlouvě. Vládě bylo doporučeno provést audit strategického partnerství a následně rozhodnout o konkrétní formě další privatizace SPT TELECOM, a.s.

  1. Státní regulační rámec, který tvoří zejména tarifní politika, regulace vstupu subjektů do odvětví, vymezení vztahu provozovatelů k zákazníkovi, způsob přidělování omezených zdrojů (kmitočtové spektrum, číslovací plány) a zajištění technické kompatibility, bude dopracován do 30. června 1995. Tarifní politika, která bude vycházet z tarifní formule odvozované od vývoje inflace a korekčního koeficientu, bude zpracována do 30. listopadu 1994.

Tarifní politika je založena na základní tarifní formuli zahrnující celý koš služeb, přičemž změny mohou být prováděny jen 1x ročně. Maximální změny stanoví Ministerstvo financí v závislosti na indexu ročních klouzavých cen průmyslových výrobců, korekčních koeficientech stanovených na základě vnějšího prostředí včetně inflace a indexu maximálních přípustných změn cen tří z koše vybraných skupin služeb (ceny za používání telefonních stanic, ceny za místní hovorné a ceny za meziměstské hovorné). Uvnitř koše je ponechána společnosti možnost rebalancovat tarify jednotlivých služeb podle jejich skutečných nákladů.

Regulace vstupu subjektů na trh telekomunikačních služeb je rámcově určena závazkem ČR dohodnutým ve Skupině základních telekomunikací Světové organizace obchodu (GBT WTO). Podle tohoto závazku jsou liberalizovány všechny telekomunikační služby s výjimkou pevných veřejných telefonních služeb s tím, že k veřejné telefonní síti nesmějí být připojovány neveřejné telefonní sítě pro uzavřené skupiny uživatelů a pronajaté okruhy používané pro místní, meziměstský a mezinárodní styk uzavřených uživatelských skupin. Platnost omezení končí nejpozději v roce 2000.

VII. Akciové společnosti SPT TELECOM bude do konce roku 2000 poskytnuta exkluzivita na provozování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb.

Exkluzivita může být zkrácena v případě, že společnost nesplní v podstatné míře rozsah úkolů z Pověření a Smlouvy a toto neplnění bylo ve správním řízení prokázáno a označeno za podstatné.

VIII. V tzv. místních sítích bude umožněn vstup do podnikání i jiným subjektům jako doplněk k budování sítě integrovaným provozovatelem akciovou společností SPT TELECOM. Podmínky pro vstup do místních sítí budou formulovány do 30. listopadu 1994.

Vstup nových subjektů byl umožněn v rámci dvou pilotních projektů na základě vydaných Pověření pro společnost DATTEL a.s. (červen 1995 pro část území hl. m. Prahy) a společnost Kabel Plus a.s. (říjen 1995 pro určené území Liberce). V listopadu 1994 byly zveřejněny podmínky pro vstup dalších subjektů v 16 vymezených místních sítích (VMS), kde je podmínkami omezen vstup zahraničního kapitálu na maximálně 34% základního jmění. Šesti společnostem bylo v lednu 1996 vydáno Pověření. V současné době je v provozu pouze síť TELECOM 21 s.r.o. Praxe ukázala, že tento záměr telekomunikační politiky nesplnil očekávání.

  1. Stanovení ceny za propojení je věcí dohody mezi provozovatelem základní telefonní sítě a dalšími provozovateli, např. místní sítě. V případě, že oba subjekty nejsou schopny dospět k dohodě, rozhoduje cenový orgán (ministerstvo financí).

Smlouvy o propojení mezi dominantním provozovatelem základní telefonní sítě a dalšími provozovateli jsou uzavírány se značnými prodlevami zejména z důvodu neopodstatněných průtahů ze strany provozovatele základní telefonní služby. V budoucnu by měla praxe odpovídat postupům používaným v zemích EU.

  1. Povolení k provozování mobilních telefonů v systému GSM bude vydávat ministerstvo hospodářství na základě jím stanovených podmínek. V bezprostředně následujícím období se bude jednat maximálně o dvě povolení.

V březnu 1996 byla vydána ministerstvem hospodářství dvě Pověření k poskytování mobilních telekomunikačních služeb - společnosti EuroTel Praha s.r.o. (SPT TELECOM, a.s. vlastní 51%) a společnosti RadioMobil a.s. (ČESKÉ RADIOKOMUNIKACE a.s. vlastní 51%). Cílem vydání dvou Pověření bylo urychlení rozvoje služeb GSM v konkurenčním prostředí, což se příznivě projevilo především ve zlevnění cen za poskytované služby, čímž došlo ke zpřístupnění služeb mobilní telefonie širokému spektru zákazníků. Počátkem roku 1999 využívalo služeb mobilních operátorů více než 1 mil. zákazníků oproti cca 60 tis. před zavedením konkurenčního prostředí v roce 1996 (penetrace dosáhla 9,7%).

  1. Celoevropské trendy uskutečňování reforem v telekomunikačním sektoru

Od roku 1980 vzrůstá strategický význam telekomunikačního sektoru v rámci hospodářství většiny vyspělých států. Tehdejší uspořádání, založené většinou na monopolním postavení státem řízeného telekomunikačního operátora, neumožňovalo odpovídající tempo rozvoje telekomunikací a brzdilo tak celkový vývoj ekonomiky. Nezbytnost reforem v oblasti telekomunikací byla vynucená zejména:

  1. Prudkým rozvojem telekomunikačních a informačních technologií a nepružností a neefektivností akceptování tohoto rozvoje tradičními strukturami telekomunikačního sektoru s jeho byrokratickým řízením.
  2. Nedostatkem kapitálových zdrojů (převážně státních) nezbytných k financování investic, stimulovaných dynamickým rozvojem technologií a komunikačních potřeb ekonomiky i obyvatelstva.
  3. Nepružností a nepřipraveností tradičního telekomunikačního sektoru k využití privátních podnikatelských aktivit a jejich kapitálových zdrojů.

V roce 1987 vypracovala Komise evropského společenství dokument s názvem Green Paper 1987. Tento dokument představoval první ucelený soubor návrhů na realizaci reforem směřujících k rychlejšímu a efektivnějšímu rozvoji telekomunikačních sítí a služeb. Požadoval liberalizaci koncových a síťových zařízení a služeb (s dočasnou výjimkou telefonní služby), oddělení regulačních a správních činností od činností operátorů, zajištění otevřeného přístupu k sítím, podporu standardizace v mezinárodním měřítku a aplikaci pravidel pro podporu konkurence. Od té doby byly v ES dále zdokonaleny a ověřeny základní strategie a mechanizmy, které tento rozvoj umožňují a byla vydána řada politických i právních dokumentů, kde byly tyto principy zakotveny. Tím byl v EU vytvořen regulační rámec pro oblast telekomunikací.

Hlavními strategickými směry reforem jsou:

  1. Komercializace představující zavedení tržních mechanismů do řízení telekomunikačních společností a opuštění byrokratických forem řízení.
  2. Privatizace představující zvýšení účasti soukromého sektoru na vlastnictví a řízení telekomunikačních společností.
  3. Liberalizace usnadňující fyzickým a právnickým osobám svobodný přístup na trh při splnění zákonem stanovených podmínek.
  4. Konkurence umožňující vytvoření konkurenčního prostředí, s cílem zlepšení kvality a dostupnosti služeb, zvýšení počtu nových služeb a snížení cen.

Při prosazování reforem může být v jednotlivých směrech dosaženo různé míry pokroku, v zásadě by se však vždy mělo jednat o pohyb směrem od byrokratického řízení k tržnímu, od státního vlastnictví společností k soukromému, od monopolního uspořádání k otevřenému trhu a od dominantního ke konkurenčnímu prostředí. Tyto pohyby jsou ovlivněny poměry ve sféře politické, ekonomické, sociální a technické. Jako příklady faktorů ovlivňujících pokrok v telekomunikacích lze uvést zejména politickou vůli a shodu státních orgánů na řešení problémů, ekonomickou situaci státu a jednotlivých operátorů, technickou úroveň sítí a sociální situaci zaměstnanců i občanů. Obecným směrem dalšího vývoje telekomunikací je konvergence komunikačních, mediálních a informačních systémů a postupné začleňování telekomunikačních sítí a služeb do širšího komplexu, infrastrukturně zabezpečujícího rozvoj informační společnosti.

Nedávné studie mezinárodních organizací prokázaly úzkou souvislost mezi kvalitou a dostupností telekomunikací na jedné straně a ekonomickým růstem zemí na straně druhé, proto je třeba dosáhnout maximálního rozvoje telekomunikací pečlivým nastavením míry postupu v jednotlivých směrech. Vývoj je třeba neustále vyhodnocovat a provádět průběžně korekce tak, aby se v co nejkratším čase vyrovnala poptávka s nabídkou telekomunikačních služeb, aby se zvyšovala jejich úroveň a snižovaly jejich ceny. Je třeba vytvořit příznivé regulační prostředí pro rozvoj nových služeb, modernizaci zařízení a infrastruktury. Současně je třeba zajistit využití všech nástrojů k zabezpečení univerzální služby jako souboru základních služeb za dostupné ceny, poskytované občanům ČR.

  1. Hlavní procesy v sektoru telekomunikací ČR
    1. Liberalizace a volná soutěž

Liberalizace představuje přechod od uzavřeného, většinou monopolního telekomunikačního trhu k trhu, který je kromě zákonem stanovených určitých nezbytných omezení přístupný většímu počtu operátorů, právě tak jako dodavatelům koncových zařízení.Tím dochází ke vstupu nových operátorů a značnému přílivu investic do sektoru telekomunikací a k jeho celkovému rozvoji. Dochází k soutěži mezi nově vstupujícími a původními operátory o získání většího počtu zákazníků a ke snižování tarifů a poplatků za poskytované služby. Dosažení tohoto cíle však vyžaduje podstatnou změnu právních předpisů, ustavení regulačních orgánů a vytvoření nových regulačních principů a postupů. Jde zejména o nové postupy při udílení licencí, přidělování kmitočtů a čísel, regulaci tarifů a poplatků, uzavírání propojovacích dohod a schvalování telekomunikačních zařízení. Tyto záležitosti jsou podrobně řešeny v dalších kapitolách NTP. Liberalizací dochází ke vzniku konkurenčního prostředí. Pro další rozvoj volné soutěže je nezbytné, aby byly výše uvedené postupy zavedeny s předstihem. Nelze zapomínat ani na sociální aspekty přechodu ke konkurenčnímu prostředí a nutnost garantovat všem občanům státu právo na určitou minimální část telekomunikačních služeb za přijatelné ceny. To je řešeno využitím univerzální služby s jejími cenovými regulačními mechanismy založenými na spravedlivých principech financování. Při přechodu k plně liberalizovanému prostředí totiž může přechodně dojít k nárůstu tarifů a poplatků, zvláště u dominantního provozovatele, vlivem nedostatečně rozvinuté konkurence především v oblasti místních sítí.

Nejvýznamnějším mezinárodním dokumentem, který se týká liberalizace telekomunikačních trhů zemí sdružených v organizaci WTO (World Trade Organization), je smlouva GATS (General Agreement on Trade in Services), neboť telekomunikace spadají do kategorie služeb. V rámci této smlouvy se 15. března 1997 zavázalo 69 států včetně ČR (v sektoru 2. Communication) umožnit přístup zahraničním subjektům na své trhy s určitými omezeními specifikovanými v přílohách ke čtvrtému protokolu (platnému od 1.1.1998) uvedené smlouvy. Tato omezení jsou dána stupněm rozvoje a možnostmi jednotlivých států. V zásadě jsou ve smlouvě uplatňovány principy rovného přístupu a nediskriminace mezi národními a zahraničními provozovateli, stejně tak jako mezi samotnými zahraničními provozovateli (princip most-favoured-nation). Tato smlouva je významným krokem na cestě ke globální liberalizaci.

Hlavní dokumenty ES, které se vztahují k liberalizaci telekomunikací a řeší převážnou část problémů vznikajících při tomto procesu, jsou zejména:

  1. Směrnice o koncových zařízeních (98/13/EC), vztahující se k telekomunikačním koncovým zařízením a zařízením družicových pozemních stanic včetně vzájemného uznávání jejich shody.
  2. Doplněná Směrnice o volné soutěži ve službách (90/388/EEC) zavádí volnou soutěž pokud se týká služeb a infrastruktury.
  3. Směrnice ONP (90/387/EEC), která stanovuje rámec pro vstup do veřejných sítí.
  4. Směrnice o hlasové telefonní službě (98/10/EC) definuje podmínky, za kterých je poskytována tato služba.
  5. Směrnice o plné soutěži (96/19/EC), která doplňuje Směrnici 90/388/EEC a zavádí úplnou soutěž pro služby a infrastrukturu.
  6. Směrnice o propojování (97/33/EC) řeší práva a povinnosti provozovatelů telekomunikačních sítí, která se týkají propojení.
  7. Směrnice o systému pro všeobecné autorizace a individuální licence (97/13/EC) popisuje systém licencování.
  8. Revidovaná směrnice 92/44/EC o aplikaci ONP na pronajaté okruhy.

Další právní normy ES se připravují k vydání (např. směrnice o číslování).

Při procesu liberalizace, který je v hlavních rysech stejný pro všechny evropské státy, je třeba využívat zkušeností zemí EU v souladu s mezinárodními závazky, které ČR jako stát přijala za své. Jedná se zejména o naplňování konceptu otevřeného přístupu k síti (ONP, z angl. Open Network Provision), který usnadňuje přístup nových operátorů ke stávající infrastruktuře a koncovým uživatelům podle harmonizovaných podmínek. Harmonizace síťových rozhraní, podmínek užívání a zpoplatnění je založena na principech objektivity, transparentnosti a nediskriminace. ONP představuje komplementární aktivitu k liberalizaci sítí a telekomunikačních služeb.

Nejdůležitějším dlouhodobým strategickým úkolem NTP je úplná liberalizace telekomunikačního trhu v ČR a podpora volné soutěže. V současné době je trh v ČR liberalizován kromě poskytování veřejných telefonních služeb a provozování veřejné telefonní sítě, tyto služby však představují většinu trhu co do výkonu. Dominantnímu telekomunikačnímu provozovateli SPT TELECOM, a.s. byla vládou udělena exkluzivita na provozování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb do konce roku 2000. Ačkoliv v poslední době sílí tlak na její zrušení, je z hlediska příprav legislativy, regulačních orgánů a z hlediska mezinárodní důvěryhodnosti ČR vhodné tento závazek dodržet. Rovněž z hlediska celkového rozvoje telekomunikač sítě je žádoucí trvat na závazcích vyplývajících z pověření SPT TELECOM, a.s. a ze smlouvy mezi Fondem národního majetku ČR, SPT TELECOM, a.s. a strategickým partnerem TelSource N.V. Nelze předpokládat, že by zejména rozvoj místních sítí byl zajištěn rychlým vstupem nových provozovatelů. Ti se budou v prvních letech orientovat převážně na lukrativnější meziměstské a mezinárodní relace pro vybrané skupiny zákazníků se silným provozem.

Trend vývoje v období po zrušení exkluzivity SPT TELECOM, a.s., bude nutno pečlivě sledovat, v případě potvrzení naznačeného vývoje bude možno učinit opatření na podporu nových provozovatelů při vstupu do místních sítí. K usnadnění vstupu těchto provozovatelů do místních sítí a k rozvoji volné soutěže přispěje důsledná aplikace principu "otevřeného přístupu k síti" spolu s připravovanou přenositelností čísel. Koncovým uživatelům se tak nezmění jejich telefonní číslo při přechodu od jednoho provozovatele k druhému v rámci uzlového telefonního obvodu (UTO). Zavedení přenositelnosti čísel však vyžaduje nasazení inteligentních sítí. Pro usnadnění konkurence v dálkových sítích přispěje zavedení výběru dálkového provozovatele(carrier selection). Koncový uživatel bude mít možnost výběru (volbou předčíslí nebo nastavením v ústředně) meziměstského nebo mezinárodního provozovatele. Dále je nutné po roce 2000 zrušit požadavek na kauce za telefonní stanice a omezení vstupu zahraničních subjektů do všech místních sítí vzhledem ke smlouvě GATS. Rovněž vytvoření regulačního rámce pro propojování včetně poplatků za propojení a zjednodušování režimu licencování výrazně přispěje k vytvoření volné soutěže v telekomunikačním sektoru.

Prioritním úkolem je urychlení všech procesů a postupů vedoucích k plné liberalizaci telekomunikačního trhu a vytvoření a podpora volné soutěže v této oblasti.

    1. Privatizace telekomunikačních společností s majetkovou účastí státu
    2. Privatizací se rozumí transformace státních podniků a organizací na obchodní společnosti a následný prodej majetkových podílů státu v těchto společnostech jiným právnickým nebo fyzickým osobám.

      V současné době má stát (prostřednictvím Fondu národního majetku) 51% majetkovou účast ve společnosti SPT TELECOM, a.s. a ČESKÉ RADIOKOMUNIKACE a.s. Z toho vyplývá, že další privatizací dojde ke ztrátě majoritního postavení státu a jeho dominantního vlivu v těchto společnostech.

      V této souvislosti je vhodné uvést, že v rámci zemí EU došlo k úplné nebo většinové privatizaci majetkových podílů státu u národních telekomunikačních operátorů Velké Británie, Itálie, Španělska, Nizozemí, Portugalska a Dánska. Rovněž v ostatních zemích EU (kromě Švédska) proběhla privatizace národních telekomunikačních operátorů s tím, že si stát dosud zachovává majoritní vlastnický podíl. V zemích "kandidujících" na vstup do EU došlo ke ztrátě majoritního postavení státu v Maďarsku a Litvě a částečná privatizace proběhla v ČR, Polsku, Rumunsku, Lotyšsku a Estonsku. U zemí s rozvinutými telekomunikacemi (Velká Británie, Německo, Švýcarsko apod.) se většinou použilo metody privatizace "Initial Public Offering (IPO)", tj. prodej akcií přes kapitálové trhy širokému spektru zájemců, u zemí s nižší úrovní telekomunikačního rozvoje se jde cestou přímého prodeje významného balíku akcií strategickému partnerovi (ČR, Maďarsko, pobaltské státy, Rumunsko, apod.). Strategického partnerství bylo rovněž využito pro začlenění národních telekomunikačních operátorů menších států EU (Belgie, Rakousko, Irsko a Dánsko) do vznikajících globálních aliancí.

      S ohledem na právní stav (legislativní rámec) regulace telekomunikací je nutnou podmínkou další privatizace u obou společností přijetí nového zákona o telekomunikacích.

      Příkladem může být privatizace British Telecom, která proběhla ve třech etapách, které byly vždy úzce svázány s příslušnými regulačními a liberalizačními legislativními akty .

      U SPT TELECOM, a.s., vzhledem k exkluzivním právům na poskytování mezinárodní a meziměstské pevné hlasové telefonní služby, v souladu s Hlavními zásadami státní telekomunikační politiky z roku 1994 a Smlouvou mezi akcionáři a společností, je potřebné zachovat majoritní podíl státu v SPT TELECOM, a.s. minimálně do doby ukončení uvedené exkluzivity. Bude navíc vhodné, nejlépe na základě nezávislého auditu, provést po roce 2000 vyhodnocení výsledků strategického partnerství s TelSource N.V. Na základě výsledků tohoto auditu bude možné zvolit konkrétní způsob privatizace (přímý prodej, veřejná nabídka akcií nebo kombinace obou metod) a její jednotlivé kroky. S ohledem na tyto skutečnosti by k další privatizaci SPT TELECOM, a.s. mohlo dojít v průběhu roku 2001.

      Privatizace společnosti ČESKÉ RADIOKOMUNIKACE a.s. je možná rovněž po splnění základní podmínky, tj. přijetí nového zákona o telekomunikacích, vzhledem k nutnosti jasného vymezení principů regulace silně dominantního postavení společnosti v celoplošném šíření rozhlasu a televize pozemskými vysílacími prostředky. Konkrétní způsob další privatizace majetkového podílu státu (Fondu národního majetku) ve společnosti doporučujeme zvolit tak, aby byl v souladu se strategií rozvoje této společnosti, tj. získáním finančních prostředků za účelem vstupu na trh hlasové telefonní služby a využití možnosti nákupu akcií společnosti RadioMobil a.s., které budou emitovány počátkem roku 2001. S ohledem na tyto skutečnosti by k dokončení privatizace společnosti ČESKÉ RADIOKOMUNIKACE a.s. mohlo dojít v průběhu roku 2000.

      Prioritou další privatizace obou telekomunikačních společností je zvýšení jejich podnikatelské orientace a efektivnosti pod tlakem nových privátních akcionářů.

    3. Transpozice práva Evropského společenství v oblasti telekomunikací do právního řádu ČR
    4. Právní předpisy vytvářejí základ pro exekutivní usměrňování telekomunikačního trhu. Jedná se o obecně závazné právní předpisy - zákon a předpisy. Vytvoření legislativního rámce je nezbytným předpokladem pro účinnou regulaci telekomunikačního trhu v podmínkách liberalizace a volné soutěže.

      Se změnou telekomunikačního prostředí od monopolního ke konkurenčnímu dochází rovněž k transformaci právních vztahů. V minulosti nebyl nutný žádný regulační orgán, neboť regulační činnosti byly vykonávány v rámci jediné státní organizace, resp. instituce, nemohlo tedy dojít ke sporům mezi samostatnými právními subjekty, proto i legislativa byla jednodušší. S liberalizací telekomunikačního trhu dochází k nárůstu operátorů zabývajících se stejnou činností, kteří si konkurují. V zájmu zajištění jednotnosti telekomunikační sítě z hlediska uživatelů telekomunikačních služeb, dostupnosti a určité úrovně kvality služeb je nut zakotvit jistá pravidla, principy a postupy do národní odvětvové legislativy. Současně je třeba mít na paměti, že proces liberalizace se vyvíjí nejen na národní, ale i na evropské úrovni a tento vývoj je nutno neustále promítat do budoucí legislativy. Proto by zejména zákon neměl obsahovat ustanovení týkající se detailní problematiky, ta by měla být řešena ve vyhláškách.

      Česká republika se připravuje na vstup do EU, proto je povinna transponovat evropskou telekomunikační legislativu do národního právního řádu. Vzhledem k tomu, že současný zákon o telekomunikacích neodráží dostatečně komunitární právo a ani neodpovídá pokroku v liberalizaci domácího trhu, je nezbytně nutné vypracovat nový zákon o telekomunikacích. Aby došlo k vytvoření adekvátního právního prostředí na telekomunikačním trhu ČR, zákon musí vymezit vztahy mezi uživateli, operátory a regulačním orgánem a současně také poskytnout právní záruky pro investory. Zákon bude obsahovat témata uvedená v příloze 1.

      Rovněž soustava podzákonných norem v ČR je nevyhovující, proto souběžně s přípravou zákona musí začít práce na příslušných vyhláškách. Prováděcí předpisy jsou mimořádně důležitým právním nástrojem, neboť do nich lze promítnout rychlý rozvoj telekomunikací i nové závazné dokumenty ES. V současné době se předpokládá postupné vydávání vyhlášek nebo regulačních nařízení uvedených v příloze 2.

      K problematice podzákonných norem se váže také proces závaznosti standardů, resp. norem k provozování telekomunikačních sítí a poskytování služeb. Tyto normy, jejichž obecná závaznost je důležitá např. pro využívání institutu generálních oprávnění, nelze prosadit jinak než prostřednictvím právních předpisů, resp. vyhlášek nebo formou regulačních nařízení uveřejňovaných ve sbírce zákonů.

      Prioritním úkolem v oblasti legislativy je vydání nového zákona o telekomunikacích slučitelného s předpisy ES a soustavy podzákonných prováděcích předpisů a jejich aktualizace podle měnících se podmínek v legislativě.

    5. Vymezení regulačních orgánů

Základními články institucionálního uspořádání orgánů provádějících usměrňování v telekomunikacích bude Ministerstvo dopravy a spojů ČR (MDS) na jedné straně a nezávislý národní regulační orgán na straně druhé. Kompetence obou institucí budou odvozeny z jejich základního poslání.

Základním požadavkem EU je oddělení výkonu vlastnických práv v akciových telekomunikačních společnostech s majetkovým podílem státu od regulačních činností. S ohledem na dnešní situaci se navrhuje ponechat výkon vlastnických práv na Fondu národního majetku ČR.

Vládou bylo schváleno zřízení nezávislého regulačního orgánu s režimem obdobným Úřadu pro hospodářskou soutěž, v jehož kompetenci bude regulace věcná i tarifní. V čele tohoto orgánu bude předseda jmenovaný prezidentem ČR na období 4 let, maximálně na dvě období. Předseda má povinnost prosazovat NTP. Předseda může být odvolán pouze z důvodu neschopnosti nebo hrubého zanedbání svých povinností. Správu fondu univerzální služby, pokud bude fond zřízen, bude rovněž vykonávat regulační orgán.

Ministerstvo dopravy a spojů ČR bude rozhodovat v těchto záležitostech:

  • Tvorba NTP a prosazování její realizace (po schválení vládou)
  • Tvorba legislativy v odvětví telekomunikací. Příprava a novelizace zákonů, vydávání prováděcích předpisů a vyhlášek připravených regulačním orgánem
  • Mezinárodní vztahy v oblasti telekomunikací na úrovni vlád, vládních i nevládních organizací
  • Integrace do evropských struktur
  • Stanovení principů a hlavních zásad státní regulace v telekomunikačním sektoru

Nezávislý regulační orgán bude financován ze státního rozpočtu. S ohledem na stav národní ekonomiky se v budoucnu předpokládá možnost částečného financování z poplatků za regulační výkony. Nezávislý regulační orgán rozhoduje ve vlastní kompetenci v těchto regulačních záležitostech:

  • Udělování licencí na zřizování a provozování sítí a na poskytování služeb
  • Vydávání a novelizace generálních oprávnění na zřizování a provoz telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb
  • Rozhodování o základním rozdělení kmitočtového spektra a jeho správa, zpracovávání kmitočtového plánu (národní kmitočtové tabulky)
  • Přidělování kmitočtů provozovatelům rádiových vysílacích zařízení
  • Rozhodování o základní struktuře číslovacích plánů a jejich správa
  • Přidělování čísel, jmen a adres sítí a služeb provozovatelům
  • Řešení vzájemných sporů mezi provozovateli telekomunikačních sítí a poskytovateli

telekomunikačních služeb

  • Arbitráž ve sporech o podmínkách vzájemného propojování telekomunikačních sítí.
  • Registrace provozovatelů telekomunikačních zařízení a poskytovatelů telekomunikačních služeb podle generálních oprávnění
  • Správa síťových plánů telekomunikačních sítí
  • Stanovení parametrů standardních telekomunikačních služeb
  • Schvalování telekomunikačních zařízení, podléhajících schválení podle zákona o telekomunikacích
  • Schvalování vysílacích rádiových zařízení
  • Ověřování odborné způsobilosti osob, pokud je zákonem vyžadována, a vydávání příslušných povolení
  • Výkon státní inspekce telekomunikací
  • Způsob tvorby cen telekomunikačních služeb podléhajících regulaci
  • Správa fondu univerzální služby, pokud bude zřízen
  • Rozhodování o podáních ve věcech účtování úhrad za telekomunikační služby, ve správním řízení
  • Vybírání poplatků za vydávaná povolení a za licence
  • Ukládání pokut podle platného zákona o telekomunikacích a prováděcích předpisů
  • Zabezpečování mezinárodních vztahů na nevládní úrovni, souvisejících s výkonem státní regulace v telekomunikacích
  • Legislativní iniciativa při přípravě a úpravách zákonných a podzákonných norem v oblasti telekomunikací směrem k Ministerstvu dopravy a spojů (MDS)
  • Příprava návrhů na úpravy zákonných a podzákonných norem
  • Regulace provozu v telekomunikačních sítích a poskytování telekomunikačních služeb v krizových situacích
  • Příprava zpráv o činnosti regulačního orgánu a jejich předávání MDS

Prioritním úkolem je vytvoření regulačních orgánů dle uvedeného popisu a rozdělení příslušných pravomocí.

  1. Univerzální služba - přístup všech občanů k základní telefonní službě
  2. Základní prvky univerzální služby byly v ES stanoveny Směrnicí 95/62/EC o aplikaci ONP (Open Network Provision) na hlasovou telefonii, která byla v roce 1998 nahrazena Směrnicí 98/10/EC o aplikaci ONP na hlasovou telefonii a univerzální službu pro telekomunikace v konkurenčním prostředí. Tento soubor prvků spolu s principy zpoplatnění a financování univerzální služby dle Směrnice 97/33/EC představují základní principy univerzální služby.

    Univerzální službou se rozumí podle definice, uvedené ve Směrnici 97/33/EC o vzájemném propojení v telekomunikacích s ohledem na zajištění univerzální služby a interoperability prostřednictvím principů ONP, definované minimum služeb specifikované kvality, které jsou dostupné bez ohledu na zeměpisnou polohu, podle specifických národních podmínek, a to za přijatelnou cenu.Povinnost poskytovat univerzální službu přispívá k zajištění hospodářské a sociální rovnováhy v daném území. V ČR je tato služba částečně nahrazena povinností SPT TELECOM, a.s. danou v Pověření, poskytnout telekomunikační služby každé fyzické nebo právnické osobě, která o to požádá. Nedořešené jsou některé otázky spojené s definicí služeb zahrnutých do univerzální služby, modelem jejího financování včetně stanovení přijatelné ceny a povinnostmi ostatních provozovatelů poskytovat univerzální službu nebo na ní přispívat.

    V prvé fázi budou v ČR služby zahrnuté do univerzální službystanoveny ve shodě s definicí Evropské komise jako poskytování hlasové telefonní služby prostřednictvím pevné sítě umožňující využití faxu a modemu a dále poskytování nouzových, operátorských a informačních služeb včetně informací o číslech a poskytování služeb veřejných telefonních automatů. V rámci této služby budou mít uživatelé přístup k publikovaným informacím o nákladech, cenách a kvalitě služeb a o tom, jak je kvalita služeb dodržována.Univerzální služba je chápána jako dynamicky se vyvíjející soubor služeb a bude nutno hledat možnosti jejího dalšího rozšíření (např. o euroISDN, Internet, datové služby, atd.).

    Financování univerzální služby, které je popsáno ve Sdělení ES COM(96)608 (týkajícím se stanovení kritérií pro národní schémata pro rozpočet a financování univerzální služby v telekomunikacích a návodů fungování těchto schémat určených členským zemím), lze provádět dvěma způsoby, vytvořením fondu nebo pomocí dodatečných poplatků k poplatkům za propojení. Jeden z těchto mechanizmů musí být promítnut do zákona. Regulační orgán pak bude rozhodovat na základě žádosti provozovatele, kterému bude uložena povinnost poskytovat univerzální službu, a na základě čistých nákladů na tuto službu, zda bude mechanizmus využit. V praxi většina zemí EU tento mechanizmus nevyužívá, neboť vyčíslené čisté náklady na tuto službu nepředstavují významnou zátěž pro poskytovatele univerzální služby nebo tato zátěž není tak velká, aby ospravedlnila administrativní náklady na provoz uvedeného mechanizmu. Mechanizmus financování musí být konzultován s Evropskou komisí. Principy, podle kterých se stanovují čisté náklady na univerzální službu jsou uvedeny v čl. 5 odst. 3 Směrnice o propojení 97/33/EC a jejím dodatku III. Čisté klady na univerzální službu představují rozdíl mezi náklady provozovatelů poskytujících tuto službu se závazkem univerzální služby a náklady provozovatelů bez tohoto závazku. Poslední možností je financování univerzální služby ze státního rozpočtu, v ČR se tento způsob prozatím nepředpokládá.

    Přijatelná nebo dostupná cena univerzální služby je podle Sdělení ES COM(96)73 záležitostí každé jednotlivé země, neboť je úzce spjata s celkovými národními podmínkami a s cíli národní politiky. Současný koncept univerzální služby umožňuje regulaci cen souvisejících s touto službou pomocí cenové čepice. Vzhledem k tomu, že těsně po liberalizaci neexistuje ještě dostatečně rozvinutá volná soutěž a může dojít k přechodnému zvýšení tarifů a poplatků, musí regulační orgán přijmout nezbytná opatření k zajištění dostupnosti univerzální služby. Lze například zavést cenové podčepice nebo přijmout speciálně tarifované služby pro občany s nízkým příjmem, eventuálně zvolit jiný vhodný způsob kompenzace. Z dlouhodobého hlediska se však předpokládá, že s vytvořením konkurence se tarify budou snižovat.

    Ve shodě s principy nediskriminace a proporcionality může být uložen závazek přispívat na univerzální službu pouze poskytovatelům veřejné hlasové telefonní služby úměrně k jejich využívání veřejných telekomunikačních sítí. Stejným způsobem musí být příspěvek rozdělován, tedy podle aktivity na relevantním trhu. Příkladem organizací, které nejsou povinny přispívat na univerzální službu, jsou provozovatelé privátních sítí, poskytovatelé datových služeb nebo datových služeb s přidanou hodnotou nebo poskytovatelé hlasových služeb s přidanou hodnotou.

    Prioritním úkolem pro zajištění univerzální služby v ČR je vytvoření mechanizmu jejího financování a promítnutí tohoto mechanizmu do nového zákona o telekomunikacích.

  3. Globální společnost propojená sítí a konvergence telekomunikačních, mediálních a informačních technologií

Elektronické technologie poskytují v současné době prostředky ke zpracování obrovského množství informací v digitální formě, jejich skladování, obnovování a komunikaci s nimi. Se všemi informacemi prezentovanými písmem, hlasem, nebo obrazem může být takto manipulováno a mohou být zpracovávány současně. Informace distribuované pomocí papíru, fotografického filmu, rádia, audio nebo video pásků mohou být nyní, s možností interaktivní odezvy, přenášeny v jediném multimediálním komunikačním kanálu, kterým může být telefonní vedení, kabel televizního rozvodu, rádiové nebo družicové prostředky. Ve světě již dříve došlo ke všeobecné shodě, že globální využití možností těchto nových technologií přispěje v příštím století velmi výrazně k hospodářskému a sociálnímu rozvoji společnosti a k udržitelnosti tohoto rozvoje.

Na výzkumu a efektivním využití shora zmíněných technologií je založen rozsáhlý program EU, nazvaný "Globální společnost propojená sítí - Global Networked Society" (dříve informační společnost). Podpora toho programu je nepřímo vyjádřena v programovém prohlášení vlády České republiky ze srpna 1998 (bod 4.2.3) tak, že "budou vytvářeny předpoklady pro přechod k informační společnosti a pro rozvoj telematiky", s důrazem na "zkvalitnění komunikačního systému, postupné uplatňování informačních dálnic a maximální zpřístupnění Internetu".

V souladu se zásadami stanovenými politikou EU v předmětné oblasti se při realizaci uvedeného bodu 4.2.3 Programového prohlášení vlády ČR bude vycházet z toho, že

  • rozvoj globální společnosti propojené sítí musí být řízen tržními silami, což znamená otevření informačních služeb a infrastruktury soutěži,
  • zákonem musí být zajištěna univerzální služba, propojitelnost sítí a interoperabilita služeb,
  • informace musí být přenášeny spolehlivě a důvěrně, se zřetelem na ochranu soukromí,
  • financování globální společnosti propojené sítí záleží zejména na privátním sektoru,
  • nejširší veřejnost i operátoři si musí být vědomi nových příležitostí, které jim globální společnost propojená sítí přinese.

V souladu s cíli vytýčenými citovaným prohlášením vlády ČR pro oblasti celoživotního vzdělávání, zvyšování kvalifikace a kulturního rozvoje obyvatelstva a se zřetelem na přípravu vstupu České republiky do EU,bude postup při realizaci globální společnosti propojené sítí na národní úrovni přizpůsoben Akčnímu plánu ES, zejména v oblastech soustřeďujících se na:

  • rozvoj regulačního a právního rámce, který zajistí, aby sítě tvořící základní stavební kameny globální společnosti propojené sítí byly schopny provozu jako jediná síť s propojením na obdobně koncipovanou síť států EU, což se vztahuje i na příslušné služby a aplikace, které by měly být schopné vzájemné spolupráce,
  • podporu rozvoje sítí a základních služeb - např. elektronickou poštu nebo interaktivní video, umožňujících obyvatelstvu využívat sítě - např. Internet, a aplikace - např. "distance learning" (vyučování na dálku u domácího osobního počítače), "teleworking" (výkon zaměstnání z domova pomocí domácího počítače) atp.,
  • důsledné oddělení obsahové stránky od infrastrukturní ("chanelling").

Při rozvoji telekomunikačního sektoru v ČR bude sledován a zohledňován též celosvětový vývoj globální společnosti propojené sítí. Regulační činnosti na národní i mezinárodní úrovni nejsou vždy koordinovány a budou vedeny snahou o koordinaci, aby se neprojevily negativní důsledky při rozvoji světové "online" ekonomiky. Technické možnosti otevřených sítí, jakou je např. Internet, již v současné době vyvolávají potřebu vyjasňování nebo úpravy existujících právních rámců a donucovacích mechanizmů.

Výraz "konvergence" se vymyká přesné definici a nejobecněji jej lze interpretovat jako "schopnost odlišných síťových platforem nést stejné nebo podobné kategorie služeb" nebo jako "postupné slučování zařízení domácí spotřební elektroniky, jakými jsou např. telefon, televizor a osobní počítač, do jediného celku". Druhý z uvedených způsobů vysvětlení konvergence bývá často využíván publicisty, neboť je snadno pochopitelný spotřebitelům a reflektuje též záležitosti začínajícího zápasu mezi výrobci telekomunikačních, počítačových a televizních technologií o ovládnutí budoucích trhů. Konvergence v oblasti spotřební elektroniky je dnes mnohem reálnější než konvergence v sektorech sítí, služeb a trhů, kde se postupně projevují jisté problémy se stávající regulací odvětví a s nedostatkem potřebných standardů.

Základním předpokladem konvergence je podpora digitálních technologií ve všech relevantních sektorech. Tyto digitální technologie v současné době umožňují konvergovat do společných transportních sítí podstatně vyšší kapacitu tradičních a nových služeb a využívat integrovaná spotřebitelská zařízení pro takové účely, jako je telefonování, sledování televizních programů, nebo využívání internetových služeb. V oblasti bezdrátových přenosových systémů přinášejí nové digitální technologie podstatně nižší nároky na čerpání kmitočtového spektra. Zejména sektoru rozhlasového a televizního vysílání to přináší zcela nové možnosti, spočívající v několikanásobném zvýšení počtu vysílaných programů a v přímé využitelnosti jednotlivých programových kanálů pro poskytování doplňkových služeb včetně interaktivních, např. přístupu k Internetu.

Za jeden z důležitých předpokladů dosažení rychlého postupu směrem k globální společnosti propojené sítí je všeobecně považována potřeba odstraňování překážek brzdících konvergenci. Potenciální překážkou může být v této souvislosti také právní a regulační rámec. V prosinci roku 1997 přijala Evropská komise dokument Sdělení COM(97)623 nazvaný "Zelená kniha o konvergenci sektorů telekomunikačních, mediálních a informačních technologií a o důsledcích pro regulaci ve vztahu k informační společnosti".Tento dokument podnítil širokou evropskou diskusi o tom, jak by měla být v příštím století regulována nová generace technologií umožňujících realizaci informační společnosti. Bez úmyslu vytvářet dodatečnou regulaci bylo účelem Zelené knihy přezkoumat současný regulační rámec Evropské unie a zjistit, zda je dosud ve světle konvergence vyhovující. Zvláštní komise ES v současné době zpracovává návrh základní směrnice pro oblast konvergence telekomunikací (síťová struktura) a informatiky (věcný obsah přenášených informací). Závěrečná analýza výsledků diskuse a politické návrhy zohledňující mínění Evropského parlamentu měly být Evropskou komisí předloženy koncem roku 1998. Po zveřejnění budou příslušné dokumenty využity ke zpřesnění této části NTP, ze které vyplynou případné požadavky na doplnění telekomunikační legislativy ČR.

  1. Oblasti regulace telekomunikací
    1. Licencování a poplatky

Licencování je jedním z klíčových regulačních nástrojů pro vytváření tržního prostředí při respektování omezených zdrojů a sociálních potřeb společnosti. Transparentní a nediskriminující režim udělování individuálních licencí nebo vydávání generálních oprávnění umožňuje telekomunikačním operátorům nebo poskytovatelům služeb rovný přístup na trh a umožňuje jejich kontrolu z hlediska dodržování stanovených podmínek a ochranu uživatelů před nekvalitními službami. Základním dokumentem, ze kterého vychází politika ČR, je Směrnice 97/13/EC o společném rámci pro generální oprávnění a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb. Tato Směrnice se týká postupů spojených s udělováním autorizací a s podmínkami uplatňovanými pro tyto autorizace za účelem poskytování telekomunikačních služeb, včetně autorizací pro zřizování a provozování telekomunikačních sítí určených pro poskytování těchto služeb. Základní principy a postupy pro licencování budou uvedeny v zákoně o telekomunikacích. Z uvedeného dokumentu vyplývají důležité zásady pro vydávání licencí jako např.:

  1. Specifikace případů, kdy může být vydání licence odmítnuto (např. i při splnění podmínek pro udělení licence lze licenci neudělit z důvodu nedostatku kmitočtů nebo dočasně neudělit z důvodu nedostatku čísel).
  2. Při povolovacích řízeních budou preferována generální oprávnění, pokud to charakter autorizace umožňuje.

Postupy při udělování licencí jsou rozpracovávány Evropským telekomunikačním úřadem (ETO) a příslušným projektovým týmem. Telekomunikační služby jsou z hlediska udělování licencí děleny do čtyř kategorií:

a/ datové služby,

b/ služby s přidanou hodnotou,

c/ neveřejné hlasové služby,

d/ veřejné hlasové telefonní služby.

Telekomunikační infrastruktura se dělí do tří kategorií:

a/ pevné sítě,

b/ mobilní sítě,

c/ družicové sítě.

ETO (Evropský telekomunikační úřad) ve spolupráci s ERO (Evropský radiokomunikační úřad) řeší specifické podmínky pro udělování licencí pro uvedené kategorie sítí a služeb tak, aby je bylo možno harmonizovat v rámci Evropy.

Pro úspěšný výkon regulačních funkcí při udělování licencí, kromě samotného vydávání autorizací a stanovení podmínek a postupů, bude regulačnímu orgánu v novém zákoně o telekomunikacích přiznána pravomoc doplňovat tyto podmínky podle aktuálních potřeb.

Poplatky stanovuje regulační orgán za výkony spojené s vydáváním generálních oprávnění, individuálních licencí nebo jiných úředních dokumentů. Výše těchto poplatků musí odpovídat zásadám stanoveným ve Směrnici ES 97/13/EC, kde se uvádí, že členské země zaručí, aby stanovené poplatky pokryly pouze administrativní náklady na vydání příslušného dokumentu. Poplatky tedy musí být úměrné vynaložené práci a výdajům vzniklým regulačnímu orgánu při této činnosti. Pokud se týká tzv. omezených zdrojů, tedy kmitočtů a čísel, může regulační orgán stanovit poplatky, které odrážejí potřebu zajištění optimálního využití těchto zdrojů. Tedy mohou být podstatně vyšší, než jsou skutečné administrativní náklady a mohou dosahovat tržních hodnot. Výše těchto poplatků může být stanovena aukcí. Nebo mohou odrážet snahu o rozvoj inovačních služeb a podporu konkurence a mohou být administrativně stanoveny spolu s dalšími podmínkami ve výběrovém řízení. Oba tyto způsoby mají své přednosti a nedostatky. Aukce zaručují jednoduchost, transparentnost, rovné podmínky a maximální zisk na straně výhod, na straně nedostatků je to skutečnost, že zvýšený poplatek dosažený při aukci se může promítnout do cen za služby. Výběrové řízení je organizačně složitější, jeho výsledek může být ovlivněn a dosažený poplatek může být nižší, na druhé straně je možno tímto způsobem urychlit a usnadnit rozvoj nedostatkové služby.

O konkrétním způsobu stanovení poplatků v ČR rozhoduje regulační orgán s ohledem na aktuální podmínky. Poplatky musí respektovat výše uvedené zásady a vždy musí být včas zveřejněny.

Hlavní úkoly vyplývající ze Směrnice 97/13/EEC a z potřeb telekomunikačního trhu v ČR jsou zejména:

  1. Harmonizace režimu udělování licencí tak, aby respektoval pravidla dané směrnicí (např. stanovení podmínek uvedených v dodatcích, dále pravidlo stanovující, že poplatky musí pokrývat pouze administrativní náklady atd.) a tento režim maximálně zjednodušit včetně podmínek uvedených v licencích.
  2. Zapojení do jednorázového procesu licencování OSS (One-Stop Shopping), jehož zprostředkováním je pověřen Evropský telekomunikační úřad.
  3. Vytvoření režimu vyhodnocování plnění podmínek stanovených ve vydaných autorizacích.
  4. Vyřešení vztahu vydávaných typů autorizací k živnostenskému zákonu.

Prioritním úkolem je maximální zjednodušení licenčních postupů a jejich harmonizace s postupy vypracovanými Evropským telekomunikačním úřadem.

    1. Tarify

Telekomunikační tarify určují ceny telekomunikačních služeb a podmínky, za nichž se ceny určují. Cenové regulaci podléhají pouze telekomunikační služby, které nejsou poskytovány v konkurenčním prostředí, tedy jsou poskytovány monopolním nebo dominantním provozovatelem, nebo telekomunikační služby, k jejichž cenové regulaci přistoupí cenový regulační orgán z jiných věcně oprávněných důvodů. Jejich regulací stát sleduje tyto cíle:

  • zajištění dostupnosti vybraných telekomunikačních služeb pro nejširší okruh uživatelů,
  • ochranu uživatelů v monopolním prostředí nebo v prostředí, kde není rozvinuta konkurence,
  • stabilitu cenové hladiny.

Cenová politika v telekomunikacích musí respektovat nákladové vztahy pro jednotlivé druhy služeb. Ceny vycházejí z pokrytí vlastních ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku provozovatele.Proto musí být nadále uplatňován a zdokonalován systém účtování a evidence nákladů a metodika jejich členění na jednotlivé druhy služeb.

V minulosti byly ceny zejména u veřejné telefonní služby značně zkreslené, tvorba cen se řídila hlavně zájmem zákazníků o danou službu, takže ceny mohly značně přesahovat náklady. Na druhé straně byla tvorba cen u některých služeb ovlivněna politickými zájmy a ceny těchto služeb byly nižší než vynaložené náklady. Tyto cenové deformace pak vedly ke křížovému financování. V dnešní době dochází k nápravě těchto deformací, k rebalancování. Při tvorbě cen nesmí docházet k náhlým změnám, je nutno zkoumat jejich citlivost na změnu poptávky, tzv. elasticitu cen. Dále je třeba zkoumat tzv. externality, což jsou vedlejší důsledky např. do oblasti sociální.

V ČR je většina cen neregulována, regulaci podléhají pouze některé ceny veřejné telefonní služby pevné sítě. Pro regulaci se používá metoda cenové čepice, která limituje zvýšení celkové cenové hladiny regulovaných telekomunikačních služeb. Tyto ceny nemohou v průměru ročně vzrůst více než o hodnotu danou indexem ročních klouzavých průměrů cen průmyslových výrobců zmenšeným o hodnotu X a Z. Tyto hodnoty se stanovují na základě nákladů a výnosů a na základě vlivů změn vnějšího ekonomického prostředí. Výhody této regulace cen jsou hlavně jednoduchost a průhlednost, volnost pro rebalancování a možnost dosažení adekvátního výnosu pro operátora.

Dokončení rebalancování a odstranění křížového financování je hlavním předpokladem pro liberalizaci veřejné telefonní služby v ČR.

Nový zákon o telekomunikacích stanoví působnost nezávislého regulačního orgánu státní správy. S ohledem na to, že v budoucnu bude docházet ve větší míře k deregulaci cen, se po vytvoření dostatečného konkurenčního prostředí předpokládá pouze regulace univerzální služby.

Prioritním úkolem je v současné době vytvoření jediného cenového regulátora, důsledná regulace stávajících regulovaných služeb metodou cenové čepice, využívání podčepic na vybrané druhy služeb tak, aby se ceny co nejvíce blížily skutečným nákladům. V budoucnu budou ceny deregulovány.

    1. Propojování

Význam propojování spočívá v tom, že při aplikaci vhodných nástrojů lze usnadnit přístup novým telekomunikačním operátorům do stávající infrastruktury a ke koncovým uživatelům.To má za následek větší příliv investic do sektoru telekomunikací, urychlení jeho rozvoje a podporu volné soutěže. Při propojování je nutno vyjasnit technické, finanční a právní otázky na nediskriminujícím základě, vymezit práva a povinnosti zúčastněných stran, což je řešeno uzavřením propojovací smlouvy. Při vyjednávání se uplatňují principy otevřeného přístupu k síti (ONP) jako je transparentnost, objektivita, nediskriminace, primárně se preferuje vyjednávání zúčastněných subjektů. V případě, že nedojde k dohodě, řeší spor regulační orgán.

Přístup do sítí může být v souladu se Směrnicí 90/387/EEC omezen z důvodu zajištění bezpečnosti síťových operací, udržení integrity sítě, interoperability služeb a v opodstatněných případech také z důvodu ochrany dat. Z technického hlediska musí být specifikována rozhraní a přístupové podmínky v souladu s mezinárodní normalizací v rámci ETSI.

Telekomunikační společnosti provozující veřejné sítě, které mají právo zřizovat infrastrukturu na státní nebo soukromé půdě, musí za stanovených podmínek umožnit sdílení infrastruktury, neexistují-li jiné alternativy.

Stanovení cen za propojení musí být založeno na skutečných nákladech a výnosech, náklady vyplývající z povinnosti univerzální služby musí být vypočítány odděleně. Postup výpočtu nákladů je popsán v Doporučení 98/195/EC.

Určujícím dokumentem ES je Směrnice 97/33/EC o propojení v telekomunikacích s ohledem na zajištění univerzální služby a interoperability prostřednictvím principů ONP. Tato směrnice stanoví regulační rámec k zabezpečení vzájemného propojení telekomunikačních sítí, interoperability služeb a univerzální služby v prostředí plně konkurenčního trhu. Proto úkoly v oblasti propojování musí být realizovány před dokončením plné liberalizace v ČR. Jedná se o tyto úkoly:

  1. Regulační orgán definuje telekomunikační provozovatele, kteří mají právo a povinnost vzájemného propojení.
  2. Regulační orgán zajistí, aby postup výpočtu propojovacích poplatků provozovatelem s dominantním postavením na trhu byl v souladu se Směrnicí 97/33/EC a Doporučením 98/195/EC (ceník propojení), dále zajistí, aby uvedený provozovatel provedl separaci účetní evidence a provozního účetnictví dle Doporučení 98/322/EC.
  3. Regulační orgán vypracuje rámec pro vyjednávání o propojení ve smyslu Směrnice 97/33/EC a jejího dodatku VII a zajistí zveřejní referenční nabídky propojení sítí včetně cen za propojení jednotlivých služeb dominantního operátora.
  4. Regulační orgán vypracuje pravidla pro sdílení majetku a zařízení mezi telekomunikačními organizacemi ve smyslu článku 11 Směrnice 97/33/EC.

Prioritním úkolem regulačního orgánu je v souladu s legislativou ES vytvořit regulační rámec pro vyjednávání o propojení a zajistit vypracování metodiky výpočtu propojovacích poplatků na principu nákladové orientace dle Směrnice 97/33/EC a Doporučení 98/195/EC a dále zajistit zveřejnění referenční nabídky propojení (RIO - Reference Interconnection Offer) telekomunikačního operátora s významnou tržní silou (SMP - Significant Market Power).

    1. Kmitočtové spektrum

NTP vychází ze zásady, že kmitočtové spektrum je omezený přírodní zdroj, a proto hospodaření s ním přísluší státu. Přestože potenciální kapacita rádiových sítí se podstatně zvyšuje nahrazováním analogových přenosových systémů digitálními, lze z očekávaného nárůstu počtu operátorů po úplné liberalizaci telekomunikací a též z všeobecně vzrůstající orientace směrem k širokopásmovým přenosovým systémům soudit, že kmitočtové spektrum zůstane omezeným zdrojem i v nadcházející éře digitalizace. Na silný růst poptávky po kmitočtovém spektru v nedaleké budoucnosti ukazují zejména přitažlivé možnosti vysokorychlostního přístupu počítačů nebo speciálně vybavených televizorů k Internetu a k jiným online službám pomocí družicových i terestrických prostředků, zavádění UMTS (Universal Mobile Telecommunications Services), nebo očekávaný zvýšený zájem o zřizování bezdrátových účastnických přípojek novými operátory vstupujícími na plně liberalizovaný telekomunikační trh.

NTP proto uznává potřebu zabezpečení efektivního využívání kmitočtového spektra prostřednictvím státem vykonávané regulace, zaměřené na spravedlivé a transparentní rozdělování tohoto omezeného přírodního zdroje jednotlivým jeho uživatelům. Nový zákon o telekomunikacích stanoví povinnosti regulačního orgánu a povinnosti dalších orgánů (viz dále) spoluodpovědných za hospodaření s kmitočtovým spektrem.

NTP v oblasti hospodaření s kmitočtovým spektrem se musí podřizovat podmínkám mezinárodních vztahů s přihlédnutím k tomu, že

  • radiokomunikační činnosti z fyzikálního principu překračují státní hranice a národní hospodaření s kmitočtovým spektrem proto musí být mezinárodně koordinováno, přičemž u terestrických aplikací vesměs dostačuje koordinace v rámci Evropy (CEPT), u družicových je nutná koordinace celosvětová (ITU-R),
  • národní využití kmitočtového spektra musí být v souladu s Ústavou (a Úmluvou) ITU (Mezinárodní telekomunikační unie), jíž je Česká republika signatářem a jejíž nedílnou součástí je Radiokomunikační řád, obsahující mj. přidělení kmitočtů v rozsahu 9 kHz až 400 GHz radiokomunikačním službám,
  • národní strategie využívání kmitočtového spektra musí v přiměřené míře zohledňovat kmitočtové strategie geografických sousedů a musí se postupně sbližovat s evropskou regionální strategií (European Common Allocations) koncipovanou CEPT (Konferencí evropských správ pošt a telekomunikací).

V daném směru půjde zejména o to, aby byly všechny možnosti vyplývající z členství České republiky v uvedených mezinárodních organizacích řádně využívány k prosazování a ochraně národních zájmů.

NTP směrem k národním uživatelům kmitočtového spektra vychází z následujících zásad:

  1. Zajistit účelné využívání kmitočtového spektra je podmíněno průběžnou aktualizací plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtové tabulky, která stanoví přidělení kmitočtových pásem jednotlivým radiokomunikačním službám, např. pevné, pohyblivé, družicové pevné, rozhlasové, apod.) a plánu využití kmitočtového spektra (který stanoví přidělení kmitočtů jednotlivým systémům, např. GSM, ERMES, DVB, apod.). Tyto plány sestavuje regulační orgán a schvaluje je ministr dopravy a spojů na základě doporučení Radiokomunikační koordinační komise ČR. Schválené plány jsou závazným podkladem pro činnost regulačního orgánu při vydávání kmitočtových přídělů.

2. Při přidělování a optimálním umístění kmitočtů ve spektru je třeba věnovat pozornost tomu, aby

  • použitá zařízení a/nebo systémy byly technicky pokrokové z hlediska šetření spektrem,
  • technické parametry použitého systému a/nebo zařízení odpovídaly mezinárodním normám a doporučením platným nebo uznaným v České republice,
  • v pásmech, v nichž platí mezinárodně schválené rastry, byly využívány výhradně kanálové kmitočty definované těmito rastry,
  • kmitočtový příděl byl bez výjimky poskytován na dobu určitou s možností prodloužení, s přiměřenou výpovědní lhůtou a s vyjmenováním důvodů, pro které může být zrušen, a
  • vyváženým způsobem byly uspokojovány požadavky komerčních a nekomerčních poskytovatelů služeb.

  1. Za poskytnutí kmitočtového přídělu vybírá regulační orgán základní jednorázový poplatek, jehož výše je odvozena z tržní hodnoty provozu zprostředkovaného zařízením využívajícím přidělený kmitočet. Do tohoto poplatku může být započtena také finanční kompenzace, poskytnutá regulačním orgánem dosavadnímu uživateli přidělovaného kmitočtu pro pokrytí nákladů spojených s převedením jeho provozu na náhradní kmitočet. Jestliže počet žadatelů o určité kmitočty je vyšší než kolik je možno s ohledem na dostupný rozsah kmitočtového spektra uspokojit, může být poplatek stanoven také aukcí.
  2. Za využívání každého přiděleného kmitočtu vybírá regulační orgán pravidelné (roční) poplatky, jejichž výši stanoví podle šířky obsazeného pásma, poměrné doby obsazení pásma, míry poptávky v dané části spektra, poměru skutečného výkonu k minimálnímu předepsanému výkonu u nejkritičtějšího prvku daného systému a poměru prostorového objemu blokovaného danou aplikací k objemu pro tuto aplikaci nezbytně potřebnému. Předpokládá se, že v budoucnu budou tyto poplatky příjmem regulačního orgánu, který z nich bude hradit veškeré finanční náklady spojené se správou kmitočtového spektra, např. s modernizací měřících zařízení, zajišťováním studií efektivního využívání kmitočtů v jednotlivých pásmech včetně provádění interferenčních zkoušek, údržbou databází, atp.

  1. Podrobný postup přidělování kmitočtů (obsah žádosti, způsob zpoplatňování, termíny vyřízení žádosti, atd.) bude promítnut do nového zákona o telekomunikacích a příslušných prováděcích předpisů V případě přidělení kmitočtu(-ů) v rámci udělení licence bude tento postup respektovat Směrnici 97/13/EC Evropského parlamentu a Rady o společném systému pro všeobecné autorizace a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb.

  1. Správu části kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání vykonává regulační orgán v součinnosti s Radou České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, v souladu s novým zákonem o telekomunikacích a příslušným prováděcím předpisem. Pro využívání kmitočtů sloužících k obraně území České republiky uzavírá regulační orgán zvláštní dohodu s Ministerstvem obrany ČR (MO). Zjednodušený postup přidělování kmitočtů bude používán pro Ministerstvo vnitra ČR (MV).

Orgány odpovědné za hospodaření s kmitočtovým spektrem:

  • Regulační orgán vykonává státní správu kmitočtového spektra ve smyslu nového zákona o telekomunikacích a v intencích NTP.
  • Ministerstvo dopravy a spojů ČR, ve vztahu ke kmitočtovému spektru, odpovídá za implementaci ministrem dopravy a spojů schválených doporučení Radiokomunikační koordinační komise ČR do Národní telekomunikační politiky, do činnosti regulačního orgánu a do telekomunikační legislativy.
  • Radiokomunikační koordinační komise ČR (RKK ČR) bude zřízena jako poradní orgán ministra dopravy a spojů na základě ustanovení nového zákona o telekomunikacích. Jednak nahradí stávající Radiokomunikační koordinační komisi fungující na základě Statutu a Jednacího řádu, podepsaného zástupci Ministerstva dopravy a spojů ČR, Ministerstva obrany ČR a Ministerstva vnitra ČR dne 16.12.1997, současně zajistí potřebu širší účasti na vydávání všech strategických rozhodnutí a legislativních opatření MDS ČR ve věcech využívání kmitočtového spektra. Statut a Jednací řád RKK ČR bude vycházet z výše uvedených dokumentů datovaných dnem 16.12.1997 ). Předsedou bude náměstek ministra dopravy a spojů, jejími stálými členy zástupci Ministerstva dopravy a spojů, Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, regulačního orgánu v telekomunikacích, NARFA (National Allied Radio Frequency Agency = národní kmitočtový orgán ve struktuře NATO) a Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Dalšími členy, jen s poradním hlasem a s účastí na vybraných zasedáních, budou zástupci výrobců, provozovatelů, prodejců a dovozců telekomunikační techniky.

Další vývoj NTP bude vycházet z vývoje telekomunikační politiky EU v odpovídajících oblastech, nastíněného v dokumentu Sdělení COM(1998) 596 final z 9.12.1998 - "Green Paper on Radio Spectrum Policy in the context od European Community policies such as telecommunications, broadcasting, transport, and R& D" (= Research and Development). Dokument byl předložen celoevropské diskusi o otázkách, jak je třeba přizpůsobit politiku EU novým podmínkám v oblasti pokrokových technologií, trhu, regulace a rozvoje sektoru.

Prioritním úkolem je uvolnění kmitočtových pásem určených příslušnými Rozhodnutími CEPT/ERC a Směrnicemi ES pro poskytování služeb systémy GSM 900, GSM 1800, DECT, S-PCS a UMTS, a dále aktualizace národní kmitočtové tabulky a návazného vypracování plánu využití kmitočtového spektra.

    1. Číslování, jména a adresy

Politika v oblasti číslování vychází zejména z předpisů Evropského společenství, dokumentů ITU a ze zpráv vydávaných Evropským telekomunikačním úřadem (ETO). Základní zásady číslování jsou uvedeny v následujících dokumentech ES:

  • Směrnice 96/19/EC, doplňující direktivu 90/388/EEC o zavedení plné soutěže v oblasti telekomunikací, kde se v článku 3b členským státům ukládá zajistit adekvátní počet čísel pro telekomunikační služby, jejich objektivní, nediskriminující, proporcionální a transparentní přidělování na bázi individuálních žádostí,
  • Směrnice 95/62/EC o poskytování otevřené sítě pro hlasovou telefonní službu, kde se v článku 21 ukládá členským státům:

  1. zajistit volnou soutěž, individuální přidělování čísel nebo číselných rozsahů transparentním, adekvátním, včasným, objektivním a nediskriminujícím způsobem, v bodě 1,
  2. zajistit, aby národní regulační orgán publikoval hlavní části číslovacích plánů a jejich dodatků s výjimkou informací, které jsou předmětem národní bezpečnosti, v bodě 2,

Směrnice 97/33/EC o propojení v telekomunikacích s ohledem na zajištění univerzální služby a spolupráce na základě aplikace principů o poskytování otevřené sítě, kde v článku 12 je pro členské státy stanovena povinnost:

  1. zajistit adekvátní číslovací rozsahy pro všechny veřejně dostupné služby, v odst. 1,
  2. zaujímat společná stanoviska v mezinárodních organizacích, v odst. 2,
  3. zajistit správu číslovacích plánů regulačním orgánem nezávislým na telekomunikačních provozovatelích za účelem zajištění efektivní soutěže, zajistit postup pro individuální přidělování čísel nebo číselných rozsahů, který musí být transparentní, adekvátní, včasné, objektivní a nediskriminující, pro prefixy a krátká čísla je třeba stanovit zvláštní podmínky, v odst. 3,
  4. zajistit zveřejnění číslovacích plánů a jejich dodatků s výjimkou informací jež jsou předmětem státního tajemství, v odst. 4,
  5. podporovat zavedení přenositelnosti čísel v pevné telefonní síti v hlavních centrech populace před 1. lednem 2003, v odst. 5,
  6. zajistit, že číslovací plány a přidělování čísel je prováděno rovným a spravedlivým způsobem pro všechny poskytovatele veřejně dostupných telekomunikačních služeb a že organizace přidělující číselné rozsahy zabrání nežádoucí diskriminaci při přidělování číselných sekvencí pro přístup ke službám, v odst. 6.

  • Sdělení COM(96)590 nazvané "Zelená kniha o politice číslování telekomunikačních služeb v Evropě", kde jsou stanoveny tyto hlavní úkoly číslování:

  1. Pro zajištění efektivní soutěže:

    1. výběr operátora,
    2. přenositelnost čísel,
    3. restrukturalizace národních číslovacích plánů regulačním orgánem za účelem podpory soutěže a za účelem zajištění dostatečného počtu volných čísel.

2. Pro zajištění společného trhu:

    1. vytvoření Evropského telefonního číslovacího prostoru ETNS (European Telephone Numbering Space) a v rámci tohoto prostoru jednotných přístupových kódů pro pan-evropské služby (freephone, share cost, premium rate a mobile services),
    2. nutnost administrace číslování na evropské úrovni.

3. Pro přizpůsobení evropského číslovacího prostředí potřebám informační společnosti:

    1. vytvoření dlouhodobého číslovacího plánu pro Evropu,
    2. vytváření jmen a adres pro Internet a ostatní vznikající multimediální a online služby.

  • Sdělení Komise Evropské unie COM(97)480 o doplnění Směrnice 97/33/EC, kde se navrhuje doplnit směrnici o články týkající se zavedení výběru operátora a přenositelnosti čísel.
  • Sdělení Komise Evropské unie COM(97)203, týkající se konzultací o Sdělení COM(96)590.

V těchto dokumentech jsou stanoveny principy, kterými je nutno se řídit při správě čísel, adres a jmen, kritéria pro tvorbu číslovacích plánů a přidělování čísel. Dále jsou tam uvedeny metody pro vytváření konkurenčního prostředí a stanoveny termíny pro jejich realizaci. Předpisy Evropské unie jsou podle zadání Komise evropských společenství rozpracovány v rámci ECTRA Evropským telekomunikačním úřadem a Projektovým týmem pro číslování v řadě zpráv. Zprávy se týkají aktuálních témat a detailně popisují a rozebírají konkrétní problém.

Pro číslování a adresování jsou neméně důležitá doporučení ITU a ačkoliv tyto dokumenty nejsou závazné, je nutné se jimi řídit. Jedná se zejména o doporučení:

  • Doporučení E.164, číslovací plán pro éru ISDN,
  • Doporučení X.121, mezinárodní číslovací plán pro veřejné datové sítě,
  • Doporučení Q.708, číslování mezinárodních kódů signalizačních bodů,
  • Doporučení X.400, datové sítě, systém předávání zpráv,
  • Doporučení E.118, mezinárodní telekomunikační karty.

Regulační rámec v oblasti číslování jmen a adres je tedy založen na portfóliu uvedených dokumentů. Právní předpisy, zákonné i podzákonné normy, vydané v ČR tyto dokumenty zohlední.

Vzhledem k tomu, že mnoho problémů a úkolů se v současné době řeší a nové stále vznikají, je sledování trendů ve vývoji číslování v rámci Evropy nezbytným předpokladem k řešení domácích problémů. Členské státy Evropské unie již zavádějí přenositelnost čísel a výběr operátora. Rovněž restrukturalizace evropských národních číslovacích plánů má být dovršena v roce 2000. Dalším důležitým aspektem v evropském číslování je vytváření Evropského telefonního číslovacího prostoru ETNS, který umožní zavedení pan-evropských služeb jako jsou freephone, služby se sdílenými náklady a výnosy a služby se zvýšeným tarifem(share cost, premium rate a mobile services). Z toho vyplývá nutnost zavedení správy čísel na evropské úrovni, která by plnila úkoly spojené s tvorbou politiky, s řešením sporů, přidělováním pan-evropských čísel a údržbou databází.

Všechny tyto trendy ve vývoji evropského číslování budou mít významný dopad do národního číslování v okamžiku vstupu České republiky do Evropské unie. Proto úkoly v oblasti číslování jsou stanoveny na základě trendů ve vývoji evropského číslování a současně na základě aktuálních potřeb domácího trhu. Jedná se zejména o tyto úkoly:

1. Restrukturalizace a harmonizace číslovacích plánů

Je nutno provést přečíslování uzlových telefonních obvodů (UTO) tak, aby se v číslovacím plánu telefonních čísel uvolnily úrovně 01 a 06 pro krátká čísla a mobilní služby a současně vymezila účastnická čísla pro nové operátory. Dále je třeba harmonizovat krátká čísla, 112 pro tísňová volání a 118 pro informace o číslech.

2. Vydávání a doplňování číslovacích plánů a transparentních pravidel pro přidělování čísel

Základní pravidla pro přidělování čísel vycházející ze směrnic ES byla rozpracována ve zprávě ETO nazvané Numbering Conventions. Při tvorbě národních předpisů je třeba vycházet z této zprávy. Všechna přidělená čísla je nutno zpoplatnit, jednorázovými i pravidelnými ročními poplatky. Výše poplatků musí odrážet administrativní náklady spojené s vydáním rozhodnutí o přidělení čísel i kontrolou dodržování číslovacích plánů. Rovněž musí odrážet tržní hodnotu čísel zvláště čísel výjimečných tzv. zlatých čísel.

3. Postupné zavádění přenositelnosti čísel (Number Portability)

V první fázi se bude jednat o zavedení přenositelnosti mezi operátory pevných sítí, aby se usnadnil vstup nových operátorů na telekomunikační trh. Dále se plánuje rozšíření přenositelnosti i v mobilních sítích, při změně místa v rámci UTO a při změně služby (např. PSTN na euroISDN).

4. Výběr operátora (Carrier Selection)

Koncový účastník telefonní sítě bude mít možnost volby operátora pro meziměstský nebo

mezinárodní provoz vytočením příslušného přestupného znaku nebo přednastavením v místní ústředně.

5. Účast v Evropském telefonním číslovacím prostoru

Telekomunikační operátoři se propojí do tohoto prostoru a umožní všem účastníkům

národní sítě získat přistup k celoevropským službám.

6. Alfanumerická volba

Bude provedena harmonizace telefonní klávesnice dle Doporučení ITU E.161 tak, aby se umožnila jednoznačná alfanumerická volba.

7. Internetové adresy a jména

V současné době je v platnosti trend ponechat samoregulaci adres a jmen na orgánech a účastnících Internetu. Státní orgány zatím nebudou zasahovat v této oblasti, pokud se nezmění politika EU.

Prioritním úkolem regulačního orgánu je restrukturalizace číslovacího plánu hlavně v oblasti telefonních účastnických čísel a vyhrazení čísel pro nové operátory a dále stanovení transparentních a rovných pravidel pro přidělování čísel obecně a jejich zpoplatnění.

    1. Ochrana osobních dat a soukromí v telekomunikacích

V současných podmínkách, kdy dochází k nebývalému rozvoji zpracování a přenosu hlasových obrazových a datových informací, kdy se budují informační dálnice a informační společnost, je ochrana osobních dat právnických i fyzických osob jednou ze základních podmínek pro zajištění jejich základních práv a svobod. Operátoři a poskytovatelé veřejných telekomunikačních služeb mají za povinnost zajistit uživatelům určitý stupeň utajení jejich soukromé komunikace a osobních dat, která jsou nezbytná k zajištění dané služby. Utajení soukromé komunikace je garantováno v dokumentech týkajících se lidských práv zejména v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stupeň utajení může být omezen v případech státního zájmu, obecného ohrožení, zajištění bezpečnosti sítí, boje s kriminalitou atd. Zákonným způsobem může dojít k zachycení komunikace institucemi, které jsou k tomu oprávněny. Touto problematikou se zabývá Rezoluce Rady publikovaná v oficiálním věstníku OJ C 329 (04/11/1996), kde jsou uvedeny požadavky uvedených institucí na zachycení komunikace.

V některých případech má uživatel možnost sám zvolit stupeň utajení např. nezveřejněním dat v telefonním seznamu nebo využitím služby CLIR (Calling Line Identification Restriction), která zamezuje identifikaci volající stanice. Současný zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích částečně řeší tyto záležitosti v oddíle VIII Telekomunikační tajemství. Jeho znění bude doplněno podle Směrnice ES 97/66/EC týkající se nakládání s osobními daty a ochrany soukromí v sektoru telekomunikací. Tato Směrnice doplňuje a upřesňuje Směrnici 95/46/EC o ochraně osob s ohledem na zacházení s osobními daty a o volném pohybu těchto dat. Směrnice 97/66/EC harmonizuje úroveň ochrany základních práv a svobod zvláště práva na soukromí a ochranu pokud se týká osobních dat v telekomunikačním sektoru členských zemí EU. Nezabývá se otázkami veřejné bezpečnosti, bezpečnosti státu, obrany státu a oblastí souvisejících s trestním právem. Uvedená Směrnice obsahuje ustanovení týkající se zejména:

  • bezpečnosti vysílaných informací v telekomunikačních sítích,
  • utajení komunikace,
  • omezení rozsahu provozních a tarifních dat a času při jejich zpracování poskytovateli služeb (data jsou uvedena v příloze k směrnici),
  • volby vysílání identifikace volajícího účastníka a účastníka, který byl připojen,
  • sledování zlomyslných a obtěžujících volání,
  • automatického přesměrování,
  • práva nebýt uveden v telefonním seznamu,
  • ochrany před nežádoucími voláními.

Z ustanovení této Směrnice nevyplývají žádné dodatečné nároky na koncová zařízení, které by mohly negativně působit na jejich uvedení a volný oběh na trhu. Směrnice rovněž požaduje, aby ustanovení národní legislativy týkající se této oblasti, byly konzultovány s Komisí EU.

Prioritním úkolem je promítnutí ustanovení Směrnice 97/66/EC týkající se nakládání s osobními daty a ochrany soukromí v sektoru telekomunikací do legislativního rámce a vymezení práv a povinností uživatelů, operátorů a poskytovatelů služeb v oblasti ochrany osobních dat a soukromí v telekomunikačním sektoru ČR.

    1. Koncová zařízení

Současná právní úprava týkající se telekomunikačních koncových zařízení vychází ze zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb. a pozdějších předpisů (§4 odst. 1), podle kterého je možno ke koncovému bodu jednotné telekomunikační sítě přímo nebo nepřímo připojovat pouze schválená zařízení. Na toto ustanovení zákona navazuje vyhláška Ministerstva hospodářství č. 26/1996 Sb., o způsobu, podmínkách a postupu při ověřování a schvalování telekomunikačních koncových zařízení a vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 130/1997 Sb., o koncovém bodu telekomunikačních sítí. Další přiblížení k legislativě ES v oblasti technických požadavků na výrobky a normalizace představuje také zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Tento zákon, kromě zásadních změn úpravy v oblasti normalizace a přesunu odpovědnosti za vlastnosti výrobků ze státu na výrobce, dovozce a distributory výrobků, mj. zmocňuje vládu k vydání nařízení stanovících způsoby posuzování shody vybraných výrobků s požadavky technických předpisů a náležitosti prohlášení výrobce nebo dovozce o shodě s těmito předpisy. Z hlediska telekomunikačních koncových zařízení je významné nařízení vlády č. 168/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, a nařízení vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility.

Shora uvedená vyhláška č. 26/1996 Sb. vychází ze zásad v době jejího schvalování platné Směrnice ES 91/263/EEC (viz níže) a pro dosud používaný režim tzv. národního schvalování vcelku vyhovuje. Pro dosažení kompatibility s režimy schvalování koncových zařízení a vzájemného uznávání jejich typového schvalování, používanými členskými státy EU, je však nutno shora uvedené základní právní předpisy podrobit důkladné revizi s cílem dosáhnout jejich úplné shody s právem ES.

NTP vychází z dosavadního vývoje legislativy ES v oblasti telekomunikačních koncových zařízení, který lze stručně popsat následujícím způsobem.

Liberalizace trhu telekomunikačních koncových zařízení a dosažení vzájemného uznávání jejich schvalování bylo ve státech ES již koncem minulého desetiletí považováno za základní podmínku úspěšného rozvoje společného telekomunikačního trhu a příslušného výrobního sektoru. Splnění této podmínky, spolu se zajištěním realizace dalších zásad akčního programu Komise ES, formulovaného na základě Sdělení COM(87)290 final, z 30.6.1987 (Zelená kniha o rozvoji společného trhu telekomunikačních služeb a zařízení) bylo a je účelem řady legislativních opatření. Jejich počátečním cílem bylo vytvoření soutěžního a plně integrovaného evropského trhu koncových zařízení do konce roku 1992, čehož bylo dosaženo ve dvou etapách.

Realizaci první etapy zajistila Směrnice 88/301/EEC o soutěži na trzích telekomunikačních koncových zařízení, která zejména zrušila všechna zvláštní a výhradní práva udělená členskými státy k dovozu, prodeji, připojování a uvádění do provozu koncových zařízení, včetně přijímacích družicových stanic nepřipojených k veřejné síti s tím, že tato práva musí mít všichni, kteří mají pro tyto činnosti potřebnou kvalifikaci a předmětná zařízení odpovídají základním požadavkům (essential requirements) stanoveným Směrnicí 86/361/EEC o počáteční etapě vzájemného uznávání typového schválení telekomunikačních koncových zařízení ). Realizaci druhé etapy zajistila Směrnice 91/263/EEC o sbližování zákonů členských států, týkajících se telekomunikačních koncových zařízení včetně vzájemného uznávání jejich shody. Tato Směrnice stanovila postupy typového schvalování, založené na vzájemném uznávání postupů při posuzování shody podle harmonizovaných norem. To umožňuje umístění na společném trhu, volný oběh a uvádění do provozu koncového zařízení, schváleného v souladu s harmonizovanými normami, resp. se Směrnicí stanovenými základními požadavky (essential requirements), aniž by muselo být předmětem dalších zkoušek a schvalovacích postupů. Zmíněné harmonizované normy se mohou stát závaznými prostřednictvím tzv. CTRs (Common Technical Regulations = společné technické předpisy), které jsou v EU vydávány a zveřejňovány již od roku 1993. Předpokládá se, že do konce roku 1999 bude v EU zveřejněno 30 až 40 takových CTRs, pokrývajících podstatnou část trhu koncových telekomunikačních zařízení a zařízení pozemních stanic družicových spojů vzhledem k tomu, že předmětná Směrnice 91/263/EEC byla po dvou letech doplněna Směrnicí 93/97/ECC, zahrnující navíc tato družicová zařízení.

V dalším legislativním procesu nahradila obě uvedené směrnice v únoru 1998 Směrnice 98/13/EC, vztahující se k telekomunikačním koncovým zařízením a zařízením družicových pozemních stanic včetně vzájemného uznávání jejich shody. Směrnice stanoví podmínky umísťování na trh a volného oběhu koncových zařízení a zařízení pozemních družicových stanic a způsoby jejich označování. Zřizuje také tzv. Výbor pro schvalování koncových zařízení (Approvals Committee for Terminal Equipment - ACTE) složený ze zástupců členských zemí a zásady jeho poradní funkce vůči Komisi.

V ES zůstává tedy nyní pro danou oblast v platnosti tato Směrnice 98/13/EC, dále shora uvedená Směrnice 88/301/EEC (liberalizační) a dvě tzv. horizontální směrnice, týkající se elektrických zařízení navržených pro využití v určitých napěťových mezích (73/23/EEC obecně zajišťující bezpečnost osob) a elektromagnetické kompatibility (89/336/EEC stanovící postupy pro ochranu zařízení před elektromagnetickým rušením).

V červnu 1997 přijala Komise návrh zcela nové Směrnice Evropského parlamentu a Rady COM(97)257 final, o připojovaných telekomunikačních zařízeních a vzájemném uznávání shody zařízení, který byl v prosinci téhož roku projednán Hospodářským a sociálním výborem a v lednu 1998 Evropským parlamentem spolu se stanoviskem předaným Radě. Rada již v únoru 1998 přijala společné stanovisko, formálně schválené 8. června 1998 a zveřejněné v dokumentu Common position (EC) No 39/98 ke Směrnici 98/.../EC Evropského parlamentu a Rady, o rádiových zařízeních a koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody, která z velké části nahradí existující pravidla a postupy typového schvalování. Tato tzv. R&TTE Směrnice nahradí stávající Směrnici 98/13/EC, bude zahrnovat veškerá rádiová zařízení, zjednoduší aplikaci dvou dalších směrnic (93/68/EEC o označování značkou a 89/336/EEC o elektromagnetické kompatibilitě) a bude v souladu s globálním přístupem k certifikaci a zkušebnictví, založeným na principu prohlášení výrobce. Návrh R&TTE Směrnice, která je odezvou na nevyhnutelné změny, postihující trh rádiových a koncových zařízení v důsledku liberalizace telekomunikačních infrastruktur a služeb , obsahuje následující hlavní prvky:

  • rozšíření rozsahu o všechna rádiová zařízení využívající kmitočtové spektrum přidělené pozemním a kosmickým radiokomunikacím,
  • soubor nových definic, které jsou perspektivní vzhledem k liberalizaci infrastruktury a rozsáhlejší soutěži mezi operátory,
  • rozšíření základních požadavků (essential requirements) charakteristických pro telekomunikace s ohledem na trendy rozvoje nových technologií,
  • rozhodující role byť nezávazných norem, v souladu se zásadami tzv. nového přístupu (zakotveného v Bílé knize z roku 1995),
  • pružný rozhodovací postup umožňující aplikaci na budoucí síťové infrastruktury a systémy,
  • zjednodušený režim posuzování shody, založený na prohlášeních výrobce.

Vzhledem k tomu, že R&TTE Směrnice nahradí všechny národní režimy schvalování, musí být přechod k režimům stanoveným R&TTE Směrnicí dokonale připraven tak, aby se k předpokládanému termínu její účinnosti od 1.1.2000 předešlo všem nejasnostem. Tato příprava, spočívající např. v krocích nutných k zahájení činnosti nově zřizovaného a ke všestranné podpoře Komise určeného Telekomunikačního výboru pro posuzování shody a dohled nad trhem (Telecommunication Conformity Assessment and Market Surveillance Committee - TCAM) v součinnosti s CEPT (ERC, ETSI), je velmi náročná a v současné době je předmětem intenzivních prací.

Prioritním úkolem je, aby nový zákon o telekomunikacích a navazující prováděcí předpisy umožnily zavedení R&TTE Směrnice v nejkratší možné době.

    1. Normy a technické specifikace

Normalizace v odvětví telekomunikací je nezbytným předpokladem pro zajištění integrity sítí při jejich propojování a zajištění správné funkce připojovaných koncových zařízení. Cílem je dosáhnout pomocí co největší harmonizace technických specifikací a norem vytvoření jednotného telekomunikačního trhu a garantování určitého stupně kvality poskytovaných služeb. Technická specifikace je specifikace obsažená v dokumentu, který stanoví takové charakteristiky požadované u výrobku, jako je úroveň kvality, provedení, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků na výrobek co se týče terminologie, symbolů, testovacích metod, obalu, označení a značkování. Norma je technická specifikace přijatá po projednání stanoveným postupem uznávaným normalizačním orgánem pro opakované nebo soustavné využití, přičemž její dodržování není povinné. Používání harmonizovaných evropských norem je podporováno a usnadňováno podle článku 5 revidované ONP Směrnice 90/387/EC zveřejňováním jejich seznamu v oficiálním věstníku Evropské unie. Členské státy mají podpořit jejich užívání, jedná se o normy a specifikace ETSI (European Telecommunications Standards Institute), CEN (Comité Européen de Normalisation) a CENELEC (Comité Européen de Normalisation Electrotechnique). V případě absence těchto norem a specifikací je třeba využít norem a doporučení ITU (International Telecommunications Union), ISO (International Standardisation Organization) nebo IEC (International Electrotechnical Committee).

V ČR byl zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách ve znění zákona č. 632/1992 Sb., a zákon č. 30/1968 o státním zkušebnictví ve znění pozdějších změn a doplňků nahrazen zákonem č. 22/1997 o technických požadavcích na výrobky. Tento zákon upravuje způsob stanovení technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí ("oprávněný zájem"), práva a povinnosti osob, které uvádějí výrobky na trh a mohly by tento zájem ohrozit, a práva a povinnosti osob, jejichž činnosti souvisejí s tvorbou norem. Podle tohoto zákona je norma dokument s označením ČSN, jehož vydání je oznámeno ve Věstníku Úřadu pro normalizaci, metrologii a zkušebnictví (ÚNMZ). Kromě několika málo výjimek jsou všechny normy ČSN nezávazné. Evropské technické normy EN (European Standard) a ETS (European Telecommunication Standard), které jsou již také označovány jako EN, jsou zaváděny do soustavy ČSN tímto Úřadem ve spolupráci s Českým normalizačním institutem (ČSNI). Snaha o zavádění evropských regulačních norem a předpisů NET (Normes Européenes de Télécommunications), TBR (Technical Basis for Regulation) a CTR (Common Technical Regulation) Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ) pomocí jednotných pravidel, podle zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích naráží na problémy. Jednotná pravidla nejsou obecně závazná a jejich dodržování je zajištěno pouze v podmínkách uvedených v povoleních, pověřeních nebo v rozhodnutích tohoto úřadu. Rovněž tak zavádění doporučení ITU, doporučení a rozhodnutí CEPT se setkává s podobnými problémy.

V telekomunikačním sektoru nemá regulační orgán k dispozici vhodný druh normativně technického dokumentu (technickou normu nebo specifikaci) pro regulaci týkající se zejména koncových zařízení, infrastruktury a služeb. Tento problém musí být vyřešen v novém zákonu o telekomunikacích, regulační orgán bude zákonem zmocněn vydávat závazné normativně technické dokumenty, kterými stanoví rozsah závaznosti příslušných technických norem a specifikací (ČSN, EN, TBR, CTR apod.) pro sektor telekomunikací.

Prioritním úkolem je uzákonění vhodného způsobu vydávání závazných normativně technických dokumentů regulačním orgánem v sektoru telekomunikací.

  1. Významné telekomunikační služby
    1. Hlasová telefonní služba a její kvalita

Hlasová telefonní služba je vzhledem ke svému společenskému a hospodářskému významu nejdůležitější telekomunikační službou. Proto je zajištění její dostupnosti pro všechny obyvatele státu základním úkolem regulačního orgánu a tato služba tvoří základ univerzální služby. Spolu se zajištěním její dostupnosti a přijatelné ceny je neméně důležitá kvalita této služby. Problematika hlasové telefonní služby a její kvality je řešena ve Směrnici 98/10/C Evropského Parlamentu a Rady týkající se aplikace poskytnutí otevřené sítě (ONP) pro hlasovou telefonní službu a univerzální službu pro telekomunikace v konkurenčním prostředí. Tato Směrnice ukládá členským státům a regulačním orgánům zajistit zejména:

  • zapojení a užívání vhodných koncových zařízení,
  • dostupnost telefonní služby bez ohledu na zeměpisnou polohu uživatele a cenovou dostupnost v závislosti na národních podmínkách alespoň u jednoho operátora,
  • informační služby o telefonních číslech a vydávání telefonních seznamů,
  • dostupnost veřejných telefonních automatů,
  • možnost bezplatného volání na tísňová telefonní čísla včetně 112 z pevné i mobilní sítě,
  • přijetí specifických opatření k zajištění rovnocenného přístupu k pevným veřejným telefonním službám pro postižené osoby,
  • zapojení a užívání vhodných koncových zařízení,
  • uzavření smlouvy o poskytování služby s uvedenými podmínkami,
  • publikaci poskytovaných služeb a parametrů pro technická rozhraní,
  • u operátorů, kteří mají exkluzivní práva, kvalitu služby dle parametrů v příloze III uvedené směrnice a jejich zveřejnění,
  • u operátorů, kteří mají výrazný podíl na trhu, snadno přístupné a nenákladné řešení sporů transparentním a časově omezeným způsobem s jakýmikoliv stranami, včetně např. uživatelů, poskytovatelů služeb či jiných organizací,
  • bezpečnost síťových operací, integritu sítě, provozuschopnost služeb, ochranu dat a účinné využití frekvenčního spektra,
  • co nejdříve přístup ke službám jako jsou tónová volba, položkové rozepisování účtů a selektivní blokování hovorů,
  • speciální přístup k síti poskytovatelům služeb, neexistují-li určitá omezení,
  • pro operátory s výrazným podílem na trhu, plnění tarifních zásad a zásad provozního účetnictví uvedených ve směrnici,
  • zveřejnění norem pro přístup do sítě dle článku 5 Směrnice 90/387/EEC,
  • opatření proti neplacení účtů.

V příloze III Směrnice je stanoven soubor ukazatelů kvality služby, jejich definice a metody měření. Ačkoliv je kvalita služby v liberalizovaném prostředí předmětem soutěže jednotlivých operátorů, je třeba stanovit na národní úrovni určitý minimální soubor ukazatelů a monitorovat jeho dodržování.

Velmi složitým úkolem je stanovení dostupnosti telefonní služby na národní úrovni, pokud se týká její ceny. Požadavek na co nejnižší cenu je omezen požadavkem na rebalancování a orientací na náklady, rovněž nesmí v žádném případě docházet k ostrým cenovým skokům. Vyřešení tohoto problému vyžaduje mimo jiné i veřejné konzultace mezi zástupci uživatelů a poskytovatelů služeb.

Prioritním úkolem je aplikace všech požadavků a zásad uvedených ve Směrnici 98/10/EC a jejich zapracování do legislativy ČR, zejména pokud se týká dostupnosti telefonní služby a požadavků na její kvalitu.

    1. Informační služby o telefonních číslech

Informační služby o telefonních číslech jsou velmi důležitým nástrojem pro přístup uživatelů k telefonní službě a jejich význam vzroste zvláště po liberalizaci telekomunikačního trhu. Tyto služby jsou obvykle poskytovány vydáváním telefonních seznamů bytových nebo podnikatelských stanic v různé formě (tiskové, na CD ROM) nebo jsou poskytovány prostřednictvím informační linky a představují základní prvek univerzální služby. S vytvořením konkurenčního prostředí v telekomunikačním sektoru je nutné přijmout pravidla pro poskytování této služby tak, aby zůstal zachován jednotný telefonní seznam lehce přístupný všem uživatelům. Touto problematikou se zabývá Sdělení ES COM(95)431, kde jsou stanoveny hlavní zásady pro tuto službu. Jde zejména o:

  • zachování jednotnosti služby v konkurenčním prostředí,
  • zrušení exkluzivních a zvláštních práv na poskytování této služby,
  • podmínky pro objektivní transparentní a nediskriminující získání dat uživatelů telefonní služby s ohledem na pravidla volné soutěže, principy poskytování otevřené sítě a ochranu osobních dat a soukromí,
  • podporu nových technologií (elektronické seznamy, seznamy na CD ROM, seznamy poskytované pomocí datových služeb podle Doporučení ITU X.500) a multimédií, a
  • opatření na ochranu soukromí a vlastnických práv.

V ČR je povinnost vydávat telefonní seznamy zakotvena v Pověření SPT TELECOM, a.s. a za úplatu musí obsahovat i účastníky stejné služby poskytované jiným provozovatelem. Tato povinnost není plněna, neboť nedošlo k dohodě o výši úplaty např. s mobilními operátory. Sdělení COM(95)431 požaduje, aby členské státy zajistily dostupnost minimálně jednoho celkového telefonního seznamu, který bude obsahovat všechny účastníky pevných i mobilních telefonních sítí. K zajištění tohoto úkolu je nutné zapracovat zásady stanovené ve zmíněném sdělení do legislativy ČR.

Pro zlepšení informovanosti doporučuje Evropský telekomunikační úřad zavedení přístupového kódu 118 pro telefonní linky poskytující službu informace o telefonních číslech. Další čísla za přístupovým kódem mohou rozlišovat jednotlivé operátory nebo různé varianty této služby.

Prioritním úkolem je vydávání telefonního seznamu společností SPT TELECOM, a.s., který obsahuje všechny uživatele telefonní služby v ČR, včetně uživatelů VMS (vymezených místních sítí) a mobilních sítí. Dále zavedení přístupového kódu 118 regulačním orgánem do číslovacího plánu telefonních čísel pro služby informace o číslech.

    1. Družicové komunikace

Telekomunikační politika v oblasti rozvoje a využití družicových komunikací v ČR vychází z telekomunikační politiky EU. Jejím základem je tzv. "Zelená kniha o společném přístupu v oblasti družicových komunikací v Evropském společenství", Sdělení COM(90)490. Myšlenky této Zelené knihy, které představují rozšíření principů telekomunikační politiky Evropské unie, nepozbyly na aktuálnosti a jsou postupně naplňovány. Pro oblast regulace telekomunikačního prostředí jsou z hlediska využití potenciálu družicových komunikací v Evropě navrhována v Zelené knize následující opatření:

  • Plná liberalizace pozemského segmentu, včetně zrušení všech exkluzivních nebo speciálních práv v této oblasti.
  • Volný (neomezený) přístup ke kapacitě kosmického segmentu.
  • Plná komerční svoboda pro poskytovatele kosmického segmentu.
  • Harmonizační opatření, pokud jsou požadována, pro usnadnění, zajištění a použití celoevropských služeb.

Zelená kniha navrhuje zabývat se u družicových komunikačních služeb v Evropě následující problematikou:

  • Vzájemné uznávání schválení typu pro družicová koncová zařízení.
  • Model týkající se vzájemného uznávání licencí na sítě pozemských stanic.
  • Posílení kmitočtové koordinace vztahující se k družicovým komunikacím.
  • Posílení koordinace členských států s ohledem na služby do zemí a ze zemí mimo Evropskou unii.
  • Zajištění otevřené sítě týkající se propojení sítí pozemských stanic na zemskou telekomunikační infrastrukturu.
  • Harmonizace přenosových metod pro družicové vysílání pro obecnou veřejnost.

V Zelené knize jsou také uvedeny dlouhodobé směry činnosti pro vytvoření příznivého prostředí pro implementaci výše zmíněných bodů:

  • Pracovat na revizi konvence Eutelsat a její provozní dohody.
  • Definovat společná stanoviska na mezinárodních fórech, týkajících se družicových komunikací, zvláště s ohledem na Intelsat a Inmarsat.
  • Akcelerovat normalizační práce v ETSI s ohledem na družicová komunikační zařízení.
  • Podporovat plné využití družicové technologie poskytovateli telekomunikačních služeb a telekomunikačními organizacemi.

Obecné myšlenky Zelené knihy od doby jejího vydání dále rozvíjejí a konkretizují zejména následující materiály ES :

  1. Směrnice z 13. října 1994 doplňující Směrnice 88/301/EEC a Směrnice 90/388/EEC, která ruší speciální a exkluzivní práva na poskytování družicových služeb a zařízení.
  2. Rozhodnutí Rady z 22. prosince 1994 o dalším rozvoji politiky družicových komunikací zvláště s ohledem na poskytování a zajištění přístupu ke kosmickému segmentu.
  3. Směrnice 91/263/EEC o sblížení práva členských zemí, týkajícího se koncových zařízení a uznávání vzájemné konformity.
  4. Směrnice 93/97/EEC z 29. října 1993 doplňující Směrnici 91/263/EEC s ohledem na zařízení pozemských stanic.
  5. Rozhodnutí 710/97/EC o koordinovaném přístupu k autorizaci v oblasti družicových personálních komunikačních služeb (S-PCS). (Na základě Rozhodnutí o S-PCS získaly výbory CEPT ERC a ECTRA mandát ke koordinaci kmitočtů v příslušných pásmech a harmonizaci autorizačních podmínek a postupů při využívání personálních komunikačních služeb).
  6. Směrnice 98/13/EC, která se vztahuje ke koncovým zařízením a vybavení pozemských stanic včetně vzájemného uznávání konformity.
  7. Akční plán ES: Družicové komunikace v informační společnosti COM(97)91.

Z pohledu dalšího vývoje v oblasti družicových komunikacíjsou pro pokrytí telekomunikačních potřeb v ČR perspektivní následující sektory:

  • Mobilní družicové služby MSS (Mobile Satellite Service), družicové personální komunikační služby S-PCS (Satellite - Personal Communications Services), družicová komponenta univerzálního mobilního telekomunikačního systému S-UMTS (Satellite - Universal Mobile Telecommunications System), globální mobilní družicový personální komunikační systém GMPCS (Global Mobile Personal Communications by Satellite).
  • Sítě velmi malých pozemských stanic VSAT (Very Small Aperture Terminal), reportážní přenosy pomocí družic SNG (Satellite News Gathering).
  • Širokopásmové družicové komunikace, multimediální družicové komunikace.
  • Přímý příjem z družic DTH (Direct To Home), přímé vysílání z družic DBS (Direct Broadcasting Satellite).

Pro uvedené družicové komunikační aplikace je nutné v ČR do národní legislativy zapracovat materiály relevantních evropských a světových organizací, zejména v následujících oblastech:

  • Udělování licencí na družicové komunikační služby.
  • Vzájemné uznávání licencí na poskytování družicových komunikačních služeb vydaných v jiných státech.
  • Koordinace s jinými zeměmi s ohledem na služby do zemí a ze zemí mimo EU.
  • Vzájemné uznávání schválení typu pro družicová koncová zařízení.
  • Cirkulace zařízení pro družicové komunikace.
  • Liberalizace pozemského segmentu.
  • Přístup ke kapacitě kosmického segmentu.
  • Komerční svoboda pro poskytovatele kosmického segmentu.
  • Návaznost družicových komunikačních sítí na zemské sítě.
  • Kmitočtová koordinace vztahující se k družicovým komunikacím.
  • Harmonizace přenosových metod pro družicové televizní vysílání pro veřejnost.
  • Činnosti zaměřené na ověřování zařízení, pomocí kterých jsou družicové komunikační služby realizovány a zajišťovány.

Cílem telekomunikační politiky v oblasti družicových komunikací je plné využití potenciálu družicových komunikací pro rozvoj telekomunikací v ČR. Toho lze dosáhnout kromě přizpůsobení legislativního rámce ČR v oblasti družicových komunikací závazným dokumentům členských zemí ES také spoluprací s následujícími organizacemi: CEPT (Conference of European Post and Telecommunications Administrations), ECTRA (European Committee of Telecommunications Regulatory Authorities), ERC (European Radiocommunications Committee), ERO (European Radiocommunications Office), ETO (European Telecommunications Office), ETSI (European Telecommunications Standards Institute), ITU (International Telecommunication Union), MRC (Milestone Review Committee), SAP RWG (Satellite Action Plan Regulatory Working Group), WGRR (Radio Regulatory Working Group), WTO (World Trade Organization), Intelsat, Inmarsat, Eutelsat a Intersputnik.

Prioritním úkolem v oblasti družicových komunikací je příprava regulačního orgánu na využití družicové personální služby S-PCS poskytované družicovými systémy LEO (Low Earth Orbit) druhé generace a příprava na využití družicových systémů S-UMTS třetí generace.

    1. Mobilní a personální komunikace

V roce 1987 byly společnými aktivitami pracovní skupiny Groupe Spécial Mobile, která byla vytvořena v rámci CEPT v roce 1982, a Evropské komise položeny základy pro veřejný celoevropský digitální radiotelefonní systém GSM (Global System for Mobile communications). Po ustavení ETSI (European Telecommunications Standards Institute) v roce 1988 přešla skupina GSM do této organizace a pokračovala pod označením SMG (Special Mobile Group) ve zpracování standardů. Obdobně byly v dalších letech položeny základy pro zavedení dalších systémů jako jsou DECT (Digital Enhanced Cordless Telecommunications) a ERMES (European Radio Messaging Service). Harmonizované zavedení v Evropě mělo zajistit použití jednotných (společných) kmitočtových pásem v evropských zemích, jak je vyjádřeno v následujících směrnicích. Jedná se o Směrnice 87/372/EEC pro GSM, 90/544/EEC pro ERMES a 91/287/EEC pro DECT. GSM se stal jedním z celosvětově používaných standardů včetně rozšíření do pásma 1800 MHz a spolu s příbuznou technologií PCS 1900 zajišťuje pokrytí v řadě zemí celého světa. Paging je v evropských zemích stále více těmito službami vytlačován. Systém DECT se považuje za velmi perspektivní jako koncové zařízení, připojitelné jak k pevným, tak k mobilním sítím, pro zajištění rádiového přístupu k pevným účastníkům v místních sítích i pro zajištění lokální mobility účastníků. Dále byly institutem ETSI vypracovány standardy pro systém TETRA (Terrestrial Trunked Radio), který by měl sloužit jako celoevropská hromadná rádiová síť pro přenos hovorů a dat.

V současné době jsou mobilní komunikace odvětvím telekomunikací s největší dynamikou a potenciálem rozvoje.

Z tohoto předpokladu vychází i základní politický dokument ES "Zelená kniha o společném přístupu k mobilním a personálním komunikacím v Evropě" COM(94)145, který rozšiřuje základní principy politiky ES i na tuto oblast. Zabývá se zejména zrušením všech omezení a výhradních práv pokud se týká infrastruktury a služeb, otázkami licencování, poskytováním služeb, propojováním, infrastrukturou, přidělováním frekvencí a čísel a personální komunikací.

Dalším důležitým materiálem je Směrnice 96/2/EC doplňující Směrnici 90/388/EEC s ohledem na mobilní a osobní komunikaci požadující zejména:

  • zrušení exkluzivních práv na budování telekomunikační infrastruktury tak, aby provozovatelé mobilních sítí mohli budovat vlastní infrastrukturu podle svých potřeb,
  • právo na propojení s pevnou veřejnou sítí a mezi mobilními sítěmi navzájem,
  • zvážit udělení licence na mobilní systém GSM 1800 (dříve DCS 1800) od 1.1.1998.

Mobilní a personální komunikace jsou pokládány za jeden ze základních stavebních bloků globální informační infrastruktury (GII). Další rozvoj tohoto sektoru je životně důležitý pro evropský průmysl a jeho schopnost konkurence. V Evropě byly zahájeny programy na vývoj mobilních komunikací třetí generace pod názvem Univerzální mobilní telekomunikační systém (UMTS). Pro UMTS bylo v roce 1998 schváleno rádiové rozhraní (WCDMA - Wideband Code Division Multiple Access) a byla přijata zásada evolučního přechodu k UMTS ze současného systému GSM a jeho infrastruktury. Perspektivní systém 3. generace mobilních komunikací v celosvětovém měřítku, řešený v rámci ITU se nazývá IMT-2000 (International Mobile Telecommunications 2000) a UMTS je jedním z kandidátů na toto řešení. UMTS by měl zajistit účastníkům přístup k Internetu a multimediálním službám a měl by být základem pro budování bezdrátové informační společnosti. Na základě Sdělení Komise ES COM(97)217 proběhly konzultace o UMTS, byl stanoven akční plán ve sdělení COM(97)91 a ve sdělení COM(97)513 byla v EU vypracována strategie a politika zaměřená na další vývoj mobilních a bezdrátových komunikací. Hlavním cílem této politiky je zajištění konkurence schopného průmyslu mobilních komunikací a harmonizace nabídky služeb a systémů v rámci Evropy. Proto se připravuje Rozhodnutí Komise ES o koordinovaném zavádění UMTS v EU, které má stimulovat vydávání licencí na tyto služby a zajistit jejich využívání kdekoliv v rámci EU. Rovněž bylo za pomoci Komise EU založeno UMTS Forum, tento orgán sdružuje zástupce výrobců a operátorů zabývajících se mobilními komunikacemi a ve své první zprávě navrhuje regulační rámec pro UMTS. ETSI definoval jisté obecnější vlastnosti terminálů a sítí třetí generace a byl stanoven plán pro zavedení UMTS do roku 2002.

Pro rozvoj mobilních a personálních služeb v ČR budou realizovány následující kroky:

  • Detailní analýza využívání pásma GSM 900 (890 - 915) jinými radiovými systémy a reorganizace tohoto pásma tak, aby se co nejdříve celé uvolnilo pro využívání systémů GSM.
  • Detailní analýza využívání pásma 1710-1785 MHz a 1805-1880 MHz radioreléovými spoji, reorganizace tohoto pásma tak, aby se uvolnilo co nejdříve 2x20 MHz pásma pro provoz GSM 1800.
  • Reorganizace pásma 410-430 MHz při respektování specifické potřeby ČR provozovat málokanálové radioreléové spoje při současném vytvoření určitého kmitočtového prostoru pro zavedení systému TETRA v ČR.
  • Uvolnění základního kmitočtového pásma pro UMTS/IMT 2000 a podporovat operátory sítí GSM v rozvoji sítí a služeb tak, aby se mohl plynule uskutečnit přechod k UMTS.

Prioritním úkolem regulačního orgánu je uvolnění kmitočtových pásem a přidělení licencí pro operátory v systému DCS 1800 a TETRA. Důležitým úkolem bude rovněž příprava na zavedení systému UMTS.

    1. Pronájem okruhů

Pronajaté okruhy jsou telekomunikačním zařízením, které poskytuje transparentní přenosovou kapacitu mezi koncovými body sítě a které nezahrnuje funkci přepojování okruhů. Služba pronájmu okruhů založená na principech otevřeného přístupu k síti (ONP) významně přispívá k vytvoření trhu ostatních telekomunikačních služeb. Aby bylo možno tuto službu garantovat, musí být v každém bodě daného území zajištěna nabídka minimálního souboru okruhů alespoň jedním operátorem. Pokud není dosaženo efektivní soutěže, je nutné, aby regulační orgán prováděl dohled nad poplatky za tuto službu tak, aby byla zajištěna jejich nákladová orientace. Technická rozhraní a přístupové podmínky musí být harmonizovány s mezinárodními standardy a specifikacemi. Na základě principu nediskriminace musí být známy zejména technické informace, poplatky, kvalita služby, časový limit pro poskytnutí služby, limit pro zajištění opravy a informace o ochraně dat.

Harmonizace podmínek pro otevřený přístup k využívání služby pronajatých okruhů poskytované uživatelům veřejných telekomunikačních sítí je popsána ve Směrnici ES 92/44/EEC o aplikaci otevřeného přístupu k sítí na pronajaté okruhy doplněné Směrnicí 97/51EC. Závazky vyplývající z této Směrnice se vztahují na operátory s významnou tržní silou (SMP - Significant Market Power), které určí regulační orgán. Směrnice stanoví povinnosti poskytovat informace zejména o:

  • podmínkách pro dodání služby,
  • podmínkách ukončení nabídek služby,
  • podmínkách pro přístup a užívání služby včetně základních požadavků,
  • minimálním souboru pronajatých okruhů podle harmonizovaných technických charakteristik,

a rovněž informace o změnách v nabídkách této služby. Dále je povinností regulačního orgánu zajistit, aby tarify odpovídaly principu nákladové orientace podle pravidel uvedených ve Směrnici. Regulační orgán je rovněž povinen informovat Komisi EU o operátorech, na které se vztahují povinnosti této směrnice. V případě porušení ustanovení této Směrnice je možné odvolání k Výboru ONP.

Ačkoliv je služba pronájem okruhů v ČR liberalizována a k 1.1.1999 bylo vydáno 38 povolení na poskytování této služby, nebyla zatím provedena klasifikace jednotlivých poskytovatelů s ohledem na tržní sílu a jejich notifikace Komisi EU.

Prioritním úkolem pro regulační orgán je stanovení telekomunikačních operátorů s významnou tržní silou, na které se vztahují povinnosti vyplývající z uvedené Směrnice, a zajištění plnění těchto povinností.

  1. Mezinárodní spolupráce
  2. V souvislosti se začleňováním ČR do evropských a světových struktur a v návaznosti na výraznou liberalizaci a globalizaci telekomunikačního trhu bude kladen stále větší důraz na aktivní působení v mezinárodních organizacích a jiných institucích, zabývajících se problematikou telekomunikací s cílem prosazení zájmů ČR z hlediska vytvoření podmínek odpovídajících stupni rozvoje telekomunikačního trhu a respektujících zájmy provozovatelů i uživatelů telekomunikačních služeb v ČR.

    Důležitou úlohu budou v následujícím období hrát vztahy k nadnárodním organizacím a institucím (EU, WTO, OECD) a k mezinárodním organizacím vládním (ITU a družicové organizace Eutelsat, Inmarsat, Intelsat a Intersputnik) a nevládním (CEPT, ETSI). Členství v těchto organizacích umožňuje České republice nejen začlenit se do integračního procesu a udržovat a prohlubovat mezinárodní spolupráci ve všech oblastech telekomunikací za účelem zlepšení a racionalizace využití všech druhů telekomunikačních služeb, ale také jí současně poskytuje práva ochrany vlastních zájmů, jakož i respektování státní suverenity.

    Neopominutelnou složkou mezinárodní spolupráce se již staly vztahy k Evropské unii, a to nejen z hlediska zabezpečení integrace ČR do EU, ale také aktivní účastí ČR na programech PHARE včetně přípravy programů, účelově zaměřených na rozvoj telekomunikační infrastruktury ČR a zavádění nových telekomunikačních služeb. Další přímá mezinárodní spolupráce musí být zaměřena do oblasti legislativní v souvislosti s harmonizací telekomunikační legislativy ČR s legislativou ES.

    Pro zabezpečení realizace NTP se ukazuje účelná koordinace postupu při prosazování skupinových a regionálních společných zájmů ve všech institucích mezinárodního charakteru. Proto bude nezbytné nejen udržovat styky na nevládní úrovni (např. v rámci CEPT, a také OECD BIAC, kde má ČR v oblasti telekomunikací již několik let svého zástupce), ale také navazovat přímé dvoustranné styky, a to zejména s telekomunikačními správami zemí na srovnatelném stupni hospodářského rozvoje.

    Výkonem funkce gestora za státní správu telekomunikací ČR v mezinárodních telekomunikačních organizacích bylo pověřeno MDS. Tato funkce však nesmí spočívat v pouhém zajišťování členských práv a povinností vyplývajících ze základních dokumentů těchto organizací. Aktivní účast zástupců ČR na příslušných mezinárodních jednáních je nezbytným předpokladem pro plnou informovanost a případnou spoluúčast na vytváření nových struktur a rozhodovacích postupů integrované Evropy. Při zajišťování výše uvedených činností MDS bude sp olupracovat s regulačním orgánem, s Technickým a zkušebním ústavem telekomunikací a pošt (TESTCOM) a také s akademickými pracovišti.

    Prioritním úkolem Ministerstva dopravy a spojů (MDS) v oblasti mezinárodních vztahů je dosažení plné připravenosti telekomunikačního sektoru v ČR na vstup do EU.

  3. Přílohy
      1. Příloha 1 - Témata uvedená v zákoně o telekomunikacích
      2. Nový zákon o telekomunikacích by měl obsahovat následující témata:

        Státní regulace v telekomunikacích

        Cíl regulace

        Otevřený přístup k síti

        Rozhraní pro otevřený přístup k síti, koncové body sítě

        Provozovatel s rozhodujícím podílem na trhu a omezení jeho aktivit

        Zabezpečení otevřeného přístupu k síti, vzájemné propojování

        Rozsah vzájemného propojení

        Podmínky pro omezování přístupu k síti

        Zákaz dohod směřujících k omezení soutěžního prostředí

        Pronajatá vedení, minimální nabídka

        Povinnost jednání o vzájemném propojení, referenční nabídka propojení

        Uzavření smlouvy o propojení

        Arbitráž při uzavírání smlouvy o propojení

        Dostupnost dat o účastnících při spolupráci propojených sítí a služeb

        Úhrada za propojení resp. přístup k síti

        Strukturní oddělování telekomunikačních aktivit, oddělené účetnictví

        Regulační rámec pro provozování sítí a poskytování služeb

        Licence, rozsah aktivit podmíněných udělením licence

        Individuální povolení a rozsah jeho uplatňování

        Generální oprávnění a jeho vyhlašování

        Povinnost registrace telekomunikačních aktivit

        Telekomunikační aktivity nepodléhající regulaci

        Proces udělování licence a individuálních povolení

        Omezení počtu licencí a individuálních povolení

        Změny a rušení licence a individuálního povolení

        Odmítnutí udělení licence a individuálního povolení

        Poplatky za udělení licence a individuálního povolení

        Telekomunikační zařízení a telekomunikační sítě

        Zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a sítí

        Telekomunikační zařízení a sítě vyžadující licenci nebo individuální povolení

        Telekomunikační zařízení, jehož zřízení a provoz vyžaduje generální oprávnění.

        Telekomunikační zařízení, jejichž zřízení a provoz nejsou regulovány

        Mezinárodní status provozovatelů zařízení a sítí

        Technická způsobilost telekomunikačních zařízení

        Zabezpečení technické způsobilosti telekomunikačních zařízení

        Schvalování technické způsobilosti telekomunikačních zařízení

        Telekomunikační zařízení podléhající schválení technické způsobilosti

        Postup při schvalování technické způsobilosti zařízení

        Posuzování shody

        Označování schválených zařízení

        Zařízení, která nejsou určena k připojení na veřejnou síť

        Prodej a rozšiřování schválených a neschválených zařízení

        Zvláštní postup při schvalování rádiových vysílacích zařízení

        Využívání rádiových vysílacích zařízení

        Prodej, držení a provoz rádiových vysílacích zařízení

        Změny a zrušení schválení zařízení

        Změny a zrušení povolení k provozu rádiového vysílacího zařízení

        Poplatky za schvalování technické způsobilosti telekomunikačních zařízení

        Poplatky za povolení provozu rádiových vysílacích zařízení

        Kvalifikace obsluhy rádiových vysílacích zařízení

        Orgány státní správy příslušné pro schvalování technické způsobilosti zařízení

        Orgány státní správy příslušné pro vydávání povolení k provozu vysílacích zařízení

        Povinnosti provozovatelů zařízení a sítí při statistických šetřeních

        Telekomunikační služby

        Poskytování telekomunikačních služeb

        Služby, jejichž poskytování vyžaduje udělení licence nebo individuálního povolení

        Služby, jejichž poskytování vyžaduje existenci generálního oprávnění

        Povinnost registrace poskytování služeb

        Služby, jejichž poskytování není regulováno

        Stanovení základních parametrů standardních služeb, aplikace norem

        Obchodní podmínky poskytování služeb a jejich zveřejnění

        Smlouvy o poskytování služeb mezi poskytovatelem a uživatelem

        Zvláštní podmínky pro poskytování služeb veřejné hlasové telefonie

        Zvláštní podmínky pro poskytování služeb veřejné radiotelefonní služby

        Podmínky poskytování telekomunikačních služeb jinými než telekomunikačními sítěmi

        Úhrady za poskytování služeb, tarify, ceny.

        Povinnosti poskytovatelů služeb při statistických šetřeních

        Univerzální služba

        Předmět a rozsah univerzální služby

        Vyhlašování rozsahu univerzální služby

        Stanovení povinnosti poskytovat univerzální službu

        Postavení poskytovatelů univerzální služby

        Zvláštní podmínky poskytování služby specielním skupinám uživatelů

        Seznamy účastníků a jejich dostupnost

        Tarify pro poskytování univerzální služby (přijatelné ceny)

        Vyrovnání za vícenáklady poskytování univerzální služby

        Fond univerzální služby

        Správa fondu univerzální služby

        Přispěvatelé do fondu univerzální služby a jejich stanovení

        Povinnost oznamování výše obratu

        Využívání kmitočtového spektra

        Správa kmitočtového spektra

        Plán využití kmitočtových pásem

        Plán využití kmitočtů, kmitočtová tabulka

        Přidělování kmitočtů

        Změny ve využívání kmitočtů

        Dozor nad využíváním kmitočtů, odnětí přídělu kmitočtů

        Poplatky za využívání kmitočtů

        Číslování služeb a sítí

        Číslovací plány

        Správa číslovacích plánů

        Přidělování čísel, jmen a adres

        Změny číslovacího plánu a změny přidělených čísel

        Přenositelnost čísel a výběr dálkového provozovatele

        Oznamovací povinnost o využívání čísel

        Poplatky za příděl a využívání čísel

        Ochrana dat, telekomunikační tajemství

        Telekomunikační tajemství

        Odposlech, náhodný odposlech

        Technické zabezpečení

        Ochrana dat

        Základní data, spojovací a zprostředkovací data

        Obsah zpráv

        Zvláštní práva státních orgánů v přístupu k datům

        Ochrana dat uváděných při detailním účtování

        Ochrana dat ve spojení se seznamy účastníků

        Oznamovací povinnost

        Ochrana uživatelů

        Práva a povinnosti uživatelů

        Náhrady škod

        Ochrana uživatelů při změnách podmínek poskytování služeb

        Přezkoumávání poplatků a účtů

        Postup při zadržování plateb, podmínky odpojení účastníků

        Ochrana uživatele před nežádoucími a zlomyslnými voláními

        Ochrana uživatele před nežádoucím zveřejněním soukromých údajů

        Možnost vydání zvláštní vyhlášky o ochraně uživatelů

        Řešení sporů, možnosti odvolání

        Regulace cen

        Rozsah regulace cen telekomunikačních služeb

        Vyhlašování regulovaných cen

        Bezplatné telekomunikační služby

        Povinnosti poskytovatelů služeb v oblasti cen

        Kontrola dodržování regulovaných cen

        Orgány státní správy provádějící regulaci cen telekomunikačních služeb

        Veřejný zájem

        Opatření k provozování telekomunikačních zařízení a sítí v krizových situacích

        Opatření při poskytování telekomunikačních služeb v krizových situacích

        Orgány rozhodující o opatřeních v období krizových situací

        Tísňová volání

        Ochrana veřejnosti před šířením poplašných zpráv

        Ochrana veřejnosti před šířením zpráv ohrožujících výchovu dětí a mládeže

        Ochrana telekomunikací

        Ochrana telekomunikačních zařízení a sítí před rušením

        Povinnosti výrobců a provozovatelů zařízení při ochraně telekomunikací

        Řešení sporů a stížností

        Zvláštní práva a povinnosti při zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a sítí

        Právo zásahu do cizích nemovitostí

        Využití veřejných statků, cest a prostranství

        Společné využívání nemovitostí

        Ochrana porostů při zásahu do cizích nemovitostí

        Náhrady škod

        Přechod práv využívání

        Možnost vyvlastnění

        Dozor, inspekce

        Dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona

        Telekomunikační inspekce a práva inspekčních orgánů

        Technické zabezpečení inspekce

        Povinnosti provozovatelů sítí a poskytovatelů služeb k umožnění inspekce

        Sankce

        Trestní postihy

        Pokuty

        Jiné sankce

        Orgány státní správy v telekomunikacích

        Ministerstvo dopravy a spojů ČR, jeho úkoly a kompetence

        Nezávislý regulační orgán, jeho vazby, úkoly a kompetence, pracovní postupy

        Pravomoci a povinnosti předsedy nezávislého regulačního orgánu

        Územní orgány nezávislého regulačního orgánu jejich, úkoly a kompetence

        Zprávy o činnosti regulačních orgánů

        Spolupráce regulačních orgánů s ostatními orgány státní správy

        Spolupráce regulačních orgánů s uživatelskými organizacemi

        Spolupráce regulačních orgánů s veřejností, informační povinnosti

        Řešení stížností a sporů

      3. Příloha 2 - Soubor vyhlášek a regulačních nařízení

  • O koncových bodech sítě
  • O přístupu k síti
  • O koncových telekomunikačních zařízeních a o ověřování jejich technické způsobilosti a o jejich uvádění na trh
  • O technické způsobilosti, o hodnocení konformity a o uvádění do provozu telekomunikačních zařízení pro veřejné telekomunikační sítě
  • O rádiových vysílacích zařízeních, o jejich ověřování, o podmínkách přechovávání a uvádění do provozu
  • O vzájemném propojování sítí
  • O univerzální službě
  • O vydávání generálních oprávnění
  • O udělování licencí a o licenčních poplatcích
  • O číslování v telekomunikačních sítích a telekomunikačních službách a o způsobu a podmínkách přidělování čísel
  • O využívání kmitočtového spektra, o přidělování kmitočtů a o poplatcích za využívání přidělených kmitočtů
  • O ochraně uživatelů telekomunikačních sítí a služeb
  • O ochraně dat u provozovatelů telekomunikačních sítí a poskytovatelů telekomunikačních služeb
  • O akreditaci a pověřování pracovišť pro zkoušení a ověřování kvality telekomunikačních zařízení
  • O všeobecných podmínkách poskytování telefonní služby pro veřejnost
  • O všeobecných podmínkách poskytování služby pronájmu okruhů
  • O všeobecných podmínkách poskytování standardních telekomunikačních služeb pro veřejnost v pevné telekomunikační síti (kromě telefonní služby a služby pronájmu okruhů)
  • O všeobecných podmínkách poskytování mobilních telekomunikačních služeb pro veřejnost
  • O udělování oprávnění k instalaci, opravám a údržbě telekomunikačních zařízení

Pozn.: Podtrženy jsou názvy předpisů, které by měly mít časovou prioritu, rovněž je nutno počítat s tím, že v závislosti na novém telekomunikačním zákonu bude soubor předpisů podle potřeby upraven či doplněn.