Po celé Evropě se rozpoutaly mnohé dohady o tom, zda je rozumné povolit držitelům licencí na provoz sítí UMTS stavět a využívat síť společně. Ve většině zemí již proces udělování licencí proběhl a o této variantě se tak mluví vlastně později, než bylo třeba. Povolení či zákaz sdílení infrastruktury sítě výrazně ovlivní podnikání majitelů licencí a ti měli již v době udělování licencí vědět, jaké podmínky je čekají. Bohužel před rokem se o možnosti společné stavby sítě příliš nemluvilo, neboť operátoři měli peněz dost a představa, že se s někým budou dělit o svou s láskou budovanou síť, jim ani nepřišla na mysl. Koupě licencí je však finančně vyčerpala a dodavatelé infrastruktury už brzy přestanou stavět na dluh. Proto chce dnes svou vlastní síť jen málokdo. Dokonce i giganti British Telecom a Deutsche Telekom budou stavět společně.
Chceme sdílet. Půjde to?
IzraelKdyž dojde na dohadování o spolupráci, málokde jsou tak daleko jako v Izraeli. Místní operátoři, vlastnící licence na provoz sítí 3G, uvažují o tom, že by jim všem mohla stačit jediná síť, kterou jim postaví Ericsson. Hned z několika důvodů je však tento přístup přeci jen extrémní. Za prvé, jestliže chtějí všichni operátoři své zákazníky připojit k jediné síti, ve velkých městech bude velmi snadno docházet k přetížení. Například v Tel-Avivu by přenosová rychlost dat klesla velmi nízko, dost možná by záhy nebylo možné se vůbec dovolat.
Velká rozmanitost systémů druhé generace, které jsou v Izraeli používány, situaci s jedinou sítí 3G také velmi znesnadní. UMTS musí se současnou generací mobilních sítí velmi úzce spolupracovat, například vzájemný roaming je téměř nezbytný. V Izraeli jsou však v provozu systémy GSM, CDMA a TDMA. Při stavbě UMTS je přeci jen pozdě sjednocovat standardy.
Ani izraelská vláda si není jistá, zda chce takové spojení povolit. Ohrožení konkurenčního prostředí se zdá telekomunikačním i finančním obchodníkům příliš velké a vláda nechce podporovat jakýsi čtyřstranný 3G monopol.
Švédsko a Dánsko
Na severu Evropy je situace trochu jiná, jako vždy jsou v oblasti mobilních telekomunikací o něco vpředu. Jednání o sdílení sítí jsou v plném proudu, například ve Švédsku je již první dvojice spolupracujících známá – Hi3G Access AB a Europolitan Holding AB. Třetí z držitelů licence, Orange Sverige, právě jedná o svém připojení k této dvojici.
Kooperace při stavbě společné sítě se však týká jen oblastí mimo tři největší a nejlidnatější města Švédska. Ve Stockholmu, Göteborgu a Malmö bude mít každý z operátorů svou vlastní síť třetí generace.
Podobně se na 3G chytají i v Dánsku. Tam se budou licence teprve udělovat, a to v září tohoto roku. Aby se předešlo případným dohadům operátorů o tom, zda je sdílení možné či nikoliv, dánský telekomunikační operátor již nyní určil pravidla pro spolupráci při stavbách sítí. Jeho rozhodnutí je vlastně takovou zlatou střední cestou. Spojuje potřeby operátorů ušetřit, neomezuje konkurenční prostředí a navíc koresponduje i s technickými potřebami. Vlastníci licencí na UMTS budou moci sdílet své sítě pouze v místech s nízkou hustotou zalidnění. Přesně jde o dvacet procent populace, které mohou být pokryty společnou sítí. Na zbylém území je každý z provozovatelů povinen stavět svou vlastní síť.
Německo
Zřejmě nejdál je v současné době Německo, kde telekomunikační regulátor RegTP povolil sdílení nejen základnových stanic a stožárů, ale i antén a kabelů, tedy vlastně celé infrastruktury sítě. Tato zpráva velmi potěšila všechny majitele licencí UMTS kromě finančně nejsilnějšího a zároveň celosvětově největšího operátora, Vodafonu. Jeho právníci nyní uvažují, zda podat na stát žalobu. Zástupci Vodafonu totiž celkem správně upozorňují na to, že povolení o spolupráci při stavbě sítí mělo být vydáno již před aukcí, neboť výrazně ovlivňuje obchodní plány, které si zájemci o licenci připravovali při úvahách o účasti v aukci.
Z neoficiálních zdrojů však již přišla informace, že Vodafone zřejmě také jedná s jedním nebo více operátory o sdílení. Oficiální prohlášení zatím nepadlo, Vodafone zřejmě ještě není jasně rozhodnut, zda přístup RegTP odsoudí, nebo využije. Deutsche Telekom, který vlastní provozovatele sítě druhé generace T-Mobil, byl v počátcích jednání také proti, ale poslední vývoj trendu evidentně zcela změnil jeho názory. Před týdnem, 12. června, podepsal dohodu s British Telecomem o společně stavbě sítí právě v Německu a také v Británii.
Zástupci německého operátora MobilCom uvedli, že díky sdílení sítě s dalším provozovatelem, E-Plus, se podaří firmě ušetřit 40 procent nákladů na stavbu sítě, což činí dvě miliardy eur.
Británie
Na Britských ostrovech se vývoj dostal téměř tak daleko jako v Německu. Regulátor Oftel prohlásil, že sdílení podporuje, neboť by dle jeho názoru mělo znamenat nižší ceny služeb pro uživatele. Rozhodnutí však ještě není vydáno, neboť stále přetrvávají nejistoty ohledně narušení zdravého konkurenční prostředí. Dokud Evropská unie nevydá svůj oficiální postoj k tomuto problému, bude v Británii vše viset na vlásku.
Co na to Evropa?
Nejen v Británii, ale i v mnoha jiných státech závisí rozhodnutí místní vlády a telekomunikačního úřadu na postoji Evropské unie. Vydání jasného rozhodnutí, umožňujícího sdílení sítě, může totiž nakonec narazit na negativní postoj evropské komise. Z té se totiž zatím ozývají dva hlasy, které se tak úplně neshodují. Informační společnost (IS), úřad pro telekomunikace podléhající komisaři pro IT a telekomunikace, již ve své zprávě z 20. března označila sdílení infrastruktury za pozitivní. Zpráva určená Evropské komisi a Evropskému parlamentu doporučuje přijmout pravidla, která umožní sdílení sítě, pochopitelně v rámci zákonů a pravidel konkurenčního prostředí.Tento postoj podporuje také evropský komisař pro IT a telekomunikace, Erkki Liikanen. Ten vítá iniciativu Německa v otázkách sdílení, nicméně trvá na nutnosti pravidel vydaných komisí, kterými by se mohly řídit další členské státy EU.
Na tahu je teď evropský úřad, dohlížející na konkurenci a kompetitivní prostředí. Komisař Mario Monti, vedoucí tento úřad, hovoří zatím velmi obecně. Před několika dny, 11. června na konferenci ve švédském Stockholmu, odpověděl na otázku o sdílení 3G sítí takto: „Jde o důležitý problém, na který je těžké odpovědět najednou.“ Uvedl, že velmi záleží na tom, jaký je trh s mobilními telekomunikacemi v té které zemi.
„Pak je tu také způsob spolupráce [mezi operátory]. Sdílet síť je možné několika různými způsoby a některé z nich mohou porušit zákony Evropské unie,“ dodal Monti. Operátoři UMTS však mají v Evropské unii ještě jednoho spojence. Překvapivě jde o organizaci, která zatím byla spíše jejich nepřítelem. Jde o ochránce přírody, kteří podporují sdílení sítí, ačkoliv jim jde především o společné používání stožárů základnových stanic. Sdílení těchto prvků sítě totiž znamená omezení dalších staveb a tedy i šetrný přístup k životnímu prostředí.
Bohužel, přesná pravidla pro sdílení sítí Evropská komise zatím nevydala. Evropským státům tak nezbývá, než buď čekat, nebo stejně jako Německo skočit do řešení rovnýma nohama a vydat svá vlastní regulační pravidla.
Česká republika zatím spí
Situace v České republice je zatím daleko od sporů o sdílení sítí. Proces udělování licencí ještě nezačal, musí však proběhnout do září tohoto roku; do 24. června musí být tendr na udělení licencí vyhlášen.Laxní přístup k otázkám případného sdílení sítí má zatím i Český telekomunikační úřad. Podle vyjádření předsedy ČTÚ Davida Stádníka se bude úřad tímto tématem zabývat až ve chvíli, kdy o něj operátoři projeví zájem.
Ti jsou však v těchto otázkách zatím stejně klidní jako ČTÚ. Shodují se na tom, že trh vyřeší otázku sdílení nejlépe, proto by mělo být regulátorem povoleno. Zatím však žádný z nich neoznámil, že rozhodnutí ČTÚ bude chtít slyšet ještě před tendrem.
V našich podmínkách bude zřejmě sdílení nejvíce zajímat Český Mobil, který je ještě zatížen dluhy z výstavby sítě GSM. RadioMobilu, jako členovi skupiny Deutsche Telekomu, by sdílení také nemělo být cizí. Eurotel si je jistý tím, že jeho síť druhé generace je nejlepší a stavba sítě UMTS na jejích základech pro něj bude nejjednodušší. Také finanční výsledky staví Eurotel do pozice suveréna, který není na sdílení sítě nutně závislý.
Zřejmě nejlepší by bylo, kdyby se u nás prosadil model podobná švédskému a dánskému. Částečné sdílení sítě mimo velká města operátoři snadno překousnou, ušetří a také se tím vyřeší problém s pokrytím. Všichni čeští operátoři GSM se totiž shodují, že jakékoliv licenční požadavky na pokrytí jsou nesmyslné a žádný z nich se netají tím, že na UMTS se můžeme těšit jen ve velkých městech nad 50 tisíc obyvatel. Společná stavba mimo tyto populační ostrovy je asi jedinou nadějí pro uživatele z méně zalidněných oblastí.
Otázkou je, zda se dokáží naši operátoři dohodnout. Pravda, pod tlakem vysokých výdajů snadno zjihne i zarputilý nepřítel spolupráce, nicméně jak ukazují již zkušenosti ze stavby GSM, cesta k dohodě bude těžká. Vždyť jen prosté sdílení stožárů je věc, kterou dokáží operátoři překousnout jen v případě naprosté nutnosti, pod tlakem místních úřadů nebo ochránců životního prostředí.
Společně přežijeme
Všechny předpoklady počtu zákazníků a jejich geografické rozmístění zatím ukazují, že částečné sdílení sítě, především mimo velká města, je ideálním úsporným a naprosto logickým řešením. Možná, že některému hrdému operátorovi bude dělat problémy spolupracovat s konkurentem. Ovšem dělení nákladů na stavbu sítě není tak úzkou spoluprací. Jasné dohody určí, jak se bude dělit výsledná kapacita sítě, a nabídky služeb zákazníkům zůstanou stále plně oddělené. Jen z reklamních sloganů vymizí chvála vlastního pokrytí, protože konkurent bude mít pokrytí stejné.To všechno však plně koresponduje s principem sítí třetí generace. Vše v nich totiž bude stát na aplikacích a službách s přidanou hodnotou. Operátoři UMTS již nebudou hrdí vlastníci sítě, která je jejich hlavním produktem, ale provozovatelé služeb, kteří síť jen využívají jako prostředek. Podobně jako dopravní společnosti, které silnice nevlastní, jen je používají k provozování svých služeb.
Přestože o sdílení ještě před rokem uvažoval málokdo, dnes je již zřejmé, že tudy vede cesta k brzy fungujícím sítím UMTS. Problémy mohou nastat až v době, kdy počty uživatelů začnou prudce stoupat, podobně jako tomu bylo v případě GSM v letech 1998 - 2000. Pak nemusí kapacita jediné sítě postačovat. Až však tento problém nastane, což bude těžko dříve než okolo roku 2008, budou již operátoři silnější a praxe uplynulých let ukáže, kterou cestou se vydat. Dnes je zkrátka doba sdílení.
