Během vývoje GSM vznikly tři navzájem kompatibilní standardy: První je standard GSM 900, pracující v pásmu 900 MHz, potom GSM 1800 v pásmu 1800 MHz a konečně standard GSM 1900 (velmi podobný GSM 1800) pra-cující v pásmu 1900 MHz. Díky definici standardního rozhraní jsou jed-notlivé systémy GSM kompatibilní s výrobky ostatních výrobců a všechny poskytují typické služby GSM.
Přestože je GSM světově přijatý standard pro mobilní komunikace, existují rozdíly mezi GSM 900, GSM 1800 a GSM 1900. Za prvé jedno-tlivé standardy pracují na různých kmitočtech. Kromě toho GSM 900 disponuje až 2x 124 kanály a GSM 1800 má až 2x 374 kanálů (GSM 1900 max. 2x 298 kanálů). Rozdíly jsou i v šířce pásma kanálů: GSM 900 pracuje s šířkou pásma 2x 25 MHz a GSM 1800/GSM 1900 má šířku pásma 2x 75 MHz.
Další odlišnost spočívá v tom, že GSM 900 používá buňky o průměru 2 až 35 km (nebo dokonce i větším, v městské zástavbě naopak i menší), zatímco GSM 1800/GSM 1900 pracuje s buňkami o průměru 0,2 až 8 km. Díky doplňkovým funkcím mohou však různé systémy spolupra-covat účinně dohromady v jedné mobilní komunikační síti.
Úspěch GSM, spolu s rychle rostoucím počtem účastníků a potřebou udržení kvality si vynutily řešení problému omezeného počtu rá-diových zdrojů (kanálů). Jedním z vhodných řešení pro uživatele i pro-vozovatele je použití sítí z více vrstev (viz obr. 1) s různými frekvenční-mi pásmy (např. GSM 900 a GSM 1800), nazývané "sítě s dvojím pás-mem nebo dvou pásmové sítě" (Dual Band).
Zavedením hierarchické struktury buňek (možnost přidělovat hovorům prioritu v závislosti na rychlosti pohybu mobilního terminálu) je operátor schopen realizo-vat účinnou vícevrstvou síť. Rozšířením existujících vícevrstvých sítí (na-př. GSM 900) vložením přídavného provozního pásma (např. GSM 1800) bylo možné dosáhnout pružnější konfigurace sítě a její větší kapacity.
Zvětšení kapacity sítě umožňuje rozšířit počet uživatelů Typická sít GSM, jak ji nalézáme na celém světě, je jednopásmová vícevrstvá sít, pracující v části pásma 900 MHz. Skládá se z vrstvy rádi-ového pokrytí a z vrstvy makrobuněk rádiového pokrytí (viz obr. 1a). Tato síť sice dobře slouží stávajícímu počtu účastníků, ale v současnosti rychle roste počet uživatelů a zvětšuje se provozní zatížení ve vrstvě, což tlačí provozovatele sítí do vyčerpání limitu rádiových zdrojů (kanálů). První krok k rozšíření sítě může spočívat v instalaci přídavné vrstvy pokrytí rádiovými mikrobuňkami, pracujícími též v pásmu 900 MHz.
V sítích nového tisíciletí je však zapotřebí podstatně více rádiových zdrojů (kanálů). Protože v mnoha zemích je pásmo GSM 900 již zcela zaplněné, byly do sítě zavedeny nové algoritmy, jako hierarchická struktura buněk, směrované obnovení a řazení do front pro optimalizaci provozu a rozšíření počtu uživatelů. Skutečné zvětšení kapacity sítě je však možné pouze použitím kmitočtů v pásmu GSM 1800. Shrneme-li vše uvedené, před-stavuje klíč pro snadné rozšíření sítě GSM 900 standard GSM 1800, handover (předávání spojení bez jeho ztráty) mezi dvěma pásmy a mobilní dvoupásmové přístroje (duální telefony). Při použití již existující sí-tě pracující v pásmu 900 MHz může být nejprve zavedena vrstva makrobuněk pro GSM 1800 (umístěné vedle GSM 900).
Potom může být do sítě implementována vrstva mikrobuněk GSM 1800, aby se zajis-tilo přídavné pokrytí a zvětšená kapacita základnových stanic (BTS). A jestliže je stále požadováno zvětšené pokrytí, mohou být vytvořeny přídavné pikobuňky (Pico Cell) v pásmu GSM 1800 pro obsloužení úřadů, obchodních domů, poschodí v domě apod. Tímto způsobem vznikne typická struktura dvoupásmové sítě. Ta umožňuje přístup do mobilní sítě mnohem většímu množství uživatelů. Z hlediska počtu ka-nálů, dostupných ve dvou pásmové síti, je 124 kanálů GSM 900 čtyřná-sobně zvětšeno přidáním 374 kanálů GSM 1800.
Optimalizace řízení takové vícevrstvé dvoupásmové sítě algoritmem
předávání spojení (handover) bylo dosaženo zavedením handoveralgo-ritmu hierarchické struktury buněk. Buňky a vrstvy jsou charakterizová-ny definovanými prioritními úrovněmi. Různým vrstvám a odpovídají-cím buňkám může být přiřazeno 16 různých prioritních úrovní. Handover je pohyblivý, a proto může být provoz směrován k určité úrovni dokonce i tehdy, když řada úrovní pracuje správně (tedy nejen při přetížení, pozn. red.). Převádění na "lepší buňku" (založené na "normálních rádiových kritériích") je vždy směrováno k vhodným buň-kám ve vrstvách se stejnou nebo vyšší prioritou. "Přikázané" převádě-ní (založené na "poplachových rádiových kritériích") je směrováno především k sousedním buňkám s vyšší prioritou. A jestliže tyto nejsou k dispozici, pak také k buňkám s nižší prioritou.
(dokončení zítra)
