Ve čtenářských reakcích převládal mírný optimismus; jeho jednotlivé projevy se však od sebe výrazně lišily. Jeden z příspěvků upozorňoval na existenci mezinárodních záruk, které by alespoň v případě Motoroly, Ericssonu a Alcatelu měly kupujícího ochránit před lhostejným pokrčením ramen pracovníků příslušných servisů i v Česku.
Jinde měl optimismus spíše podobu pragmatickou, když se několik příspěvků neslo v duchu „když dám za sedmitisícový telefon tři tisíce korun, nemůžu se divit“. Ceny telefonů v různých zemích se vůbec staly předmětem ostré debaty, během níž jsme se dozvěděli, že ve francouzských a indonéských obchodech jsou mobily zhruba stejně drahé jako v českých, ne-li dražší. Nečekaný problém přitom nastal v případě přepočtu cen slovenských telefonů na české koruny; dva slovenští přispěvatelé se nemohli shodnout, jestli česká koruna platí zhruba o padesát procent více, nebo naopak méně než slovenská. (Pro jistotu a upřesnění: 67,7 Kč - 100 Sk, ČNB 25.7.2002).
Zcela jiný nádech optimismu zazněl z dalšího příspěvku, který - možná ironicky, možná nikoli - obhajoval praxi balancování na hraně zákona (a často za ní) ze strany černých dovozců. Jeho autor v několika řádcích obsáhl neplacení cla, porušení daňového zákona a obcházení pravidel České obchodní inspekce. Doufejme jen, že autorův závěr („na nás nikdo nemůže“) nebude v budoucnosti platit tak jednoznačně jako dnes.
Jinak diskuse přinesla mnoho zajímavého i v oblastech, kam původně nemířila. Čtenáři Mobilu.cz se například mohli poučit o expertních názorech na praktiky aplikované italskými svůdci na zahraničních turistkách; konsensus se nesl v tom smyslu, že jedna Motorola V50 je za dámský souhlas příliš nízká cena. (Mobil.cz by k tomu rád podotkl, že takový soud by se při podrobnějším zkoumání z obou stran transakce leckdy mohl jevit jako unáhlený.)
Kdo je odpovědný za záruky?
Na podstatně vážnější strunu udeřili ti, kteří se zabývali kvalitou záručního servisu poskytovaného přímo v Česku na telefony v Česku zakoupené. Největší spor vznikl o to, kdo vlastně nese záruční odpovědnost. Objevilo se několik různých možností: první z nich mluví o prodejci, který záruční list podepsal (což je vždy pravda), druhá o konečné odpovědnosti výrobce (což platí spíš v morální než praktické rovině). Někteří čtenáři si ale stěžovali i na to, že jim byl záruční servis odepřen s poukazem na změnu smlouvy s distributorem; tak by se skutečně dít nemělo.
Výsledkem velmi rozmanité diskuse tak je trochu stoické pokrčení ramen: kdo má štěstí, má štěstí i se zahraničním telefonem, kdo má smůlu, bude se mu lepit i na mobil koupený za humny. I proto lze závěrem příhodně citovat surrealistický příspěvek, který se v diskusi objevil bez zjevného důvodu, kontextu nebo pravopisné kontroly: „Přivesu si pytel buchet!“
