"...Velmi mne udivuje názor, že je něco morálně nebo právně nesprávného, když si zaměstnavatel nahrává telefonní hovory pracovníků nebo hovory v prostorech firmy.
Když někomu zcizíte auto, vozíte se v něm a pak ho třeba poškozené někde odstavíte - jistě cítíte, že jde i morálně o trest(uhod)ný čin. Způsobíte tak škodu např. poškozeným blatníkem dejme tomu 4 --6000.- Kč.
Když si za peníze zaměstnavatele (za pracovní dobu přece chce každý zaplatit) domlouváte zařízením (= auto = telefonní vybavení ) např. soukromé aktivity copak se také nejedná o krádež nebo přinejmenším vědomé a úmyslné poškozovaní druhého? Vyprodukovaný obrat na jednoho pracovníka bývá cca 2 - 3 miliony ročně = cca 2000 za hodinu a to je cca 500.-/h na marži, která je nezbytná m.j. na platy a vybavení pracoviště. Víte dobře sám, že např. v Praze si firmy běžně účtují za služby 500 - 2000.- Kč/h..
Pracovníci běžně protelefonují cca 2 - 8 h měsíčně soukromými hovory nebo hovory, které přímo se zaměstnáním nesouvisí. To jinými slovy znamená, že ukradli 1000.- až 4000.- měsíčně. To je za rok 12 až 48 tis. Kč na pracovníka. U firmy např s cca 10 - 20 pracovníky (mobil?) to znamená de-facto krádež až milionových částek. A to ani není řeč o řečích soukromého charakteru v pracovní době, kde ztráty jsou daleko větší.
Chcete tedy říci, že u některých krádeží nemá okradený právo tuto krádež ve svých prostorech zjišťovat a dokumentovat? Jak chcete účinně takovou činnost zjistit, když o kontrolních opatřeních informujete předem. To především vede k tomu, že pracovníci zvolí komplikovanější a o to více zaměstnavatele poškozující metody. Nejoblíbenější je dnes vyřizovat si soukromé telefonní hovory z mobilních telefonů, které prakticky odposlouchávat nelze a i samotná evidence a kontrola soukromých hovorů je podstatně ztížena a současně ztráty (= krádež) je o to větší.
A to už vůbec nemluvím o tom, že opakovaně jsem se v praxi setkal s tím, že telefony jsou dokonce používány přímo proti zaměstnavateli (sdělování interních informací konkurenčním firmám, domlouvání přechodu ke konkurenčnímu zaměstnavateli.
Právě proto, že např. v naší společnosti žádný odposlech nemáme vedlo v nedávné minulosti k několikamilionovým ztrátám tohoto druhu.
Rozumný vedoucí se znaží na pracovišti vytvořit i příjemnou dělnou atmosféru a k ní určité tolerování soukromých (roz)hovorů patří. To, ale neznamená, že v případě potřeby se nesmí proti zneužití takové tolerance bránit. Vždyť i z hlediska finančních úřadů by mohl být např. postižen, že soukromé náklady (telefony) si dovoluje dávat do nákladů a nezdaňovat je. Nebo podle Vaší filozofie má vedoucí platit ze svého daně a náklady na soukromé telefony a nebo se vystavovat trestnímu postihu za neodvedení daně ?
Samozřejmě něco jiného je odposlech soukromých hovorů ze soukromého zařízení toho kdo si toto zařízení platí. To je v podstatě také krádež a to krádež informací - i když třeba jen ze soukromí, bez reálné hodnoty - a jako taková plně odsouděníhodná.
Domnívám se, že jánošíkovské názory ve Vašich článcích vyjádřené, vedou k jakémusi morálnímu ospravedlňování jednoznačné krádeže."
Jsem přesvědčen, že pokud zaměstanavatel hodlá nahrávat hovory svých zaměstnanců, má je na to upozornit. Protože se však jedná o subjektivní názor jednotlivce, obrátil jsem se s dotazem i na jiné osoby, které by mohly být s podobnou záležitostí konfrontovány. Jako první odpovídal výkonný ředitel firmy se třiceti zaměstnanci. Při tomto množství lidí by již mohly telefonní účty pořádně zamotat cash flow.
"Osobně se domnívám, že odposlouchávání telefonních hovorů ve firmě je v pořádku, pokud o tom jsou zaměstnanci předem informováni.
Zdůvodňovat nahrávání telefonního hovorů bez předchozího oznámení ochranou před možnou krádeží považuji za velmi pochybné - nemohu přece předcházet trestnému činu tím, že budu nezákonně omezovat druhé osoby. Stejně tak bych mohu mít vážné podezření, že mi můj soused chce ukrást auto. Zločincem se ale stane teprve tehdy, když svůj skutek provede.
Podle mého názoru je však tento problém nejpalčivější ve státních úřadech - nikoli v soukromých firmách. Pokud můj zaměstnanec tráví významnou část své pracovní doby soukromými telefony, dříve nebo později se to pravděpodobně projeví na jeho pracovní výkonnosti.
A ještě k názoru vašeho čtenáře - "Jak chcete účinně takovou činnost zjistit, když o kontrolních opatřeních informujete předem." Předpokládal bych, že zaměstnanec, jehož o kontrolních opatřeních předem informuji bude natolik prozíravý, že se této činnosti sám zdrží a já ji tedy ani zjistit nebudu moci, protože ustane.
Názor ředitele již známe, jaký by byl názor právníka Karla Nováka?
"O případném nahrávání by zaměstnanci určitě měli vědět, protože i v průběhu primárně pracovního hovoru mohou zaznít informace soukromého charakteru. Bohužel v našem právním systému nelze očekávat, že by na zaměstnavatele přistiženého při neohlášeném nahrávání dolehly výraznější sankce ze strany soudu."
Takže máme dva názory, vyznívající pro ochranu zaměstnanců. Jak uvidíte dále, není však bohužel zákon zatím těmto názorům příliš nakloněn, protože nahrávání hovorů umožňuje a to dokonce bez vědomí nahrávaného. Alespoň o tom vypovídá následující mail z naší pošty:
"Precetl jsem si vas clanek o nahravani hovoru. Chtel bych vas upozornit na skutecnost, ze Vas pravni nazor ohledne legality nahravacich systemu neodpovida platne pravni uprave.
Nahravani hovoru je umozneno na zaklade zakona 110/1964 Sb, §20, vyhlasky federalniho ministerstva spoju c. 108/1982 Sb. a clanku 7 a 13 Listiny zakladnich prav a svobod (usneseni 2/1993 Sb.).
Na zaklade kvalifikovaneho pravniho nazoru NENI dana explicitni povinnost informovat nahravane ucastniky o nahravani hovoru. Samozrejme musi byt zachovany vsechny podminky stanovene uvedenou pravni upravou."
I přes "kvalifikovaný právní názor" se domnívám, že nahrávat něčí rozhovory bez jeho vědomí je minimálně neslušné. Zkuste si představit, že někdo nahrává právě vaši konverzaci. Bude vám příjemné, že si musíte dávat pozor na každé slovo? Že někdo poslouchá váš hovor s manželkou a slyší třeba oslovení, kterým vám může říkat pouze ona?
Tím jsme u dalšího aspektu nahrávání. Nejde oddělit nahrávání zaměstnance od nahrávání osob, které s ním mluví. Jakým právem nahrává zaměstnavatel pana B. jeho setru, manželku, kamaráda z vojny?
Pokud se někdo domnívá, že se tímto způsobem ochrání proti úniku firemního tajemství, dovolím si jej upozornit na to, že již průměrně inteligentní průmyslový špion nebude pro své hovory pravděpodobně využívat telefony z firmy, kterou chce poškodit.
Možnost použít v rozumné míře služební telefon pro soukromé účely je myslím součástí dobrých vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Slušný zaměstnanec tuto možnost nezneužívá a zaměstnavatel, dokud nemá důvod pochybovat, nikoho neobtěžuje. Pokud dojde k neočekávanému zvýšení telefonních účtů, stačí projít podrobný výpis, který je schopna připravit každá moderní pobočková ústředna. Nalezení opakujících se čísel s nepatřičnou předvolbou (0609 bývá již blokováno, může jít třeba o neoprávněné zahraniční hovory) je pak již jen otázkou chvíle, stejně jako určení jejich původce. V takovou chvíli je samozřejmě na místě zásah proti zaměstnanci. O možnostech takového zásahu jistě není třeba se rozepisovat.
Ostatně ani Mobil server nebyl ušetřen malé aférky se zvýšením telefonního účtu. Díky výpisu hovorů se snadno přišlo na důvod a řešení problému bylo záležitostí jednoho rozhovoru. Nikdo nebyl odejit, nemáme odposlouchávané hovory a dokonce již není žádný problém účtem.
Na závěr přidávám ještě citaci z mailu pana Víta, který nás upozornil na zákonné normy umožňující nahrávání:
"Myslim si, ze ackoliv pravni uprava pri dodrzeni urcitych podminek nebrani porizovani zaznamu hovoru, je
zejmena z etickych duvodu vhodne zamestnance na tuto skutecnost upozornit a umoznit napriklad pristup k jednomu z telefonu, ktery nahravan nebude a bude slouzit k osobnim hovorum. Zamestnavatel je navic
povinen zabezpecit pripadne zaznamy pred jejich zneuzitim a muze je vyuzit pouze k pracovnim ucelum.
Bohuzel mate pravdu v tom, ze v nekterych spolecnostech se zaznamu vyuziva k postihovani zamestnancu za obsah soukromych hovoru (hledani noveho zamestnani a pod.). Dokonce jsem se setkal i s praxi nahravani prostor pro odpocinek zamestnancu pomoci mikrofonu pripojenych k call logging systemu."
Co si o problému myslíte vy? Setkali jste se na některém pracovišti (kde to není rozumně zdůvodnitelné) s nahráváním hovorů nebo odposloucháváním konverzace či dokonce se zneužitím takto získaných informací?
