Pokud někdo v tomto příspěvku najdete stopu humoru, pak vězte, že se jedná o přirozenou obrannou reakci mé psychiky. Ve skutečnosti se jednalo o mého prvního psiona a dnes ani nespočítám, kolik hodin jsem strávil prací na něm. Díky tomuto psionu jsem se také o tyto počítače více zajímat.
Jak se to stalo, že už není mezi námi. Jednoho jarního dne jsem se zůčastnil slavnosti na zahradě školky mé sestry. V jejím průběhu však začalo pršet a blesky k tomu patří. Psiona jsem měl na obvyklém místě , tedy v podpaždním pouzdře. V onu kritickou chvíli jsem byl schován pod dřevěnou stříškou jakéhosi altánu. Najednou bílá záře, rána z děla a kouř. A dva zásahy do levé strany hrudníku. Později jsem zjistil, že to byly vyletující baterie (AA).
V tu chvíli jsem ještě nic netušil. Až později. Psion byl nedovřený navíc už ani dovřít nešel (je zkroucený). Abyste si udělali představu, přikládám fotografie. NA nich však není vidět stav vnitřích šachet (plech roztavením pokroucený).....
P.S. Pokud byste se někdo chtěl PSIONA 3 odprodat, pak se na mně určitě obrattě. Sponzoři taktéž :)
Poznámka redakce: Václav Kabát, kromě toho, že je jedním z našich spolupracovníků v Psion počítačích do dlaně, je také autorem konverzního programu z OPL Psiona do Pascalu OPL2PAS.