I samotné HTC se v poslední době soustředí daleko více na dotykové telefony bez klávesnice, přístroje s qwerty klávesnicí se zdají být okrajovou záležitostí. Na našem trhu jich najdeme pomálu. Kromě HTC Desire Z u nás oficiálně koupíme jen Sony Ericsson Xperia X10 mini pro a Samsung Galaxy 551. V doprodejích občas narazíme na Motorolu Milestone, její druhá generace je k sehnání jen z šedého dovozu.
Desire Z tak vlastně postrádá konkurenci. Motorlu budete shánět relativně špatně a Xperia s Galaxy patří do nižší kategorie. I mezi telefony s jinými operačními systémy je konkurence pomálu. Brzy se na trh dostane Nokia E7, HTC uvede snad i na náš trh model 7 Pro. Sony Ericsson pak prodává model Vivaz Pro. Katalog mobilů:
Katalog mobilů: HTC Desire Z a další chytré telefony s vysouvací qwerty klávesnicí - HTC 7 Pro, Nokia E7, Sony Ericsson Xperia X10 mini pro a Samsung Galaxy 551.
Kapitoly recenze:
Stručná charakteristika:
Výkonný pracovní mobil s operačním systémem Android a vysouvací qwerty klávesnicí s nezvyklou konstrukcí.
V dané kategorii patří Desire Z k tomu nejlepšímu a dává vzpomenout na starou školu podnikatelských komunikátorů. Vzhledem k tomu, že známe produkci HTC detailně, o schopnosti Desire Z jsme se nijak neobávali. Jediným detailem, který v nás trochu budil rozpaky, je jeho neobvyklý mechanismus vysouvání klávesnice.
Vzhled a konstrukce – decentní manažer do Z
Namísto klasického vysouvání totiž konstruktéři vymysleli neobvyklý závěs s paralelním mechanismem. Při otvírání tak může telefon připomínat písmeno Z. Odtud také pramení jeho název. Zvláštní mechanismus konstruktéři zvolili zřejmě kvůli úspoře prostoru. Klasický vysouvací mechanismus s kolejničkami zabere o něco více místa.
Desire Z tak k poměrně obvyklým půdorysným rozměrům 119 x 60,4 mm přidává poměrně malou tloušťku 14,2 mm. V kapse tak uživatel spíš více pocítí hmotnost 180 gramů. Samotný mechanismus má oproti těm s kolejnicemi ale několik drobných nevýhod. Má celkově o něco větší vůli. To proto, že část s displejem vlastně nedrží nic na místě a uživatel při otevírání nepřekonává žádný odpor. Konstrukce spoléhá na to, že sám od sebe se mechanismus v kapse otevřít nemůže, displej se jednoduše prostě sám od sebe nenadzdvihne.
Jenže tohle může být nevýhoda třeba při nechtěných pádech zařízení, kde už se mechanismus otevřít může. A vzhledem k tomu, že jeho nožky jsou relativně tenké, lze jen těžko říci, co s nimi pořádný náraz udělá. Vzhledem k tomu, že jsou z pevného kovu, bude asi stejně více ohrožen displej a samotná elektronika uvnitř těla.
To je jinak velmi konzervativně tvarováno a vyrobeno z kvalitních materiálů. Vrchní část s displejem je z kovu, jen ve spodní části je kousek ze soft-touch plastu. V zadní části si to materiály prohodily – většina je z pogumovaného plastu a kryt baterie je z kovu. Pro HTC trochu netradičně kryt na místě drží zámeček. A v zamčeném stavu drží hodně pevně, zatímco po odemčení jde kryt sejmout poměrně snadno. Ani po delším používání nejeví tělo telefonu výraznější známky opotřebení, mechanismus vykazuje stále stejnou vůli.
I když tak nemůžeme hodnotit jeho dlouhodobou trvanlivost, dovolíme si tipnout, že s ní problém nebude. Nejvíce nás tak na mechanismu mrzí jedna drobná neergonomická chybka. Pokud totiž píšeme na klávesnici vleže, displej nám padá zpátky do klávesnice. Musíme jej proto držet na místě ukazováčky, které je nutné posunout trochu výše, než je přirozený úchop.
Displej a ovládání – drobná vylepšení a Sense na internetu
HTC Desire Z přináší tradiční uživatelské prostředí HTC Sense, tentokrát naroubované na Android 2.2 Froyo. Jde tak o HTC s prozatím nejnovější verzí Androidu a zároveň s verzí, která je nyní u nových telefonů asi nejobvyklejší. Verzi 2.3, na kterou snad HTC připraví update, najdeme většinou až v nové vlně telefonů, které se představí nejdříve v Barceloně.
Systém samotný přináší několik drobných vylepšení. Systém například umožňuje instalaci aplikací na kartu, vylepšena byla celková rychlost běhu. U HTC Desire Z se nám tak nestávalo, že by se snad telefon po delší práci nějak výrazně zpomaloval. Občasná zaškobrtnutí jsme ale přeci jenom zaznamenali. Většinou ve chvíli, kdy jsme telefon otevřeli nebo zavřeli a rychle po něm chtěli nějakou činnost. Přepínání zobrazení displeje zřejmě systému stále zabere dost práce. HTC Desire Z jinak pohání procesor Qualcomm MSM 7230 s taktem 800 MHz a k dispozici je 512MB RAM a 1,5 GB vnitřní paměti. Oproti gigahertzovým snapdragonům není v rychlosti subjektivně žádný rozdíl, Desire Z je prostě velmi svižný telefon.
Samotné prostředí HTC Sense už známe dost důkladně, zajímavou novinkou v případě HTC Desire Z je spíš online služba htcsense.com. Tu mohou využít zatím jen majitelé nejnovějších androidích HTC. Služba umožňuje synchronizovat kontakty, zprávy nebo třeba zážitky z cestování skrze HTC Footprints. Zatím je online podoba Sense jen další dobrou možností, jak si zálohovat kontakty. S rostoucím počtem uživatelů se z ní ale stane i jistá zajímavá forma sociální sítě.
Ze služby lze do telefonu nainstalovat nové tapety, widgety, vyzvánění a další obsah. Telefon lze přes HTC Sense i lokalizovat, snadno jej také najdete někde doma zahozený v koutě. Jednoduše na dálku aktivujete vyzvánění maximální hlasitostí. Pokud třeba zapomenete telefon doma, lze si skrze HTC Sense zařídit přesměrování třeba na stůl do práce. Telefon lze i zablokovat a vymazat.
Displej telefonu má úhlopříčku 3,7 palce a klasické WVGA rozlišení. Používá technologii S-LCD a sám o sobě nevypadá špatně. V přímém srovnání se Super AMOLED displeji od Samsungu ale přeci jenom ztrácí, klasickému AMOLED třeba z HTC Desire se však vyrovná.
Na rozdíl od Desire HD se tentokrát setkáváme s klasickým směrovým ovládacím prvkem s potvrzovací funkcí. Je to tentokrát optický touchpad, který si v poslední době řada výrobců oblíbila. Ovládací prvek se nám líbí a reaguje na pokyny velmi přesně. O něco méně jsme nadšeni ze senzorových tlačítek pod displejem. Ta jsou v úzkém pásku a občas se nám podařilo se místo na ně trefit rovnou na displej.
Krátce se ještě věnujme klávesnici. Její vhodnost pro psaní textů si probereme později, teď rádi upozorníme na možnost nastavení klávesových zkratek. Vedle pravého shiftu se na klávesnici nachází dvě tlačítka, po jejichž zmáčknutí lze spustit dvě vybrané aplikace nebo zkratky. Stejnou funkci, tentokrát na dlouhé podržení tlačítka, lze nastavit také klávesám A až Z na samotné klávesnici.
Baterie – v zátěži pouze jeden den
HTC Desire Z je vybaveno baterií s kapacitou 1 300 mAh. Kapacitou tedy nevybočuje z průměru, výdrží vlastně také ne. I při velmi intenzivním zatížení totiž telefon jeden perný pracovní den na jedno nabití vydrží a ještě mu zbude energie na kousek dne dalšího.
V praxi jsme museli nabíjet jednou za zhruba 36 hodin. Pokud jsme tedy nechtěli nabíjet během dne, bylo připojení k nabíječce přes noc nutností. Když jsme se uskromnili, vydržel telefon dva dny nebo pracovní pátek a klidný víkend bez nabíjení. Hodně energie bychom pochopitelně ušetřili, kdybychom vypnuli neustálé synchronizace se všemožnými online službami.
Telefonování a zprávy – skvělá klávesnice
Desire Z láká uživatele především na možnost snadného psaní zpráv. A musíme uznat, že klávesnice přístroje je opravdu vynikající a máme k ní naprosté minimum výhrad. Jako každá klávesnice, i tato vyžaduje trochu zvyku. V našem případě byl rozdíl poměrně výrazný, jelikož jsme na Desire Z přecházeli po dlouhodobém používání Sony Ericssonu Xperia X10 mini pro. Přechod z malé, ale stále velmi dobře použitelné klávesnice, na velkorysou klávesnici Desire Z nám nečinil výraznější potíže. Jen se nám někdy tlačítka zdála příliš vzdálena od sebe.
Po chvilce používání jsme si ale plně zvykli. Na klávesnici oceňujeme naprosto skvělou odezvu kláves, které se snadno mačkají a kladou jen malý odpor, přitom je stisk jistý a mechanická odezva výrazná. Neduhem řady telefonů s vysouvací qwerty klávesnicí bývá i fakt, že horní řada tlačítek se často krčí těsně pod displejem. To v případě konstrukce Desire Z neplatí, a tak bude klávesnice vyhovovat i uživatelům s hodně silnými prsty.
Co se běžných funkcí pro telefonování týče, jsou zcela poplatné Androidu a použitému uživatelskému prostředí HTC Sense. Kontakty umí telefon synchronizovat z neobvykle vysokého počtu zdrojů. Kromě obligátního Gmailu je tu možnost synchronizace s Exchange serverem (Exchange účtů může být i více), on-line službou HTC Sense a také s Facebookem. V každém případě si při synchronizaci lze vybrat, která data se z dané služby mají tahat.
Z Gmailu si tak telefon může brát kontakty, z firemního Exchange kalendář, z Facebooku pouze aktualizace stavů do widgetu Friendstream. Jen u Sense jsou možnosti trochu omezené a lze si vybrat kompletní synchronizaci dat ze služby nebo položky z HTC Hub, což je kanál především pro update widgetů. HTC také jako jeden z mála výrobců nezapomíná ani na možnost synchronizace kontaktů a dalších položek se stolním Outlookem v počítači. K tomu je ale potřeba nainstalovat software HTC Sync.
Hodit se mohou i bohaté možnosti nastavení zpráv. Uživatel si například může nastavit automatické mazání starých zpráv nebo promazání starých v případě překročení určitého počtu. Nastavit lze i automatické přeposílání zpráv na vybrané telefonní číslo.
U samotného telefonování nemáme prakticky žádné výtky. Sluchátko nabízí i hodně vysoké úrovně hlasitosti, hovor je čistý a srozumitelný. Nikdy se nám nestalo, že by si na nějaké nepříjemné ruchy stěžovala protistrana. Líbí se nám relativně velká a výrazná klávesa pro regulaci hlasitosti.
Organizace a data – navigace opět napůl
V oblast datové oblasti je výbava HTC Desire Z opravdu na špičkové úrovni. Chybět pochopitelně nemohou funkce jako GPS, wi-fi nebo Bluetooth, telefon má pochopitelně microUSB konektor a lze jej snadno použít jako modem pro počítač nebo USB flashdisk. Novou možností je naopak nechat telefon, ať použije internetové připojení počítače k vlastnímu připojení do internetu. To se může hodit třeba pro stahování větších aplikací a dalších souborů přímo z internetu do telefonu ve chvíli, kdy třeba není dostupné wi-fi.
Samotný telefon lze také použít jako wi-fi hotspot. Utilita, kterou HTC připravilo, nabízí i poměrně pokročilé a bohaté možnosti nastavení. S vhodným datovým tarifem tak může telefon na cestách sloužit i k připojení hned několika počítačů zároveň.
Trochu nevyvážená výbava je jako obvykle v případě běžných organizačních funkcí. Kalendář, kalkulačka, prohlížeč PDF souborů a balík pro práci s Office soubory jsou samozřejmostí, horší už je to ale třeba s poznámkami nebo úkoly. Naopak nechybí třeba funkce světlo se třemi úrovněmi intenzity svícení, v rámci HTC Sense tu jsou aplikace pro stahování aktuálních zpráv nebo kurzů akcií a pochopitelně informace o počasí. Google před časem oficiálně spustil hlasové vyhledávání v češtině a po krátkém testu musíme konstatovat, že funguje jak kde. Vyhledávání běžných hesel funguje vcelku dobře. Pokud ale chcete nadiktovat pokyny navigaci, rozpoznávání některých adres je dost problematické.
Tato funkce se bude hodit především při řízení v autě a je trochu škoda, že na ni u HTC nemysleli v rámci další užitečné aplikace – automobilového panelu. V jejím rámci lze totiž prakticky ovládat pouze navigaci. Přes panel se snadno volí základní funkce, ale zadání cíle už probíhá pomocí běžných prvků, tedy qwerty klávesnice, ať už fyzické nebo té na displeji. Hlasové vyhledávání lze aktivovat z klávesnice, ale jak jsme říkali, s některými adresami má systém potíže.
Navigace v HTC Desire Z nepochází od Google, pro výrobce ji dodává Route 66. V telefonu je třicetidenní licence, která funguje bez omezení. Co se stane následně, to zůstává otázkou. HTC slibovalo, že běžná navigace zůstane zdarma a zpoplatněny budou některé pokročilé funkce. To se nám během testu nepodařilo ověřit. Navigace si stahuje data ze serverů HTC a uživatel si může zvolit, kolik dat si může aplikace uložit do paměti. Na výběr je 50 nebo 100 MB, stažení bohužel nelze provést jakkoli dopředu. Takže v zahraničí bude tato navigace stejně nepoužitelná jako běžné Google Mapy. V tomto směru se tedy HTC snaží marně dohánět Nokii a má asi jen relativně malý náskok před ostatní androidí konkurencí – Google navigace by totiž snad do našich končin mohla dorazit v dohledné době.
K prohlížení internetu v mobilu slouží prohlížeč s jádrem WebKit, který v provedení od HTC standardně zvládá i Flash objekty. Samozřejmostí je podpora multi-touch.
Zábava – stále chybí DivX videa
Multimediální výbava HTC Desire Z je prakticky stejná jako u všech ostatních androidích telefonů této značky. Vlastně se nijak neliší od Desire HD, kde ale některé nedostatky trochu nechápeme. U Desire Z se dají tolerovat.
Jde nám především o rozumný přehrávač videí. Ten vestavěný totiž stále neumí přehrávat DivX nebo Xvid soubory a za tímto účelem je nutné doinstalovat některý z přehrávačů z Android Marketu. Přehrávače pak sice svůj úkol splní, ale zase ve verzích zdarma uživatele otravují reklamou. K dispozici je i přehrávač YouTube videí.
Hudební přehrávač nabízí v základním módu přehrávání ovládací panel, bočním tlačítkem pak lze zobrazit všechny interprety, alba nebo skladby. Aplikace dokáže najít videa dané skladby na YouTube, nabízí se tradiční sdílení songu emailem. Potěší možnost nastavení skladby jako zvonění k danému kontaktu, předtím ji lze libovolně zkrátit. K dispozici je i FM rádio.
Hra je v HTC k dispozici tradičně jediná – kulička Teeter. To sociální sítě jsou integrovány velmi dobře. O Facebooku jsme hovořili už v pasáži o telefonování. Přítomný je i Twitter, Flicker a Picasa. Na všech těchto sítích lze snadno sdílet třeba fotografie z telefonu, snadno to zvládne vestavěná aplikace galerie. Mediální soubory umí telefon streamovat také technologií DLNA.
Fotografie pořízené vestavěným fotoaparátem jsou na HTC obvyklé kvality. Tedy na běžné fotografování stačí, pro momentky a jejich sdílení je naprosto dostačující, ale na špičku fotomobilů mu něco chybí. Nechybí automatické ostření a přisvětlovací dioda. Oceňujeme bohaté možnosti nastavení fotoaparátu a snadné ovládání. Fotoaparát umí nahrávat i video v rozlišení 720p.
Shrnutí – výborný pro práci i zábavu
HTC Desire Z je v dnešním světě multimediálních monster s displeji s více než čtyřpalcovou úhlopříčkou doslova zjevením. Funkce jsou totiž s těmito telefony naprosto shodné, výkon je také špičkový (i přes slabší procesor) a výbava prakticky nekompromisní. K tomu všemu ale přidává velmi pohodlnou klávesnici, na které se skvěle píší e-maily a další texty.
Tyto vlastnosti jsou ale vykoupeny přeci jen trochu větší tloušťkou a především poměrně vysokou hmotností. Zájemcům o pořádný komunikátor ale tyto vlastnosti jistě vadit nebudou. Pro ostatní je plně dostačující původní neklávesnicový model Desire.
| Proč koupit? |
|
| Proč nekoupit? |
|
| Kdy? |
| v prodeji |
| Za kolik? |
| 12 500 Kč |
