Český Telecom se nemusí příliš obávat silných slov ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Ten totiž nemá moc možností, jak si na Telecomu vynutit splnění svých představ nebo vágních slibů, které vedení Telecomu Mlynářovi dalo. Zákonné možnosti jsou velmi komplikované a problematické. Zbývá jenom politický tlak, ale pro ten by Mlynář potřeboval silné spojence.
Mlynář si chce došlápnout na Telecom
Ministr informatiky Vladimír Mlynář na tiskové konferenci prohlásil, že pokud na konci září Telecom nenabídne výhodnější připojení k internetu přes modem, využije všech zákonných možností, aby k tomu Český Telecom přinutil z vůle regulace. Jako jednu z možností jmenoval možnost vydat zásady a principy regulace. Na dotaz Mobil.cz ovšem blíže ministr nespecifikoval, co to konkrétně bude znamenat. Stejně tak Mobil.cz nedostal odpověď na otázku, zda má ministerstvo informatiky i jiné zákonné možnosti, jak přinutit Telecom k vydání konkrétní nabídky pro koncové zákazníky.
O možnostech vydávání zásad a principů regulace se zmiňuje novelizovaný telekomunikační zákon (151/2000 Sb., aktuální verze je zde, 0,9 MB) jednou větou. Ministerstvu informatiky podle něj náleží mimo jiné tyto pravomoci:
§ 94, a) stanoví principy a hlavní zásady státní regulace v telekomunikacích.
Žádné další upřesnění tohoto ustanovení zákona v českém právním řádu nenajdete. Podle tiskové tajemnice ministerstva informatiky Kláry Volné bude tato velmi obecná věta rozvedena v novém zákonu o elektronických komunikacích, jehož návrh bude veřejně dostupný letos v září.
ČTÚ může postupovat jen podle zákona, nikoliv podle představ ministra
V současnosti tedy může ministerstvo vydat svůj koncepční materiál, který by měl Český telekomunikační úřad brát v úvahu, ale který nikoho dalšího nemusí zajímat. ČTÚ totiž nesmí při svém rozhodování překročit telekomunikační zákon a zákon o cenách. A v obou se mluví o regulaci existujících cen, nikoliv o nařizování poskytování nových cenových modelů.
Jinými slovy, i kdyby ministerstvo informatiky zveřejnilo zásadu, podle které by měl regulátor určit cenu měsíčního paušálního poplatku za přístup k internetu přes modem, a to podle konkrétních principů, dokud sám Telecom takový způsob zpoplatnění nenabídne, nemůže ho k tomu nikdo přinutit. ČTÚ může regulovat minutové ceny jen proto, že ty již jsou součástí ceníku Telecomu.
Ministr Mlynář by se navíc dostal vydáním zásad a principů regulace do velmi prekérní situace. Takový dokument by totiž nemohl Českému telekomunikačnímu úřadu nařídit nic jiného, než aby důkladně využíval pravomocí, které mu dává telekomunikační zákon. Tedy aby pracoval pořádně. Jenže tím by Mlynář říkal, že ČTÚ dosud nepracoval správně.
Předsedu telekomunikačního úřadu Davida Stádníka ale bude Mlynář v nejbližší době potřebovat při prosazování svých představ o podobě nového zákona o elektronických komunikacích. Tento zákon je totiž Stádník schopný velmi spolehlivě torpédovat. A je přitom známé, že Stádník na útoky proti své práci nezapomíná a s chutí je vrací. Snaha nenaštvat Stádníka je tou pravou příčinou, proč nikdo z alternativních operátorů už dva roky nekritizuje práci ČTÚ a nevystoupil proti tomu, že nové modely internetu se hledají už tři čtvrtě roku.
Univerzální služba je krokem zpět
Přístup k internetu přes modem je samozřejmě možné zahrnout do univerzální služby (rozsah služeb, které musí Telecom poskytovat každému zákazníkovi; ceny jsou regulované). Jenže i v tom případě může ČTÚ regulovat jen typ účtování, který již Telecom nabízí, a nemůžu mu vnutit nový (paušál). Tento způsob regulace je navíc fiktivní. Telecomu by totiž vznikla ztráta z provozování regulované služby, na jejíž úhradu má nárok. Protože tuto ztrátu platí všichni operátoři s telekomunikační licencí, byly by sice v ceníku nižší ceny za internet, ale stejně by je zákazníci dotovali z jiných dražších služeb.
Pokud by se Český telekomunikační úřad nebo případně ministerstvo financí pokusilo regulovat koncové ceny za internet bez zahrnutí do univerzální služby, šlo by o riskantní krok pro státní rozpočet. Je totiž velmi pravděpodobné, že by Telecom dokázal obhájit nárok na úhradu ztráty vzniklé provozováním regulovaných služeb. A je jasné, že tuto ztrátu by musel platit stát – tedy daňoví poplatníci a ti, kdo používají „levný“ internet. To už může ministerstvo informatiky rovnou zkusit prosadit dotace na přístup k internetu.
Univerzální služba je v době mobilních telefonů a alternativních možností přístupu k internetu považována i u konzervativních evropských regulátorů za jistou formu telekomunikačního socialismu, který více problémů vytváří, než aby je řešil. Jak již bylo řečeno výše, zahrnutím vytáčeného přístupu k internetu do univerzální služby je možné přinutit Telecom poskytovat internet za jiné minutové ceny než dnes, ale je pak třeba počítat s tím, že uživatelé formou vyšších cen za jiné služby doplatí rozdíl.
Toto řešení je ale pro ministerstvo či vládu nejjednodušší, stačí k tomu totiž vyhláška a není nutný zvláštní zákon. Existuje ovšem riziko přezkoumání této vyhlášky Ústavním soudem, který již v minulosti několikrát deklaroval, že je zásadně proti regulacím koncových cen na úkor poskytovatele služeb (viz regulace nájemného, kde jde prakticky o totéž – protože stát není schopen vytvořit liberální tržní prostředí a zajistit jeho fungování, snaží se přenést finanční odpovědnost za populistické nízké ceny na provozovatele).
Zbývá jenom politický tlak
Přestože neexistuje zákonná možnost, jak Telecom přinutit k nabízení paušálního zpoplatnění za modemový přístup k internetu, nějaké možnosti přece jenom Vladimír Mlynář má. Může vyvíjet tlak na zástupce státu v dozorčí radě Českého Telecomu. Jenže ti nepodléhají ministrovi – úkolovat je může vláda prostřednictvím Fondu národního majetku. I když je zřejmé, že vztahy k těmto zástupcům budou nastaveny tak, aby brali ohledy na přání ministra informatiky, bude jejich úkolování komplikovanější.
Nynější vedení Telecomu totiž nemá za úkol udělat z Telecomu firmu milovanou zákazníky pro nízké ceny, ale připravit společnost pro privatizaci a ekonomicky ji ozdravit. Výsledky Telecomu se totiž v posledních letech objektivně zhoršují, a to zřejmě ne kvůli vlivu trhu, ale kvůli špatným rozhodnutím a různým penězovodům ven z firmy.
Jediný státní úřad, kterého se bojí i Telecom, je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten může Telecomu krátkodobě skutečně pořádně zatopit a způsobit novému managementu těžké spaní. Jenže ani ÚOHS nepřinutí Telecom nabízet paušál. Může firmu pokutovat za způsob, jakým vypovídala poskytovatelům internetu loni smlouvy kvůli pokusu zavést tarif Internet Plus, může se na Telecomu povozit kvůli ADSL (o to se už úřad pokusil, ale bohužel se zaměřil na mrtvou věc a nezabývá se současnými problémy), ale nemůže udělat nic s budoucími modely.
Antimonopolní úřad na Telecom nemůže ani kvůli tarifu Internet 2002. Telecom totiž nabízí konkurentům propojení. Nelze napadnout ceny za propojení – ty totiž reguluje ČTÚ, a kdyby ÚOHS dal Telecomu pokutu za vysoké ceny, vysoudí Telecom peníze zpět od ČTÚ, který by v takovém případě odpovídal za špatné rozhodnutí o regulovaných cenách. Jistě by se našlo dost případů v uplynulém roce, kdy by bylo možné dát Telecomu za jeho chování antimonopolní pokutu. Jenže konkurence se chová podobně a rozhodně tyto kauzy rozviřovat nebude.
Rychlejší ADSL bude, levnější dial-up ale zatím ne
Proč se o možnostech opatření Ministerstva informatiky vůči Telecomu diskutuje? Nejvyšší vedení Telecomu totiž slíbilo Mlynářovi, že v září by se měli čeští zákazníci dočkat rychlejšího a dostupnějšího ADSL. Pod pojmem dostupnější si ale nepředstavujme rozšíření pokrytí, jako spíše zjednodušení procedury objednávání a instalování (otevření trhu s modemy). V nejbližších týdnech plánuje Český Telecom tiskovou konferenci, kde představí nové služby ADSL, které by mohli zákazníci v září začít využívat. U ADSL by tak neměl Telecom ministra informatiky zklamat.
Zástupci Telecomu ale neoficiálně neskrývají své překvapení nad druhou částí vyjádření Mlynáře, kde se mluví také o nabídce pro uživatele používající pro přístup k internetu klasickou telefonní linku a modemy. Podle našich informací z Českého Telecomu nikdo ministrovi levnější modemový internet od září neslíbil. Překážek je totiž velmi mnoho. Český Telecom sám nemůžu nabízet jinou minutovou cenu za internet, dokud Český telekomunikační úřad nezruší dočasné opatření, kterým se reguluje tarif Internet 2002 a cenové rozhodnutí, na základě kterého platí Telecom alternativním operátorům propojovací poplatky ve výši stanovené ČTÚ.
Předseda telekomunikačního úřadu David Stádník několikrát upozornil, že tato svá rozhodnutí nezruší, dokud se Fórum o vytáčeném internetu (jednání se účastní zástupci Telecomu, alternativních operátorů, poskytovatelů internetu, zákazníků i ČTÚ) neshodne na nových modelech přístupu k internetu. Jenže jednání se táhnou a tomu, že nové modely by mohly být aplikovatelné v září, nevěří ani ti největší optimisté. A důvody proti není třeba hledat jen v průtazích jednání, ale třeba i v uzávěrkách telekomunikačního věstníku a schopnosti Českého telekomunikačního úřadu nové modely posoudit a rozhodnout o nich.
Ministrovi se šance nedávají
Odborná veřejnost se shoduje v tom, že pokud se Telecom pro nabízení skutečných paušálů nerozhodne sám, nikdo ho k tomu nepřinutí. Jedinou osobou, která by ho mohla přesvědčit z pozice síly, je zřejmě David Stádník, který může Telecomu nabídnout výměnný obchod ve stylu paušály výměnou za pro Telecom výhodné regulační rozhodnutí. Mohlo by klidně jít o slib, že paušály se nestanou předmětem regulace a budou fungovat jen v režimu velkoprodeje a provizí, tedy plně v režii Telecomu. Otevřených kauz na stole předsedy ČTÚ je spousta a záleží jen na něm a jeho aparátu, kdy a jak je rozhodne.
Alternativní operátoři se k výrokům ministra Mlynáře dosud nevyjádřili. Stanovisko sdružení Internet pro všechny, člena platformy ZUI (Zástupci uživatelů internetu, která se účastní jednání o nových modelech internetu), si můžete přečíst zde. Ministerstvo informatiky by se s spolu s Českým telekomunikačním úřadem mělo snažit o vytvoření kvalitního zákona o elektronických komunikacích, který by měl nastartovat tvrdé a otevřené konkurenční prostředí v telekomunikacích, kdy nebude záležet na libovůli jednoho operátora, jestli něco bude možné nebo ne.
Nejhorší na současné situaci ale je, že kvůli tomu není nutný nový zákon, stačí důsledně aplikovat současný zákon o telekomunikacích a ustanovení zákonů o hospodářské soutěži. To by se ale při regulaci muselo skončit s alibismem a odpovědné osoby by musely skutečně přijmout odpovědnost za rozhodování.
