Sen o propojené Evropě, kde by byla jen hrst silných a ostře si konkurujících operátorů jako ve Spojených státech, se pomalu rozplývá. Představy euroúředníků a politiků, že několik investorů pokryje i poslední kout Evropy od Helsinek po Lisabon a od Dublinu po Atény, narazily na realitu telekomunikačního trhu.
Boj o rychlé zisky z roamingu mezi zeměmi osmadvacítky tak nejspíš definitivně pohřbil mnohem ambicióznější plány, které slibovaly, že z mapy Unie zmizí digitální pustiny jako Česko.
Operátoři měli v technologickém světě nezvykle dlouho velmi pohodlnou pozici. Zvláště v Evropě, rozdrobené na stovky firem, obvykle velká trojice vlastníků sítí držela trh pevně v rukou v čele s nástupcem státního monopolu. Přes dekádu více či méně soupeřili v jedné nebo dvou službách a jediné, čím se občas museli trápit, byly zásahy regulátorů. Jako v mnoha jiných odvětvích odvála i jejich pohodu krize, po které začaly zvláště firemní klienti šetřit a tlačit na ceny. A také internet, díky kterému tučné zisky z SMS a volání do zahraničí značně zredukovaly aplikace a programy jako WhatsApp nebo Skype.
Text vyšel v magazínu Index Lidových Novin. Nové číslo magazínu vychází 7. září. INDEX LN |
Telekomunikační firmy tak už několik let s pohledem na klesající tržby opakují stejnou písničku o nutných úlevách, bez kterých nebudou schopny investovat. Akcionáři jsou zvyklí na pěkné dividendy a stále více než třicetiprocentní marže se ukusují z menšího a menšího koláče. S hrozící konkurencí dravých internetových firem je to nutí hledat model „sítí budoucnosti“.
Jak ukazuje například nová studie poradenské společnosti Accenture, možných strategií je několik. Od budování celoevropských sítí přes technickou spolupráci začínající jejich sdílením až po oddělení infrastruktury, podobně jako k tomu došlo už dříve například v energetice.
Panevropská síť do roku 2020
Jedním z nejlepších příkladů je snaha koncernu Deutsche Telekom propojit do konce dekády své pobočky v sousedních zemích středo- a východoevropského regionu. Vlastník počtem zákazníků největšího českého mobilního operátora T-Mobilu přitom počítá s mobilními i pevnými sítěmi. Do roku 2018 by i původně telefonní linky měly zcela přejít na datový provoz a postupně do konce dekády má vzniknout propojená panevropská infrastruktura pro rychlé internetové připojení. Vedle masivních investic do rychlých technologií má spojení na provozních nákladech ušetřit až 1,2 miliardy eur.
Šéf Deutsche Telekomu, šlachovitý běžec Tim Höttges, už před časem sportovně přiznal, že samotný vývoj aplikací „nemají operátoři ve své DNA“.
Cestou i pro německý koncern tak jsou spíše partnerství a skupina, sídlící stále v bývalém německém hlavním městě Bonnu, je jedním z průkopníků spolupráce například se službami pro on-line poslech hudby Deezer nebo Spotify.
I přes zaměření koncernu hlavně na budování a provoz sítí vidí i přímé příležitosti v odvětvích, kde je konektivita základem. Jako je třeba mobilní zdravotnictví, automobilový průmysl nebo připojení domácností budoucnosti. U chytrých aut, ledniček či praček jde zákazníkům o to, jestli koupí Mercedes, Miele či Bosch. Internetoví hráči tady nehrají roli a třeba Facebook operátory opravdu neohrozí. Není tak náhoda, že právě dceřiný český T-Mobile oznámil koncem května testování speciální sítě pro tento internet věcí.
Strategii Deutsche Telekomu ukazuje i loňská akvizice středoevropské telekomunikační skupiny GTS. Díky fúzi s její českou pobočkou získal tuzemský T-Mobile především důležité optické sítě a portfolio firemních zákazníků. Navíc se již sloučil se sesterskou společností T-Systems, zaměřenou také na korporátní a veřejnou sféru s metropolitní sítí v hlavním městě.
Když koncern vykupoval menšinové akcionáře svých poboček loni v Česku a letos po komplikovaných jednáních i na Slovensku, ukázal, že si jich do budoucna opravdu cení. Ohodnocení českého T-Mobilu bylo vzhledem k provoznímu zisku nad průměrem regionu a odvětví, podobně jako když skupina PPF miliardáře Petra Kellnera kupovala O2 od španělské Telefóniky. A to i přesto, že česká mobilní jednička nemá pevné linky, které byly dosud zásadní výhodou dědice Českého Telecomu.
Událost roku a budoucnost?
Největší událostí roku je bezpochyby rozdělení O2 na dvě části, ke kterému došlo 1. června. Lehká plachetnice mobilního operátora se má pod původní značkou plavit vstříc zákazníkům, televizi a zábavě. Supertanker Česká telekomunikační infrastruktura (Cetin) s pevnými i mobilními sítěmi se má zase rozvážně vydat vstříc službám všem, a to i konkurenčním operátorům.
Právě takové rozdělení je další variantou přežití telekomunikačních společností. A podle mnohých je právě část se sítěmi dlouhodobě výrazně zajímavější.
S trochou nadsázky se dá říct, že investovat dnes do telekomunikací je jako koupit si kukuřičné pole v době, než někdo vymyslel corn flakes.
Požadavky na připojení, objemy dat a rychlost v budoucnu jen dále porostou a výnosnost vlastníka sítí je tak jistá i přes dlouhodobé vysoké investice.
Navíc Cetin zděděné dominantní postavení v pevných sítích pravděpodobně jen tak neztratí: ovládá pevné linky, optické kabely i mobilní vysílače.
Například podle analytiků společnosti Ovum se poptávka po rychlých datech vzduchem i po zemi dohromady zvyšuje, i díky různým balíčkům služeb jako volání, připojení k internetu a kabelová televize. Ty přitom mohou na infrastruktuře Cetinu nabízet všechny firmy, nejen O2.
Ani finanční ukazatele pak nejsou špatné. Ještě spojené O2 sice donedávna vykazovalo propad výnosů, právě Cetin ale stál za největšími motory růstu, které již v prvním letošním kvartále situaci pomalu obrátily. Nové datové sítě mají navíc podle analytiků nepříznivý trend zvrátit úplně. Už dnes tvoří 40 procent obratu Cetinu služby jiným společnostem, než je druhá polovina O2. Především mezinárodní tranzit, kvůli kterému zakládá i pobočky v zahraničí.
V Česku je třeba masivně investovat do dlouho slibovaných, ale prakticky neexistujících optických sítí hlavně do domácností. Na to se ale chystá 14 miliard korun z unijních fondů, o které nyní probíhá boj a na něž si chtějí sáhnout velcí i malí operátoři. Kellnerova skupina navíc může posilovat i postupně a možná i levněji skupováním menších, lokálních hráčů, jak ostatně naznačil v rozhovoru pro LN šéf ještě spojené společnosti Tomáš Budník.
Postupně tak může vzniknout tržní infrastrukturní obr silnější než dosud.
Z druhé strany „odlehčené“ O2 může, a jak potvrdil Budník také bude nakupovat připojení i od kohokoliv jiného na trhu, nejen od Cetinu. Tedy od menších, regionálních operátorů i třeba od konkurence. Klíčem je otevřenost sítí, takzvaný open access, který také vyžaduje EU a který se největšímu operátorovi v obou jeho nových částech pod křídly PPF nyní vyplatí podporovat.
Důležitou otázkou samozřejmě zůstává, za jakých podmínek bude Cetin přístup do své sítě poskytovat. Musí měřit všem stejným metrem a zachovat „čínskou zeď“ mezi oběma částmi společnosti pod jedním vlastníkem.
Teoreticky by Cetin mohl klidně pronajímat k využití i mobilní sítě, pokud by se v budoucnu na trhu přece jen objevil čtvrtý hráč, což nemusí být ve výhledu dekády vůbec vyloučeno. Samotné O2 se tak blíží nejvyšší úrovni virtuálního operátora s vlastními frekvencemi.
Mobilní sítě jsou ale sdílené s T-Mobilem, a tak je situace poněkud složitější. V Česku tím vedle jednoho dominanta v pevných sítích zároveň vznikl i duopol v mobilní infrastruktuře.
Sdílení? Není pro všechny
To je trnem v oku především Vodafonu, jehož bývalá šéfka Muriel Anton nezvládla naplnit tehdejší globální dohodu mezi mateřskými skupinami. Červený operátor ze spolupráce vypadl a na stavbu nových sítí za zhruba šest až deset miliard korun zůstal sám, a to proti dvojici silnějších konkurentů.
Sdílení sítí je v Evropě i mimo ni běžnou formou spolupráce a prvním krokem k další cestě, kterou se mohou telekomunikační firmy vydat. V Česku se navíc kombinují v oddělení infrastruktury a spojení v mobilní části. Jinou cestu zvolili například v Indii, kde tři mobilní operátoři oddělili a spojili své sítě do nové společnosti Indus Towers. Právě na tomto trhu dlouho působil nynější šéf českého Vodafonu Balesh Sharma.
Vodafonu se dohoda O2 a T-Mobilu nelíbí a bojí se, že ho chybějící úspory provozních nákladů až půl miliardy ročně vytlačí postupně během několika let z trhu. Po stížnosti antimonopolnímu úřadu se spor snaží přenést na úroveň Evropské komise, která již případ převzala. Navíc si Vodafone přisadil proti O2 stamilionovou žalobou a snaží se konkurentům i jinak znepříjemňovat život u domácího regulátora. Jen aby ho silnější dvojka přibrala zpět do klubu. Situaci by však mohlo zkomplikovat globální dění: šéf skupiny Liberty Global, vlastníka českého UPC, totiž nedávno opět připustil možnost fúze právě se skupinou Vodafone.
Nejmenší domácí mobilní operátor by se spojením s největší kabelovou televizí rázem dostal do mnohem zajímavější pozice. Takzvaná vertikální integrace s pevnými sítěmi je ostatně další z trendů v evropských telekomunikacích, v uplynulých letech k podobným spojením došlo v řadě západních zemí včetně Francie, Německa a Španělska.
