Od mobilní revoluce v roce 2013, kdy se ceny mobilních služeb dostaly v Česku na evropský průměr, byly v rámci regionu jedny z nejvýhodnějších. Dokonce i v Polsku se volalo stejně draze (více zde). Jenže neuběhly ani čtyři roky a situace je diametrálně odlišná. Polsko je mobilní ráj, zatímco Česko zamrzlo na cenách z roku 2013.
Ne nadarmo analytický monitor telekomunikačních služeb v Evropě DFMonitor zařadil český trh jako šestý nejhorší v Evropě, co se konkurenceschopnosti týče. Meziročně si Česko v tomto srovnání dokonce ještě o příčku pohoršilo. Na českém mobilním trhu panuje silný oligopol a neutěší nás ani to, že podle stejné analýzy je situace nejhorší v Německu.
Jenže je tu jeden háček. Český trh je velmi konkurenční, co se týče firemních tarifů. Tam se operátoři řežou, co to jde, a úřady a firmy mají neomezené tarify klidně za pětinu ceníkových cen pro běžné spotřebitele. Ano, problém je u ceníkových cen operátorů. Nehnuly se čtyři roky a jsou stejné jako přes kopírák. Úřadům, kterých se to týká, tedy Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) a Úřadu pro hospodářskou soutěž, to je po celou dobu zjevně úplně ukradené (více zde).
A teď to začíná. Je půl roku do voleb a najednou si drahých mobilních služeb začínají všímat politici. Vyjádřil se už kde kdo, od ministra financí Babiše po předsedu vlády Sobotku. Začínají se ozývat i operátoři, kteří odkrývají karty a přiznávají, že problém je ve dvojích cenách: firemních a ceníkových pro běžné spotřebitele.
Důležité je, že každý, kdo se k tématu vyjádřil, má jasno ve viníkovi. Babiš: „Už to měl řešit kolega Mládek dávno.“ Mládek: „ČTÚ nekoná, úředníci by se měli jet poučit do Vídně k rakouskému regulátorovi, jak se to má dělat.“ Na ČTÚ tlačí i premiér Sobotka a nakonec i operátoři. Třeba šéf O2 Budník by chtěl, aby ČTÚ řešilo opět se rozmáhající šedé operátory, kteří přeprodávají levné firemní tarify.
Zatím největší střelec je ministr průmyslu a obchodu Mládek. Ten si vedle celého ČTÚ našel ještě konkrétnějšího viníka, radního Ondřeje Malého, kterému končí mandát v radě v březnu a Mládek ho v radě ČTÚ znovu nechce. Mládek na tiskové konferenci podotkl, že ČTÚ má dost nástrojů, aby mohl trh efektivně regulovat, a třeba jasně řekl, že nechce regulátorovi povolit zvýšení sankcí, protože i ty současné jsou dost vysoké a stejně je nevyužívá naplno. Jenže stačil den, aby premiér Sobotka vyšší sankce doporučil. A šaráda ještě rozhodně neskončila.
A kdo je tedy opravdu viníkem? Na ČTÚ ukazují v podstatě všichni a můžeme na něj ukázat i my. Rozhodně sice nemůžeme napsat, že ČTÚ za poslední čtyři roky nic nedělal, určitě se snažil vylepšit podmínky zákazníků při uzavírání smluv. Jenže s cenami neudělal nic. Radní Malý alespoň mediálně upozorňoval, že ceny dat jsou v Česku vysoké. Mimochodem, na velkou mediální angažovanost radního Malého upozorňoval v negativním slova smyslu ministr Mládek. Občas se v médiích objevil i předseda rady Novák, ostatní radní jsme si museli najít přes vyhledávač.
Takže ano, ČTÚ prostě nedělá to, co se od něj očekává. Jenže je tu i druhá strana mince. To, že operátoři chrlí mezi firmy a úřady superlevné služby a výrazně výhodnější ceny dodávají i v rámci zaměstnaneckých tarifů, je nezpochybnitelný fakt. Dělat to nemuseli a nemusí, přesto tak činí. A je jasné, že kdyby teď zlevnili ceníkové ceny, půjde jim zisk dolů. Oni to vlastně ani udělat nemůžou, pokud jim to nepovolí akcionáři.
A jsme opět zpátky u regulátora. Ten má jako jediný možnost situaci na trhu narovnat. A tlačit na něj by měli politici, kterým to čtyři roky bylo jedno. Kruh se uzavřel, běžný spotřebitel, který nepatří mezi vyvolené s výhodným zaměstnaneckým tarifem nebo který si slevu nevyhádal, zapláče. Víc dělat nemůže.
