Bezprostředně po ničivém zemětřesení nastal v Japonsku naprostý chaos. Roli při něm hrály i poničené a přetížené telefonní sítě, jejichž funkci se snažili obyvatelé všelijak nahradit. Předtím, než byly sítě zasaženy, ale stačily vyslat signál systému včasného varování. Řada obyvatel v oblastech dále od epicentra se tak mohla na otřesy alespoň částečně připravit, měla asi 30 sekund, než k nim vlna otřesů dorazila.
13. března 2011 |
Systém včasného varováníPři zemětřesení seismografy zaznamenají první rychlou, ale relativně neškodnou rázovou vlnu. Podle ní systém odhadne sílu následné pomalejší, ale destruktivní vlny otřesů. Pokud z výpočtů vyjde jako velmi silná, systém vyšle varovnou zprávu. Ta se objeví v televizi, rádiu a také na displejích mobilních telefonů. Zpráva také zastaví řadu vlaků a vypne některé energetické podniky. Japonsko je jedinou zemí s takto propracovaným systémem, funguje tu od prosince 2007. Při pátečním zemětřesení vyslal systém varování 8,6 sekundy po detekování prvních otřesů. K epicentru nejbližších oblastí tak zpráva dorazila pozdě. |
Po otřesech ovšem mobilní i pevné telefonní sítě trpěly řadou problémů, z nichž některé mohou v různé míře přetrvávat do současné chvíle. Výpadky elektrické energie, fyzická přerušení datových spojů, poškozené stožáry a další podobné problémy jsou jasným důsledkem ničivého zemětřesení. K tomu se logicky přidalo přetížení telefonních sítí.
Problémy byly tak veliké, že operátoři museli pro zachování alespoň nějaké stability sítě omezovat 80 – 90 % všech hovorů. Například ani v Tokiu nemohli uživatelé mobilních telefonů posílat SMS zprávy. Největší problémy a omezení se objevují v nejvíce zasažených oblastech na severovýchodě Japonska. Největší japonská telekomunikační společnost Nippon Telegraph and Telephone Corp. zřídila nouzovou telefonní linku pro zanechání zpráv blízkým.
Ochromené mobilní sítě se snažili obyvatelé všelijak nahradit. Před jinak prázdnými telefonními budkami se tvořily dlouhé fronty. Lidé se snažili své blízké kontaktovat také prostřednictvím internetu. Především ve větších městech se totiž internetové sítě ukázaly jako podstatně spolehlivější než pevné linky a mobily.
Uživatelé tak zanechávali zprávy o sobě a pokoušeli se kontaktovat blízké prostřednictvím sociálních sítí jako je Facebook, Twitter nebo japonskou alternativu Mixi, dovolat se jim pokoušeli třeba přes Skype. Sítě zafungovaly také jako médium pro šíření důležitých informací a zdroj důležitých telefonních čísel a dalších kontaktů.
Tento způsob byl mnohdy spolehlivější i přesto, že například v Tokiu i internetové připojení střídavě vypadávalo a opět začalo fungovat.
