Pokud sledujete náš seriál o dlouhodobých zkušenostech s PDA, pak jste si určitě všimli jednoho důležitého detailu. Cena, která je uváděna u použitých přístrojů, které byly ještě před několika roky hlavními hvězdami PDA scény je v současnosti pouhým zlomkem jejich původní hodnoty. Přístroj, který ještě nedávno stál více než deset tisíc korun leckdy pořídíte za méně, než třetinu tohoto obnosu. Přitom ale platí, že je daleko spíše zastaralým morálně, než po fyzické stránce – jeho konstrukce i všechny vnitřní díly mohou být v naprostém pořádku a ještě velmi dlouho vydržet.
Na sklonku loňského roku jste si zde mohli přečíst dva články o tom, jak nakupovat použitý Palm respektive PocketPC. Předpokládalo se, že mnoho takových přístrojů se může ještě stát vánočními dárky, nebo vhodným využitím, k vánocům darovaných peněz. Na druhé straně ale nákup „bazarového“ PDA láká i tehdy, když právě neuvažujeme o výhodné investici. Jejich cena – což je pro mnoho potenciálních kupujících hlavní vodítko, je, jak jsme uvedli, ve srovnání s novými kousky často zanedbatelná. Dovolte nám proto se k tématu ještě jednou vrátit, a porovnat použité PDA s novým. Jaké jsou přednosti každého z nich, bez ohledu na operační systém, tedy na konkrétní platformu? Jaký rozdíl je potřeba hledat mezi novým a ojetým?
Fyzická životnost
Většina konstrukcí PDA (mimo přístroje, které by se daly označit jako první a druhé generace, tedy palmy se systémem do 4.0 a stará Windows CE) je stavěných tak, aby něco vydržela. Ať se samotná zařízení skládají z kovu nebo plastu (v případě kovových jde stejně většinou o plast potažený kovovou vrstvou), jejich konstrukce je koncipována pro práci v terénu. Nepředpokládá se, že by se zařízením někdo pohazoval, nebo s ním mrštil z okna. Přesto ale vydrží běžný, očekávatelný fyzický nápor. Poškození povrchu, jako je ošoupaný lak, nebo uražený roh sice mohou znamenat skrytou vadu uvnitř, mnohem častěji ale neznamenají zhola nic, protože vnitřní konstrukce zůstala i po nárazu nepoškozená.
Poměrně vysokou životnosti vynikají i vnitřní díly. U mechanických (rozklápěcí, roztahovací) částí se po určité době provozu opotřebení dá očekávat. Málokdy ale vede k celkovému selhání přístroje. Elektronika jako taková je většinou nezničitelná, a životnost kvalitních součástek v plném provozu lze odhadovat na desítky let. Tolik žádné PDA pochopitelně nemá. Určitou výjimku z výše uvedeného tvoří přístroje, které jsou vybaveny GSM moduly, nebo nadstandardní bezdrátovou komunikací. U tohoto druhu součástek dochází k určité degeneraci, ani ona však není nijak kritická vzhledem k tomu, že i to nejstarší dnes provozovatelé PDA je maximálně z poloviny devadesátých let (a s takovým se sejdeme jen jako s muzeálním kouskem).
Zdroje a konektory
O něco horší je to s bateriemi. Přístroje, které využívají standardní (AAA, AA) články, nebo acupacky složené ze standardních článků jsou v tomto ohledu naprosto bezproblémové. Jakmile se baterie vybijí, nebo zničí, lze je zahodit a nahradit buď okamžitě, nebo po napájení do balíčku novými. U přístrojů využívajících jejich vlastní akumulátory pak záleží na tom, zda je zdroj energie uživateli přístupný. U mnoha přístrojů s PocketPC je to pravidlem, baterie je podobně jako v případě mobilního telefonu součástí zadního krytu či přístupná po jeho odklopení. Horší je ale situace s přístroji, kde je zdroj napětí přítomen v těle PDA a není možné se k němu dostat jinak, než odejmutím zadního krytu přístroje. I když přichází v úvahu jak domácí výměna (pokud rozumíte elektronice a problému), tak servisní zásah, většinou nejde o nic levného. Drahá je také výměna akumulátorových balíčků u těch PDA, které je mají přístupné, ale nestandardní. Většinou je možné obnovení baterie pomocí speciálních procesů, ale jejich výsledkem je vždy značně nejistý a také představují dodatečné náklady.
Podobně jako s bateriemi, je to i s konektory. U všech PDA dochází k jejich postupnému opotřebení, ať už v důsledku používání kolébky, datového kabelu, nebo prosté nabíječky. Čím složitější je konektor, tím větší šance je na jeho poškození. Uživatelská oprava je většinou velmi obtížná, servisní pak velmi drahá a leckdy znamená zbytečnou a ekonomicky likvidující výměnu hlavní desky přístroje.
Displeje a software
Displej je nejdůležitější částí každého PDA, protože na rozdíl od jiných přístrojů je současně vstupní i výstupní jednotkou. Monochromatický displej s jednoduchým podsvícením je prakticky nezničitelný. U barevného může docházet k selhávání osvětlení, nebo i jednotlivých bodů. Největší chorobou je ale u starších PDA tlakocitlivá vrstva – digitizér. Jeho poškození může (ale nemusí) znamenat výměnu displeje. Některé degenerativní projevy je možné korigovat softwarem, avšak to je poměrně nepříjemné a nepraktické. Selhávání digitizéru se přitom dá jen stěží vyhnout.
Morální zastarávání PDA znamená, že na něm nefungují nejnovější programy. To ale neznamená, že pro něj není žádný software. Není vždy nutné mít poslední verzi nejlepšího diáře, když využíváte funkce té pět let staré jen z poloviny. Totéž platí s malými obměnami i pro většinu ostatních aplikací, a konec konců také pro hry. Ty nejhratelnější jsou totiž často ty nejméně multimediální. Pokud si tedy chcete hrát pro hru a ne na odiv, není nutné mít v zařízení nejnovější procesor a maximální velikost paměťi.
Co vše se může pokazit?
Výhoda nového PDA je to, že přesně víte, do čeho jdete. Nevýhoda pak, že oproti podobně vybavenému, ale staršímu modelu přeplácíte, a to často v řádech. Z výše uvedeného vyplývá, že hlavními částmi PDA, které představují potenciální riziko při koupi staršího modelu jsou:
• Skryté vady uvnitř zařízení
• Poškození displeje a digitizéru
• Životnost baterie
• Životnost spojovacích konektorů
Vada kterékoli z nich je vadou nesmírně nepříjemnou. Ale důkladné otestování před nákupem vede většinou k jejich minimalizaci. Proto se použité PDA rozhodně vyplatí. Částku, za kterou byste dostali základní a nejjednodušší model můžete vynaložit na pořízení "včerejšího" manažera. S PDA je to tedy podobně, jako s auty.
