Jako cca. 40% obyvatelstva této země stojím i já občas před dilematem, jaký mobilní telefon si opatřit. Podstatný rozdíl mezi mnou a převážnou zbývající částí mobilní populace spočívá v tom, že já před tímto dilematem stojím co čtyři měsíce, maximálně půl roku. A to odmýšlím telefony, které pro chvilkové potěšení znárodním v redakci, abych na ně slíbil (a později nedodal) recenzi.
Asi to znáte. Jste nabušeni poznatky o tom, co by měl moderní mobilní telefon splňovat, vyčlenili jste z rozpočtu patřičný obolus a nyní inhalujete dojmy z nabídek jednotlivých prodejců mobilních telefonů. Záhy zjišťujete, že k ukojení vaší tužby by bylo potřeba spojit dohromady funkce minimálně tří mobilních telefonů a přitom je zkompresit a odlehčit na polovinu. Kýžený mobil na trhu jednoduše absentuje a dilema, co koupit se prohlubuje o dilema, zda pro nejbližší pětiletku sáhnout po kompromisu (zpravidla po kompromisu ze strany vaší kapsy a vašich nároků, nikoliv ze strany výrobce), nebo zda čekat a čekat…
I na mne před nedávnem opět došlo. Starý (už ho mám od října, baže, tak dlouho mi vyhověl, aleluja!) telefon Nokia 6210 umřel před několika týdny, a než abych vyrazil do servisu, začal jsem se zaobírat výběrem nového mobilu. Po dobu přechodnou jsem rekvíroval Philips Azalis 288, abych překvapeně konstatoval, že na docela laciný low-end jde o velmi slušný mobil. Jenže bez infraportu jde u mne opravdu o nepoužitelný mobil…
I seznámení s novou verzí firmware v Alcatel OT 501 bylo příjemné, ale nic naplat – to, že Alcatel nenabízí telefon s infraportem, je pro mne jakožto datistu – palmistu naprosto nepřijatelné.
V pondělí konečně nastal ten kýžený den. Do Celadonu dorazily nové Ericssony R520 s firmware R2, na které jsem čekal jako na smilování. Ubrečel jsem pracovníky na expedici, aby mi prodali nenaskladněný mobilní telefon, překopíroval jsem svých nutných 400 kontaktů a rozhodl jsem se, že mám na chvíli vystaráno. S povděkem kvituji bluetooth rozhraní (až na to, že nemám v Palmu bluetooth), libuji si s GPRS a HSCSD (až na to, že Oskar ani Paegas nemají GPRS ani HSCSD a Eurotel mi sebrala redakce, takže si musím koupit nový), blaží mne e-mail klient (až na to, že náš POP3 server používá zabezpečení, se kterým si R520 neporadí). Prostě jsem si ve všech směrech polepšil – a to byl účel této promyšlené investice
Nyní už zbývá vyřešit jediné dva problémy. Jak to udělat, až přijdou nové telefony od Siemense, abych na ně upgradoval (ta R520 vypadá, že něco vydrží a sama se nerozpadne)? A jak donutit těžkou Nokia hands-free sadu (dva měsíce starou) v autě, aby akceptovala můj nový Ericsson (to si opravdu mám jít koupit novou)?
Nakolik je nákup nového mobilního telefonu věcí skutečných potřeb a nakolik je to zveličené očekávání vlastních nároků? Poznali jste se, nebo nakupujete mobilní telefon jinak? Podělte se s ostatními – od toho tu máme diskusní fórum...
